Skip to main content

Mantra první

Mantra Un

Verš

Texte

īśāvāsyam idaḿ sarvaṁ
yat kiñca jagatyāṁ jagat
tena tyaktena bhuñjīthā
mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam
īśāvāsyam idaḿ sarvaṁ
yat kiñca jagatyāṁ jagat
tena tyaktena bhuñjīthā
mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam

Synonyma

Synonyms

īśa — Pánem; āvāsyam — řízeno; idam — to; sarvam — vše; yat kiñca — cokoliv; jagatyām — ve vesmíru; jagat — vše živé i neživé; tena — Jím; tyaktena — vyhrazený podíl; bhuñjīthāḥ — měl bys přijmout; — nečiň; gṛdhaḥ — snažit se získat; kasya svid — někoho jiného; dhanam — majetek.

īśa : du Seigneur ; āvāsyam : sous la domination ; idam : ceci ; sarvam : tout ; yat kiñca : quoi que ce soit ; jagatyām : dans l’univers ; jagat : tout ce qui est animé ou inanimé ; tena : par Lui ; tyaktena : la part assignée ; bhuñjīthāḥ : tu dois accepter ; mā : ne pas ; gṛdhaḥ : essayer d’acquérir ; kasya svit : de quelqu’un d’autre ; dhanam : les biens.

Překlad

Translation

Všechno živé i neživé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Člověk by měl tedy přijímat pouze ty nezbytné věci, jež mu byly vyhrazeny jako jeho podíl. Nikdo by neměl přijímat jiné věci, věda dobře, komu patří.

De tout ce qui existe en cet univers, de l’animé comme de l’inanimé, le Seigneur est maître et possesseur. Chacun doit donc prendre uniquement la part qui lui est assignée, sachant bien à qui tout appartient.

Význam

Purport

Védské poznání je neomylné, neboť k nám přichází prostřednictvím dokonalé učednické posloupnosti duchovních mistrů, počínaje samotným Pánem. Védské poznání přichází z transcendentálních zdrojů a první slovo bylo vysloveno Jím samotným. Slova vyřčená Pánem se nazývají apauruṣeya, což znamená, že nebyla vyřčena pozemským tvorem. Živá bytost má v hmotném světě čtyři nedostatky, a to: 1. musí se nutně dopouštět chyb; 2. podléhá klamným představám; 3. má sklon podvádět ostatní; 4. má nedokonalé smysly. Podmíněn těmito čtyřmi nedostatky, není člověk schopen podat dokonalou informaci o všeobsáhlém poznání. Védské spisy jsou však jiného charakteru. Védské poznání bylo původně sděleno do srdce Brahmy, první stvořené živé bytosti. Brahmá pak rozšířil toto poznání mezi své syny a učedníky, kteří je v průběhu dějin předávali dále.

La connaissance védique est infaillible car elle est transmise par une filiation spirituelle authentique dont le Seigneur est l’origine. La source de ce savoir est transcendantale puisqu’Il en formula Lui-même les prémices. Ces paroles du Seigneur sont apauruṣeya, car Celui qui les a émises n’appartient pas à l’univers matériel. Tout être vivant en ce monde a quatre imperfections : 1) il est doté de sens imparfaits, 2) il est astreint à l’illusion, 3) il est sujet à l’erreur, 4) il est porté à tromper autrui. Ces quatre imperfections l’empêchent de donner une connaissance parfaite. Mais les Vedas ne viennent pas d’un être aussi imparfait. À l’origine, Brahmā, le premier être créé, reçut de Dieu Lui-même la connaissance des Vedas en son cœur ; il la transmit à ses fils et à ses disciples, qui la perpétuèrent à travers les âges.

Protože Pán je pūrṇam, neboli naprosto dokonalý, je vyloučeno, aby podléhal zákonům hmotné přírody, zatímco všechny živé bytosti i neživé předměty podléhají přírodním zákonům a tím nepřímo i Jeho moci. Tato Šrí Íšópanišad je součástí Jadžur Védy a jako taková obsahuje informace o vlastnickém právu na všechny věci, jež existují ve vesmíru.

Contrairement aux êtres vivants et aux objets inanimés, le Seigneur étant pūrṇam (infiniment parfait), Il ne peut être sujet aux lois de la nature matérielle dont Il est Lui-même le législateur. L’Īśopaniṣad, qui est une partie du Yajur Veda, traite du droit de propriété divin sur tout ce qui est, droit confirmé dans le septième chapitre de la Bhagavad-gītā (7.4–5) où sont définies la parā et l’aparā prakṛti.

Potvrzuje to sedmá kapitola Bhagavad-gíty (7.4-5), kde se mluví o parā a aparā prakṛti. Přírodní prvky—země, voda, oheň, vzduch, obloha, mysl, inteligence a ego—jsou součástí nižší neboli hmotné energie Pána, kdežto živá bytost, organická energie, parā prakṛti, je vyšší energií Pána. Obě tyto prakṛti neboli energie jsou emanacemi Pána, jenž je konečným vládcem všeho, co existuje. Ve vesmíru neexistuje nic, co by nepatřilo buď do parā nebo aparā prakṛti: proto je tedy všechno vlastnictvím Nejvyšší Bytosti.

Les éléments de la nature, soit la terre, l’eau, le feu, l’air, l’éther, le mental, l’intelligence et l’ego matériel, appartiennent tous à l’énergie inférieure du Seigneur (aparā-prakṛti) qu’on appelle également l’énergie matérielle, tandis que l’âme spirituelle, le principe vital, constitue Son énergie supérieure (parā-prakṛti). Ces énergies (prakṛtis) émanent toutes deux du Seigneur, qui est donc le maître ultime de tout ce qui existe. Il n’est rien dans l’univers qui n’appartienne pas à la prakṛti, qu’elle soit parā ou aparā, et par conséquent, tout est la propriété de l’Être Suprême.

Nejvyšší Bytost, Absolutní Osobnost Božství, je dokonalou Osobou s úplnou a dokonalou inteligencí na řízení všeho pomocí svých různých energií. Nejvyšší Bytost bývá často přirovnávána k ohni a všechno organické a anorganické k žáru a světlu tohoto ohně. Tak jako oheň vydává energii ve formě tepla a světla, projevuje Pán svou energii různým způsobem. Tak zůstává konečným udržovatelem a vládcem všeho. Má nesmírné energie, zná vše a je příznivcem všech. Je plný všech nepochopitelných vlastností: síly, bohatství, slávy, krásy, poznání a odříkání.

L’Être Suprême, Dieu, la Personne Absolue, étant en tout point complet, Il possède une intelligence parfaite et totale grâce à laquelle Il peut tout organiser par la voie de Ses diverses puissances. On compare souvent l’Être Suprême au feu, et tout ce qui existe, l’organique comme l’inorganique, à la chaleur et à la lumière du feu. De même que le feu dispense son énergie sous forme de chaleur et de lumière, le Seigneur déploie Ses énergies de diverses façons. Il demeure ainsi le maître et le soutien ultime de tout ce qui est. Il est omniscient, tout-puissant et le bienfaiteur de tous. Il détient à leur plus haut degré de perfection la puissance, la gloire, la beauté, la fortune, le savoir et le renoncement.

Člověk by tedy měl být natolik inteligentní, aby pochopil, že kromě Nejvyššího Pána se nikdo nemůže pokládat za vlastníka a měl by akceptovat pouze podíl přiřknutý mu Pánem. Například kráva dává mléko, ale nepije je; živí se trávou a zrním a její mléko je určeno jako potrava lidem. Tak to Pán uspořádal a my bychom se měli spokojit s těmi věcmi, které nám tak laskavě vyhradil, a vždy mít na paměti, komu tyto věci ve skutečnosti patří.

Soyons donc assez intelligents pour comprendre qu’excepté le Seigneur, nul ne possède quoi que ce soit. Par conséquent, il ne faut accepter que la part qu’Il nous a assignée. La vache, par exemple, donne du lait mais ne le boit pas ; elle mange de l’herbe et du foin, et son lait est destiné à nourrir les humains car tel est le dessein du Seigneur. Nous devons nous satisfaire des choses qu’Il nous a accordées sans jamais oublier à qui appartient en réalité tout ce dont nous disposons.

Například dům je zhotoven ze zeminy, dřeva, kamene, železa, cementu a mnoha jiných hmotných věcí. Jestliže uvažujeme v souladu se Šrí Íšópanišadou, musíme si uvědomit, že žádný z těchto materiálů nemůžeme vyrobit sami. Svou vlastní prací je můžeme pouze sestavit a přetvářet do různých tvarů. Pracovník se nemůže vydávat za majitele určité věci jen proto, že tvrdě pracoval na jejím zhotovení.

Prenons comme autre exemple la maison où nous habitons. Si nous regardons les choses du point de vue de l’Īśopaniṣad, nous devons reconnaître que nous n’avons créé aucune des matières premières (bois, pierre, fer, etc.) ayant servi à sa construction ; nous n’avons fait que modifier leur forme originelle et les assembler par notre travail. Or, l’ouvrier peut-il se dire le propriétaire d’un objet parce qu’il a travaillé dur à le façonner ?

V moderní společnosti neustále probíhá velký spor mezi dělníky a kapitalisty. Tento spor nabývá mezinárodního charakteru a světu hrozí nebezpečí. Lidé proti sobě stojí jako nepřátelé a vrčí na sebe jako kočky a psi. Šrí Íšópanišad nemůže radit kočkám a psům, ale může lidem předat Boží poselství prostřednictvím pravých áčárjů (svatých učitelů). Lidstvo by mělo přijmout moudrost Šrí Íšópanišady: nikdo by se neměl přít o hmotné majetky. Člověk se musí spokojit s těmi výsadami, jichž se mu dostává z milosti Pána. Nemůže existovat žádný mír, jestliže si komunisté, kapitalisté nebo jakákoliv jiná strana bude činit nárok na vlastnictví přírodních zdrojů, jež jsou výhradním majetkem Pána. Kapitalisté nemohou ovládnout komunisty prostým politickým manévrováním, stejně jako komunisté nemohou porazit kapitalisty bitkou o ukradený chléb. Jestliže tyto skupiny nerozpoznají skutečného vlastníka, Nejvyšší Osobnost Božství, je veškerý majetek, na který si činí nárok, kradený a následkem toho budou potrestáni přírodními zákony. Atomové pumy jsou v rukou komunistů i kapitalistů, a jestliže si obě strany neuvědomí vlastnické právo Nejvyššího Pána, tyto pumy nakonec jistě zničí obě strany. Pro vlastní záchranu i pro zajištění světového míru je tedy nezbytné, aby se obě strany řídily pokyny Šrí Íšópanišady.

La société souffre d’incessants conflits entre prolétaires et capitalistes qui, arrivés à un niveau international, mettent le monde en danger. Les hommes s’affrontent comme chiens et chats. La Śrī Īśopaniṣad ne peut aider des chiens ou des chats ; transmise par les purs ācāryas, c’est à l’homme véritable qu’elle donne le message de Dieu. La race humaine doit donc tirer parti de la sagesse qu’elle enseigne et cesser de se battre pour des possessions matérielles. Il faut se contenter des privilèges que le Seigneur nous octroie dans Sa miséricorde. Nulle paix n’est possible aussi longtemps que communistes, capitalistes ou tout autre parti se diront propriétaires des ressources naturelles qui, en fait, n’appartiennent qu’à Dieu.

Le capitaliste ne peut pas subjuguer le communiste par de simples manœuvres politiques, pas plus que le communiste ne peut vaincre le capitaliste simplement en combattant pour le pain volé. Si l’un et l’autre ne reconnaissent pas le droit de propriété absolu de la Personne Suprême, tout ce qu’ils clament comme leur appartenant est en fait volé et ils seront passibles de châtiment par les lois de la nature. La bombe atomique est entre les mains des communistes comme des capitalistes, et s’ils se refusent à reconnaître le droit de propriété du Seigneur Suprême, il est évident qu’un jour ou l’autre, elle détruira les deux partis. S’ils veulent être épargnés et donner la paix au monde, il leur faut suivre les enseignements de la Śrī Īśopaniṣad.

Lidé nejsou předurčeni k tomu, aby se přeli jako psi a kočky. Musí mít dostatek inteligence, aby pochopili důležitost a smysl lidského života. Védské spisy byly sepsány pro lidstvo a ne pro kočky a psy. Kočky a psi mohou pro nasycení zabíjet jiná zvířata, aniž by tím hřešili, ale jestliže člověk zabije zvíře, aby ukojil své nezkrotné chuťové buňky, porušuje zákony přírody, ponese za to odpovědnost a musí být potrestán.

Les hommes ne sont pas faits pour se quereller comme chiens et chats. Ils doivent être assez clairvoyants pour réaliser l’importance de l’existence humaine et en comprendre le but. La littérature védique est destinée aux hommes, pas aux animaux. Pour se nourrir, un animal peut en tuer un autre, sans que ce soit un péché ; mais si un homme abat un animal pour le seul plaisir de ses papilles gustatives incontrôlées, il est responsable d’avoir brisé les lois de la nature et doit être puni en conséquence.

Normy lidského života se nemohou aplikovat na zvířata. Tygr se neživí rýží, pšenicí ani kravským mlékem, neboť mu byla určena potrava ve formě zvířecího masa. Existuje mnoho zvířat a ptáků, jež jsou buď býložravci nebo masožravci, ale nikdo z nich neporušuje přírodní zákony, které byly stanoveny vůlí Pána. Zvěř, ptactvo, plazi a jiné nižší formy života se přísně drží přírodních zákonů. Proto v jejich případě nemůže být řeči o hříchu. Nejsou jim určeny ani pokyny védských spisů. Pouze lidský život je životem plným odpovědnosti.

Il y a certaines normes à respecter pour les êtres humains, mais qui ne s’appliquent pas aux animaux. Si le tigre ne mange ni riz, ni blé et ne boit pas de lait, c’est qu’il est fait pour se nourrir de chair animale. Ainsi, certains animaux sont herbivores et d’autres carnivores, mais aucun d’entre eux ne transgresse les lois de la nature, qui ont été établies par la volonté du Seigneur. Tous les représentants de la gent animale — mammifères, oiseaux, reptiles et autres — respectent rigoureusement les lois de la nature et ne commettent donc nul péché ; par conséquent, les enseignements védiques ne leur sont pas destinés. Seule la vie humaine comporte des responsabilités.

Byla by chyba si myslet, že stačí stát se vegetariány a tím se vyhneme porušování přírodních zákonů. Rostliny mají také život. Zákonem přírody je, že jeden živý tvor je určen stát se potravou jiného tvora. Proto člověk nemá být hrdý na to, že je přísným vegetariánem. Nejdůležitější je uznávat Nejvyššího Pána. Zvířata nemají dostatečně vyvinuté vědomí, aby mohla rozpoznat Pána. Člověk je však dostatečně inteligentní, aby se mohl poučit z védských spisů a dovědět se, jak fungují přírodní zákony, a aby tohoto poznání využil ke svému prospěchu. Život člověka, který nedbá pokynů védských spisů, je velice riskantní. Proto se vyžaduje, aby člověk uznával autoritu Nejvyššího Pána. Musí být Pánu oddán, obětovat vše službě Pánovi a požívat pouze zbytky potravy, jež Mu byla obětována. To mu umožní vykonávat správně své povinnosti. V Bhagavad-gítě (9.26) Pán přímo říká, že akceptuje vegetariánskou potravu z rukou čistého oddaného. Proto má člověk být nejen přísným vegetariánem, nýbrž i oddaným Pána a má Mu obětovat všechno své jídlo a teprve potom jíst prasádam, Boží milost. Takový oddaný je schopen řádně plnit povinnost lidského života. Ten, kdo neobětuje svou potravu Pánu, pojídá vlastně hřích a vystavuje se rozličným strastem, jež jsou následkem hříchu (Bg. 3.13).

Toutefois, il ne faudrait pas se croire en parfaite harmonie avec les lois de la nature simplement parce qu’on a adopté un régime végétarien ; les végétaux sont aussi des êtres vivants. Une forme de vie doit en nourrir une autre, telle est la loi de la nature. Être un végétarien strict ne doit pas être un sujet de fierté ; ce qui importe, c’est de reconnaître Dieu comme le possesseur suprême. La conscience des animaux n’est pas suffisamment développée pour qu’ils se rendent compte de l’existence du Seigneur Suprême, mais l’être humain, lui, est assez intelligent pour comprendre, à la lumière des Écritures védiques, comment fonctionnent les lois de la nature, et en retirer de grands bénéfices. L’homme s’expose à de grands risques en négligeant les enseignements védiques ; il est donc essentiel pour lui de reconnaître la souveraineté du Seigneur et de devenir Son dévot.

Dans la Bhagavad-gītā (9.26), le Seigneur dit clairement qu’Il accepte les aliments végétariens que Lui offrent Ses purs dévots. Par suite, l’homme doit non seulement devenir végétarien, mais doit aussi devenir un dévot du Seigneur. Il doit servir Dieu avec amour et Lui offrir tous ses aliments pour n’en partager que les reliefs, appelés prasāda, la miséricorde de Dieu. Seul celui qui agit ainsi s’acquitte convenablement de ses responsabilités humaines. Celui qui n’offre pas sa nourriture au Seigneur ne mange que du péché et s’expose à toutes sortes de malheurs, conséquences de ses actes coupables. (Bhagavad-gītā, 3.13)

Kořenem hříchu je úmyslné porušování přírodních zákonů opomíjením Pánova vlastnického práva. Opomíjení přírodních zákonů a příkazů Pána vede člověka ke zkáze. Je-li člověk rozvážný, zná přírodní zákony a není vázán zbytečnými pouty k materiálním věcem nebo naopak odporem k nim, může si být jist, že ho Pán uzná, a že splní předpoklady k tomu, aby se mohl navrátit zpět do věčného domova, zpět k Bohu.

La racine du péché est la désobéissance délibérée aux lois de la nature, manifestée par le refus de reconnaître le droit de propriété absolu du Seigneur. La transgression des lois de la nature, de l’ordre du Seigneur, entraîne la ruine de l’homme. Au contraire, si l’on est sensé, si l’on connaît les lois de la nature, et si l’on reste libre de l’attachement comme de l’aversion, on est certain de retrouver la considération du Seigneur et de devenir digne de retourner vers Lui, dans Son royaume éternel.