Mantra třináctá

Mantra Thirteen

Verš

Text

anyad evāhuḥ sambhavād
anyad āhur asambhavāt
iti śuśruma dhīrāṇāṁ
ye nas tad vicacakṣire

Synonyma

Synonyms

anyat — jiný; eva — jistě; āhuḥ — je řečeno; sambhavāt — uctíváním Nejvyššího Pána, příčiny všech příčin; anyat — jiný; āhuḥ — je řečeno; asambhavāt — uctíváním toho, kdo není Nejvyšší; iti — takto; śuśruma — slyšel jsem to; dhīrāṇām — od vyrovnaných autorit; ye — kdo; naḥ — nám; tat — o tomto námětu; vicacakṣire — dokonale vysvětlili.

anyat — different; eva — certainly; āhuḥ — it is said; sambhavāt — by worshiping the Supreme Lord, the cause of all causes; anyat — different; āhuḥ — it is said; asambhavāt — by worshiping what is not the Supreme; iti — thus; śuśruma — I heard it; dhīrāṇām — from the undisturbed authorities; ye — who; naḥ — unto us; tat — about that subject matter; vicacakṣire — perfectly explained.

Překlad

Translation

Je řečeno, že výsledek dosažený uctíváním nejvyšší příčiny všech příčin je jiný než výsledek dosažený uctíváním toho, co není nejvyšší. To vše bylo vyslechnuto od vyrovnaných autorit, které to jasně vysvětlily.

It is said that one result is obtained by worshiping the supreme cause of all causes and that another result is obtained by worshiping what is not supreme. All this is heard from the undisturbed authorities, who clearly explained it.

Význam

Purport

Tato mantra potvrzuje systém založený na poslechu vyrovnaných autorit. Člověk nemůže mít pravý klíč k transcendentálnímu poznání, jestliže nevyslechne pravého áčárju, který není nikdy zneklidněn proměnami hmotného světa. Pravý duchovní mistr, který také vyslechl šruti-mantry, neboli védské poznání od svého vyrovnaného áčárji, si nikdy nevymýšlí ani nevykládá nic, co není zapsáno ve védských spisech. V Bhagavad-gítě (9.25) je jasně řečeno, že ti, kdo uctívají předky (pitā), se dostanou na planety předků, hrubí materialisté, kteří plánují, jak by tu mohli zůstat, setrvají v hmotném světě a lidé, kteří jsou oddáni Pánu a neuctívají nikoho jiného než Šrí Kršnu, nejvyšší příčinu všech příčin, se dostanou k Němu do Jeho sídla v duchovním světě. Také Šrí Íšópanišad potvrzuje, že různá uctívání vedou k různým výsledkům. Jestliže uctíváme Nejvyššího Pána, dostaneme se zcela určitě k Němu, do Jeho věčného sídla, a jestliže uctíváme polobohy, například boha Slunce a boha Měsíce, dostaneme se nepochybně na jejich planety. A jestliže chceme i nadále zůstat na této mizerné planetě s jejími plánovacími komisemi a náhražkovými politickými zřízeními, můžeme tak samozřejmě učinit.

The system of hearing from undisturbed authorities is approved in this mantra. Unless one hears from a bona fide ācārya, who is never disturbed by the changes of the material world, one cannot have the real key to transcendental knowledge. The bona fide spiritual master, who has also heard the śruti-mantras, or Vedic knowledge, from his undisturbed ācārya, never presents anything that is not mentioned in the Vedic literature. In the Bhagavad-gītā (9.25) it is clearly said that those who worship the pitṛs, or forefathers, attain the planets of the forefathers, that the gross materialists who make plans to remain here stay in this world, and that the devotees of the Lord who worship none but Lord Kṛṣṇa, the supreme cause of all causes, reach Him in His spiritual sky. Here also in Śrī Īśopaniṣad it is verified that one achieves different results by different modes of worship. If we worship the Supreme Lord, we will certainly reach Him in His eternal abode, and if we worship demigods like the sun-god or moon-god, we can reach their respective planets without a doubt. And if we wish to remain on this wretched planet with our planning commissions and our stopgap political adjustments, we can certainly do that also.

V žádných autentických spisech nestojí, že člověk nakonec dosáhne téhož cíle, ať uctívá kohokoliv a dělá cokoliv. Takovéto pošetilé teorie hlásají samozvaní učitelé, kteří nemají spojení s paramparou, pravým systémem učednické posloupnosti. Pravý duchovní mistr nikdy nebude tvrdit, že člověk, který uctívá polobohy, dospěje k témuž cíli jako ten, kdo uctívá Nejvyššího Pána. Normální člověk snadno pochopí, že člověk, který nastoupil v Bombaji na vlak, dojede jen tam, kam si zakoupil jízdenku. Kdo si koupil jízdenku do Kalkaty, dojede do Kalkaty. Takzvaní učitelé však dnes tvrdí, že všechny duchovní jízdenky přivedou člověka k nejvyššímu cíli. Takové světské a kompromisní nabídky přilákají mnoho pošetilých stvoření, která se nafukují nad svými smyšlenými metodami duchovní realizace. Pokyny Véd to však neschvalují. Jestliže člověk nepřijal poznání od pravého duchovního mistra, článku autorizované učednické posloupnosti, nemůže rozumět věcem tak, jak skutečně jsou. Kršna říká Ardžunovi v Bhagavad-gítě:

Nowhere in authentic scriptures is it said that one will ultimately reach the same goal by doing anything or worshiping anyone. Such foolish theories are offered by self-made “spiritual masters” who have no connection with the paramparā, the bona fide system of disciplic succession. The bona fide spiritual master cannot say that all paths lead to the same goal and that anyone can attain this goal by his own mode of worship of the demigods or of the Supreme or whatever. Any common man can very easily understand that a person can reach his destination only when he has purchased a ticket for that destination. A person who has purchased a ticket for Calcutta can reach Calcutta, but not Bombay. But the so-called spiritual masters say that any and all paths will take one to the supreme goal. Such mundane and compromising offers attract many foolish creatures, who become puffed up with their manufactured methods of spiritual realization. The Vedic instructions, however, do not uphold them. Unless one has received knowledge from the bona fide spiritual master who is in the recognized line of disciplic succession, one cannot have the real thing as it is. Kṛṣṇa tells Arjuna in the Bhagavad-gītā (4.2):

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ parantapa

“Takto byla tato nejvyšší věda přijata posloupností duchovních mistrů a takto ji přijali svatí králové. Během času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že je původní věda ztracena.” (Bg. 4.2)

“This supreme science was thus received through the chain of disciplic succession, and the saintly kings understood it in that way. But in course of time the succession was broken, and therefore the science as it is appears to be lost.”

V době, kdy byl Kršna na Zemi, byly zásady bhakti-jógy stanovené v Bhagavad-gítě překrouceny, a proto musel Pán znovu ustanovit systém učedníků v čele s Ardžunou, nejdůvěrnějším přítelem a oddaným Pána. Pán Ardžunovi jasně řekl (Bg. 4.3), že zásady Bhagavad-gíty jsou mu srozumitelné proto, že je Jeho přítelem a oddaným. Jinými slovy, nikdo kromě oddaného a přítele Pána není schopen rozumět Gítě. To znamená, že Bhagavad-gítě může porozumět jen ten, kdo jde ve stopách Ardžuny.

When Lord Śrī Kṛṣṇa was present on this earth, the bhakti-yoga principles defined in the Bhagavad-gītā had become distorted; therefore the Lord had to reestablish the disciplic system beginning with Arjuna, who was the most confidential friend and devotee of the Lord. The Lord clearly told Arjuna (Bhagavad-gītā 4.3) that it was because Arjuna was His devotee and friend that he could understand the principles of the Bhagavad-gītā. In other words, only the Lord’s devotee and friend can understand the Gītā. This also means that only one who follows the path of Arjuna can understand the Bhagavad-gītā.

V současné době tento vznešený dialog vykládá mnoho lidí, kteří ve skutečnosti o Ardžunovi a Kršnovi nic nevědí. Interpretují verše Bhagavad-gíty podle svého a ve jménu písma hlásají různé nesmysly. Tito vykladači nevěří v Kršnu ani v Jeho věčné sídlo. Jak potom mohou vykládat Bhagavad-gítu?

At the present moment there are many interpreters and translators of this sublime dialogue who care nothing for Lord Kṛṣṇa or Arjuna. Such interpreters explain the verses of the Bhagavad-gītā in their own way and postulate all sorts of rubbish in the name of the Gītā. Such interpreters believe neither in Śrī Kṛṣṇa nor in His eternal abode. How, then, can they explain the Bhagavad-gītā?

Gítá (7.20) jasně říká, že polobohy uctívají pouze ti, kteří ztratili rozum. Kršna nakonec radí (Bg. 18.66), aby člověk zanechal všech ostatních cest a způsobů uctívání a plně se odevzdal jen Jemu. Neochvějnou víru v Nejvyššího Pána mohou mít jen ti, kteří jsou očištěni od všech hříšných reakcí. Ostatní zůstanou se svými bezcennými metodami uctívání na hmotné úrovni a mylný dojem, že všechny cesty vedou ke stejnému cíli, je svede s cesty pravé.

Kṛṣṇa clearly says that only those who have lost their sense worship the demigods for paltry rewards (Bhagavad-gītā 7.20, 23). Ultimately He advises that one give up all other ways and modes of worship and fully surrender unto Him alone (Bhagavad-gītā 18.66). Only those who are cleansed of all sinful reactions can have such unflinching faith in the Supreme Lord. Others will continue hovering on the material platform with their paltry ways of worship and thus will be misled from the real path under the false impression that all paths lead to the same goal.

V této mantře má velkou závažnost slovo sambhavāt, uctívání nejvyšší příčiny. Šrí Kršna je původní Osobnost Božství a vše, co existuje, vyšlo z Něho. V Bhagavad-gítě (10.8) Pán vysvětluje:

In this mantra of Śrī Īśopaniṣad the word sambhavāt, “by worship of the supreme cause,” is very significant. Lord Kṛṣṇa is the original Personality of Godhead, and everything that exists has emanated from Him. In the Bhagavad-gītā (10.8) the Lord says,

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ

„Jsem původem všech světů — jak hmoty, tak duchovní existence. Vše pochází ze Mě. Moudří, kteří to dobře vědí, Mi prokazují oddanou službu a uctívají Mě celým svým srdcem."

“I am the source of all spiritual and material worlds. Everything emanates from Me. The wise who perfectly know this engage in My devotional service and worship Me with all their hearts.”

Here is a correct description of the Supreme Lord, given by the Lord Himself. The words sarvasya prabhavaḥ indicate that Kṛṣṇa is the creator of everyone, including Brahmā, Viṣṇu and Śiva. Protože tato tři přední božstva hmotného světa jsou stvořena Pánem, je Pán stvořitelem všeho, co existuje v hmotných i duchovních světech. Rovněž v Atharva Védě stojí, že ten, kdo existoval před stvořením Brahmy a kdo osvítil Brahmu védským poznáním, je Šrí Kršna. “Nejvyšší Pán si přál stvořit živé bytosti, a tak je Nárájana všechny stvořil. Z Nárájany se narodil Brahmá. Nárájana stvořil všechny pradžápaty. Nárájana stvořil Indru. Nárájana stvořil osm Vasuů. Nárájana stvořil jedenáct Rudrů. Nárájana stvořil dvanáct Áditjů.” Protože Nárájana je plnou manifestací Šrí Kršny, jsou Nárájana a Kršna totožní. Existují také pozdější záznamy, které udávají, že Nejvyšší Pán je synem Dévakí. Dětství Šrí Kršny s Dévakí a Vasudévou a Jeho totožnost s Nárájanou uznával a potvrdil i Šrípáda Šankaráčárja, třebaže Šankara nenáleží k vaišnavskému neboli osobnímu kultu. V Atharva Védě stojí: “Na počátku byl pouze Nárájana. V té době neexistoval ani Brahmá, ani Šiva, ani oheň, ani voda, ani hvězdy, ani Slunce, ani Měsíc. Pán nezůstává osamocen, nýbrž tvoří podle svých přání.” Mókša-dharma uvádí: “Stvořil jsem pradžápaty a Rudry. Nemají o Mně plné poznání, neboť jsou pokryti Mou iluzorní energií.” Ve Varáha Puráně se též uvádí: “Nárájana je Nejvyšší Osobnost Božství a z Něho se zjevil čtyřhlavý Brahmá a stejně tak Rudra, který se později stal vševědoucím.”

Here is a correct description of the Supreme Lord, given by the Lord Himself. The words sarvasya prabhavaḥ indicate that Kṛṣṇa is the creator of everyone, including Brahmā, Viṣṇu and Śiva. And because these three principal deities of the material world are created by the Lord, the Lord is the creator of all that exists in the material and spiritual worlds. In the Atharva Veda (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.24) it is similarly said, “He who existed before the creation of Brahmā and who enlightened Brahmā with Vedic knowledge is Lord Śrī Kṛṣṇa.” Similarly, the Nārāyaṇa Upaniṣad (1) states, “Then the Supreme Person, Nārāyaṇa, desired to create all living beings. Thus from Nārāyaṇa, Brahmā was born. Nārāyaṇa created all the Prajāpatis. Nārāyaṇa created Indra. Nārāyaṇa created the eight Vasus. Nārāyaṇa created the eleven Rudras. Nārāyaṇa created the twelve Ādityas.” Since Nārāyaṇa is a plenary manifestation of Lord Kṛṣṇa, Nārāyaṇa and Kṛṣṇa are one and the same. The Nārāyaṇa Upaniṣad (4) also states, “Devakī’s son [Kṛṣṇa] is the Supreme Lord.” The identity of Nārāyaṇa with the supreme cause has also been accepted and confirmed by Śrīpāda Śaṅkarācārya, even though Śaṅkara does not belong to the Vaiṣṇava, or personalist, cult. The Atharva Veda (Mahā Upaniṣad 1) also states, “Only Nārāyaṇa existed in the beginning, when neither Brahmā, nor Śiva, nor fire, nor water, nor stars, nor sun, nor moon existed. The Lord does not remain alone but creates as He desires.” Kṛṣṇa Himself states in the Mokṣa-dharma, “I created the Prajāpatis and the Rudras. They do not have complete knowledge of Me because they are covered by My illusory energy.” It is also stated in the Varāha Purāṇa: “Nārāyaṇa is the Supreme Personality of Godhead, and from Him the four-headed Brahmā was manifested, as well as Rudra, who later became omniscient.”

Veškeré védské písemnictví potvrzuje, že Nárájana neboli Kršna je příčinou všech příčin. V Brahma-sanhitě stojí, že Nejvyšší Pán je Šrí Kršna, Góvinda, nejvyšší radost všech bytostí a prvotní příčina všech příčin. Skutečně učený člověk to ví ze svědectví, jež vydali velcí mudrci a védské spisy, a proto se rozhodne pro uctívání Šrí Kršny, který vše zahrnuje.

Thus all Vedic literature confirms that Nārāyaṇa, or Kṛṣṇa, is the cause of all causes. In the Brahma-saṁhitā (5.1) also it is said that the Supreme Lord is Śrī Kṛṣṇa, Govinda, the delighter of every living being and the primeval cause of all causes. The really learned persons know this from evidence given by the great sages and the Vedas, and thus they decide to worship Lord Kṛṣṇa as all in all. Such persons are called budha, or really learned, because they worship only Kṛṣṇa.

Osoby, které uctívají jedině Kršnu, se nazývají buddha neboli skutečně učení. K tomuto přesvědčení člověk dojde, když si s důvěrou a láskou vyslechne transcendentální poselství od vyrovnaného áčárji. Kdo nevěří v Kršnu a nechová k Němu lásku, nemůže dojít k této jednoduché pravdě. Lidi bez víry popisuje Bhagavad-gítá jako múdhy (Bg. 9.11). Je řečeno, že múdhové se posmívají Osobnosti Božství, neboť nezískali plné poznání od vyrovnaných áčárjů. Ten, koho znepokojuje vír materiální energie, není způsobilý stát se áčárjou.

The conviction that Kṛṣṇa is all in all is established when one hears the transcendental message from the undisturbed ācārya with faith and love. One who has no faith in or love for Lord Kṛṣṇa cannot be convinced of this simple truth. Those who are faithless are described in the Bhagavad-gītā (9.11) as mūḍhas – fools or asses. It is said that the mūḍhas deride the Personality of Godhead because they do not have complete knowledge from the undisturbed ācārya. One who is disturbed by the whirlpool of material energy is not qualified to become an ācārya.

Než Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu, byl znepokojován hmotným vírem v podobě své náklonnosti k rodině, ke společnosti a obci. Proto se chtěl stát světským dobrodincem a odpůrcem násilí. Když však od Nejvyššího Pána vyslechl védské poznání Bhagavad-gíty, stal se buddha, změnil své rozhodnutí a začal uctívat Šrí Kršnu, který sám předurčil bitvu u Kurukšétry. Ardžuna uctíval Pána bojem proti svým takzvaným vlastním příbuzným, a tak se stal Jeho čistým oddaným. Toho je možné dosáhnout pouze uctíváním pravého Kršny a ne nějakého zfalšovaného “Kršny”, jaké si vymýšlejí blázni, kterým chybí znalost o složité vědě o Kršnovi, popsané v Bhagavad-gítě a ve Šrímad-Bhágavatamu.

Before hearing the Bhagavad-gītā, Arjuna was disturbed by the material whirlpool, by his affection for his family, society and community. Thus Arjuna wanted to become a philanthropic, nonviolent man of the world. But when he became budha by hearing the Vedic knowledge of the Bhagavad-gītā from the Supreme Person, he changed his decision and became a worshiper of Lord Śrī Kṛṣṇa, who had Himself arranged the Battle of Kurukṣetra. Arjuna worshiped the Lord by fighting with his so-called relatives, and in this way he became a pure devotee of the Lord. Such accomplishments are possible only when one worships the real Kṛṣṇa and not some fabricated “Kṛṣṇa” invented by foolish men who are without knowledge of the intricacies of the science of Kṛṣṇa described in the Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam.

Podle Védánta-sútry je sambhūta jak pramenem zrození a udržování, tak rezervoárem, který se zachová po zničení. Šrímad-Bhágavatam, přirozený výklad Védánta-sútry od téhož autora, říká, že zdroj všech emanací není mrtvý jako kámen, ale je abhijña, plně vědomý. Prvotní Pán, Šrí Kršna, také říká v Bhagavad-gítě (7.26), že si je plně vědom minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a že nikdo, ani polobozi jako Šiva nebo Brahmá, Ho neznají úplně. Zajisté Ho nemohou plně znát lidé znepokojovaní proměnami hmotného bytí. Polovzdělaní duchovní učitelé se pokoušejí o jakýsi kompromis tím, že předmětem svého uctívání činí lidské masy, ale přitom nevědí, že takové uctívání není možné, a že lidské masy nejsou dokonalé. Je to jako bychom zalévali místo kořenů listy na stromech. Normální postup je zalévat kořeny, ale dnešní znepokojované vůdce přitahuje víc listí. Třebaže ustavičně zalévají listí, usychá všechno nedostatkem vláhy.

According to the Vedānta-sūtra, sambhūta is the source of birth and sustenance, as well as the reservoir that remains after annihilation (janmādy asya yataḥ). The Śrīmad-Bhāgavatam, the natural commentary on the Vedānta-sūtra by the same author, maintains that the source of all emanations is not like a dead stone but is abhijña, or fully conscious. The primeval Lord, Śrī Kṛṣṇa, also says in the Bhagavad-gītā (7.26) that He is fully conscious of past, present and future and that no one, including demigods such as Śiva and Brahmā, knows Him fully. Certainly half-educated “spiritual leaders” who are disturbed by the tides of material existence cannot know Him fully. They try to make some compromise by making the mass of humanity the object of worship, but they do not know that such worship is only a myth because the masses are imperfect. The attempt by these so-called spiritual leaders is something like pouring water on the leaves of a tree instead of the root. The natural process is to pour water on the root, but such disturbed leaders are more attracted to the leaves than the root. Despite their perpetually watering the leaves, however, everything dries up for want of nourishment.

Šrí Íšópanišad nám doporučuje, abychom zalévali kořeny, které jsou původem všeho růstu. Uctívání lidských mas tělesnými službami, které nikdy nemohou být dokonalé, je méně důležité než služba duši. Duše je kořenem, který vytváří různé druhy těl podle zákona karmy, hmotné reakce. Poskytovat lidským bytostem služby, jako je lékařská péče, sociální pomoc a možnost vzdělání, a současně podřezávat na jatkách krky ubohým zvířatům, není zvlášť účinnou službou živým tvorům.

Śrī Īśopaniṣad advises us to pour water on the root, the source of all germination. Worship of the mass of humanity by rendering bodily service, which can never be perfect, is less important than service to the soul. The soul is the root that generates different types of bodies according to the law of karma. To serve human beings by medical aid, social help and educational facilities while at the same time cutting the throats of poor animals in slaughterhouses is no service at all to the soul, the living being.

Živá bytost neustále trpí v různých druzích těl hmotným utrpením rození, stáří, nemoci a smrti. Lidská životní podoba nabízí člověku možnost úniku ze spletitosti hmotné existence. Je toho možné dosáhnout prostým obnovením ztraceného vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšším Pánem. Pán přichází osobně, aby učil této filozofii oddanosti Nejvyššímu (sambhūta). Opravdu sloužit lidstvu znamená učit, aby se lidé oddali Nejvyššímu Pánu a uctívali Ho celým svým srdcem a vší energií. Takové je poučení Šrí Íšópanišady v této mantře.

The living being is perpetually suffering in different types of bodies from the material miseries of birth, old age, disease and death. The human form of life offers one a chance to get out of this entanglement simply by reestablishing the lost relationship between the living entity and the Supreme Lord. The Lord comes personally to teach this philosophy of surrender unto the Supreme, the sambhūta. Real service to humanity is rendered when one teaches surrender to and worship of the Supreme Lord with full love and energy. That is the instruction of Śrī Īśopaniṣad in this mantra.

Jednoduchým způsobem uctívání Nejvyššího Pána v tomto neklidném věku je naslouchat vyprávění o Jeho vznešených činech a opěvovat je. Ti však, kteří se zabývají intelektuálními spekulacemi, si myslí, že Pánovy činy jsou pomyslné, a proto jim nenaslouchají a vymýšlejí si různé slovní kejkle, aby odvrátili pozornost nevinných lidských mas. Místo aby naslouchali vyprávěním o činech Šrí Kršny, dělají si reklamu a navádějí své následovníky, aby opěvovali nepravé duchovní mistry. V moderní době se počet těchto pokrytců očividně zvýšil a pro čisté oddané vyvstal problém, jak zachránit masy lidí od nečisté propagandy těchto pokrytců a pseudoinkarnací Boha.

The simple way to worship the Supreme Lord in this age of disturbance is to hear and chant about His great activities. The mental speculators, however, think that the activities of the Lord are imaginary; therefore they refrain from hearing of them and invent some word jugglery without any substance to divert the attention of the innocent masses of people. Instead of hearing of the activities of Lord Kṛṣṇa, such pseudo spiritual masters advertise themselves by inducing their followers to sing about them. In modern times the number of such pretenders has increased considerably, and it has become a problem for the pure devotees of the Lord to save the masses of people from the unholy propaganda of these pretenders and pseudo incarnations.

Upanišady nepřímo obracejí naši pozornost k prvotnímu Pánu, Šrí Kršnovi, ale Bhagavad-gítá, která je souhrnem všech Upanišad, je zaměřena přímo na Kršnu. Nasloucháme-li o Kršnovi takovém, jaký je, v Bhagavad-gítě nebo Šrímad-Bhágavatamu, postupně to očišťuje naši mysl od všech hmotných nečistot. Šrímad-Bhágavatam říká: “Naslouchání o činech Pána přitahuje Pánovu pozornost k Jeho oddanému. Pán, jenž se nachází v srdci každé živé bytosti, pomáhá oddanému tím, že mu poskytuje dobré vedení.” Také Bhagavad-gítá (10.10) to potvrzuje: dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te.

The Upaniṣads indirectly draw our attention to the primeval Lord, Śrī Kṛṣṇa, but the Bhagavad-gītā, which is the summary of all the Upaniṣads, directly points to Śrī Kṛṣṇa. Therefore one should hear about Kṛṣṇa as He is by hearing from the Bhagavad-gītā or Śrīmad-Bhāgavatam, and in this way one’s mind will gradually be cleansed of all contaminated things. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17) says, “By hearing of the activities of the Lord, the devotee draws the attention of the Lord. Thus the Lord, being situated in the heart of every living being, helps the devotee by giving him proper directions.” The Bhagavad-gītā (10.10) confirms this: dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te.

Vnitřní vedení Pána očišťuje srdce oddaného od všech nečistot, které se rodí z hmotných kvalit vášně a nevědomosti. Neoddaní jsou ovládáni vášní a nevědomostí. Vášeň člověku zabraňuje odpoutat se od hmotných sklonů a nevědomost mu znemožňuje poznat, kdo ve skutečnosti je a kdo je Nejvyšší Pán. V kvalitě vášně není naděje na seberealizaci, ať už člověk předstírá svou zbožnost jakkoliv. Pán milostivě oprostí své oddané od vášně a nevědomosti a tak se dostanou do kvality dobra, což je znakem dokonalého bráhmana. Každý člověk se může stát kvalifikovaným bráhmanem za předpokladu, že se věnuje oddané službě pod vedením pravého duchovního mistra. Šrímad- Bhágavatam (2.4.18) také říká, že každá živá bytost nízkého původu může být pod vedením ryzího oddaného Pána očištěna, neboť Pán je neobyčejně mocný. Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18) také říká:

The Lord’s inner direction cleanses the devotee’s heart of all contamination produced by the material modes of passion and ignorance. Nondevotees are under the sway of passion and ignorance. One who is in passion cannot become detached from material hankering, and one who is in ignorance cannot know what he is or what the Lord is. Thus when one is in passion or ignorance, there is no chance for self-realization, however much one may play the part of a religionist. For a devotee, the modes of passion and ignorance are removed by the grace of the Lord. In this way the devotee becomes situated in the quality of goodness, the sign of a perfect brāhmaṇa. Anyone can qualify as a brāhmaṇa if he follows the path of devotional service under the guidance of a bona fide spiritual master. Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18) also says:

kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye ’nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ

Any lowborn person can be puriﬁed by the guidance of a pure devotee of the Lord, for the Lord is extraordinarily powerful.

Any lowborn person can be purified by the guidance of a pure devotee of the Lord, for the Lord is extraordinarily powerful.

Když člověk dosáhne bráhmanské kvalifikace, je šťasten a nadšeně začne oddaně sloužit Pánu. Nauka o Bohu se mu tak samočinně vyjeví. Poznáním nauky o Bohu se člověk postupně osvobozuje z pout materialismu a jeho mysl plná pochybností se Boží milostí stane křišťálově jasnou. Pouze na této úrovni se člověk může stát osvobozenou duší a vidět Pána na každém kroku. To je dokonalost uctívání (sambhavāt) kterou popisuje tato mantra Šrí Íšópanišady.

When one attains brahminical qualifications, he becomes happy and enthusiastic to render devotional service to the Lord. Automatically the science of God is unveiled before him. By knowing the science of God, one gradually becomes freed from material attachments, and one’s doubtful mind becomes crystal clear by the grace of the Lord. One who attains this stage is a liberated soul and can see the Lord in every step of life. This is the perfection of sambhava, as described in this mantra of Śrī Īśopaniṣad.