V Bhagavad-gítě popisuje Pán své osobní paprsky (brahmadžjóti), oslnivou zář své osobní podoby takto:

“I am the basis of the impersonal Brahman, which is immortal, imperishable and eternal and is the constitutional position of ultimate happiness.” Brahman, Paramātmā and Bhagavān are three aspects of the same Absolute Truth. Brahman is the aspect most easily perceived by the beginner; Paramātmā, the Supersoul, is realized by those who have further progressed; and Bhagavān realization is the ultimate realization of the Absolute Truth. This is confirmed in the Bhagavad-gītā (7.7), where Lord Kṛṣṇa says that He is the ultimate concept of the Absolute Truth: mattaḥ parataraṁ nānyat. Therefore Kṛṣṇa is the source of the brahma-jyotir as well as the all-pervading Paramātmā. Later in the Bhagavad-gītā (10.42) Kṛṣṇa further explains:

“But what need is there, Arjuna, for all this detailed knowledge? With a single fragment of Myself I pervade and support this entire universe.” Thus by His one plenary expansion, the all-pervading Paramātmā, the Lord maintains the complete material cosmic creation. He also maintains all manifestations in the spiritual world. Therefore in this śruti-mantra of Śrī Īśopaniṣad, the Lord is addressed as pūṣan, the ultimate maintainer.

Osobnost Božství, Šrí Kršna, je neustále ve stavu transcendentální blaženosti (ānanda-mayo 'bhyāsāt). Když byl před 5 000 léty ve Vrndávaně v Indii, nacházel se stále ve stavu transcendentální blaženosti, dokonce i na počátku svého dětství. Zabití různých démonů jako Aghy, Baky, Pútany a Pralamby byly pro Něho pouhé zábavné výpravy. Ve své vesnici se těšil spolu se svou matkou, bratrem a přáteli. Když hrál roli nezbedného zloděje másla, byli všichni Jeho společníci naplněni nebeskou blažeností. Když je Nejvyšší Pán osloven jako zloděj másla, nemá to nikdy hanlivý význam. Právě naopak—takové oslovení nám vždy připomene radost, kterou přináší svým oddaným. Vše, co Pán ve Vrndávaně učinil, dělal pro potěšení svých společníků. Pořádal tyto zábavy proto, aby přivábil suché spekulanty a akrobaty takzvané soustavy hatha-jógy, kteří se snaží hledat Absolutní Pravdu.

O dětských hrách Pána a Jeho kamarádů, pasáčků krav, řekl Šukadéva Gósvámí ve Šrímad-Bhágavatamu:

“Šrí Kršna, který je chápán jako neosobní blažený Brahman, oddanými uctíván jako Nejvyšší Pán, a světskými lidmi je pokládán za obyčejného člověka, si hrál s pasáčky krav, kteří dosáhli tohoto postavení po mnoha zbožných činech.” (Šrímad- Bhágavatam 10.12.11)

Pán spolu se svými duchovními společníky se neustále věnuje transcendentálním láskyplným činnostem v různých vztazích: neutrálním (śānta), služebnickém (dāsya), přátelském (sakhya), rodičovském (vātsalya) a milostné lásky (mādhurya).

Říká se, že Pán nikdy neopouští Vrndávana-dhámu, a tak by nás mohla napadnout otázka, jak zároveň spravuje záležitosti svého stvoření. Bhagavad-gítá (13.14) na to odpovídá: Pán prostupuje celým hmotným projevem svou nedílnou částí známou jako inkarnace puruṣa. Ačkoliv Pán nemá s hmotným projevem, udržováním a ničením osobně nic společného, je příčinou toho všeho ve své úplné expanzi Paramátmy neboli Nadduše. Každá živá bytost je ātmā, duše, a hlavní ātmā, která ovládá všechny ostatní, je Paramátmá, Nadduše.

Tento systém realizace Boha je velká věda. Materialisté mohou pouze analyzovat a rozjímat o dvaceti čtyřech složkách hmotného výtvoru. O Pánu (puruṣa) mají jen velice málo informací. Neosobní transcendentalisté jsou prostě zmateni oslnivou září brahmadžjóti. Ten, kdo chce spatřit úplnou Absolutní Pravdu, musí proniknout nejen za čtyřiadvacet hmotných prvků, ale i za oslňující záři. Šrí Íšópanišad na to poukazuje, když prosí o odstranění oslnivého pokryvu (hiraṇmaya-pātra). Dokud tento pokryv není odstraněn a člověk nespatří Nejvyššího Pána takového, jaký je, není nikdy možné dosáhnout skutečné realizace Absolutní Pravdy.

Aspekt Šrí Kršny, Osobnosti Božství, zvaný Paramátmá je jednou z Jeho tří úplných expanzí souhrnně zvaných viṣṇu-tattva. Expanze višnu-tattvy v tomto vesmíru (jedno ze tří hlavních božstev: Brahmá, Višnu a Šiva) se jmenuje Kšíródakašájí Višnu. Je všeprostupující Paramátmou v každé jednotlivé živé bytosti. Garbhódakašájí Višnu je souhrnnou Nadduší všech živých bytostí. Za těmito dvěma je Káranódakašájí Višnu, ležící v Oceánu příčin. On je stvořitelem všech vesmírů. Systém jógy učí opravdového zájemce, jak se po překonání dvaceti čtyř hmotných prvků vesmírného projevu setkat s těmito višnu-tattvami. Rozvíjení empirické filozofie člověku pomáhá realizovat neosobní brahmadžjóti, jež je oslňující září transcendentálního těla Šrí Kršny, Osobnosti Božství. Potvrzuje to Bhagavad-gítá (14.27) a také Brahma-sanhitá (5.40):

“V miliónech a miliónech vesmírů je nespočetně mnoho planet, a každá z nich se liší od všech ostatních. Všechny se nacházejí v koutu brahmadžjóti. Toto brahmadžjóti jsou osobní paprsky Nejvyššího Pána, kterého uctívám.” Tato mantra Brahma-sanhity hovoří z roviny faktické realizace Absolutní Pravdy a šruti-mantra Šrí Íšópanišady potvrzuje, že jde o skutečnou seberealizaci. Je to prostá modlitba, kde je Pán žádán, aby odstranil brahmadžjóti, a tak umožnil oddanému spatřit Jeho skutečnou tvář.

“In the spiritual realm, beyond the material covering, is the unlimited Brahman effulgence, which is free from material contamination. That effulgent white light is understood by transcendentalists to be the light of all lights. In that realm there is no need of sunshine, moonshine, fire or electricity for illumination. Indeed, whatever illumination appears in the material world is only a reflection of that supreme illumination. That Brahman is in front and in back, in the north, south, east and west, and also overhead and below. In other words, that supreme Brahman effulgence spreads throughout both the material and spiritual skies.”

Dokonalé poznání znamená vědět, co je kořenem Brahmanu. Kořenem Brahmanu je Šrí Kršna a ve spisech jako například Šrímad-Bhágavatamu je věda o Kršnovi dokonale vysvětlena. Ve Šrímad-Bhágavatamu autor Šríla Vjásadéva uvádí, že Nejvyšší Pravda je podle stupně realizace popsána jako Brahman, Paramátmá a Bhagaván. Šríla Vjásadéva nikdy neřekl, že Nejvyšší Pravdou je džíva, obyčejná živá bytost. Živá bytost by se nikdy neměla považovat za všemohoucí Nejvyšší Pravdu. Kdyby tomu tak bylo, pak by se živá bytost nepotřebovala modlit k Pánu, aby odstranil svůj oslnivý pokryv, a tak jí umožnil spatřit Jeho tvář.

Z toho tedy vyplývá, že v nepřítomnosti mocného projevu Nejvyššího Pána člověk realizuje neosobní Brahman. Podobně člověk, který realizuje hmotné síly Pána a nemá žádné nebo jen malé znalosti o duchovní energii, dosáhne realizace Paramátmy. Realizace Absolutní Pravdy na úrovni Brahmanu a Paramátmy jsou jen částečnými realizacemi. Jestliže však člověk realizuje Nejvyšší Osobnost Božství, Šrí Kršnu s Jeho plnou mocí, po odstranění oslnivého pokryvu (hiraṇmaya-pātra) realizuje vāsudevaḥ sarvam iti: Šrí Kršna, známý též pod jménem Vásudéva, je všechno—Brahman, Paramátmá a Bhagaván. On je Bhagaván, kořen, a Brahman a Paramátmá jsou Jeho větve.

V Bhagavad-gítě je srovnávací rozbor tří druhů transcendentalistů. Jsou to uctívatelé neosobního Brahmanu (džňáníové), uctívatelé Paramátmy (jógíni) a uctívatelé Šrí Kršny (bhaktové) neboli oddaní. Také v Gítě (6.46-7) stojí, že ze všech druhů transcendentalistů stojí nejvýše džňání, který rozvíjí védské poznání. Výše než džňáníové stojí jógíni, kteří jsou také mnohem výše než lidé toužící po plodech své práce. A “ze všech jógínů stojí nejvýše ten, kdo neustále ze všech sil slouží Pánu”. Zkrátka filozof je lepší než pracující člověk a mystik stojí výše než filozof. A ze všech mystických jógínů je nejvyšší ten, kdo následuje cestu bhakti-jógy a je neustále zaměstnán službou Pánu. Šrí Íšópanišad nás vede k této životní dokonalosti.