Mantra dvanáctá

Dvanajsta mantra

Verš

Besedilo

andhaṁ tamaḥ praviśanti
ye ’sambhūtim upāsate
tato bhūya iva te tamo
ya u sambhūtyāḿ ratāḥ

Synonyma

Synonyms

andham — nevědomost; tamaḥ — temnota; praviśanti — vstoupí; ye — ti, kteří; asambhūtim — polobozi; upāsate — uctívají; tataḥ — než to; bhūyaḥ — ještě více; iva — jako to; te — ti, kdo; tamaḥ — temno; ye — kdo; u — také; sambhūtyām — v Absolutnu; ratāḥ — zaměstnáni.

andham — v nevednost; tamaḥ — v temo; praviśanti — vstopijo; ye — tisti, ki; asambhūtim — polbogove; upāsate — častijo; tataḥ — podobno; bhūyaḥ — še bolj; iva — kot to; te — ti (tisti); tamaḥ — v temo; ye — ki; u — tudi; sambhūtyām — v Absolutu; ratāḥ — zaposleni.

Překlad

Translation

Ti, kteří uctívají polobohy, vstoupí do nejtemnějších končin nevědomosti. Ještě více to platí pro ty, kteří uctívají Absolutno.

Tisti, ki častijo polbogove, vstopijo v najtemnejše predele nevednosti, še globlje pa zabredejo častilci brezosebnega Absoluta.

Význam

Purport

Sanskrtské slovo asambhūti označuje bytosti, jejichž existence není nezávislá. Sambhūti je Absolutní Osobnost Božství, Nejvyšší Pán, který nezávisí na ničem. Absolutní Osobnost Božství, Šrí Kršna, praví v Bhagavad-gítě:

Sanskrtska beseda asambhūti se nanaša na tiste, ki ne morejo obstajati neodvisno. Sambhūti je Gospod, Vsevišnja Božanska Osebnost, ki je popolnoma neodvisen od česar koli. V Bhagavad-gīti (10.2) Absolutna Božanska Osebnost Śrī Kṛṣṇa pravi:

na me viduḥ sura-gaṇāḥ
prabhavaṁ na maharṣayaḥ
aham ādir hi devānāṁ
maharṣīṇāṁ ca sarvaśaḥ

“Ani zástupy polobohů, ani velcí mudrci neznají Můj původ nebo Mé vlastnosti, vždyť i oni mají v každém ohledu svůj počátek ve Mně.” (Bg. 10.2) Kršna je tedy původcem sil, jichž se dostalo polobohům, velkým mudrcům a mystikům. Přestože jsou obdařeni velkými silami, mohou velmi těžko pochopit, jakým způsobem se Kršna svou vlastní, vnitřní silou projevuje v lidské podobě.

»Niti množice polbogov niti veliki modreci ne poznajo Mojega izvora in veličastja, kajti Jaz sem v vsakem pogledu vir tako polbogov kakor modrecev.« Kṛṣṇa je torej vir moči polbogov, velikih modrecev in mistikov. Čeprav so ti zelo mogočni, je njihova moč omejena, zato ne morejo razumeti, kako se lahko Kṛṣṇa po Svoji notranji energiji pojavi v človeški podobi.

Všichni filozofové a ršiové nebo mystici se pokoušejí svými nepatrnými rozumovými schopnostmi odlišit absolutní od relativního. Mohou se tak dopracovat pouze k popírání všeho relativního, aniž by při tom realizovali cokoliv pozitivního z Absolutna. Definice Absolutna negací není úplná. Takovéto negativní definice vedou k vytváření vlastních představ, například že Absolutno musí být bez tvaru a vlastností. Negativní vlastnosti jsou pouze opakem vlastností pozitivních a jsou tedy také relativní. Člověk, který si představuje Absolutno, může dospět nanejvýše k neosobní záři Boha, známé jako Brahman, avšak nemůže dosáhnout realizace Bhagavána, Osobnosti Božství.

Številni filozofi in veliki ṛṣiji ali mistiki skušajo s svojim neznatnim razumom razločevati med Absolutom in relativnim. S tem se lahko dokopljejo le do nikalne predstave o Absolutu, o Njem samem pa ne morejo spoznati ničesar. Opredeljevanje Absoluta samo z zanikanjem ni popolno. Človeka vodi k samosvojim predstavam o Njem in ga napelje, da si Ga zamišlja kot brezobličnega in neopredeljivega. Zanikanje lastnosti je samo obrnjena predstava relativnega materialnega sveta in zato prav tako relativna. Če si Absolut predstavljamo na ta način, lahko v najboljšem primeru dosežemo brezosebni Božji sijaj, znan kot Brahman, ne moremo pa napredovati k Bhagavānu, Božanski Osebnosti.

Tito mentální spekulanti nevědí, že Kršna je Absolutní Osobnost Božství, že neosobní Brahman je oslňující září Jeho transcendentálního těla, a že Paramátmá, Nadduše, je Jeho všepronikajícím aspektem. Nevědí ani to, že Kršna je věčnou podobou Boha s transcendentálními vlastnostmi věčné blaženosti a poznání. Podřízení polobozi a velcí mudrci Ho mylně považují za mocného poloboha a zář Brahmanu za Absolutní Pravdu. Kršnovi oddaní, kteří Mu jsou zcela odevzdáni, však vědí, že je Absolutní Osobou a že vše emanuje z Něho. Takovíto oddaní nepřetržitě prokazují Kršnovi, zdroji všeho, láskyplné služby.

Taki umovalci ne vedo, da je Kṛṣṇa Absolutna Božanska Osebnost, da je brezosebni Brahman bleščeč sijaj Njegovega božanskega telesa ali da je Paramātmā (Nadduša) Njegova vseprežemajoča predstavnica. Prav tako se ne zavedajo, da ima Kṛṣṇova večna podoba duhovne lastnosti neminljive blaženosti in vednosti. Nesamostojni polbogovi in veliki modreci nepopolno sklepajo, da je Kṛṣṇa mogočen polbog in mislijo, da je sijaj Brahmana Absolutna Resnica. Kṛṣṇovi bhakte pa Ga zaradi predanosti in neskaljene vdanosti lahko spoznajo kot Absolutno Osebnost, iz katere vse izhaja. Zato temu viru vsega nenehno ljubeče služijo.

V Bhagavad-gítě (7.20) se rovněž praví, že pouze zmatení lidé, poháněni silnou touhou po smyslových požitcích, uctívají polobohy, aby vyřešili své dočasné problémy. Dočasné zmírnění jistých obtíží uctíváním některého poloboha je řešením, jež vyhledávají pouze méně inteligentní lidé. Lidská bytost je spoutána hmotou, a má-li dosáhnout věčného vysvobození na duchovní rovině, kde vládne věčná blaženost, život a poznání, musí být úplně oproštěna od materiálního otroctví.

Bhagavad-gītā (7.20, 23) pravi, da samo manj razumni zmedeni ljudje, ki jih žene močna želja po zadovoljevanju čutov, častijo polbogove za minljivo olajšanje začasnih težav. Toda živo bitje se mora v celoti rešiti materialne zapletenosti, če želi doseči trajno osvoboditev in se dvigniti na duhovno raven večne blaženosti, življenja in zavedanja. Śrī Īśopaniṣad nam zato odsvetuje čaščenje nesamostojnih polbogov za začasno rešitev naših težav, saj nam ti lahko naklonijo le minljive blagoslove. Častiti bi morali Kṛṣṇo, vseprivlačno Absolutno Božansko Osebnost, ki nas lahko popolnoma osvobodi materialne ujetosti in nas odpelje nazaj domov v Božje kraljestvo.

V Bhagavad-gítě (7.23) též stojí, že uctívači polobohů mohou přijít na planety polobohů. Uctívači Měsíce mohou přijít na Měsíc, uctívači Slunce na Slunce atd. Moderní vědci se snaží dostat raketami na Měsíc, ale ve skutečnosti to nejsou žádné nové pokusy. Lidské bytosti mají pokročilé vědomí, a proto mají též přirozený sklon k cestám po dalekém vesmíru a na jiné planety pomocí kosmických lodí, mystických sil nebo uctíváním polobohů vládnoucích příslušným planetám. Ve védských spisech se praví, že kterýmkoliv z těchto způsobů je možno dostat se na jiné planety, ale nejobvyklejší metodou je uctívání poloboha, který vládne nad vytouženou planetou. Všechny planety tohoto hmotného vesmíru jsou však pouze dočasná sídla; jediné stálé planety jsou Vaikunthalóky. Nalézají se v duchovním světě a panuje na nich sám Nejvyšší Pán. Jak stojí v Bhagavad- gítě:

V Bhagavad-gīti (7.23) piše, da gredo častilci polbogov na planete polbogov. Mesečevi častilci gredo na Mesec, Sončevi na Sonce itd. Sodobni znanstveniki se zdaj z raketami odpravljajo na Mesec, toda njihov poskus ni nekaj novega. Razumljivo je, da želijo ljudje s svojo razvito zavestjo potovati po vesolju in doseči druge planete bodisi z vesoljskimi ladjami, mističnimi močmi ali čaščenjem polbogov. Vedski spisi pravijo, da je to mogoče na katerega koli od teh treh načinov, najobičajnejši pa je čaščenje polboga, ki vlada določenemu planetu. Tako se lahko dvignemo na Mesec, Sonce ali celo Brahmaloko, najvišji planet tega vesolja. Toda vsi planeti materialnega stvarstva so začasni. Večno obstajajo samo planeti Vaikuṇṭhe, duhovnega neba, ki jim vlada sama Vsevišnja Božanska Osebnost. Kot pravi Gospod Kṛṣṇa v Bhagavad-gīti (8.16):

ā-brahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino ’rjuna
mām upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate

“Všechny planety v hmotném světě, Brahmalókou počínaje a nejnižší planetou konče, jsou místa utrpení a opakovaných rození a smrtí. Ale ten, kdo dosáhne Mého sídla (duchovního světa), ó synu Kuntí, se znovu nenarodí.” (Bg. 8.16)

»Vsi planeti materialnega sveta, od najvišjega do najnižjega, so mesta trpljenja, kjer se ponavljata rojstvo in smrt. Kdor doseže Moje prebivališče, o Kuntījin sin, pa se nikoli več ne rodi.«

Šrí Íšópanišad poukazuje na to, že člověk, který jakýmkoliv způsobem přelétá z jedné planety na druhou, zůstává v hluboké temnotě. Celý vesmír je pokrytý obrovskými hmotnými prvky, stejně jako kokosový ořech, do poloviny naplněný vodou. Protože skořápka je vzduchotěsná, je uvnitř hustá tma, a je třeba planet jako je Slunce a Měsíc, aby ji osvětlily. Vně vesmíru je nesmírná a neomezená expanze brahmadžjóti s mnoha Vaikunthalókami. Nejvyšší a největší planetou v brahmadžjóti je Kršnalóka neboli Gólóka Vrndávana, kde sídlí Nejvyšší Osobnost Božství, Šrí Kršna. Kršna nikdy neopouští Kršnalóku, kde žije se svými společníky, a zároveň je všudypřítomný v celém hmotném i duchovním stvoření. Tato skutečnost již byla vyložena ve čtvrté mantře. Pán je všudypřítomný jako Slunce, které svítí všude, i když se vždy nachází přesně na svém orbitu.

Śrī Īśopaniṣad nas opozarja, da ostajamo v najtemnejšem predelu vesolja, tudi če se s čaščenjem polbogov dvignemo na njihove planete. Vesolje, ki ga do polovice napolnjuje voda, kot lupina ovijajo velikanski sloji materialnih elementov; tako je podobno kokosovemu orehu. Ker je nepropustno zaprto, je v njem trda tema, zato ga morata razsvetljevati sonce in mesec. Zunaj vesolja se širi brezmejni brahmajyoti, ki ga napolnjujejo planeti Vaikuṇṭhe. Največji in najvišji planet v brahmajyotiju je Kṛṣṇaloka ali Goloka Vṛndāvana, kjer prebiva sama Vsevišnja Božanska Osebnost Śrī Kṛṣṇa. Gospod Śrī Kṛṣṇa nikoli ne zapusti Kṛṣṇaloke. Čeprav tam prebiva s Svojimi večnimi družabniki, je vseprisoten tudi v vseh materialnih in duhovnih svetovih. To smo že pojasnili v komentarju k četrti mantri. Kljub temu, da Gospod prebiva na enem mestu, je vseprisoten in je kakor sonce, ki se širi povsod, hkrati pa ne skrene iz svoje krožnice.

Problémy života nelze vyřešit cestou na Měsíc. Mnozí lidé se stávají rádoby zbožnými jen pro slávu a jméno. Tito pseudonábožní lidé si nepřejí odejít z tohoto vesmíru a dostat se do duchovního světa. Pod rouškou zbožňování Pána chtějí zůstat v hmotném světě. Ateisté a impersonalisté zavádějí takové lidi hlásáním ateismu do nejtemnějších končin. Ateisté přímo popírají existenci Nejvyšší Osobnosti Božství a impersonalisté podporují ateisty zdůrazňováním neosobního aspektu Nejvyššího Pána. Doposud jsme v Šrí Íšópanišadě nenarazili na žádnou mantru, která by popírala Osobnost Božství. Je řečeno, že může běžet rychleji než kdokoliv jiný. Ti, kteří se honí za jinými planetami, jsou zajisté osoby, a jestliže Pán umí běžet rychleji než tyto osoby, jak může být pokládán za neosobního? Neosobní pojetí Nejvyššího Pána je jen jiný druh nevědomosti, který má svůj počátek v nedokonalém pojetí Absolutní Pravdy.

Življenjskih težav ne moremo rešiti z letenjem na Mesec ali kak drug planet, ki je bodisi nad ali pod njim. Śrī Īśopaniṣad nam zato svetuje, naj uidemo iz tega temnega vesolja, pozabimo na vse cilje v njem in dosežemo bleščeče Božje kraljestvo. Obstaja veliko lažnih častilcev, ki so vero sprejeli samo iz želje po ugledu in slavi. Taki nespametni »verniki« se ne želijo rešiti tega sveta in se dvigniti v duhovno nebo. Pod pretvezo, da častijo Gospoda, želijo samo obdržati svoj položaj v materialnem svetu, brezbožniki in impersonalisti pa jih z razglašanjem ateističnega kulta vodijo v najhujšo temo. Brezbožniki neposredno zanikajo obstoj Vsevišnje Božanske Osebnosti, impersonalisti pa jih s poudarjanjem brezosebnega Gospodovega vidika podpirajo. Doslej v Śrī Īśopaniṣad še nismo naleteli na mantro, ki bi zanikala obstoj Vsevišnje Božanske Osebnosti. Ena od njih pravi, da Gospod vsakogar prehiti. Tisti, ki tekmujejo z osvajanjem planetov, so prav gotovo osebnosti – kako bi bil lahko potem Bog, ki je hitrejši od vseh, brezoseben? Brezosebno razumevanje Vsevišnjega Gospoda je le še ena od oblik nevednosti in izhaja iz nepopolnega poznavanja Absolutne Resnice.

Nevědomí pseudonábožní lidé a výrobci tzv. inkarnací, kteří tím přímo porušují příkazy Véd, se dostanou do nejtemnějších končin vesmíru, neboť zavádějí na scestí ty, kdo je následují. Tito impersonalisté se před hlupáky, kterým chybí znalost védské moudrosti, většinou sami vydávají za inkarnace Boha. Mají- li tito pošetilci vůbec nějaké znalosti, pak jsou v jejich rukou nebezpečnější než sama nevědomost. Tito impersonalisté neuctívají ani polobohy, jak je doporučeno v písmech. Písma radí, jak za určitých okolností uctívat polobohy, ale současně podotýkají, že toho není zapotřebí. V Bhagavad-gítě (7.23) je jasně řečeno, že výsledek dosažený uctíváním polobohů není trvalý. Poněvadž ani tento hmotný vesmír není trvalý, není trvalé nic, čeho je dosaženo v temnu hmotné existence. Otázkou zůstává, jak dosáhnout skutečného, věčného života.

Nespametni lažni verniki in proizvajalci tako imenovanih Božjih inkarnacij, ki brez pomislekov kršijo vedske zapovedi, bodo morali v najtemnejši predel vesolja, saj zavajajo svoje privržence. Ti impersonalisti se nevednežem, ki ne poznajo vedske modrosti, v glavnem izdajajo za Božja utelešenja. Znanje v rokah takih nespametnih ljudi bi bilo hujše od same nevednosti. Impersonalisti niti polbogov ne častijo po navodilih svetih spisov. Ta priporočajo čaščenje polbogov v določenih okoliščinah, hkrati pa poudarjajo, da za to običajno ni potrebe. Bhagavad-gītā (7.23) jasno pravi, da sadovi čaščenja polbogov niso trajni. Ker je materialno vesolje začasno, je minljivo tudi vse, kar dosežemo v temi materialnega obstoja. Zato se moramo posvetiti iskanju pravega in večnega življenja.

Pán praví, že jakmile Ho člověk dosáhne prostřednictvím oddané služby, která je jedinou cestou, jíž se lze přiblížit Nejvyššímu Pánu, bude zcela vysvobozen z otroctví rození a umírání. Cesta vysvobození z pout hmoty je tedy zcela závislá na poznání a odpoutanosti. Pseudonábožným lidem chybí jak znalosti, tak odpoutanost od hmotných záležitostí. Většina z nich chce pod rouškou altruistické a filantropické činnosti a ve jménu falešných náboženských zásad i nadále žít ve zlatých poutech hmotného otroctví. Předstírají náboženské city a oddanou službu Bohu, ale současně se oddávají různým druhům nemorálních činností, a přesto jsou považováni za duchovní mistry a oddané Bohu. Tito porušovatelé náboženských zásad nemají žádnou úctu k áčárjům, svatým učitelům v přímé učednické posloupnosti. Aby svedli lid, prohlásí se sami za takzvané áčárji, aniž by následovali zásady pravých áčárjů.

Gospod pravi, da se popolnoma osvobodimo spon rojevanja in umiranja, takoj ko Ga dosežemo z vdanim služenjem (ki je edina pot do Boga). Pot osvoboditve iz krempljev materialne energije je torej v celoti odvisna od znanja in nenavezanosti, ki si ju pridobimo s služenjem Gospodu. Lažni verniki niti nimajo znanja, še manj pa so nenavezani na materialne stvari, saj si pod okriljem človekoljubnih dejavnosti, ki jih skušajo prikazati kot izpolnjevanje verskih načel, večina želi živeti v zlatih okovih materialne pogojenosti. Z igranjem verskih čustev vdano služenje Gospodu spreminjajo v cirkuško predstavo, medtem pa se vdajajo številnim nemoralnim dejanjem. Tako se izdajajo za duhovne učitelje in Božje služabnike. Taki kršilci verskih načel ne spoštujejo verodostojnih ācārij oziroma svetih učiteljev, ki izhajajo iz strogega nasledstva duhovnih učiteljev in učencev. Ne zmenijo se za vedski predpis ācāryopāsane (»vsak bi moral častiti ācāryo«) in za Kṛṣṇovo izjavo v Bhagavad-gīti (4.2) evaṁ paramparā-prāptam, da »to znanost o Bogu prejmemo po nasledstvu duhovnih učiteljev«. Namesto tega se sami postavijo za tako imenovane ācārye, čeprav se niti ne držijo načel duhovnega nasledstva, in tako zavajajo običajne ljudi.

Tito podvodníci jsou nejnebezpečnějšími živly lidské společnosti. Poněvadž neexistuje žádná náboženská vláda, unikají trestům státních zákonů. Nemohou však uniknout zákonu Nejvyššího, který v Bhagavad-gítě (16.19-20) jasně prohlásil, že závistiví démoni, vydávající se za šiřitele náboženství, budou svrženi do nejtemnějších končin pekla. Šrí Íšópanišad potvrzuje, že když tito pseudonábožní lidé skončí se svým duchovním učitelováním, jemuž se věnují čistě jen pro uspokojení smyslů, dostanou se rovnou do nejodpornějších končin vesmíru.

Ti sleparji so družbi najnevarnejši. Ker je država ločena od vere, se izognejo kazni. Ne morejo pa uiti Božjemu zakonu, saj Gospod v Bhagavad-gīti (16.19–20) jasno pravi, da zavistne demone, preoblečene v verske pridigarje, vrže v najtemnejše predele pekla. Śrī Īśopaniṣad potrjuje, da so lažni verniki po končani epizodi duhovnega učiteljstva, ki ga samo zlorabijo za čutno zadovoljevanje, na poti v najgnusnejši kraj v vesolju.