Skip to main content

Mantra třináctá

Mantra Treize

Verš

Texte

anyad evāhuḥ sambhavād
anyad āhur asambhavāt
iti śuśruma dhīrāṇāṁ
ye nas tad vicacakṣire
anyad evāhuḥ sambhavād
anyad āhur asambhavāt
iti śuśruma dhīrāṇāṁ
ye nas tad vicacakṣire

Synonyma

Synonyms

anyat — jiný; eva — jistě; āhuḥ — je řečeno; sambhavāt — uctíváním Nejvyššího Pána, příčiny všech příčin; anyat — jiný; āhuḥ — je řečeno; asambhavāt — uctíváním toho, kdo není Nejvyšší; iti — takto; śuśruma — slyšel jsem to; dhīrāṇām — od vyrovnaných autorit; ye — kdo; naḥ — nám; tat — o tomto námětu; vicacakṣire — dokonale vysvětlili.

anyat : différent ; eva : certes ; āhuḥ : il est dit ; sambhavāt : en adorant le Seigneur Suprême, la cause de toutes les causes ; anyat : différent ; āhuḥ : il est dit ; asambhavāt : en adorant ce qui n’est pas suprême ; iti : ainsi ; śuśruma : je l’ai entendu ; dhīrāṇām : d’autorités imperturbables ; ye : qui ; naḥ : à nous ; tat : à ce sujet ; vicacakṣire : ont parfaitement expliqué.

Překlad

Translation

Je řečeno, že výsledek dosažený uctíváním nejvyšší příčiny všech příčin je jiný než výsledek dosažený uctíváním toho, co není nejvyšší. To vše bylo vyslechnuto od vyrovnaných autorit, které to jasně vysvětlily.

Adorer la cause suprême de toutes les causes, ou adorer ce qui n’est pas suprême, il est dit que ces deux voies apportent des fruits différents. C’est ce qu’expliquèrent avec clarté les sages dont la sérénité n’est jamais troublée.

Význam

Purport

Tato mantra potvrzuje systém založený na poslechu vyrovnaných autorit. Člověk nemůže mít pravý klíč k transcendentálnímu poznání, jestliže nevyslechne pravého áčárju, který není nikdy zneklidněn proměnami hmotného světa. Pravý duchovní mistr, který také vyslechl šruti-mantry, neboli védské poznání od svého vyrovnaného áčárji, si nikdy nevymýšlí ani nevykládá nic, co není zapsáno ve védských spisech. V Bhagavad-gítě (9.25) je jasně řečeno, že ti, kdo uctívají předky (pitā), se dostanou na planety předků, hrubí materialisté, kteří plánují, jak by tu mohli zůstat, setrvají v hmotném světě a lidé, kteří jsou oddáni Pánu a neuctívají nikoho jiného než Šrí Kršnu, nejvyšší příčinu všech příčin, se dostanou k Němu do Jeho sídla v duchovním světě. Také Šrí Íšópanišad potvrzuje, že různá uctívání vedou k různým výsledkům. Jestliže uctíváme Nejvyššího Pána, dostaneme se zcela určitě k Němu, do Jeho věčného sídla, a jestliže uctíváme polobohy, například boha Slunce a boha Měsíce, dostaneme se nepochybně na jejich planety. A jestliže chceme i nadále zůstat na této mizerné planetě s jejími plánovacími komisemi a náhražkovými politickými zřízeními, můžeme tak samozřejmě učinit.

Ce mantra de la Śrī Īśopaniṣad certifie qu’il faut écouter les sages pleins de compétence et de sérénité. Seul un ācārya authentique, imperturbable malgré les fluctuations du monde matériel, peut nous donner la clé permettant d’accéder à la connaissance transcendantale. Le maître spirituel légitime qui a reçu le savoir védique, les śruti-mantras, de son propre ācārya, n’enseigne jamais rien qui ne soit cité dans les Écritures védiques. Selon la Bhagavad-gītā (9.25), ceux qui rendent un culte aux ancêtres (pitṛs) atteignent les planètes des ancêtres, les matérialistes convaincus qui veulent demeurer en ce monde renaissent sur cette terre, tandis que les bhaktas qui adorent uniquement Kṛṣṇa, la cause suprême de toutes les causes, Le rejoindront dans le monde spirituel. La Śrī Īśopaniṣad le confirme en enseignant que les divers cultes entraînent des résultats différents. En adorant le Seigneur Suprême, nous Le rejoindrons assurément en Son royaume éternel ; en rendant un culte aux devas, comme celui du soleil ou de la lune, nous atteindrons leur planète respective. Mais si nous désirons rester sur cette pauvre planète avec nos « commissions de planification » et nos « politiques bouche-trou », cela est tout à fait possible aussi.

V žádných autentických spisech nestojí, že člověk nakonec dosáhne téhož cíle, ať uctívá kohokoliv a dělá cokoliv. Takovéto pošetilé teorie hlásají samozvaní učitelé, kteří nemají spojení s paramparou, pravým systémem učednické posloupnosti. Pravý duchovní mistr nikdy nebude tvrdit, že člověk, který uctívá polobohy, dospěje k témuž cíli jako ten, kdo uctívá Nejvyššího Pána. Normální člověk snadno pochopí, že člověk, který nastoupil v Bombaji na vlak, dojede jen tam, kam si zakoupil jízdenku. Kdo si koupil jízdenku do Kalkaty, dojede do Kalkaty. Takzvaní učitelé však dnes tvrdí, že všechny duchovní jízdenky přivedou člověka k nejvyššímu cíli. Takové světské a kompromisní nabídky přilákají mnoho pošetilých stvoření, která se nafukují nad svými smyšlenými metodami duchovní realizace. Pokyny Véd to však neschvalují. Jestliže člověk nepřijal poznání od pravého duchovního mistra, článku autorizované učednické posloupnosti, nemůže rozumět věcem tak, jak skutečně jsou. Kršna říká Ardžunovi v Bhagavad-gítě:

Nulle part les Écritures révélées ne mentionnent que nous atteindrons tous le même but, quel que soit l’objet de notre dévotion. Seuls de pseudo-maîtres n’appartenant à aucune filiation authentique (paramparā) peuvent énoncer une théorie aussi absurde. Un vrai maître spirituel ne dira jamais que les différentes formes d’adoration mènent toutes au même but, que l’on rende un culte aux devas, au Suprême, ou à toute autre chose. Chacun sait qu’un billet d’avion ne vaut que pour une destination précise ; un billet pour Calcutta nous conduit à Calcutta et non pas à Bombay. Pourtant, ces prétendus maîtres spirituels proclament que l’on peut atteindre le but suprême par n’importe quelle voie. Leurs présomptions attirent bien des sots qui s’enorgueillissent de ces méthodes faites d’un amalgame de compromis entre matérialisme et spiritualité ; mais ils ne sont nullement légitimés par les Vedas. À moins d’être reçue des lèvres d’un maître appartenant à une filiation spirituelle reconnue, notre connaissance ne peut être vraie. Le Seigneur dit à ce propos dans la Bhagavad-gītā (4.2) :

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ parantapa
evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ parantapa

“Takto byla tato nejvyšší věda přijata posloupností duchovních mistrů a takto ji přijali svatí králové. Během času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že je původní věda ztracena.” (Bg. 4.2)

« Cette science suprême fut transmise à travers une succession disciplique, et les saints rois la reçurent ainsi. Mais au fil du temps, la filiation s’est rompue, et cette science, dans son intégrité originelle, semble maintenant perdue. »

V době, kdy byl Kršna na Zemi, byly zásady bhakti-jógy stanovené v Bhagavad-gítě překrouceny, a proto musel Pán znovu ustanovit systém učedníků v čele s Ardžunou, nejdůvěrnějším přítelem a oddaným Pána. Pán Ardžunovi jasně řekl (Bg. 4.3), že zásady Bhagavad-gíty jsou mu srozumitelné proto, že je Jeho přítelem a oddaným. Jinými slovy, nikdo kromě oddaného a přítele Pána není schopen rozumět Gítě. To znamená, že Bhagavad-gítě může porozumět jen ten, kdo jde ve stopách Ardžuny.

Parce que les principes du bhakti-yoga définis dans la Bhagavad-gītā furent altérés, le Seigneur rétablit la filiation spirituelle en instruisant Arjuna, Son disciple et Son ami le plus intime. Le Seigneur expliqua clairement à Arjuna (Bhagavad-gītā, 4.3) que seule sa dévotion et l’amitié qu’il Lui portait, lui permettaient de comprendre les principes de la Bhagavad-gītā. « Si Je t’enseigne aujourd’hui cette science, c’est parce que tu es Mon dévot et Mon ami. » Nul ne peut saisir purement le sens de la Gītā à moins d’être, comme Arjuna, l’ami et le dévot du Seigneur. Il indiquait par là également que pour assimiler cet enseignement, il faut suivre les traces d’Arjuna.

V současné době tento vznešený dialog vykládá mnoho lidí, kteří ve skutečnosti o Ardžunovi a Kršnovi nic nevědí. Interpretují verše Bhagavad-gíty podle svého a ve jménu písma hlásají různé nesmysly. Tito vykladači nevěří v Kršnu ani v Jeho věčné sídlo. Jak potom mohou vykládat Bhagavad-gítu?

Aujourd’hui, bon nombre d’exégètes et de traducteurs, reléguant à l’arrière-plan Kṛṣṇa et Arjuna, trahissent ce dialogue sublime en l’interprétant à leur façon et énoncent toutes sortes d’inepties au nom de la Gītā. Ils nient et l’existence de Śrī Kṛṣṇa, et celle de Sa demeure éternelle. Comment donc pourraient-ils expliquer la Bhagavad-gītā de façon exacte et sensée ?

Gítá (7.20) jasně říká, že polobohy uctívají pouze ti, kteří ztratili rozum. Kršna nakonec radí (Bg. 18.66), aby člověk zanechal všech ostatních cest a způsobů uctívání a plně se odevzdal jen Jemu. Neochvějnou víru v Nejvyššího Pána mohou mít jen ti, kteří jsou očištěni od všech hříšných reakcí. Ostatní zůstanou se svými bezcennými metodami uctívání na hmotné úrovni a mylný dojem, že všechny cesty vedou ke stejnému cíli, je svede s cesty pravé.

Le Seigneur dit clairement dans la Bhagavad-gītā (7.20–23) que seuls les hommes qui ont perdu le sens commun rendent un culte aux devas pour de maigres bénéfices. L’ultime conseil qu’Il donne à Arjuna est de rejeter toute autre forme d’adoration pour s’abandonner complètement à Lui seul. (Bhagavad-gītā, 18.66) Or, la confiance absolue en Kṛṣṇa ne se trouve que chez ceux qui sont affranchis des conséquences de toutes leurs actions pécheresses ; les autres continueront d’entretenir, par des cultes médiocres, leur conscience matérialiste, et s’écarteront ainsi de la voie réelle, en croyant que toutes conduisent au même but.

V této mantře má velkou závažnost slovo sambhavāt, uctívání nejvyšší příčiny. Šrí Kršna je původní Osobnost Božství a vše, co existuje, vyšlo z Něho. V Bhagavad-gítě (10.8) Pán vysvětluje:

Ce mantra comporte un terme très significatif : c’est le mot sambhavāt, qui signifie « adorer la cause suprême ». En effet, Śrī Kṛṣṇa est la Personne originelle, Dieu dont tout émane. Dans la Bhagavad-gītā (10.8), Kṛṣṇa Se définit Lui-même parfaitement :

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ
ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ

„Jsem původem všech světů — jak hmoty, tak duchovní existence. Vše pochází ze Mě. Moudří, kteří to dobře vědí, Mi prokazují oddanou službu a uctívají Mě celým svým srdcem."

« Des mondes spirituel et matériel Je suis la source, de Moi tout émane. Les sages qui connaissent parfaitement cette vérité Me servent et M’adorent de tout leur cœur. » Les mots sarvasya prabhavaḥ indiquent qu’Il est le créateur de tous les êtres — Brahmā, Viṣṇu et Śiva inclus. S’Il est à l’origine de ces trois divinités, Il l’est aussi par conséquent de tout ce qui existe, tant dans l’univers matériel que dans le monde spirituel.

Here is a correct description of the Supreme Lord, given by the Lord Himself. The words sarvasya prabhavaḥ indicate that Kṛṣṇa is the creator of everyone, including Brahmā, Viṣṇu and Śiva. Protože tato tři přední božstva hmotného světa jsou stvořena Pánem, je Pán stvořitelem všeho, co existuje v hmotných i duchovních světech. Rovněž v Atharva Védě stojí, že ten, kdo existoval před stvořením Brahmy a kdo osvítil Brahmu védským poznáním, je Šrí Kršna. “Nejvyšší Pán si přál stvořit živé bytosti, a tak je Nárájana všechny stvořil. Z Nárájany se narodil Brahmá. Nárájana stvořil všechny pradžápaty. Nárájana stvořil Indru. Nárájana stvořil osm Vasuů. Nárájana stvořil jedenáct Rudrů. Nárájana stvořil dvanáct Áditjů.” Protože Nárájana je plnou manifestací Šrí Kršny, jsou Nárájana a Kršna totožní. Existují také pozdější záznamy, které udávají, že Nejvyšší Pán je synem Dévakí. Dětství Šrí Kršny s Dévakí a Vasudévou a Jeho totožnost s Nárájanou uznával a potvrdil i Šrípáda Šankaráčárja, třebaže Šankara nenáleží k vaišnavskému neboli osobnímu kultu. V Atharva Védě stojí: “Na počátku byl pouze Nárájana. V té době neexistoval ani Brahmá, ani Šiva, ani oheň, ani voda, ani hvězdy, ani Slunce, ani Měsíc. Pán nezůstává osamocen, nýbrž tvoří podle svých přání.” Mókša-dharma uvádí: “Stvořil jsem pradžápaty a Rudry. Nemají o Mně plné poznání, neboť jsou pokryti Mou iluzorní energií.” Ve Varáha Puráně se též uvádí: “Nárájana je Nejvyšší Osobnost Božství a z Něho se zjevil čtyřhlavý Brahmá a stejně tak Rudra, který se později stal vševědoucím.”

L’Atharva Veda (Gopāla-tāpanī Upaniṣad, 1.24) enseigne par ailleurs : « Celui qui existait avant Brahmā et qui l’illumina de la connaissance védique n’est autre que Śrī Kṛṣṇa. » De même la Nārāyaṇa Upaniṣad souligne : « La Personne Suprême, Nārāyaṇa, désira créer les êtres. C’est donc de Nārāyaṇa que naquit Brahmā, de Nārāyaṇa aussi que procèdent tous les Prajāpatis, Indra, les huit Vasus, les onze Rudras, et les douze Ādityas. » Nārāyaṇa étant une émanation plénière de Kṛṣṇa, l’un et l’autre ne font qu’un. Ce même texte poursuit : « Le fils de Devakī (Kṛṣṇa) est le Seigneur Suprême. » Bien qu’il n’appartienne pas à l’école personnaliste vaiṣṇava,Śrīpāda Śaṅkarācārya a lui aussi accepté et confirmé que Nārāyaṇa est la cause suprême. Et l’Atharva Veda (Mahā Upaniṣad) stipule entre autres : « Au commencement, seul était Nārāyaṇa ; ni Brahmā, ni Śiva, ni le feu, l’eau, les étoiles, le soleil ou la lune n’existaient. Mais Dieu ne demeura pas seul. Il S’entoura de tous les êtres, créés selon Son désir. » On trouve aussi dans le Mokṣa-dharma ces mots de Kṛṣṇa : « J’ai créé les Prajāpatis et les Rudras ; même eux, cependant, n’ont pas de Moi une connaissance parfaite, car ils sont également sous l’emprise de Mon énergie illusoire. » Et le Varāha Purāṇa ajoute : « Nārāyaṇa est Dieu, la Personne Suprême, et c’est de Lui que vint Brahmā aux quatre têtes ainsi que Rudra, qui plus tard devint omniscient. » La Brahma-saṁhitā (5.1) dit, elle, que le Seigneur Suprême est Śrī Kṛṣṇa, Govinda, la cause originelle de toutes les causes et Celui qui réjouit tous les êtres.

Veškeré védské písemnictví potvrzuje, že Nárájana neboli Kršna je příčinou všech příčin. V Brahma-sanhitě stojí, že Nejvyšší Pán je Šrí Kršna, Góvinda, nejvyšší radost všech bytostí a prvotní příčina všech příčin. Skutečně učený člověk to ví ze svědectví, jež vydali velcí mudrci a védské spisy, a proto se rozhodne pro uctívání Šrí Kršny, který vše zahrnuje.

Toutes les Écritures védiques attestent donc que Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, est la cause de toutes les causes. Les vrais érudits, les budhas (ceux qui possèdent l’intelligence spirituelle, la buddhi), sont ceux qui, ayant compris ce fait en s’en rapportant aux grands sages et aux Vedas, adorent exclusivement Śrī Kṛṣṇa et reconnaissent en Lui le Tout suprême.

Osoby, které uctívají jedině Kršnu, se nazývají buddha neboli skutečně učení. K tomuto přesvědčení člověk dojde, když si s důvěrou a láskou vyslechne transcendentální poselství od vyrovnaného áčárji. Kdo nevěří v Kršnu a nechová k Němu lásku, nemůže dojít k této jednoduché pravdě. Lidi bez víry popisuje Bhagavad-gítá jako múdhy (Bg. 9.11). Je řečeno, že múdhové se posmívají Osobnosti Božství, neboť nezískali plné poznání od vyrovnaných áčárjů. Ten, koho znepokojuje vír materiální energie, není způsobilý stát se áčárjou.

Une telle conviction ne vient qu’à celui qui avec amour et confiance reçoit de l’imperturbable ācārya le message transcendantal. Ceux qui, par contre, n’éprouvent ni confiance ni amour pour le Seigneur, ne pourront jamais comprendre cette simple vérité. La Bhagavad-gītā (9.11) les qualifie de mūḍhas (sots comme l’âne). S’ils bafouent la Personne Suprême, c’est qu’ils n’ont pas reçu la connaissance parfaite d’un ācārya serein. Seul celui qui ne se laisse pas emporter par les tourbillons de l’énergie matérielle peut être qualifié d’ācārya.

Než Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu, byl znepokojován hmotným vírem v podobě své náklonnosti k rodině, ke společnosti a obci. Proto se chtěl stát světským dobrodincem a odpůrcem násilí. Když však od Nejvyššího Pána vyslechl védské poznání Bhagavad-gíty, stal se buddha, změnil své rozhodnutí a začal uctívat Šrí Kršnu, který sám předurčil bitvu u Kurukšétry. Ardžuna uctíval Pána bojem proti svým takzvaným vlastním příbuzným, a tak se stal Jeho čistým oddaným. Toho je možné dosáhnout pouze uctíváním pravého Kršny a ne nějakého zfalšovaného “Kršny”, jaké si vymýšlejí blázni, kterým chybí znalost o složité vědě o Kršnovi, popsané v Bhagavad-gítě a ve Šrímad-Bhágavatamu.

Avant de recevoir l’enseignement de la Bhagavad-gītā, Arjuna souffrait dans le tourbillon matériel de l’attachement à la famille, à la société et au pays ; il voulait devenir un philanthrope, un non-violent. Mais après avoir reçu l’enseignement de la Personne Suprême, il fut éclairé, il devint un budha. Il abandonna son idée et s’en remit à Kṛṣṇa, Lequel avait Lui-même décidé de la bataille de Kurukṣetra. Il L’adora en combattant sa prétendue parenté et devint par cette abnégation un pur bhakta. Mais il ne put atteindre une telle perfection qu’en s’abandonnant au Seigneur véritable, à Kṛṣṇa Lui-même, et non à quelque faux Dieu inventé par des insensés, totalement ignorants des subtilités de la science divine de la Bhagavad-gītā et du Śrīmad-Bhāgavatam.

Podle Védánta-sútry je sambhūta jak pramenem zrození a udržování, tak rezervoárem, který se zachová po zničení. Šrímad-Bhágavatam, přirozený výklad Védánta-sútry od téhož autora, říká, že zdroj všech emanací není mrtvý jako kámen, ale je abhijña, plně vědomý. Prvotní Pán, Šrí Kršna, také říká v Bhagavad-gítě (7.26), že si je plně vědom minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a že nikdo, ani polobozi jako Šiva nebo Brahmá, Ho neznají úplně. Zajisté Ho nemohou plně znát lidé znepokojovaní proměnami hmotného bytí. Polovzdělaní duchovní učitelé se pokoušejí o jakýsi kompromis tím, že předmětem svého uctívání činí lidské masy, ale přitom nevědí, že takové uctívání není možné, a že lidské masy nejsou dokonalé. Je to jako bychom zalévali místo kořenů listy na stromech. Normální postup je zalévat kořeny, ale dnešní znepokojované vůdce přitahuje víc listí. Třebaže ustavičně zalévají listí, usychá všechno nedostatkem vláhy.

Le Vedānta-sūtra explique que le sambhūta, le Seigneur Suprême, est l’origine de la manifestation cosmique (janmādy asya yataḥ), que c’est Lui qui la maintient et que lors de sa destruction, c’est en Lui que les éléments retournent. Le Śrīmad-Bhāgavatam, commentaire originel du Vedānta-sūtra par le même auteur, précise que cette source d’où tout émane n’est pas inerte, mais bien au contraire, abhijñaḥ, pleinement consciente. Ce que confirme la Bhagavad-gītā (7.26), puisque Kṛṣṇa S’y décrit comme pleinement conscient du passé, du présent et de l’avenir. Il ajoute que nul être, fût-il un deva comme Śiva ou Brahmā, ne Le connaît parfaitement. Que dire donc de ces prétendus « maîtres » à demi instruits, ballotés par le flux et le reflux de l’existence matérielle. Face à leur incapacité à connaître Dieu, ils arrivent à un compromis : c’est de l’humanité entière qu’ils font un objet de culte, sans se rendre compte que ce culte n’a aucun sens puisque l’homme est imparfait. Il est aussi vain de rendre un culte à l’humanité que d’arroser les feuilles d’un arbre plutôt que ses racines. Mais de nos jours, ces pseudo-chefs spirituels, désorientés, portent plus d’intérêt au corps qu’à l’âme, aux feuilles qu’à la racine, et malgré leurs efforts constants pour arroser les feuilles, la racine se dessèche et l’arbre meurt.

Šrí Íšópanišad nám doporučuje, abychom zalévali kořeny, které jsou původem všeho růstu. Uctívání lidských mas tělesnými službami, které nikdy nemohou být dokonalé, je méně důležité než služba duši. Duše je kořenem, který vytváří různé druhy těl podle zákona karmy, hmotné reakce. Poskytovat lidským bytostem služby, jako je lékařská péče, sociální pomoc a možnost vzdělání, a současně podřezávat na jatkách krky ubohým zvířatům, není zvlášť účinnou službou živým tvorům.

Aussi l’Īśopaṇisad nous conseille-t-elle d’arroser la racine, source de vie. Servir le corps est moins important que servir l’âme, et ce service à l’humanité ne peut jamais être parfait. L’âme est la racine qui donne vie à toutes sortes de corps selon la loi du karma. Servir les humains de diverses manières dans le domaine de la médecine, de l’aide sociale et de l’éducation tout en égorgeant de malheureux animaux dans les abattoirs n’est d’aucun secours à l’âme, l’être véritable.

Živá bytost neustále trpí v různých druzích těl hmotným utrpením rození, stáří, nemoci a smrti. Lidská životní podoba nabízí člověku možnost úniku ze spletitosti hmotné existence. Je toho možné dosáhnout prostým obnovením ztraceného vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšším Pánem. Pán přichází osobně, aby učil této filozofii oddanosti Nejvyššímu (sambhūta). Opravdu sloužit lidstvu znamená učit, aby se lidé oddali Nejvyššímu Pánu a uctívali Ho celým svým srdcem a vší energií. Takové je poučení Šrí Íšópanišady v této mantře.

Le mal chronique de l’être est qu’il doit, vie après vie et d’un corps à l’autre, naître, souffrir, vieillir et mourir. Or, le fait de posséder une forme humaine offre à l’âme une chance d’échapper à cet esclavage par un moyen fort simple : rétablir sa relation perdue avec le Seigneur Suprême. Le Seigneur vient Lui-même nous enseigner comment s’abandonner à Lui. Le seul véritable service à rendre aux hommes est de leur apprendre à s’abandonner à Dieu (le sambhūta) et à n’adorer que Lui avec amour et dévotion. Tel est le message de ce mantra.

Jednoduchým způsobem uctívání Nejvyššího Pána v tomto neklidném věku je naslouchat vyprávění o Jeho vznešených činech a opěvovat je. Ti však, kteří se zabývají intelektuálními spekulacemi, si myslí, že Pánovy činy jsou pomyslné, a proto jim nenaslouchají a vymýšlejí si různé slovní kejkle, aby odvrátili pozornost nevinných lidských mas. Místo aby naslouchali vyprávěním o činech Šrí Kršny, dělají si reklamu a navádějí své následovníky, aby opěvovali nepravé duchovní mistry. V moderní době se počet těchto pokrytců očividně zvýšil a pro čisté oddané vyvstal problém, jak zachránit masy lidí od nečisté propagandy těchto pokrytců a pseudoinkarnací Boha.

Dans l’âge de discorde où nous vivons, la manière la plus facile et la plus efficace d’adorer le Seigneur est d’entendre le récit de Ses actes glorieux et de les exalter. Par malheur, à force de vaines spéculations, maints ergoteurs croient que les actes du Seigneur ne sont que des mythes. Ils dédaignent donc de les entendre et préfèrent inventer une philosophie sans substance à force de jeux de mots, pour égarer les gens innocents. Ces pseudo-maîtres poussent leurs disciples à les glorifier eux plutôt qu’à entendre les louanges du Seigneur Suprême, Kṛṣṇa. De nos jours, le nombre de ces imposteurs et de faux avatāras s’est accru considérablement et il est devenu extrêmement difficile pour les purs bhaktas de préserver la masse des gens de leur propagande sacrilège.

Upanišady nepřímo obracejí naši pozornost k prvotnímu Pánu, Šrí Kršnovi, ale Bhagavad-gítá, která je souhrnem všech Upanišad, je zaměřena přímo na Kršnu. Nasloucháme-li o Kršnovi takovém, jaký je, v Bhagavad-gítě nebo Šrímad-Bhágavatamu, postupně to očišťuje naši mysl od všech hmotných nečistot. Šrímad-Bhágavatam říká: “Naslouchání o činech Pána přitahuje Pánovu pozornost k Jeho oddanému. Pán, jenž se nachází v srdci každé živé bytosti, pomáhá oddanému tím, že mu poskytuje dobré vedení.” Také Bhagavad-gítá (10.10) to potvrzuje: dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te.

Les Upaniṣads attirent indirectement notre attention sur Śrī Kṛṣṇa, le Seigneur originel, tandis que la Bhagavad-gītā, qui est l’essence de toutes les Upaniṣads, établit clairement Sa suprématie absolue en tant que la Personne Divine. Il faut donc s’en remettre à la Bhagavad-gītā et au Śrīmad-Bhāgavatam pour connaître le Seigneur tel qu’Il est et, par cette connaissance, graduellement purifier notre mental de toute contamination. Le Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17) dit : « Celui qui écoute le récit des actes glorieux du Seigneur attire sur lui Son attention. Le Seigneur, qui réside dans le cœur de chaque être, éclaire alors Son dévot et le guide. » Ce que corrobore la Bhagavad-gītā (10.10) par les mots : dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te.

Vnitřní vedení Pána očišťuje srdce oddaného od všech nečistot, které se rodí z hmotných kvalit vášně a nevědomosti. Neoddaní jsou ovládáni vášní a nevědomostí. Vášeň člověku zabraňuje odpoutat se od hmotných sklonů a nevědomost mu znemožňuje poznat, kdo ve skutečnosti je a kdo je Nejvyšší Pán. V kvalitě vášně není naděje na seberealizaci, ať už člověk předstírá svou zbožnost jakkoliv. Pán milostivě oprostí své oddané od vášně a nevědomosti a tak se dostanou do kvality dobra, což je znakem dokonalého bráhmana. Každý člověk se může stát kvalifikovaným bráhmanem za předpokladu, že se věnuje oddané službě pod vedením pravého duchovního mistra. Šrímad- Bhágavatam (2.4.18) také říká, že každá živá bytost nízkého původu může být pod vedením ryzího oddaného Pána očištěna, neboť Pán je neobyčejně mocný. Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18) také říká:

De l’intérieur, le Seigneur donne à Son dévot des instructions destinées à purifier son cœur des influences de l’ignorance et de la passion. Les non-dévots, au contraire, demeurent sous leur empire. Tant que la passion gouverne l’homme, il lui est impossible de se libérer de la convoitise ; sous l’influence de l’ignorance, il n’arrive ni à savoir qui est le Seigneur, ni à connaître sa propre identité. L’homme n’a donc aucune chance d’atteindre à son épanouissement spirituel s’il est constamment dominé par ces guṇas, quelle que soit l’ardeur mise à se faire passer pour un spiritualiste. Le dévot, par contre, se voit arraché des griffes de l’ignorance et de la passion par la grâce de Dieu, et s’élève jusqu’à la vertu, guṇa qui caractérise le brāhmaṇa parfait. N’importe qui peut devenir un brāhmaṇa qualifié s’il pratique le service de dévotion sous la conduite d’un maître authentique. Le Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18) dit à ce sujet :

kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye ’nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ
kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye ’nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ

Any lowborn person can be purified by the guidance of a pure devotee of the Lord, for the Lord is extraordinarily powerful.

Même une personne de la plus basse condition peut être purifiée en suivant les directives d’un pur dévot du Seigneur, car la puissance de Dieu est inconcevable.

Když člověk dosáhne bráhmanské kvalifikace, je šťasten a nadšeně začne oddaně sloužit Pánu. Nauka o Bohu se mu tak samočinně vyjeví. Poznáním nauky o Bohu se člověk postupně osvobozuje z pout materialismu a jeho mysl plná pochybností se Boží milostí stane křišťálově jasnou. Pouze na této úrovni se člověk může stát osvobozenou duší a vidět Pána na každém kroku. To je dokonalost uctívání (sambhavāt) kterou popisuje tato mantra Šrí Íšópanišady.

La caractéristique de celui qui acquiert les qualités brahmaniques est qu’il connaît la joie et l’enthousiasme dans le service de dévotion. La science de Dieu lui est automatiquement révélée et, ainsi éclairé, le bhaktas’affranchit graduellement des liens matériels et devient, par la grâce divine, en mesure d’éclaircir les doutes qui assombrissaient son esprit. Devenu une âme libérée, il peut voir le Seigneur dans chaque circonstance de sa vie. Telle est la perfection du sambhava, l’adoration du Seigneur Suprême décrite dans ce mantra.