Text 1:

S úctou se klaním Pánu Gauracandrovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který změnil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu, schránku veškeré špatné logiky s tvrdým srdcem, ve velkého oddaného.

Text 2:

Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu šel v extázi z Átháranály do Jagannāthova chrámu. Po zhlédnutí Pána Jagannātha velmi zneklidněl díky lásce k Bohu.

Text 4:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu spěchal, aby Pána Jagannātha objal. Po vstupu do chrámu byl však láskou k Bohu natolik zasažený, že se v mdlobách zhroutil k zemi.

Text 5:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya shodou okolností viděl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu upadl. Když chtěl chrámový dozorce Pána zbít, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya mu v tom ihned zabránil.

Text 6:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl velmi překvapený, když uviděl Pánovu krásu spolu s transcendentálními proměnami v Jeho těle vyvolané láskou k Bohu.

Text 7:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstával v bezvědomí dlouhou dobu. Mezitím nadešel čas obětování prasādam Pánu Jagannāthovi a Bhaṭṭācārya začal přemýšlet o pomoci.

Text 8:

Zatímco byl Pán Caitanya Mahāprabhu v bezvědomí, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Ho za pomoci dozorce a několika žáků odnesl k sobě domů a uložil Ho do posvěcené místnosti.

Text 9:

Při prohlídce těla Śrī Caitanyi Mahāprabhua Sārvabhauma viděl, že se Jeho břicho nehýbe a že nedýchá. Měl tedy velké obavy.

Text 10:

Bhaṭṭācārya vzal kousek vaty a podržel ji před Pánovými nosními dírkami. Uviděl, že se lehce pohybuje, a to mu dalo naději.

Text 11:

Seděl vedle Śrī Caitanyi Mahāprabhua a přemýšlel: „Toto je transcendentální extatická proměna způsobená láskou ke Kṛṣṇovi.“

Text 12:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya viděl v těle Pána Caitanyi Mahāprabhua znaky sūddīpta-sāttviky a ihned porozuměl Jeho transcendentální extatické proměně. Takové příznaky se projevují pouze v tělech věčně osvobozených oddaných.

Text 13:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya uvažoval: „V těle Śrī Caitanyi Mahāprabhua se projevují neobvyklé extatické příznaky adhirūḍha-bhāvy. To je úžasné! Jak je možné, že se vyskytují v těle lidské bytosti?“

Text 14:

Zatímco Bhaṭṭācārya takto doma uvažoval, všichni oddaní Caitanyi Mahāprabhua v čele s Nityānandou Prabhuem dorazili ke vchodu do chrámu, jemuž se říká Simha-dvára.

Text 15:

Tam oddaní slyšeli, jak lidé mluví o potulném mnichovi, který přišel do Džagannáth Purí a zhlédl Božstvo Jagannātha.

Text 16:

Lidé hovořili o tom, jak onen sannyāsī po spatření Božstva Pána Jagannātha upadl do bezvědomí. Jelikož se z bezvědomí neprobral, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Ho odnesl k sobě domů.

Text 17:

Oddaní to slyšeli a bylo jim jasné, že lidé mluví o Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi. Právě tehdy tam přišel Śrī Gopīnātha Ācārya.

Text 18:

Gopīnātha Ācārya byl obyvatelem Nadie, zetěm Viśārady a oddaným Caitanyi Mahāprabhua, který znal Pánovu skutečnou totožnost.

Text 19:

Gopīnātha Ācārya a Mukunda Datta se seznámili už dříve, a tak byl Ācārya překvapený, že ho vidí v Džagannáth Purí.

Text 20:

Jakmile se setkali, Mukunda Datta se Gopīnāthovi Ācāryovi poklonil. Ācārya potom Mukundu Dattu objal a zeptal se ho na novinky o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 21:

Mukunda Datta odpověděl: „Pán sem už dorazil a my jsme přišli s Ním.“

Text 22:

Jakmile Gopīnātha Ācārya uviděl Nityānandu Prabhua, poklonil se Mu. Takto se přivítal se všemi oddanými a znovu a znovu se ptal na novinky o Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 23:

Mukunda Datta pokračoval: „Poté, co Pán Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās, šel do Džagannáth Purí a nás všechny vzal s sebou.“

Text 24:

„Pán Caitanya Mahāprabhu naši skupinu opustil a vydal se napřed zhlédnout Pána Jagannātha. My jsme právě přišli a teď Ho hledáme.“

Text 25:

„Z toho, co si lidé povídají, jsme vyrozuměli, že Pán je nyní v domě Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.“

Text 26:

„Caitanya Mahāprabhu se při spatření Pána Jagannātha dostal do extatické nálady a upadl do bezvědomí. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Ho v tomto stavu vzal k sobě domů.“

Text 27:

„Shodou okolností se potkáváme právě ve chvíli, kdy jsem myslel na to, že bych tě chtěl potkat.“

Text 28:

„Pojďme se všichni nejdříve podívat na Śrī Caitanyu Mahāprabhua do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi. Potom půjdeme zhlédnout Pána Jagannātha.“

Text 29:

Tento nápad se Gopīnāthovi Ācāryovi líbil, a tak okamžitě vzal všechny oddané a šli společně do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.

Text 30:

Oddaní přišli do Sārvabhaumova domu a tam uviděli Pána, jak leží v bezvědomí. Gopīnātha Ācārya byl nešťastný, že vidí Pána v tomto stavu, ale zároveň byl rád, že Ho vůbec může vidět.

Text 31:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya dovolil všem oddaným, aby vstoupili do jeho domu, a když spatřil Nityānandu Prabhua, poklonil se Mu.

Text 32:

Sārvabhauma se se všemi oddanými přivítal, jak se sluší a patří, a oni měli radost, že vidí Pána Caitanyu Mahāprabhua.

Text 33:

Poté je všechny poslal do chrámu, aby zhlédli Pána Jagannātha, a svého syna Candaneśvaru požádal, aby šel s nimi jako průvodce.

Text 34:

Oddaní byli šťastní, že vidí Božstvo Pána Jagannātha. Zvláště Pán Nityānanda byl dojatý extází.

Text 35:

Pán Nityānanda Prabhu téměř omdlel, ale oddaní Ho zachytili a vrátili Mu rovnováhu. Kněz Pána Jagannātha tehdy přinesl girlandu obětovanou Božstvu a dal ji Nityānandovi Prabhuovi.

Text 36:

Všechny potěšilo, že dostali tuto girlandu, kterou měl na sobě Pán Jagannātha, a vrátili se na místo, kde byl Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 37:

Oddaní pak začali hlasitě zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, až Pán těsně před polednem znovu nabyl vědomí.

Text 38:

Caitanya Mahāprabhu vstal a hlasitě vykřikl: „Hari! Hari!“ Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl velice rád, že se Pán probral, a vzal si prach z Jeho lotosových nohou.

Text 39:

Bhaṭṭācārya jim všem řekl: „Jděte prosím hned vykonat svou polední koupel. Dnes vám dám mahā-prasādam, zbytky jídla obětovaného Pánu Jagannāthovi.“

Text 40:

Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho oddaní se po koupeli v moři rychle vrátili. Pán si potom opláchl nohy a usedl na rohož, aby přijal oběd.

Text 41:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya nechal z Jagannāthova chrámu přinést různé druhy mahā-prasādam a Śrī Caitanya Mahāprabhu s radostí poobědval.

Text 42:

Caitanya Mahāprabhu dostal prvotřídní rýži a zeleninu na zlatých podnosech. Tak obědval ve společnosti svých oddaných.

Text 43:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya osobně rozdával prasādam a Pán Caitanya Mahāprabhu ho požádal: „Dej Mi prosím jen vařenou zeleninu.“

Text 44:

„Koláče a pochoutky ze zhuštěného mléka můžeš rozdat všem oddaným.“ Když to Bhaṭṭācārya slyšel, promluvil se sepjatýma rukama následovně:

Text 45:

„Dnes se prosím snažte všichni vychutnat oběd tak, jak ho přijal Pán Jagannātha.“

Text 46:

Poté nechal všechny oddané sníst různé koláče a jídla ze svařeného mléka. Nakonec jim přinesl vodu na umytí rukou, nohou a úst.

Text 47:

Se svolením Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho oddaných se pak šel Sārvabhauma Bhaṭṭācārya naobědvat s Gopīnāthem Ācāryou. Po obědě se vrátili k Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 48:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se Caitanyovi Mahāprabhuovi poklonil se slovy: „Namo nārāyaṇāya“ („S úctou se klaním Nārāyaṇovi“).

Text 49:

Z těchto slov Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pochopil, že Pán Caitanya je vaiṣṇavský sannyāsī.

Text 50:

Sārvabhauma potom Gopīnāthovi Ācāryovi řekl: „Chtěl bych znát minulost Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 51:

Gopīnātha Ācārya odpověděl: „V Navadvípu bydlel muž jménem Jagannātha, jehož příjmení bylo Miśra Purandara.“

Text 52:

„Pán Caitanya Mahāprabhu je synem tohoto Jagannātha Miśry a původně se jmenoval Viśvambhara Miśra. Je také vnukem Nīlāmbary Cakravartīho.“

Text 53:

Bhaṭṭācārya řekl: „Nīlāmbara Cakravartī byl spolužák mého otce Maheśvary Viśārady. Tak jsem ho znal.“

Text 54:

„Můj otec si Jagannātha Miśry Purandary velice vážil. Díky jejich vztahu s mým otcem si tedy vážím jak Jagannātha Miśry, tak Nīlāmbary Cakravartīho.“

Text 55:

Jak Sārvabhauma Bhaṭṭācārya uslyšel, že Śrī Caitanya Mahāprabhu pochází z oblasti Nadie, velmi ho to potěšilo a oslovil Pána takto:

Text 56:

„Jsi přirozeně hoden úcty. Navíc jsi sannyāsī, a tak se chci stát Tvým osobním služebníkem.“

Text 57:

Jakmile to Caitanya Mahāprabhu od Bhaṭṭācāryi slyšel, začal ihned vzpomínat na Pána Viṣṇua a pokorně k němu promluvil.

Text 58:

„Jelikož jsi učitel vedānty, jsi učitel všech lidí na světě a jejich dobrodinec. Jsi také patron všech druhů sannyāsīch.“

Text 59:

„Já jsem mladý sannyāsī a ve skutečnosti nevím, co je dobré a co špatné. Hledám u tebe proto útočiště a přijímám tě jako svého duchovního mistra.“

Text 60:

„Přišel jsem jen proto, abych se s tebou mohl sdružovat, a nyní u tebe hledám ochranu. Postaráš se o Mne prosím ve všech ohledech?“

Text 61:

„To, co se Mi dnes přihodilo, bylo nebezpečné, ale ty jsi Mne milostivě zachránil.“

Text 62:

Bhaṭṭācārya odpověděl: „Nechoď se na Božstvo do Jagannāthova chrámu dívat sám. Bude lepší, když půjdeš se mnou nebo s mými lidmi.“

Text 63:

Pán řekl: „Do chrámu již nikdy nevkročím. Budu se na Pána vždy dívat od Garuḍa-stambhy.“

Text 64:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya poté řekl Gopīnāthovi Ācāryovi: „Vezmi Gosvāmījīho a ukaž Mu Pána Jagannātha.“

Text 65:

„Zařiď také vše potřebné, aby mohl bydlet v domě mé tety. Je to velmi klidné místo.“

Text 66:

Gopīnātha Ācārya tedy vzal Pána Caitanyu Mahāprabhua do Jeho obydlí a ukázal Mu, kde najde vodu, kádě a konvice na vodu. Zařídil zkrátka vše potřebné.

Text 67:

Dalšího dne vzal Gopīnātha Ācārya Pána Caitanyu Mahāprabhua s sebou, aby zhlédli ranní vstávání Pána Jagannātha.

Text 68:

Gopīnātha Ācārya potom vzal Mukundu Dattu a šli spolu do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi. Když tam přišli, Sārvabhauma Mukundu Dattu oslovil.

Text 69:

„Tento sannyāsī má velice pokornou povahu a je krásný na pohled. Moje náklonnost k Němu proto stále jen roste.“

Text 70:

„Ve které sampradāyi přijal stav odříkání a jaké je Jeho jméno?“

Text 71:

Gopīnātha Ācārya odpověděl: „Pánovo jméno je Śrī Kṛṣṇa Caitanya a Jeho sannyās-guru je požehnaný Keśava Bhāratī.“

Text 72:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Śrī Kṛṣṇa je velmi pěkné jméno, ale On patří ke společnosti Bhāratī, a proto je sannyāsīm střední třídy.“

Text 73:

Gopīnātha Ācārya odpověděl: „Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu nezávisí na žádných vnějších formalitách. Nepotřebuje přijímat sannyās od nějaké vyšší sampradāyi.“

Text 74:

Bhaṭṭācārya se zeptal: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je v rozkvětu mládí. Jak může dodržovat zásady sannyāsu?“

Text 75:

„Budu tedy Caitanyovi Mahāprabhuovi neustále přednášet vedāntskou filosofii, aby zůstal pevný ve svém odříkání a mohl tak vstoupit na cestu monismu.“

Text 76:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pak navrhl: „Bude-li Śrī Caitanya Mahāprabhu chtít, dám Mu šafránové roucho a vykonám pro Něho znovu očistný obřad, čímž Ho mohu uvést do prvotřídní sampradāyi.“

Text 77:

Když to Gopīnātha Ācārya i Mukunda Datta slyšeli, byli z toho velice nešťastní. Gopīnātha Ācārya proto oslovil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu následovně:

Text 78:

„Můj drahý Bhaṭṭācāryo, ty nevíš, jak vznešený Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je. Nacházejí se v Něm v té nejvyšší míře všechny znaky Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 79:

Gopīnātha Ācārya pokračoval: „Pán Caitanya Mahāprabhu je oslavovaný jako Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kdo si toho nejsou vědomi, těžko chápou výroky vzdělaných.“

Text 80:

Žáci Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi řekli: „Na základě jakých důkazů docházíš k závěru, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Pán?“

Text 81:

Bhaṭṭācāryovi žáci řekli: „My získáváme poznání o Absolutní Pravdě logickou úvahou.“

Text 82:

Gopīnātha Ācārya pokračoval: „Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, lze poznat jedině Jeho milostí, ne dohady nebo hypotézami.“

Text 83:

Ācārya pokračoval: „Jestliže díky oddané službě někdo obdrží byť jen zlomek Pánovy přízně, pak může poznat povahu Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 84:

„,Můj Pane, je-li někdo obdařen byť jen zlomkem milosti Tvých lotosových nohou, může porozumět velikosti Tvé osobnosti. Avšak ti, kdo se snaží pochopit Nejvyšší Osobnost Božství spekulací, Tě nepoznají, ani kdyby studovali Védy po mnoho let.“

Text 85-86:

Gopīnātha Ācārya potom oslovil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu: „Jsi nesmírně vzdělaný a jsi učitel mnoha žáků. Ve skutečnosti se ti žádný učenec na Zemi nevyrovná. Protože však nemáš ani trochu Pánovy milosti, nemůžeš Mu porozumět, ani když je přítomný ve tvém domě.“

Text 87:

„Není to tvoje chyba, je to výrok písem. Nejvyšší Osobnost Božství nemůžeš poznat pouhou učeností.“

Text 88:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpověděl: „Můj drahý Gopīnāthe Ācāryo, dávej si prosím pozor na to, co říkáš. Co je důkazem toho, že ty jsi obdržel milost Pána?“

Text 89:

Gopīnātha Ācārya odpověděl: „Poznání nejvyššího dobra, Absolutní Pravdy, je důkazem milosti Nejvyššího Pána.“

Text 90:

Gopīnātha Ācārya pokračoval: „Viděl jsi znaky Nejvyšší Osobnosti Božství na těle Śrī Caitanyi Mahāprabhua, když byl pohroužený v extatické náladě.“

Text 91:

„Na těle Śrī Caitanyi Mahāprabhua můžeš přímo vidět příznaky Nejvyššího Pána, ale ty Ho ani tehdy nepoznáváš. Tomu se obyčejně říká iluze.“

Text 92:

„Ten, kdo je ovlivněný vnější energií, se nazývá bahirmukha jana, světský člověk, protože nemůže skutečnou podstatu pochopit ani navzdory svému vnímání.“ Když to Sārvabhauma Bhaṭṭācārya slyšel, usmál se a promluvil takto:

Text 93:

Bhaṭṭācārya řekl: „Právě jsme s přáteli hovořili a uvažovali o těchto tématech popsaných v písmech. Nerozzlob se prosím, budu říkat jen to, co je v śāstrāch. Nechci tě urazit.“

Text 94:

„Śrī Caitanya Mahāprabhu je jistě velký a neobyčejný oddaný. Jako inkarnaci Pána Viṣṇua Ho však nemůžeme přijmout, protože podle śāster v tomto věku Kali žádná inkarnace není.“

Text 95:

„Jiným jménem Pána Viṣṇua je Triyuga, protože v Kali-yuze se Pán Viṣṇu nezjevuje. Takové je tvrzení zjevených písem.“

Text 96:

Když to Gopīnātha Ācārya slyšel, vůbec z toho neměl radost. Promluvil tedy k Bhaṭṭācāryovi: „Považuješ se za znalce všech védských písem.“

Text 97:

„Śrīmad-Bhāgavatam a Mahābhārata jsou dvě nejdůležitější védská písma, ale ty jejich výrokům nevěnuješ žádnou pozornost.“

Text 98:

„Ve Śrīmad-Bhāgavatamu i v Mahābhāratě je řečeno, že se Pán zjevuje přímo, ale ty říkáš, že v tomto věku se Pán Viṣṇu neprojevuje ani nesestupuje.“

Text 99:

„V tomto věku Kali není žádný līlā-avatāra Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a proto je Pán známý jako Triyuga. To je jedno z Jeho svatých jmen.“

Text 100:

Gopīnātha Ācārya odpověděl: „Každý věk má jistě svoji inkarnaci, a ta se nazývá yuga-avatāra. Tvoje srdce však natolik ztvrdlo logikou a argumentováním, že nejsi schopen vzít všechny tyto skutečnosti v úvahu.“

Text 101:

„,V minulosti měl tvůj syn těla tří různých barev, podle toho, v jakém věku se zjevil. Byla to bílá, červená a žlutá barva. V tomto věku (Dvāpara-yuze) přijal tělo načernalé.̀“

Text 102:

„,Ve věku Kali i ve Dvāpara-yuze se lidé modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství pronášením různých manter a dodržováním usměrňujících zásad doplňkových védských textů. Poslechni si prosím, co ti o tom povím.̀“

Text 103:

„,Ti, kdo jsou v tomto věku Kali inteligentní, uctívají společným zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který během svého zjevení v tomto věku neustále opěvuje Kṛṣṇu. V této inkarnaci má žlutou barvu pleti a je neustále doprovázen svými úplnými expanzemi (jako je Śrī Nityānanda Prabhu), osobními expanzemi (jako je Gadādhara) a také svými oddanými a společníky (jako je Svarūpa Dāmodara).̀“

Text 104:

„,Tento Pán (v inkarnaci Gaurasundary) má zlatou barvu pleti. Celé Jeho krásně stavěné tělo připomíná tekuté zlato a je potřené santálovou pastou. Přijme čtvrtý stav duchovního života (sannyās) a bude se dokonale ovládat. Od māyāvādských sannyāsīch se bude lišit neochvějností v oddané službě a tím, že bude šířit saṅkīrtanové hnutí.̀“

Text 105:

Gopīnātha Ācārya potom řekl: „Není třeba citovat tolik důkazů ze śāster, protože jsi suchý spekulant. Je zbytečné sít semena do neúrodné půdy.“

Text 106:

„Když s tebou bude Pán spokojený, také tyto závěry pochopíš a budeš citovat ze śāster.“

Text 107:

„Falešné argumenty tvých žáků a jejich filosofické překrucování významu slov nejsou jejich chyba; jen dostali požehnání māyāvādské filosofie.“

Text 108:

,„S úctou se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který oplývá neomezenými vlastnostmi a jehož různé energie způsobují souhlas a nesouhlas mezi těmi, kdo se přou. Takto matoucí energie znovu a znovu zakrývá jejich seberealizaci.̀“

Text 109:

„,Cokoliv řeknou učení brāhmaṇové, je téměř ve všech případech přijato. Nic totiž není nemožné pro toho, kdo se odevzdá Mé matoucí energii a mluví pod jejím vlivem.̀“

Text 110:

Když to Sārvabhauma Bhaṭṭācārya od Gopīnātha Ācāryi vyslechl, řekl: „Jdi za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a mým jménem Ho sem pozvi i s Jeho společníky.“

Text 111:

„Nejdříve vezmi jagannātha-prasādam a dej ho Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a Jeho společníkům. Potom se sem vrať a uč mě.“

Text 112:

Gopīnātha Ācārya byl švagrem Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi; jejich vzájemný vztah byl proto velmi sladký a důvěrný. Gopīnātha Ācārya ho tedy učil tak, že s ním někdy mluvil neuctivě, jindy ho vychvaloval a někdy se mu smál. Tak to probíhalo nějaký čas.

Text 113:

Śrīla Mukunda Datta se cítil velmi spokojeně, když slyšel závěry přednesené Gopīnāthem Ācāryou. Když ale slyšel argumenty Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, byl z nich nešťastný a hněval se.

Text 114:

Gopīnātha Ācārya tedy šel na pokyn Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi za Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, aby Mu vyřídil Bhaṭṭācāryovo pozvání.

Text 115:

Výroky Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi se probíraly před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Gopīnātha Ācārya a Mukunda Datta s Bhaṭṭācāryovými výroky nesouhlasili, protože jim působily mentální bolest.

Text 116:

Když to Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, řekl: „Nemluvte tak. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Mi prokázal velkou náklonnost a milost.“

Text 117:

„Chová ke Mně rodičovské city a chce Mě ochránit, abych mohl dodržovat usměrňující zásady sannyāsīho. Co je na tom špatného?“

Text 118:

Druhý den ráno navštívil Śrī Caitanya Mahāprabhu se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou chrám Pána Jagannātha. Oba byli ve velmi radostném rozpoložení.

Text 119:

Po vstupu do chrámu nabídl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Caitanyovi Mahāprabhuovi sedátko a sám si z úcty k sannyāsīmu sedl na zem.

Text 120:

Potom začal Pána Caitanyu Mahāprabhua učit vedāntskou filosofii a s náklonností a oddaností k Pánu promluvil následovně:

Text 121:

Bhaṭṭācārya řekl: „Poslouchat vedāntskou filosofii je hlavním zaměstnáním sannyāsīho. Měl bys proto bez váhání tuto filosofii studovat a neustále jí naslouchat od někoho pokročilejšího.“

Text 122:

Pán Caitanya odpověděl: „Jsi ke Mně velice milostivý, a proto si myslím, že je Mou povinností řídit se tvými pokyny.“

Text 123:

Sedm dní bez přestání tak Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal vedāntskou filosofii, jak ji Sārvabhauma Bhaṭṭācārya vysvětloval. Pán Caitanya Mahāprabhu však nic neříkal ani nenaznačoval, zda je to správné, či špatné. Jednoduše tam seděl a naslouchal Bhaṭṭācāryovi.

Text 124:

Osmého dne Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Sedm dní po sobě ode mne posloucháš vedāntskou filosofii.“

Text 125:

„Posloucháš a vůbec nemluvíš. A protože neříkáš, zda to pokládáš za správné, nebo za špatné, tak nevím, jestli filosofii vedānty rozumíš, nebo ne.“

Text 126:

Śrī Caitanya Mahāprabhu na to odpověděl: „Já jsem hlupák, a proto Vedānta-sūtru nestuduji. Jen se ti snažím naslouchat, protože jsi Mi to nařídil.“

Text 127:

„Poslouchám jen proto, abych splnil povinnosti sannyāsu, stavu odříkání. Naneštěstí však ani v nejmenším nechápu smysl toho, co tady vykládáš.“

Text 128:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpověděl: „To, že něčemu nerozumíš, je mi pochopitelné, ale i ten, kdo něčemu nerozumí, klade na dané téma dotazy.“

Text 129:

„Neustále posloucháš, a přitom neřekneš ani slovo. Nevím, co se ve Tvé mysli děje.“

Text 130:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tedy řekl, co měl na mysli: „Zcela jasně chápu smysl každé sūtry, ale tvé výklady pouze rozrušily Moji mysl.“

Text 131:

„Význam aforismů Vedānta-sūtry je sám o sobě jasný, ale další významy, které jsi předložil, zahalily smysl sūter jako mrak.“

Text 132:

„Ty nevysvětluješ přímý význam Brahma-sūter. Spíše to vypadá, že se snažíš jejich skutečný význam zastřít.“

Text 133:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Vedānta-sūtra je shrnutím všech Upaniṣad, a proto jsou veškeré přímé významy z Upaniṣad zaznamenány také ve Vedānta-sūtře neboli Vyāsa-sūtře.“

Text 134:

„Každá sūtra má svůj přímý význam a ten je třeba bez jakýchkoliv výkladů přijmout. Ty se však přímému významu vyhýbáš a předkládáš svoje vymyšlené výklady.“

Text 135:

„I když existují ještě jiné důkazy, sdělení Véd je třeba přijmout jako nejpřednější. Sdělení Véd chápaná přímo jsou prvotřídním důkazem.“

Text 136:

Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Lastury a kravský trus nejsou nic jiného než kosti a výkaly nějakých živých bytostí, a přesto jsou podle Véd považovány za velice čisté.“

Text 137:

„Védské výroky jsou samy sobě důkazem. Cokoliv říkají, se musí přijmout. Pokud je vykládáme podle svých vlastních představ, autorita Véd se okamžitě ztrácí.“

Text 138:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Brahma-sūtra, kterou sestavil Śrīla Vyāsadeva, září jako slunce. Snaží-li se někdo vykládat její význam, pouze toto slunce zakrývá mrakem.“

Text 139:

„Všechny Védy a literatura napsaná v přísném souladu s védskými zásadami vysvětlují, že Nejvyšší Brahman je Absolutní Pravda, největší ze všech a jeden z rysů Nejvyššího Pána.“

Text 140:

„Nejvyšší Absolutní Pravda je ve skutečnosti osoba, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývající všemi vznešenými atributy. Ty se Ho snažíš vysvětlit jako neosobního a beztvarého.“

Text 141:

„Kdekoliv jsou ve Védách neosobní popisy, má to prokázat, že vše, co patří k Nejvyšší Osobnosti Božství, je transcendentální a bez světských vlastností.“

Text 142:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „,Když védské mantry popisují Absolutní Pravdu neosobně, je to jen proto, aby nakonec dokázaly, že Absolutní Pravda je osoba. Nejvyššího Pána lze poznat ve dvou podobách – neosobní a osobní. Pokud tedy někdo uvažuje o Nejvyšší Osobnosti Božství v obou těchto rysech, pak může Absolutní Pravdě opravdu porozumět. Ví, že osobní pochopení je mocnější, protože vidíme, že vše je plné různorodosti. Nikdo nemůže vidět nic, co by nebylo plné různorodosti.̀“

Text 143:

„Všechno v tomto vesmírném projevu vychází z Absolutní Pravdy, spočívá v Absolutní Pravdě a po zničení do Absolutní Pravdy opět vstoupí.“

Text 144:

„Osobní rysy Nejvyšší Osobnosti Božství se třídí do tří pádů – ablativu, instrumentálu a lokativu.“

Text 145-146:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Když si Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přál stát se mnoha, pohlédl na hmotnou energii. Před stvořením žádné hmotné oči ani mysl neexistovaly; tímto je tedy potvrzena transcendentální povaha mysli a očí Absolutní Pravdy.“

Text 147:

„Slovo ,Brahmaǹ poukazuje na úplnou Nejvyšší Osobnost Božství, kterou je Śrī Kṛṣṇa. To je konečný výrok všech védských písem.“

Text 148:

„Prostí lidé mohou důvěrný význam Véd jen těžko pochopit, a proto tento význam doplňují slova Purāṇ.“

Text 149:

„,Jaké štěstí mají Nanda Mahārāja, pastevci a ostatní obyvatelé Vradžabhúmi! Jejich štěstí nezná hranic, protože Absolutní Pravda, zdroj transcendentální blaženosti, věčný Nejvyšší Brahman, se stal jejich přítelem.̀“

Text 150:

„Védská mantra ,apāṇi-pādà zamítá hmotné ruce a nohy, ale přesto zároveň tvrdí, že Pán velmi rychle chodí a přijímá vše, co je Mu obětováno.“

Text 151:

„Všechny tyto mantry potvrzují osobní povahu Absolutní Pravdy, ale māyāvādī tento přímý význam ignorují a vykládají Absolutní Pravdu jako neosobní.“

Text 152:

„Popisuješ snad jako beztvarého tohoto Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jehož transcendentální podoba oplývá šesti transcendentálními vznešenými atributy?“

Text 153:

„Nejvyšší Osobnost Božství má tři hlavní energie. Chceš snad dokázat, že žádné nemá?“

Text 154:

„,Śāstry potvrzují, že vnitřní energie Nejvyššího Pána Viṣṇua je duchovní. Potom je tu ještě další duchovní energie, známá jako kṣetra-jña neboli živé bytosti. Třetí energie, známá jako nevědomost, vede živou bytost k bezbožnosti a naplňuje ji ploduchtivým jednáním.̀“

Text 155:

„,Ó králi, kṣetra-jña-śakti je živá bytost. I když má možnost žít v hmotném i duchovním světě, trpí třemi druhy strádání hmotné existence, protože je ovlivněná energií avidyi (nevědomosti), která zahaluje její přirozené postavení.̀“

Text 156:

„,Tato živá bytost, zahalená vlivem nevědomosti, existuje v hmotných podmínkách v různých podobách. Tak je, ó králi, přiměřeně více či méně osvobozená od vlivu hmotné energie.̀“

Text 157:

„,Nejvyšší Osobnost Božství je sac-cid-ānanda-vigraha, což znamená, že má původně tři energie – energii blaženosti, energii věčnosti a energii poznání. Ty se dohromady nazývají energie cit a jsou plně přítomné v Nejvyšším Pánu. Pro živé bytosti, které jsou nedílnými částmi Pána, je v hmotném světě tato energie blaženosti někdy nepříjemná a někdy smíšená. Tak tomu ale není u Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, protože On nespadá pod vliv hmotné přírody nebo jejích kvalit.̀“

Text 158:

„Nejvyšší Osobnost Božství ve své původní podobě oplývá věčností, poznáním a blažeností. Duchovní energie v těchto třech částech (sat, cit a ānanda) nabývá tří různých podob.“

Text 159:

„Tyto tři části duchovní energie se nazývají hlādinī (část blaženosti), sandhinī (část věčnosti) a samvit (část poznání). Znalost těchto energií přijímáme jako úplné poznání Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 160:

„Duchovní energie Nejvyšší Osobnosti Božství se také objevuje ve třech stupních – jako vnitřní, okrajová a vnější. Ty všechny se s láskou věnují oddané službě Pánu.“

Text 161:

„Nejvyšší Pán si ve své duchovní energii užívá šesti druhů majestátu. Ty však ve své velké nestoudnosti tuto duchovní energii neuznáváš.“

Text 162:

„Pán je vládcem všech energií a živá bytost je jejich služebníkem. To je rozdíl mezi Pánem a živou bytostí. Ty však prohlašuješ, že Pán a živé bytosti se od sebe neliší.“

Text 163:

„V Bhagavad-gītě je živá bytost prohlášena za okrajovou energii Nejvyšší Osobnosti Božství, ale ty přitom říkáš, že je živá bytost od Nejvyššího Pána zcela odlišná.“

Text 164:

„,Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego – to je Mých osm oddělených energií.̀“

Text 165:

„,Vedle těchto nižších, hmotných energií je zde ještě další, duchovní energie, a tou je živá bytost, ó válečníku mocných paží. Živé bytosti udržují celý hmotný svět.̀“

Text 166:

„Transcendentální podoba Nejvyšší Osobnosti Božství oplývá věčností, poznáním a blažeností. Ty však tuto transcendentální podobu popisuješ jako výtvor hmotného dobra.“

Text 167:

„Ten, kdo nepřijímá Pánovu transcendentální podobu, je nepochybně agnostik a na takového člověka bychom neměli ani pohlédnout, ani se ho dotknout. Podléhá trestu od Yamarāje.“

Text 168:

„Buddhisté neuznávají autoritu Véd, a proto jsou považováni za agnostiky. Avšak ti, kdo přijali útočiště u védských písem, a přesto káží agnosticismus v souladu s māyāvādskou filosofií, jsou ještě nebezpečnější než buddhisté.“

Text 169:

„Śrīla Vyāsadeva předložil filosofii Vedānty pro osvobození podmíněných duší. Pokud však někdo uslyší Śaṅkarācāryův komentář, bude vše zničeno.“

Text 170:

„Vedānta-sūtra má za cíl prokázat, že vesmírné stvoření vzniklo přeměnou nepochopitelné energie Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 171:

„Zázračný kámen vytvoří stykem se železem hromady zlata, aniž by se sám změnil. Podobně se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, díky své nepochopitelné energii projevuje jako toto vesmírné stvoření, a přesto zůstává nezměněný ve své věčné transcendentální podobě.“

Text 172:

„V Śaṅkarācāryově teorii se říká, že Absolutní Pravda je přeměněná. Māyāvādští filosofové tuto teorii přijímají a tím snižují Śrīlu Vyāsadevu, neboť ho obviňují, že se dopustil chyby. Takto ve Vedānta-sūtře vyhledávají chyby a snaží se ji vysvětlovat tak, aby dokázali teorii iluze.“

Text 173:

„Teorie iluze se dá vztáhnout pouze na případ, že se živá bytost ztotožňuje s tělem. Vesmírný projev ale nelze nazvat neskutečným, i když je nepochybně dočasný.“

Text 174:

„Transcendentální zvuk oṁkāra je zvukovou podobou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. Veškeré védské poznání i tento vesmírný projev pocházejí z tohoto zvukového zastoupení Nejvyššího Pána.“

Text 175:

„Druhotná vibrace tat tvam asi („jsi to samé“) napomáhá tomu, aby živá bytost prohlédla, ale hlavní vibrací je oṁkāra. Śaṅkarācārya se však o oṁkāru nestaral a zdůrazňoval vibraci tat tvam asi.“

Text 176:

Pán Caitanya Mahāprabhu tak odsoudil Śaṅkarācāryovu Śārīraka-bhāṣyu jako výmysl a poukázal na stovky chyb, které v ní jsou. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya však na Śaṅkarācāryovu obranu předkládal nekonečné množství protiargumentů.

Text 177:

Bhaṭṭācārya předkládal na základě pseudologiky různé druhy falešných argumentů a snažil se svého soupeře mnoha způsoby porazit. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu však všechny tyto argumenty vyvrátil a prosadil své vlastní přesvědčení.

Text 178:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Nejvyšší Osobnost Božství je středem všech vztahů, skutečným zaměstnáním živé bytosti je oddaně Mu sloužit a dosáhnout lásky k Bohu je konečný cíl života. Tato tři témata popisuje védská literatura.“

Text 179:

„Pokud se někdo snaží vysvětlit védskou literaturu jiným způsobem, pak jen pouští uzdu své fantazii. Jakékoliv výklady védského sdělení, které je důkazem samo sobě, jsou pouhý výmysl.“

Text 180:

„Není to však chyba Śaṅkarācāryi. On jednoduše plnil pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství. Musel vymyslet nějaký výklad, a proto vytvořil určitý druh védských textů, které jsou plné ateismu.“

Text 181:

„(Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oslovil Pána Śivu:) ,Vymysli si vlastní výklady Véd a tak prosím zařiď, aby na Mě lidé zanevřeli. Skryj Mne takovým způsobem, že se budou více zajímat o rozvoj hmotné civilizace plodící populaci bez duchovního poznání.̀“

Text 182:

„(Pán Śiva řekl bohyni Durze, která vládne hmotnému světu:) ,Ve věku Kali přijmu podobu brāhmaṇy a skrze falešná písma vyložím Védy ateistickým způsobem podobným buddhistické filosofii.̀“

Text 183:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya užasl, když to slyšel. Byl ohromený a nic neříkal.

Text 184:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu mu potom řekl: „Nediv se. Oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství je ve skutečnosti nejvyšší dokonalostí lidských činností.“

Text 185:

„Nejvyššímu Pánu slouží dokonce i mudrci spokojení sami v sobě. Takové jsou Jeho transcendentální vlastnosti. Jsou plné nepochopitelné duchovní energie.“

Text 186:

„,K láskyplné službě Śrī Kṛṣṇovi, který má transcendentální vlastnosti a vykonává úžasné skutky, jsou přitahováni i ti, kdo jsou spokojení na úrovni vlastního já a jež nepřitahují vnější hmotné touhy. A protože má Hari, Osobnost Božství, takové transcendentálně přitažlivé rysy, říká se Mu Kṛṣṇa.̀“

Text 187:

Po vyslechnutí verše ātmārāma ze Śrīmad-Bhāgavatamu Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua oslovil: „Můj drahý Pane, vysvětli prosím tento verš. Velice si přeji slyšet Tvůj výklad.“

Text 188:

Pán odpověděl: „Nejdříve si poslechnu tvůj výklad a potom se pokusím vysvětlit to málo, co vím Já.“

Text 189:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya tedy začal vysvětlovat verš ātmārāma a předkládal různá tvrzení podle zásad logiky.

Text 190:

Bhaṭṭācārya vysvětlil verš ātmārāma devíti různými způsoby na základě písem. Po vyslechnutí jeho vysvětlení se Śrī Caitanya Mahāprabhu pousmál a začal hovořit.

Text 191:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Bhaṭṭācāryo, jsi úplně jako Bṛhaspati, kněz nebeského království. Nikdo v tomto světě nedokáže vysvětlovat písma takovým způsobem.“

Text 192:

„Můj drahý Bhaṭṭācāryo, k vysvětlení tohoto verše jsi jistě použil veškerou svou učenost, ale měl bys vědět, že vedle tohoto učeného výkladu má verš ještě jiný význam.“

Text 193:

Na žádost Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi začal Pán Caitanya Mahāprabhu tento verš vysvětlovat, aniž by se dotkl devíti výkladů uvedených Bhaṭṭācāryou.

Text 194:

Verš ātmārāma se skládá z jedenácti slov a Śrī Caitanya Mahāprabhu je vyložil jedno po druhém.

Text 195:

Pán Caitanya Mahāprabhu vzal každé slovo zvlášť a spojil je se slovem „ātmārāma“, které tak vysvětlil osmnácti různými způsoby.

Text 196:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Jeho různé energie a Jeho transcendentální vlastnosti mají nepochopitelnou moc. Není možné je vysvětlit úplně.“

Text 197:

„Tyto tři prvky přitahují mysl dokonalého studenta zabývajícího se duchovními činnostmi a převyšují všechny ostatní procesy duchovního rozvoje.“

Text 198:

Śrī Caitanya Mahāprabhu vyložil tento verš s odkazem na Śukadevu Gosvāmīho a čtyři mudrce Sanaku, Sanat-kumāru, Sanātanu a Sanandanu. Takto Pán předložil různé významy a vysvětlení.

Text 199:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya po vyslechnutí výkladu Caitanyi Mahāprabhua k verši ātmārāma užasl. Tehdy pochopil, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je Kṛṣṇa osobně, a sám sebe začal odsuzovat.

Text 200:

„Je jisté, že Caitanya Mahāprabhu je samotný Pán Kṛṣṇa. Protože jsem to nechápal a byl jsem pyšný na svoji učenost, dopustil jsem se mnoha přestupků.“

Text 201:

Když se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odsoudil za své přestupky a přijal u Pána útočiště, Pán se rozhodl, že mu prokáže svou milost.

Text 202:

Śrī Caitanya Mahāprabhu mu milostivě dovolil zhlédnout Jeho podobu Viṣṇua a ihned projevil čtyři ruce.

Text 203:

Śrī Caitanya Mahāprabhu mu nejprve ukázal svoji čtyřrukou podobu a potom se před ním objevil ve své původní podobě Kṛṣṇy, s načernalou barvou pleti a flétnou na rtech.

Text 204:

Když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya v Caitanyovi Mahāprabhuovi uviděl projevenou podobu Pána Kṛṣṇy, okamžitě padl na zem a složil Mu poklony. Potom vstal a se sepjatýma rukama se začal modlit.

Text 205:

Pánovou milostí byly Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi vyjeveny všechny pravdy, a on tak mohl porozumět důležitosti zpívání svatého jména a šíření lásky k Bohu všude.

Text 206:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya složil během krátké chvilky sto veršů. Tak rychle by verše nedokázal složit ani sám Bṛhaspati, kněz nebeských planet.

Text 207:

Po vyslechnutí tohoto sta veršů Śrī Caitanya Mahāprabhu Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu s radostí objal. Ten byl okamžitě zaplaven extatickou láskou k Bohu a upadl do bezvědomí.

Text 208:

Bhaṭṭācārya začal v extázi lásky k Bohu ronit slzy a jeho tělo ztuhlo. Projevoval extatickou náladu, potil se, třásl a chvěl. Chvílemi tančil, chvílemi zpíval, chvílemi plakal a chvílemi padal na zem, aby se dotkl Pánových lotosových nohou.

Text 209:

Extáze Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi udělala Gopīnāthovi Ācāryovi velkou radost. Všichni společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua se smáli, když viděli, jak Bhaṭṭācārya tančí.

Text 210:

Gopīnātha Ācārya Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Pane, to, co se teď děje se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou, je jen díky Tobě.“

Text 211:

Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Ty jsi oddaný. Díky tvé společnosti mu Pán Jagannātha prokázal milost.“

Text 212:

Śrī Caitanya Mahāprabhu Bhaṭṭācāryu uklidnil a ten Mu potom přednesl mnoho modliteb.

Text 213:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Můj drahý Pane, Ty jsi osvobodil celý svět, ale to není nic zvláštního. To, že jsi osvobodil i mě, je však důkazem velice úžasných schopností.“

Text 214:

„Čtením příliš mnoha knih o logice jsem otupěl a byl jsem jako železná tyč. Ty jsi mne však roztavil, a proto je Tvůj vliv nezměrný.“

Text 215:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se po vyslechnutí Bhaṭṭācāryových modliteb vrátil do svého sídla a Bhaṭṭācārya skrze Gopīnātha Ācāryu zařídil, aby tam Pán poobědval.

Text 216:

Dalšího dne šel Śrī Caitanya Mahāprabhu časně ráno navštívit Pána Jagannātha v chrámu a zhlédl Pánovo vstávání z Jeho lůžka.

Text 217:

Místní kněz dal Pánu girlandy a prasādam obětované Pánu Jagannāthovi. To Caitanyu Mahāprabhua velice potěšilo.

Text 218:

Caitanya Mahāprabhu toto prasādam a girlandy pečlivě zavázal do cípu svého oděvu a pospíchal do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.

Text 219:

Do Bhaṭṭācāryova domu dorazil krátce před východem slunce, právě když Bhaṭṭācārya vstával z postele.

Text 220:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya při vstávání z postele zřetelně pronášel „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa.“ Pán Caitanya měl velkou radost, že ho slyší zpívat Kṛṣṇovo svaté jméno.

Text 221:

Bhaṭṭācārya si všiml Śrī Caitanyi Mahāprabhua před domem. Přispěchal k Němu a přednesl modlitby u Jeho lotosových nohou.

Text 222:

Nabídl Pánovi rohož na sezení, na kterou se oba posadili. Śrī Caitanya Mahāprabhu rozbalil prasādam a dal je Bhaṭṭācāryovi do ruky.

Text 223:

Bhaṭṭācārya si ještě ani neumyl ústa, nevykoupal se, ani nedokončil své ranní povinnosti, ale přesto s velkou radostí přijal prasādam Pána Jagannātha.

Text 224:

Milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua zmizela z mysli Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi veškerá otupělost a on poté, co přednesl následující dva verše, snědl prasādam, které dostal.

Text 225:

Bhaṭṭācārya řekl: „,Pánovo mahā-prasādam se musí sníst hned, když ho člověk dostane, a to i kdyby už bylo oschlé, okoralé nebo přinesené z daleké země. Čas ani místo se nemají brát v úvahu.̀“

Text 226:

„,Kulturní člověk sní prasādam Pána Kṛṣṇy bez rozmýšlení, jakmile je obdrží. Neplatí zde žádná omezení ohledně času a místa. To je nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství.̀“

Text 227:

Śrī Caitanya Mahāprabhu měl z toho, co viděl, velkou radost. V extázi lásky k Bohu Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu obejmul.

Text 228:

Pán a služebník se navzájem objali a začali tančit. Už jen to, že se jeden druhého dotkli, je uvádělo do extatického stavu.

Text 229:

Když tak tancovali a objímali se, na jejich tělech se objevily duchovní příznaky, jako je pocení, chvění a ronění slz, a Pán ve své extázi začal hovořit.

Text 230:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Dnes jsem bez nesnází pokořil tři světy a vstoupil jsem do duchovního světa.“

Text 231:

Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Myslím, že dnes se Mi splnily všechny Mé touhy, protože vidím, jak Sārvabhauma Bhaṭṭācārya získal víru v mahā-prasādam Pána Jagannātha.“

Text 232:

„Ve skutečnosti jsi dnes nepochybně přijal útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou a Kṛṣṇa k tobě začal být bezvýhradně milostivý.“

Text 233:

„Můj drahý Bhaṭṭācāryo, dnes jsi byl vysvobozen z otroctví hmoty daného tělesným pojetím života; rozsekal jsi na kusy okovy matoucí energie.“

Text 234:

„Dnes tvá mysl dozrála k přijetí útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy, protože jsi zbytky jídla obětovaného Pánu snědl bez ohledu na usměrňující zásady Véd.“

Text 235:

„,Pokud někdo bez výhrad přijme útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, pak mu neomezený, milostivý Pán prokáže svou bezpříčinnou milost, a on tak může překonat nepřekonatelný oceán nevědomosti. Ti, jejichž inteligence je pohroužená v tělesném pojetí a kdo si myslí jsem toto tělo, jsou hodni pouze toho, aby se stali potravou psů a šakalů. Takovým lidem Nejvyšší Pán svou milost nikdy neudílí.̀“

Text 236:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se po tomto rozhovoru vrátil do svého sídla. Od toho dne byl Bhaṭṭācārya osvobozený, protože byla rozdrcena jeho falešná pýcha.

Text 237:

Od toho dne Sārvabhauma Bhaṭṭācārya neznal nic jiného než lotosové nohy Pána Caitanyi Mahāprabhua a zjevená písma nedokázal vysvětlovat jinak než v souladu s oddanou službou.

Text 238:

Když Gopīnātha Ācārya, švagr Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, viděl, že Bhaṭṭācārya získal pevnou víru ve vaiṣṇavské učení, začal tančit, tleskat a volat „Hari! Hari!“

Text 239:

Dalšího dne šel Bhaṭṭācārya do chrámu Pána Jagannātha, ale ještě předtím šel navštívit Caitanyu Mahāprabhua.

Text 240:

Bhaṭṭācārya padl před Pánem Caitanyou Mahāprabhuem na zem, aby Mu vzdal úctu. Poté, co přednesl různé modlitby, hovořil s velkou pokorou o své dřívější špatné povaze.

Text 241:

Potom se Bhaṭṭācārya Caitanyi Mahāprabhua zeptal: „Co je nejdůležitější činností oddané služby?“ Pán odpověděl, že nejdůležitější je zpívat svaté jméno Pána.

Text 242:

„,Jediným způsobem osvobození v tomto věku hádek a pokrytectví je zpívání svatých jmen Pána. Není jiná cesta. Není jiná cesta. Není jiná cesta.̀“

Text 243:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětlil verš harer nāma z Bṛhan-nāradīya Purāṇy tak obšírně, že Sārvabhauma Bhaṭṭācārya po vyslechnutí Jeho výkladu nevycházel z údivu.

Text 244:

Gopīnātha Ācārya Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi připomněl: „Nyní se stalo to, co jsem ti předpověděl, můj drahý Bhaṭṭācāryo.“

Text 245:

Bhaṭṭācārya se Gopīnāthovi Ācāryovi poklonil a řekl: „Pán mi prokázal svoji milost díky tvé milosti, protože jsem tvůj příbuzný a ty jsi oddaný.“

Text 246:

„Jsi prvotřídní oddaný, ale já žiji v temnotě logických argumentů. Pán mi udělil požehnání jen proto, že ty s Ním máš vztah.“

Text 247:

Śrī Caitanya Mahāprabhu měl z tohoto Bhaṭṭācāryova pokorného výroku velkou radost. Obejmul ho a řekl: „Nyní se jdi do chrámu podívat na Pána Jagannātha.“

Text 248:

Po návštěvě chrámu Pána Jagannātha se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya vrátil domů s Jagadānandou a Dāmodarem.

Text 249:

Bhaṭṭācārya přinesl velké množství prvotřídního jídla požehnaného Pánem Jagannāthem a svěřil je svému brāhmanskému služebníkovi, Jagadānandovi a Dāmodarovi.

Text 250:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya potom složil dva verše a napsal je na palmový list. Ten dal Jagadānandovi Prabhuovi a požádal ho o předání Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 251:

Jagadānanda a Dāmodara se pak vrátili za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a donesli Mu jak prasādam, tak palmový list s napsanými verši. Než však mohl Jagadānanda list předat Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Mukunda Datta mu ho vzal z rukou.

Text 252:

Mukunda Datta oba verše opsal venku na zeď a potom si Jagadānanda vzal list zpátky a předal ho Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 253:

Jakmile si Pán Caitanya Mahāprabhu ty dva verše přečetl, okamžitě palmový list roztrhal. Všichni oddaní však tyto verše četli venku na zdi, a tak si je uchovali v srdci. Verše znějí takto:

Text 254:

„Přijímám útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, který sestoupil v podobě Pána Caitanyi Mahāprabhua, aby nás učil skutečnému poznání, oddané službě Jemu a odpoutanosti od všeho, co není příznivé pro vědomí Kṛṣṇy. Sestoupil proto, že je oceánem transcendentální milosti. Odevzdávám se Jeho lotosovým nohám.“

Text 255:

„Nechť mé vědomí podobné včele vyhledá útočiště u lotosových nohou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který se nyní zjevil jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu. Sestoupil, aby učil dávnému umění oddané služby Jemu, jež bylo vlivem času téměř ztraceno.“

Text 256:

Tyto dva verše od Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi budou navždy zvučně jako buben hlásat jeho jméno a slávu, protože se staly perlovými náhrdelníky okolo krků všech oddaných.

Text 257:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se skutečně stal ryzím oddaným Caitanyi Mahāprabhua a neznal nic než službu Pánu.

Text 258:

Bhaṭṭācārya stále zpíval svaté jméno Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, syna matky Śacī a studnicí všech dobrých vlastností. Zpívání svatých jmen se stalo jeho meditací.

Text 259:

Jednoho dne Sārvabhauma Bhaṭṭācārya přišel za Caitanyou Mahāprabhuem, poklonil se a začal recitovat jeden verš.

Text 260:

Recitoval jednu z modliteb Pána Brahmy ze Śrīmad-Bhāgavatamu, ale dvě slabiky na konci verše změnil.

Text 261:

Bhaṭṭācārya recitoval: „Ten, kdo s nadějí ve Tvůj soucit snáší vše nepříznivé, co ho potká kvůli karmě za jeho dřívější jednání, vždy Ti oddaně slouží svou myslí, slovy a tělem a neustále se Ti klaní, je jistě vhodným uchazečem o postavení Tvého čistého oddaného.“

Text 262:

Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitě poznamenal: „Správně je v tom verši slovo ,mukti-padè, ale tys ho změnil na ,bhakti-padè. Co tím zamýšlíš?“

Text 263:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odvětil: „Probuzení čisté lásky k Bohu, které je výsledkem oddané služby, dalece předčí vysvobození z hmotných pout. Splynutí s Brahmanem je druhem trestu pro ty, kdo oddanou službu odmítají.“

Text 264-265:

Bhaṭṭācārya pokračoval: „Splynutím se září Brahmanu jsou potrestáni impersonalisté, protože neuznávají transcendentální podobu Śrī Kṛṣṇy, a démoni, kteří Pána neustále pomlouvají a bojují s Ním. To se však tomu, kdo je zapojený do oddané služby Pánu, nemůže stát.“

Text 266:

„Existuje pět druhů osvobození: sālokya, sāmīpya, sārūpya, sārṣṭi a sāyujya.“

Text 267:

„Je-li možnost sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, čistý oddaný někdy přijme osvobození sālokya, sārūpya, sāmīpya nebo sārṣṭi, ale nikdy ne sāyujya.“

Text 268:

„Čistý oddaný nechce o sāyujya-mukti ani slyšet; probouzí v něm strach a nenávist. Čistý oddaný by šel raději do pekla, než aby splynul s Pánovou září.“

Text 269:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Existují dva druhy sāyujya-mukti: splynutí se září Brahmanu a splynutí s tělem Pána. Splynutí s Pánovým tělem je ještě odpornější než splynutí s Jeho září.“

Text 270:

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya na závěr řekl: „Čistý oddaný nepřijme žádný druh osvobození, i když mu jsou nabídnuty. Je naprosto spokojený se službou Pánu.“

Text 271:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Slovo ,mukti-padè má další význam. ,Mukti-padà se přímo vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 272:

„Všechny druhy osvobození se nacházejí u nohou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je proto známý jako mukti-pada. Další význam je, že osvobození je deváté téma a Nejvyšší Osobnost Božství je jeho útočištěm.“

Text 273:

Caitanya Mahāprabhu řekl: „Podle těchto dvou vysvětlení chápu, že se jedná o Kṛṣṇu, tak proč tento verš měnit?“
Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpověděl: „Takový význam jsem nebyl schopný tomuto verši dát.“

Text 274:

„I když je Tvé vysvětlení správné, nemělo by se používat, protože slovo ,mukti-padà je dvojznačné.“

Text 275:

„Slovo ,muktì sice znamená pět druhů osvobození, ale jeho přímý význam běžně vyjadřuje představu splynutí s Pánem.“

Text 276:

„Už samotný zvuk slova ,muktì probouzí okamžitě odpor a strach, ale když řekneme ,bhaktì, přirozeně v mysli cítíme transcendentální blaženost.“

Text 277:

Když Pán uslyšel toto vysvětlení, začal se smát a s velkou radostí Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu okamžitě pevně obejmul.

Text 278:

Ta samá osoba, která studovala a učila māyāvādskou filosofii, nyní dokonce nenávidí slovo „mukti“. To bylo možné jedině milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 279:

Zázračný kámen zůstane nerozpoznaný, dokud svým dotekem nezmění železo ve zlato.

Text 280:

Poté, co všichni uviděli transcendentální vaiṣṇavismus Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, bylo jim jasné, že Pán Caitanya není nikdo jiný než Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje.

Text 281:

Po této události přišli všichni obyvatelé Džagannáth Purí v čele s Kāśīm Miśrou přijmout útočiště u Pánových lotosových nohou.

Text 282:

Později popíši, jak se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya neustále věnoval službě Pánu.

Text 283:

Dopodrobna také popíši, jak Sārvabhauma Bhaṭṭācārya dokonale sloužil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi tím, že Mu dával milodary.

Texts 284-285:

If one hears with faith and love these pastimes concerning Lord Caitanya Mahāprabhu’s meeting with Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, he very soon is freed from the net of speculation and fruitive activity and attains the shelter of Śrī Caitanya Mahāprabhu’s lotus feet.

Text 286:

Praying at the lotus feet of Śrī Rūpa and Śrī Raghunātha, always desiring their mercy, I, Kṛṣṇadāsa, narrate Śrī Caitanya-caritāmṛta, following in their footsteps.