Skip to main content

Text 138

Text 138

Verš

Texto

vṛndāvane ‘aprākṛta navīna madana’
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana
vṛndāvane ‘aprākṛta navīna madana’
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana

Synonyma

Palabra por palabra

vṛndāvane — ve Vṛndāvanu; aprākṛta — duchovní; navīna — nový; madana — Amor; kāma-gāyatrī — hymny tužeb; kāma-bīje — duchovním semínkem touhy zvaným klīm; yāṅra — jehož; upāsana — uctívání.

vṛndāvane — en Vṛndāvana; aprākṛta — espiritual; navīna — nuevo; madana — Cupido; kāma-gāyatrī — himnos de deseo; kāma-bīje — por la semilla espiritual de deseo denominada klīm; yāṅra — de quien; upāsana — la adoración.

Překlad

Traducción

„V duchovní oblasti Vṛndāvanu je Kṛṣṇa duchovním, věčně svěžím Amorem a je uctíván pronášením Kāma-gāyatrī mantry s duchovním semínkem klīm.“

«En el ámbito espiritual de Vṛndāvana, Kṛṣṇa es el Cupido espiritual de frescura eterna. A Él se Le adora recitando el mantra kāma-gāyatrī con la semilla espiritual klīm.

Význam

Significado

Vṛndāvan je v Brahma-saṁhitě (5.56) popsán takto:

Vṛndāvana se describe en la Brahma-saṁhitā (5.56) con las siguientes palabras:

śriyaḥ kāntāḥ kāntaḥ parama-puruṣaḥ kalpa-taravo
drumā bhūmiś cintāmaṇi-gaṇa-mayī toyam amṛtam
kathā gānaṁ nāṭyaṁ gamanam api vaṁśī priya-sakhī
cid-ānandaṁ jyotiḥ param api tad āsvādyam api ca
śriyaḥ kāntāḥ kāntaḥ parama-puruṣaḥ kalpa-taravo
drumā bhūmiś cintāmaṇi-gaṇa-mayī toyam amṛtam
kathā gānaṁ nāṭyaṁ gamanam api vaṁśī priya-sakhī
cid-ānandaṁ jyotiḥ param api tad āsvādyam api ca
sa yatra kṣīrābdhiḥ sravati surabhībhyaś ca su-mahān
nimeṣārdhākhyo vā vrajati na hi yatrāpi samayaḥ
bhaje śvetadvīpaṁ tam aham iha golokam iti yaṁ
vidantas te santaḥ kṣiti-virala-cārāḥ katipaye
sa yatra kṣīrābdhiḥ sravati surabhībhyaś ca su-mahān
nimeṣārdhākhyo vā vrajati na hi yatrāpi samayaḥ
bhaje śvetadvīpaṁ tam aham iha golokam iti yaṁ
vidantas te santaḥ kṣiti-virala-cārāḥ katipaye

Duchovní oblast Vṛndāvanu je vždy duchovní. Jsou tam neustále přítomné bohyně štěstí a gopī. Ty jsou Kṛṣṇovi velmi drahé a jsou stejně duchovní jako Kṛṣṇa. Kṛṣṇa je ve Vṛndāvanu Nejvyšší Osobou a manželem všech gopī i bohyně štěstí. Stromy ve Vṛndāvanu plní všechna přání. Země je ze zázračného kamene a voda je nektar. Slova jsou hudební tóny a všechny pohyby jsou tancem. Flétna je Pánovou neustálou společnicí. Planeta Goloka Vṛndāvan září jako slunce a je plná duchovní blaženosti. Dokonalostí života je vychutnávat tuto duchovní existenci, a proto by měl každý rozvíjet poznání o ní. Duchovní krávy ve Vṛndāvanu neustále dávají duchovní mléko. Ani okamžik tam není ztracen, což znamená, že tam neexistuje minulost, současnost ani budoucnost. Nepromarní se tam ani zlomek sekundy. Oddaní v hmotném vesmíru uctívají toto transcendentální sídlo jako Goloku Vṛndāvan. Samotný Pán Brahmā řekl: „Uctívám duchovní zemi, ve které je přítomný Kṛṣṇa.“ Ti, kdo nejsou oddaní nebo seberealizované duše, tento transcendentální Vṛndāvan nevnímají, protože tento Vṛndāvan-dhām je zcela duchovní, stejně jako Pánovy zábavy, které se tam odehrávají. Žádná z nich není hmotná. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura se modlí (Prārthanā 1):

El ámbito espiritual de Vṛndāvana es siempre espiritual. Allí están siempre la diosa de la fortuna y las gopīs. Todas ellas son muy queridas por Kṛṣṇa, y son tan espirituales como Kṛṣṇa. En Vṛndāvana, Kṛṣṇa es la Persona Suprema, el esposo de todas las gopīs y de la diosa de la fortuna. Los árboles de Vṛndāvana son árboles de deseos. La tierra está hecha de piedra de toque, y el agua es néctar. Las palabras son vibraciones musicales, y todos los movimientos son danza. La flauta es el compañero constante del Señor. El planeta Goloka Vṛndāvana tiene luz propia, como el Sol, y está lleno de bienaventuranza espiritual. La perfección de la vida consiste en saborear esa existencia espiritual; por lo tanto, todo el mundo debe cultivar ese conocimiento. En Vṛndāvana hay vacas espirituales que siempre están dando leche espiritual. Allí no se desperdicia ni un solo momento, o, en otras palabras, no hay pasado, presente ni futuro. No se desperdicia ni una sola partícula de tiempo. En el universo material, los devotos adoran esa morada trascendental con el nombre de Goloka-Vṛndāvana. El propio Señor Brahmā dice: «Yo adoro esa tierra espiritual donde Kṛṣṇa está presente». Los que no son devotos o almas autorrealizadas no saben apreciar ese Vṛndāvana trascendental, pues Vṛndāvana-dhāma es completamente espiritual. Los pasatiempos que el Señor realiza allí también son espirituales. Ninguno de ellos es material. Conforme a la oración de Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura (Prārthanā 1):

āra kabe nitāi-cāṅdera karuṇā karibe
saṁsāra-vāsanā mora kabe tuccha ha'be
āra kabe nitāi-cāṅdera karuṇā karibe
saṁsāra-vāsanā mora kabe tuccha ha’be

„Kdy mi dá Pán Nityānanda svou milost, abych si mohl uvědomit bezvýznamnost světského štěstí?“

«¿Cuándo tendrá misericordia de mí el Señor Nityānanda, de forma que pueda comprender lo inútil del placer material?».

viṣaya chāḍiyā kabe śuddha ha'be mana
kabe hāma heraba śrī-vṛndāvana
viṣaya chāḍiyā kabe śuddha ha’be mana
kabe hāma heraba śrī-vṛndāvana

„Kdy bude má mysl zbavená veškeré hmotné špíny, a já tak budu schopný vnímat přítomnost duchovního Vṛndāvanu?“

«¿Cuándo se limpiará mi mente de toda contaminación material, de manera que pueda sentir la presencia del Vṛndāvana espiritual?».

rūpa-raghunātha-pade haibe ākuti
kabe hāma bujhaba se yugala-pirīti
rūpa-raghunātha-pade haibe ākuti
kabe hāma bujhaba se yugala-pirīti

„Kdy mě budou přitahovat pokyny Gosvāmīch, abych mohl pochopit Rādhu, Kṛṣṇu a Vṛndāvan?“

«¿Cuándo me sentiré atraído por las instrucciones de los Gosvāmīs, de forma que pueda comprender quiénes son Rādhā y Kṛṣṇa y qué es Vṛndāvana?».

Tyto verše naznačují, že člověk, který chce poznat Vṛndāvan, musí být nejdříve prostý všech hmotných tužeb a veškeré náklonnosti k plodonosným činnostem a spekulativnímu poznání.

Estos versos indican que quien desee entender Vṛndāvana deberá antes purificarse de todos los deseos materiales y de toda atracción por las actividades fruitivas y el conocimiento especulativo.

Co se týče slov aprākṛta navīna madana, slovo aprākṛta se vztahuje na to, co je pravým opakem hmotného pojetí. Māyāvādī to považují za něco prázdného nebo neosobního, ale tak tomu není. Vše v hmotném světě je strnulé, kdežto v duchovním světě je vše živé. Touha po požitku je jak v Kṛṣṇovi, tak v Jeho nedílných částech, živých bytostech. V duchovním světě jsou takové touhy také duchovní, a nikdo by je neměl mylně považovat za hmotné. Má-li někdo v hmotném světě sklony k sexu a užívá si ho, užívá si něco dočasného. Jeho požitek za pár minut skončí. V duchovním světě může existovat stejný požitek, ale ten nikdy neskončí. Je možné si ho užívat neustále. V duchovním světě připadá tomu, kdo si užívá, že taková sexuální blaženost skýtá s každou svou novou podobou stále více požitku. V hmotném světě však sexuální požitek ztrácí již po několika minutách chuť a nikdy netrvá věčně. Protože Kṛṣṇa se jeví tak, že má velkou náklonnost k sexu, je v duchovním světě nazýván novým Amorem. Tato touha však neobsahuje žádnou hmotnou nedokonalost.

Con respecto a las palabras aprākṛta navīna madana, aprākṛta se refiere a aquello que es exactamente lo contrario del concepto material. Para los māyāvādīs eso es el cero, lo impersonal; pero no es así. En el mundo material, todo es inerte, pero en el mundo espiritual todo está vivo. El deseo de disfrute se da tanto en Kṛṣṇa como en Sus partes integrales, las entidades vivientes. En el mundo espiritual, esos deseos también son espirituales. Nadie debe confundirse pensando que esos deseos son materiales. En el mundo material, cuando alguien siente deseos sexuales y disfruta de la vida sexual, lo que hace es disfrutar de algo temporal. Su disfrute se disipa al cabo de unos minutos. Sin embargo, en el mundo espiritual puede darse el mismo disfrute, pero nunca desaparece. Se disfruta de forma continuada. En el mundo espiritual, el disfrutador encuentra ese placer sexual cada vez más agradable, a medida que descubre nuevos aspectos. Pero en el mundo material el disfrute sexual se vuelve desagradable al cabo de sólo unos minutos, y nunca es permanente. Kṛṣṇa parece muy inclinado hacia la vida sexual, y debido a ello se Le considera el nuevo Cupido en el mundo espiritual. Ese deseo, sin embargo, está libre de embriagueces materiales.

Gāyantaṁ trāyate yasmād gāyatrī tvaṁ tataḥ smṛtā – ten, kdo zpívá mantru Gāyatrī, je postupně vysvobozen ze spárů hmoty. Jinými slovy to, co nás vysvobodí z hmotného zapletení, se nazývá Gāyatrī. Vysvětlení mantry Gāyatrī se nachází ve verši 125 dvacáté první kapitoly Madhya-līly:

Gāyantaṁ trāyate yasmād gāyatrī tvam tataḥ smṛtā: Quien canta el mantra gāyatrī se libera paso a paso de las garras de la materia. En otras palabras, aquello que nos libera del enredo material se denomina gāyatrī. Una explicación del mantra gāyatrī podemos hallarla en el Madhya-līlā (21.125):

kāma-gāyatrī-mantra-rūpa,

haya kṛṣṇera svarūpa,
sārdha-cabbiśa akṣara tāra haya
se akṣara`candra' haya,

kṛṣṇe kari' udaya,
trijagat kailā kāmamaya
kāma-gāyatrī-mantra-rūpa,haya kṛṣṇera svarūpa,
sārdha-cabbiśa akṣara tāra haya
se akṣara ‘candra’ haya,
kṛṣṇe kari’ udaya,
trijagat kailā kāmamaya

Kāma-gāyatrī mantra je jako védská mantra, ale je to samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Mezi Kāma-gāyatrī a Kṛṣṇou není rozdíl. Oba obsahují dvacet čtyři a půl transcendentálních slabik (viz Madhya 21.125–129). Mantra zobrazená pomocí písmen je také Kṛṣṇa a vychází jako měsíc. Díky tomu existuje v lidské společnosti a mezi všemi druhy živých bytostí zvrácený odraz touhy. V mantře klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt je Kṛṣṇa označen jako Kāma-deva, Puṣpa-bāṇa a Anaṅga. Kāma-deva je Madana-mohana, Božstvo ustanovující náš vztah s Kṛṣṇou; Puṣpa-bāṇa („ten, kdo nosí květinový šíp“) je Govinda, Osobnost Božství přijímající naši oddanou službu; a Anaṇga je Gopījana-vallabha, jenž přináší uspokojení všem gopīm a je konečným cílem života. Tato Kāma-gāyatrī (klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt) zkrátka nepatří do tohoto hmotného světa. Ten, kdo pokročí v duchovním chápání, může svými duchovně očištěnými smysly uctívat Nejvyšší Osobnost Božství a plnit tak Pánovy touhy.

El mantra kāma-gāyatrī es exactamente como un himno védico, pero es la Suprema Personalidad de Dios mismo. No hay diferencia entre el kāma-gāyatrī y Kṛṣṇa. Ambos están formados de veinticuatro sílabas trascendentales y media (cf. Cc. Madhya 21.125-29). El mantra transcrito en letras también es Kṛṣṇa, y surge como la Luna. Debido a ello, en la sociedad humana y entre toda clase de entidades vivientes hay un reflejo de deseo desvirtuado. En el mantra «klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no naṅgaḥ pracodayāt», Kṛṣṇa recibe los nombres de Kāma-deva, Puṣpa-baṇa y Anaṅga. Kāma-deva es Madana-mohana, la Deidad que establece nuestra relación con Kṛṣṇa. Puṣpa-bāṇa («aquel que lleva una flecha de flores») es Govinda, la Personalidad de Dios que acepta nuestro servicio devocional. Y Anaṅga es Gopijana-vallabha, que satisface a todas las gopīs y es el objetivo supremo de la vida. El kāma-gāyatrī (klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no naṅgaḥ pracodayāt) sencillamente no pertenece al mundo material. La persona avanzada en la comprensión espiritual puede adorar a la Suprema Personalidad de Dios con sus sentidos espiritualmente purificados y cumplir los deseos del Señor.

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo 'si me
man-manā bhava mad-bhaktomad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo ’si me

„Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby dospěješ. Slibuji ti to, protože jsi Můj velice drahý přítel.“ (Gītā 18.65)

«Piensa siempre en Mí, sé Mi devoto, adórame y ofréceme tu homenaje. De ese modo, vendrás a Mí sin falta. Yo te prometo esto porque tú eres Mi muy querido amigo» (Bg. 18.65).

V Brahma-saṁhitě (5.27–28) je řečeno:

En la Brahma-saṁhitā (5.27-28), se afirma:

atha veṇu-ninādasya
trayī-mūrti-mayī gatiḥ
sphurantī praviveśāśu
mukhābjāni svayambhuvaḥ
atha veṇu-ninādasyatrayī-mūrti-mayī gatiḥ
sphurantī praviveśāśu
mukhābjāni svayambhuvaḥ
gāyatrīṁ gāyatas tasmādadhigatya saroja-jaḥ
saṁskṛtaś cādi-guruṇā
dvijatām agamat tataḥ
gāyatrīṁ gāyatas tasmādadhigatya saroja-jaḥ
saṁskṛtaś cādi-guruṇā
dvijatām agamat tataḥ
trayyā prabuddho ’tha vidhirvijñāta-tattva-sāgaraḥ
tuṣṭāva veda-sāreṇa
stotreṇānena keśavam
trayyā prabuddho ’tha vidhirvijñāta-tattva-sāgaraḥ
tuṣṭāva veda-sāreṇa
stotreṇānena keśavam

„Potom byla Gāyatrī, matka Véd, projevena božským tónem Kṛṣṇovy flétny a vstoupila do lotosových úst samozrozeného Brahmy skrze jeho osm ušních dírek. Takto z lotosu zrozený Brahmā obdržel mantru Gāyatrī, která vychází z Kṛṣṇovy flétny, a stal se dvojzrozeným, který byl zasvěcený nejvyšším, původním učitelem, Bohem samotným. Brahmā byl osvícen soustředěním na tuto Gāyatrī, která je ztělesněním tří Véd, a tak se seznámil s rozsáhlým oceánem pravdy. Potom touto mantrou uctíval Śrī Kṛṣṇu, podstatu všech Véd.“

«Seguidamente, Gāyatrī, madre de los Vedas, manifestada por el divino sonido de la flauta de Śrī Kṛṣṇa, entró en la boca de loto de Brahmā, el nacido por sí solo, a través de sus ocho oídos. Así pues, Brahmā, el nacido del loto, recibió el mantra gāyatrī, que había brotado del sonido de la flauta de Śrī Kṛṣṇa. De ese modo alcanzó la posición de los nacidos por segunda vez, tras recibir iniciación del preceptor supremo y primigenio, la Personalidad de Dios mismo. Iluminado por haber recibido aquel gāyatrī, personificación de los tres Vedas, Brahmā se familiarizó con la extensión del océano de la verdad. Seguidamente adoró a Śrī Kṛṣṇa, la esencia de todos los Vedas, con un himno».

Tón Kṛṣṇovy flétny je původem védských manter. Pán Brahmā, jenž sedí na lotosovém květu, tento tón Kṛṣṇovy flétny slyšel, a tak byl zasvěcen mantrou Gāyatrī.

El sonido de la flauta de Kṛṣṇa es el origen de los himnos védicos. El Señor Brahmā, que está sentado en una flor de loto, escuchó la vibración sonora de la flauta de Kṛṣṇa y fue así iniciado con el mantra gāyatrī.