Odevzdáním se a prosbou o bezpříčinnou milost Pána může oddaný postupovat po cestě k úplné seberealizaci. Pán je zde osloven jako oheň, protože je schopen spálit všechno, včetně hříchů odevzdané duše, na popel. Předešlé mantry popisují skutečný a konečný aspekt Absolutního jako Osobnost Božství. Aspekt Jeho neosobní brahmadžjóti je oslnivým pokryvem Jeho tváře. Plodonosné činnosti neboli karma-kándská cesta seberealizace jsou nejnižším stupněm tohoto úsilí. Jakmile se takovéto činy jen nepatrně odchýlí od usměrňujících zásad Véd, promění se ve vikarmu neboli jednání, jež škodí zájmům jednajícího. Tuto vikarmu provádí zbloudilá živá bytost prostě pro smyslový požitek, a tak se takové činnosti stávají jen překážkou na cestě k seberealizaci.

Seberealizace je možná jen v lidské životní podobě. Existuje 8 400 000 různých druhů nebo podob života, z nichž pouze lidská podoba ve spojení s bráhmanskou kulturou poskytuje možnost poznání transcendentálna. Bráhmanská kultura zahrnuje pravdivost, ovládání smyslů, shovívavost, prostotu, plné poznání a plnou víru v Boha. Neznamená to, že člověk má být hrdý na svůj vysoký původ. Kdo se narodil jako syn bráhmana, má možnost stát se bráhmanem, stejně jako syn významného muže má možnost stát se významným mužem. Avšak toto rodové právo není všechno, protože člověk musí také získat bráhmanské kvalifikace. Jakmile zpyšní na své zrození v bráhmanské rodině, aniž by měl skutečné vlastnosti bráhmana, okamžitě sklouzne z cesty seberealizace. Tak je jeho lidské životní poslání zmařeno.

V Bhagavad-gítě (6.41-42) nás Pán ujišťuje, že duši odpadlé s cesty seberealizace (yoga-bhraṣṭa) je dána další možnost tím, že se narodí buď v rodině dobrých bráhmanů nebo v rodině bohatého kupce. Takovéto narození poskytuje větší možnosti k seberealizaci. Jestliže však jsou tyto možnosti pod vlivem iluze promarněny, ztratí člověk dobrou příležitost, kterou mu dal všemohoucí Pán ve formě lidského života.

Usměrňující zásady jsou takové povahy, že ten, kdo se jimi řídí, je povýšen z roviny plodonosné činnosti na rovinu transcendentálního poznání, a když se po mnoha a mnoha zrozeních odevzdá Pánu, stává se dokonalým. To je běžný postup. Ten však, kdo se odevzdá již na samém počátku, jak se zmiňuje tato mantra, překročí okamžitě všechna stádia pouhým přijetím oddaného postoje. V Bhagavad-gítě (18.66) stojí, že Pán se takovéto odevzdané duše okamžitě ujme a osvobodí ji od reakcí za hříšné činnosti. Mnohé karma-kándské činnosti vyvolávají tyto reakce a stejně tak je tomu s džňána-kándou—cestou filozofického rozvoje—kde je však těchto hříšných činů méně. Avšak vykonávání oddané služby Pánu neboli přijetí cesty bhakti prakticky vylučuje možnost dopouštět se hříšných činů a možnosti být tedy vystaven jejich reakcím. Člověk oddaný Pánu získá všechny dobré kvalifikace samotného Pána, o bráhmanských kvalifikacích ani nemluvě. Oddaný získá automaticky kvalifikaci zkušeného bráhmana, oprávněného vykonávat obřady, i když se nenarodil v bráhmanské rodině. Taková je všemohoucnost Pána. Pán může degradovat člověka narozeného v bráhmanské rodině na úroveň pojídače psů, člověka nízkého původu, ale může také povýšit pojídače psů, člověka nízkého původu, na úroveň kvalifikovaného bráhmana, jenom díky síle oddané služby.

Protože všemohoucí Pán je umístěn v srdci každé živé bytosti, může svým upřímným oddaným dávat pokyny, jak dosáhnout pravé cesty. Těchto pokynů se dostává hlavně oddaným, i když si třeba přejí něco jiného. Pokud se týká ostatních, Bůh vyhovuje jejich přání jen na jejich vlastní nebezpečí. Oddaného však Pán vede tak, aby nikdy nejednal chybně. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.42) říká:

„Kdo takto zanechal všech ostatních činností a plně přijal útočiště u lotosových nohou Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství, je Pánu velmi drahý. Pokud se tato odevzdaná duše shodou okolností dopustí něčeho hříšného, Nejvyšší Pán, jenž sídlí v srdci každé bytosti, okamžitě odstraní reakci za tento hřích."

V této mantře oddaný prosí Pána, aby ho napravil z vnitřku jeho srdce. Chybovat je lidské. Podmíněná duše velmi často chybuje, a jediným prostředkem proti těmto nevědomým hříchům je odevzdat se lotosovým nohám Pána, aby Pán svého oddaného mohl vést. Pán se ujme duší, které se Mu zcela odevzdaly. Všechny problémy se vyřeší jednoduše tím, že se člověk odevzdá Pánu a jedná podle Jeho pokynů. Upřímní oddaní dostávají tyto pokyny dvojím způsobem: prostřednictvím světců, spisů a duchovního mistra nebo od Pána samotného, jenž sídlí v srdci každé živé bytosti. Takto je oddaný ochraňován v každém ohledu.

Védské poznání je transcendentální a nemůže být pochopeno cestou světských vzdělávacích metod. Védským mantrám je možno porozumět pouze z milosti Pána a duchovního mistra. Když se někdo uchýlí pod ochranu duchovního mistra, rozumí se tím, že získal milost Pána. Pán vůči oddanému vystupuje v roli duchovního mistra. Duchovní mistr, védské pokyny a samotný Pán zevnitř srdce vedou oddaného s jistotou, že nemůže sklouznout zpět do světa hmotné iluze. Takto chráněn ze všech stran, si může oddaný být jist, že dosáhne konečného cíle, dokonalosti. Celý postup je naznačen v této mantře a Šrímad- Bhágavatam jej objasňuje dále. (1.12.17-20)

Naslouchání a rozmlouvání o slávě Pána jsou již samy o sobě zbožné činy. Pán chce, aby je každý prováděl, protože je příznivcem všech živých bytostí. Nasloucháním a rozmlouváním o Pánově slávě se člověk očistí od všeho nežádoucího a jeho oddanost se upevní. Na tomto stupni nabývá oddaný bráhmanské kvalifikace a výsledné reakce nižších kvalit přírody (vášně a nevědomosti) úplně zmizí. Mocí oddané služby je oddaný osvícen a pozná Pánovu cestu i způsob, jakým Ho dosáhnout. Když pak všechny pochyby zmizí, člověk se stává čistým oddaným.