Skip to main content

Mantra čtrnáctá

Mantra Catorce

Verš

Texto

sambhūtiṁ ca vināśaṁ ca
yas tad vedobhayaḿ saha
vināśena mṛtyuṁ tīrtvā
sambhūtyāmṛtam aśnute
sambhūtiṁ ca vināśaṁ ca
yas tad vedobhayaḿ saha
vināśena mṛtyuṁ tīrtvā
sambhūtyāmṛtam aśnute

Synonyma

Palabra por palabra

sambhūtim — Šrí Kršna, věčná Osobnost Božství - Jeho transcendentální jméno, podoba, zábavy, vlastnosti a příslušenství, rozmanitosti Jeho sídla atd; ca — a; vināśam — dočasný hmotný projev polobohů, lidí, zvířat apod, s jejich nepravými jmény, slávou atd; ca — také; yaḥ — ten, kdo; tat — to; veda — zná; ubhayam — oba; saha — spolu s; vināśena — se vším, co podléhá zkáze; mṛtyum — smrt; tīrtvā — překračuje; sambhūtyā — ve věčném království Boha; amṛtam — nesmrtelnost; aśnute — užívá.

sambhūtim — la eterna Personalidad de Dios, Su nombre, forma, pasatiempos, cualidades y pertenencias, que son trascendentales, la diversidad que hay en Su morada, etc; ca — y; vināśam — la manifestación material temporal de semidioses, hombres, animales, etc, junto con sus falsos nombres, fama etc; ca — también; yaḥ — aquel que; tat — eso; veda — conoce; ubhayam — ambos; saha — junto con; vināśena — con todo lo que está sujeto a la aniquilación; mṛtyum — muerte; tīrtvā — superando; sambhūtyā — en el eterno reino de Dios; amṛtam — inmortalidad; aśnute — disfruta.

Překlad

Traducción

Člověk by měl mít dokonalou znalost o Nejvyšším Pánu a Jeho transcendentálním jménu, jakož i o tomto dočasném hmotném výtvoru s jeho dočasnými polobohy, lidmi a zvířaty. Když to člověk zná, překročí smrt a tím i pomíjivý vesmírný projev a ve věčném království Boha se těší z věčného života, blaženosti a poznání.

Uno debe conocer perfectamente a la Personalidad de Dios y Su nombre trascendental, y también la creación material temporal con sus semidioses, hombres y animales temporales. Cuando uno los conoce, supera la muerte y la manifestación cósmica efímera, y disfruta su existencia eterna de bienaventuranza y conocimiento en el reino eterno de Dios.

Význam

Significado

Za pomoci takzvaného pokroku na poli poznání vytvořila lidská společnost mnoho věcí včetně kosmických lodí a atomové energie. Doposud se jí však ještě nepodařilo osvobodit člověka od rození, stáří, nemoci a smrti. Kdykoliv inteligentní člověk položí takzvanému vědci otázku o těchto utrpeních, vědec mu velmi obratně odpoví, že hmotná věda je na pokroku, a že nakonec bude moci dát člověku nesmrtelnost a věčné mládí. Takovéto odpovědi dokazují jejich hlubokou nevědomost o hmotné přírodě. V hmotném světě je všechno podřízeno přísným zákonům hmoty, a musí proto procházet šesti stupni proměn: narozením, růstem, zachováním, proměnou, chřadnutím a konečně smrtí. Ve styku s hmotnou přírodou nemůže být nic oproštěno od těchto šesti zákonů hmotné existence, a proto také nikdo— ať už polobůh, člověk, zvíře nebo strom—nemůže v hmotném světě zůstat věčně.

Con el supuesto avance del conocimiento, la civilización humana ha creado muchas cosas materiales incluyendo las naves espaciales y la energía atómica. Sin embargo no ha podido crear libertad del nacimiento, la vejez, la enfermedad y la muerte. Siempre que un hombre inteligente le pregunta a un supuesto científico sobre esos sufrimientos, éste le contesta muy vivazmente que la ciencia material está progresando y que al final liberará al hombre de la muerte y de la vejez. Tales respuestas son prueba de la ignorancia crasa de los científicos en relación con la naturaleza material. En la naturaleza material todo se encuentra bajo las rigurosas leyes de la materia y debe pasar por seis etapas de transformación: el nacimiento, el crecimiento, el mantenimiento, la transformación, el deterioro y finalmente la muerte. Nada de lo que está en contacto con la naturaleza material puede trascender estas seis leyes de la transformación; por lo tanto, nadie - ya sea semidiós, hombre, animal o árbol - puede sobrevivir para siempre en el mundo material.

Délka života různých životních druhů může být různá. Brahmá, vůdčí živá bytost tohoto hmotného vesmíru, může žít po milióny let, zatímco nepatrný mikrob žije jen několik hodin. Na tom nezáleží. Nikdo v hmotném světě nežije věčně. Věci se za určitých podmínek rodí nebo jsou stvořeny, po nějaký čas setrvávají, a pokud zůstanou na živu, pak rostou, množí se, postupně stárnou a nakonec zmizí. Také Brahmové, kterých je mnoho miliónů (v každém vesmíru žije jeden Brahmá a každý je jinak velký), musí podle těchto zákonů dříve nebo později zemřít. Proto se veškerý hmotný svět nazývá mṛtyuloka, místo smrti.

La duración de la vida puede variar en relación con las especies. El Señor Brahmā, el principal ser viviente de este universo material, puede vivir muchos millones de años, mientras que un germen diminuto sólo puede vivir por algunas horas. Pero eso no importa. Nadie puede sobrevivir eternamente en el mundo material. Los seres nacen o son creados bajo ciertas condiciones, permanecen durante algún tiempo y, si continúan viviendo, ellos crecen, procrean, se deterioran gradualmente y finalmente desaparecen. De acuerdo con estas leyes incluso todos los Brahmās, de los cuales hay millones entre los diferentes universos, están sujetos a la muerte ya sea hoy o mañana. Por eso todo el universo material es llamado Mtyuloka, el lugar de la muerte.

Materialističtí vědci a politici se pokoušejí o nesmrtelnost v hmotném světě, protože nevědí o nesmrtelnosti duchovní povahy. Je to způsobeno neznalostí védské literatury, jež je plná prakticky ověřeného poznání. Moderní člověk však nechce získávat vědomosti z Véd, Purán a jiných spisů.

Los políticos y los científicos materialistas están tratando de volver inmortal este lugar pues no tienen información sobre la naturaleza espiritual inmortal. Esto ocurre porque desconocen la literatura védica, la cual rebosa de conocimiento sobre la experiencia trascendental madura. Desafortunadamente, el hombre moderno es adverso a recibir el conocimiento que proviene de los Vedas, los Purāṇas y otras Escrituras.

Z Višnu Purány (6.7.61) se dovídáme:

viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate

Šrí Višnu, Osobnost Božství, má různé energie zvané parā (vyšší energie) a aparā (nižší energie) neboli avidyā. Hmotná energie, do které jsme nyní zapleteni, se nazývá avidyā neboli nižší energie. Tato energie umožňuje existenci hmotného světa. Přesto však zde existuje ještě jiná, vyšší energie, parā-śakti, jež se od této nižší hmotné energie liší. Tato vyšší energie je věčné stvoření Boha. (Bg. 8.20)

De El Viṣṇu Purāṇa (6.7.61) recibimos la información de que el Señor Viṣṇu, la Personalidad de Dios, posee diferentes energías llamadas parā (superior) y aparā o avidyā (energía inferior). La energía material en la que estamos enredados actualmente es llamada la energía avidyā o inferior. La creación material ocurre gracias a esa energía. Pero hay otra, una energía superior llamada el parā śakti, que es diferente de esta energía material inferior. Esa energía superior constituye la creación eterna o inmortal del Señor (Bg. 8.20):

paras tasmāt tu bhāvo ’nyo
’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati
paras tasmāt tu bhāvo ’nyo
’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati

Všechny hmotné planety—vyšší, nižší i střední včetně Slunce, Měsíce a Venuše, jsou roztroušeny po celém vesmíru. Tyto planety existují pouze po dobu Brahmova života. Některé nižší planety jsou však na konci Brahmova dne zničeny a během jeho dalšího dne znovu stvořeny. Na vyšších planetách se čas měří odlišně. Jeden rok zde na Zemi se na mnohých vyšších planetách rovná pouze 24 hodinám, neboli jednomu dni a noci. Čtyři zemské věky (Satja, Trétá, Dvápara a Kali) trvají podle naší časové míry 4 320 000 let, ale podle časové míry vyšších planet pouze 12 000 let. Tato časová délka znásobena tisíci tvoří jeden den Brahmova života. Stejně dlouho trvá Brahmova noc. Takovéto dny a noci narůstají v měsíce a roky a Brahmá žije sto let. Na konci Brahmova života je veškeré hmotné projevení zničeno.

Todos los planetas materiales - superiores, inferiores e intermedios, incluyendo el Sol, la Luna y Venus - se encuentran dispersos por todo el universo. Estos planetas existen únicamente durante la vida de Brahmā. Sin embargo, algunos planetas inferiores son destruidos al final de un día de Brahmā, y son creados de nuevo durante el siguiente día de Brahmā. En los planetas superiores el tiempo es calculado en una forma diferente. Un año de los nuestros es apenas igual a veinticuatro horas, o sea un día y una noche, de muchos planetas superiores. Las cuatro eras de la Tierra (Satya, Tretā, Dvāpara y Kali) duran únicamente doce mil años en la escala del tiempo que hay en los planetas superiores. Cuando ese período es multiplicado por mil equivale a un día de Brahmā, y la noche de Brahmā dura lo mismo. Semejantes días y noches se acumulan en meses y años, y Brahmā vive por cien de esos años. Al final de la vida de Brahmā la manifestación universal total es destruida.

Živé bytosti, které sídlí na Slunci a na Měsíci, jakož i obyvatelé soustavy Mrtjulóky, do které patří i Země a mnoho dalších nižších planet, zmizí během Brahmovy noci ve vodách zpustošení. Během této doby nebude žádná živá bytost nebo tvor projeven, ačkoliv duchovně nepřestanou existovat. Toto neprojevené stádium se nazývá avyakta. Když je celý vesmír na konci Brahmova života opět zničen, nastává další neprojevené stádium (avyakta). Mimo tato dvě neprojevená stádia však existuje duchovní sféra neboli duchovní příroda, kde je mnoho duchovních planet, které existují věčně, tedy i po zničení všech planet hmotného vesmíru. Hmotný vesmírný projev, jež spadá pod pravomoc různých Brahmů, představuje jen jednu čtvrtinu energie Pána, které se říká nižší. Duchovní svět je mimo dosah Brahmy a nazývá se tri-pād-vibhūti, tři čtvrtiny Pánovy energie. Je to energie vyšší neboli parā-prakṛti.

Todos los seres vivientes que residen en el Sol y en la Luna, y también los del sistema Martyaloka - el cual incluye esta Tierra y a muchos planetas que están debajo de ésta - son sumergidos en las aguas de la devastación durante la noche de Brahmā. Ningún ser o especie viviente permanece manifiesto durante este lapso, aunque continúa existiendo espiritualmente. Esta etapa no manifiesta recibe el nombre de avyakta. Y de nuevo hay otra etapa de avyakta cuando todo el universo es destruido al final de la vida de Brahmā. Sin embargo, más allá de estas dos etapas no manifestadas existe una atmósfera o naturaleza espiritual. En esa atmósfera hay un gran número de planetas espirituales que existen eternamente, incluso cuando todos los planetas de este universo material quedan destruidos. La manifestación cósmica que está dentro de la jurisdicción de los diversos Brahmās es apenas una exhibición de la cuarta parte de la energía del Señor. Ésta es la energía inferior. Más allá de la jurisdicción de Brahmā se encuentra la naturaleza espiritual, que recibe el nombre de tripada-vibhūti: las tres cuartas partes de la energía del Señor. Ésa es la energía superior, o parā prakṛti.

Vládnoucí Osobností duchovního světa je Nejvyšší Pán Šrí Kršna. Jak potvrzuje Bhagavad-gítá (8.22), lze se k Němu přiblížit jen ryzí oddanou službou, a nikoliv prostřednictvím džňány (filozofie), jógy (mystiky) nebo karmy (práce vykonávané pro hmotný zisk). Karmíové neboli ti, kdo pracují pro hmotný zisk, se mohou povznést na Svargalóky, které zahrnují také Měsíc a Slunce. Džňáníové a jógíni mohou dosáhnout ještě vyšších planet, jako například Brahmalóky. Jestliže však oddanou službou Pánovi získají ještě vyšší kvalifikace, je jim dovoleno vstoupit do duchovní sféry, kde podle stupně způsobilosti vstoupí buď do zářící atmosféry duchovního nebe (Brahman), nebo na vaikunthské planety. Je však jisté, že nikdo nemůže vstoupit na Vaikunthy, nebyl-li vycvičen v oddané službě Pánu.

La Persona Suprema regente que reside en la naturaleza espiritual es el Señor Śrī Kṛṣṇa. Como se confirma en El Bhagavad-gītā (8.22), sólo es posible acercarse a Él a través del servicio devocional puro, y no mediante el proceso de jñāna (filosofía), de yoga (misticismo), o de karma (trabajo fruitivo). Los karmīs, o trabajadores fruitivos, pueden elevarse a los planetas Svargaloka que incluyen al Sol y a la Luna. Los jñānīs y los yogīs pueden llegar a planetas aún más elevados tales como Brahmaloka, y cuando se capacitan todavía más a través del servicio devocional, se les permite entrar en la naturaleza espiritual, ya sea en la atmósfera cósmica iluminante del cielo espiritual (Brahman), o en los planetas Vaikuha, todo de acuerdo con sus aptitudes. Sin embargo, es un hecho cierto que nadie puede entrar en los planetas espirituales Vaikuhas si no ha sido entrenado en el servicio devocional.

Na hmotných planetách se každý, Brahmou počínaje a drobným mravencem konče, snaží panovat nad hmotnou přírodu— to je hmotná nemoc. Dokud tato hmotná nemoc trvá, musí živá bytost procházet procesem převtělování a přichází do těl polobohů, lidí nebo zvířat. Nakonec však musí stejně podstoupit stav neprojevení a to za dvou okolností: v době Brahmových nocí a na konci jeho života. Chceme-li ukončit koloběh rození a smrtí, a tím i jejich průvodní jevy jako stáří a nemoci, musíme se snažit dostat na duchovní planety. Šrí Kršna vládne ve svých neomezených expanzích nad každou z těchto planet, a fact confirmed in the śruti mantras: eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ/ eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti. (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

En los planetas materiales todo el mundo, desde Brahmā hasta la hormiga, está tratando de enseñorearse de la naturaleza material, y ésta es la enfermedad material. Mientras esta enfermedad material continúe, la entidad viviente tendrá que soportar el proceso del cambio corporal. Sin importar que alguien acepte una forma humana, o de semidiós o de animal, finalmente tendrá que aguantar una condición no manifestada durante las dos devastaciones - la devastación de la noche de Brahmā y la devastación al final de la vida de Brahmā. Si queremos acabar con este proceso de nacimientos y muertes repetidos, y los factores concomitantes de la vejez y la enfermedad, debemos tratar de entrar en los planetas espirituales. El Señor Kṛṣṇa, en Sus expansiones plenarias, domina todos y cada uno de esos planetas.

Kršnu nemůže ovládnout nikdo. Pouze podmíněná duše se pokouší ovládnout hmotnou přírodu a místo aby ji ovládla, podléhá zákonům hmotné přírody a zakouší utrpení opakovaných rození a smrtí. Pán sestoupí, aby znovu ustanovil zásady náboženství, jehož základní zásadou je vyvinutí odevzdanosti Pánovi. Tak zní poslední pokyn Pána v Bhagavad-gítě (18.66), avšak pošetilci toto nejvyšší učení nenápadným způsobem nesprávně vyložili, a tak svedli zástupy lidí na scestí. Vybízejí je, aby otevírali nemocnice, a neučí je oddané službě, čímž by se jim otevřel vstup do duchovního království. Dovědí se pouze o činnosti, která přináší dočasnou úlevu, ale nikdy nemůže živé bytosti přinést skutečné štěstí. Zakládají různé veřejné a polovládní instituce, aby zastavili ničivou sílu přírody. Přesto však neví, jak tuto nepřekonatelnou přírodu utišit. Mnoho lidí se vyhlašuje za velké znalce Bhagavad-gíty, ale přehlížejí její poselství, jež učí, jak hmotnou přírodu utišit. Jak zdůrazňuje Bhagavad-gítá (7.17), mocná příroda může být utišena pouze probuzením vědomí Boha.

Nadie puede dominar a Kṛṣṇa. El alma condicionada trata de dominar a la naturaleza material, y en vez de eso es sometida a las leyes de la naturaleza material y a los sufrimientos de los nacimientos y las muertes repetidos. El Señor viene aquí para restablecer los principios de la religión, y el principio básico consiste en desarrollar una actitud de entrega hacia Él. Ésa es la última instrucción del Señor en El Bhagavad-gītā (18.66), pero los tontos han tergiversado muy hábilmente el significado de esta enseñanza principal y han descarriado a las masas de diferentes maneras. Se ha instado a la gente para que abra hospitales, pero no en cambio a educarse para entrar en el reino espiritual mediante el servicio devocional. Se les ha enseñado a interesarse únicamente en las obras temporales de asistencia, las cuales nunca pueden proporcionarle verdadera felicidad a la entidad viviente. Ellos establecen todo tipo de instituciones públicas y semigubernamentales para detener el poder devastador de la naturaleza, pero no saben cómo pacificar a la insuperable naturaleza. Muchos hombres son proclamados grandes eruditos de El Bhagavad-gītā, pero pasan por alto el mensaje del Gītā sobre cómo pacificar a la naturaleza material. Únicamente se puede pacificar a la poderosa naturaleza si se despierta conciencia de Dios, tal como se señala claramente en El Bhagavad-gītā (7.14).

Tato mantra Šrí Íšópanišady nás učí, že člověk musí znát jak sambhūti (Osobnost Božství), tak i vināśu (dočasný projev hmotné přírody). Pouhá znalost dočasného projevu hmotné přírody nemůže nic zachránit, protože v hmotné přírodě neustále dochází k zániku. Zakládání nemocnic nemůže nikoho zachránit. Člověka může zachránit pouze dokonalá znalost o věčném životě, plném blaženosti a vědomí. Účelem celé védské soustavy je poučit člověka o umění, jak dosáhnout věčného života. Lidé jsou často sváděni dočasnými lákadly, založenými na smyslovém požitku, avšak služba, prokázaná objektům smyslů je klamná a degradující.

El Śrī Īśopaniṣad enseña en este mantra que uno debe conocer perfectamente, juntos, tanto a sambhūti (la Personalidad de Dios) como a vināśa (la manifestación material temporal). No es posible salvar nada si sólo se conoce la manifestación material temporal, porque en el curso de la naturaleza hay devastación a todo momento. No es posible salvar a nadie de estas devastaciones abriendo hospitales. Sólo es posible ser salvado cuando se tiene conocimiento completo sobre la vida eterna de bienaventuranza y conciencia. El plan védico está hecho para educar a los hombres en este arte de alcanzar la vida eterna. La gente es descarriada frecuentemente por las cosas temporales atractivas que se basan en la satisfacción de los sentidos, pero el servicio prestado a los objetos de los sentidos es tanto engañoso como degradante.

Proto musíme zachránit svého bližního správným způsobem. Jestli máme pravdu rádi nebo ne, to na věci nic nemění. Pravda je tady. Chceme-li být vysvobozeni z koloběhu opakovaných rození a smrtí, musíme začít oddaně sloužit Pánu. Kompromisy jsou vyloučené, neboť zde jde o naprostou nutnost.

Por eso debemos salvar a nuestro prójimo en la forma correcta. No se trata de que la verdad nos guste o no. La verdad está ahí. Si deseamos salvarnos del nacimiento y de la muerte repetidos, debemos adoptar el servicio devocional del Señor. No puede haber transigencias ya que esto es una necesidad.