Skip to main content

Text 57

Text 57

Verš

Texto

prabhu kahe, — “paḍa śloka sādhyera nirṇaya”
rāya kahe, — “sva-dharmācaraṇe viṣṇu-bhakti haya”
prabhu kahe, — “paḍa śloka sādhyera nirṇaya”
rāya kahe, — “sva-dharmācaraṇe viṣṇu-bhakti haya”

Synonyma

Palabra por palabra

prabhu kahe — Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl; paḍa — přednes; śloka — verš ze zjevených písem; sādhyera — cíle života; nirṇaya — určení; rāya kahe — Rāmānanda Rāya odpověděl; sva-dharma-ācaraṇe — plněním své vlastní předepsané povinnosti; viṣṇu-bhakti — oddaná služba Pánu Viṣṇuovi; haya — je.

prabhu kahe — el Señor Śrī Caitanya Mahāprabhu dijo; paḍa — tan sólo recita; śloka — un verso de las Escrituras reveladas; sādhyera — del objetivo de la vida; nirṇaya — una comprobación; rāya kahe — Rāmānanda Rāya contestó; sva-dharma-ācaraṇe — por cumplir el propio deber prescrito; viṣṇu-bhakti — el servicio devocional del Señor Viṣṇu; haya — hay.

Překlad

Traducción

Śrī Caitanya Mahāprabhu Rāmānandovi Rāyovi nakázal: „Přednes nějaký verš ze zjevených písem pojednávající o konečném cíli života.“

Śrī Caitanya Mahāprabhu ordenó a Rāmānanda Rāya: «Recita un verso de las Escrituras reveladas acerca del objetivo supremo de la vida».

Význam

Significado

Rāmānanda odpověděl: „Pokud člověk koná předepsané povinnosti odpovídající jeho společenskému postavení, probudí své původní vědomí Kṛṣṇy.“

Rāmānanda contestó: «Quien cumple con los deberes prescritos de su posición social ve despertar su conciencia de Kṛṣṇa original.»

V této souvislosti uvádí Śrī Rāmānujācārya v knize Vedārtha-saṅgraha, že oddaná služba je živé bytosti přirozeně velmi drahá. A nejen to, je cílem života. Tato oddaná služba je nejvyšším poznáním neboli vědomím Kṛṣṇy a přináší odpoutanost od všech hmotných činností. Ve svém transcendentálním postavení je živá bytost schopná dokonale uznat svrchovanost služby Nejvyššímu Pánu. Oddaní dosáhnou Nejvyššího Pána jedině oddanou službou. S tímto poznáním se člověk zaměstná plněním své předepsané povinnosti, a tomu se říká bhakti-yoga. Pomocí bhakti-yogy je možné se povznést na úroveň čisté oddané služby.

En relación con esto, Śrī Rāmānujācārya dice en el Vedārtha-saṅgraha que el servicio devocional es por naturaleza muy querido a la entidad viviente. En verdad, es el objetivo de su vida. Ese servicio devocional es conocimiento supremo, es decir, conciencia de Kṛṣṇa, y trae consigo el desapego de todas las actividades materiales. En la posición trascendental, el ser vivo puede reconocer perfectamente la superioridad del servicio al Señor Supremo. Los devotos llegan al Señor Supremo sólo por medio del servicio devocional. Quien posee ese conocimiento, se ocupa en su deber prescrito, y eso se denomina bhakti-yoga. Con la práctica del bhakti-yoga, podemos elevarnos al plano del servicio devocional puro.

Velký světec Parāśara Muni, otec Śrīly Vyāsadevy, zvláště zdůrazňoval, že oddaná služba Pánu může být v lidské společnosti probuzena konáním povinností v souladu s řádem varṇāśramy. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zavedl varṇāśrama-dharmu, aby dal lidským bytostem možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu. Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Śrī Kṛṣṇa, který je v Bhagavad-gītě nazván Puruṣottamou, největší ze všech osobností, osobně přišel a prohlásil, že řád varṇāśrama-dharmy zavedl On. V Bhagavad-gītě (4.13) je řečeno:

Un gran santo, Parāśara Muni, el padre de Śrīla Vyāsadeva, ha indicado específicamente que, en la sociedad humana, el servicio devocional del Señor puede surgir en última instancia gracias al desempeño de deberes conforme al sistema varṇāśrama. La Suprema Personalidad de Dios instituyó el varṇāśrama-dharma para dar a los seres humanos la oportunidad de ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios. La Suprema Personalidad de Dios, el Señor Śrī Kṛṣṇa, que en la Bhagavad-gītā recibe el nombre de Puruṣottama, la más grande de las personalidades, vino personalmente y declaró que Él es el fundador de la institución de varṇāśrama-dharma. Como se afirma en la Bhagavad-gītā (4.13):

cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ
guṇa-karma-vibhāgaśaḥ
tasya kartāram api māṁ
viddhy akartāram avyayam
cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁguṇa-karma-vibhāgaśaḥ
tasya kartāram api māṁ
viddhy akartāram avyayam

Jinde v Bhagavad-gītě (18.45–46) Pán říká:

En otro pasaje de la Bhagavad-gītā (18.45-46), el Señor dice:

sve sve karmaṇy abhirataḥ
saṁsiddhiṁ labhate naraḥ
sva-karma-nirataḥ siddhiṁ
yathā vindati tac chṛṇu
sve sve karmaṇy abhirataḥsaṁsiddhiṁ labhate naraḥ
sva-karma-nirataḥ siddhiṁ
yathā vindati tac chṛṇu
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁyena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁyena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

Lidská společnost by měla být rozdělena do čtyř skupin – brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra – a každý by měl vždy konat povinnosti náležející jeho postavení. Pán říká, že ti, kdo plní své příslušné povinnosti, mohou dosáhnout dokonalosti jednoduše tím, že budou při jejich konání s láskou oddaně sloužit Pánu. Novodobý ideál beztřídní společnosti může skutečně zavést jedině hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Nechť se lidé věnují svým předepsaným povinnostem a své zisky věnují na službu Pánu. Stručně řečeno, člověk může dosáhnout dokonalosti života tím, že bude konat své povinnosti, co se týče zaměstnání, a výsledky bude využívat ke službě Pánu. To potvrzují velké osobnosti, jako je Bodhāyana, Taṅka, Dramiḍa, Guhadeva, Kapardi a Bhāruci, a totéž potvrzuje Vedānta-sūtra.

La sociedad humana debe dividirse en cuatro clases —brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya y śūdra—, y todo el mundo debe ocuparse siempre en su deber prescrito. El Señor dice que quienes se ocupan en su deber prescrito pueden alcanzar la perfección por el simple hecho de ofrecer al Señor servicio devocional amoroso mientras cumplen con sus deberes particulares. En realidad, el ideal moderno de una sociedad sin clases sólo puede implantarse mediante el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa. Que los hombres cumplan con sus deberes prescritos, que pongan sus ganancias al servicio del Señor. En otras palabras, la perfección de la vida puede alcanzarse cumpliendo con los deberes prescritos y empleando los resultados al servicio del Señor. Bodhāyana, Taṅka, Dramiḍa, Guhadeva, Kapardi, Bhāruci y otras grandes personalidades confirman la validez de este método. También el Vedānta-sūtra lo confirma.