Text 269

Verš

Texto

brahme, īśvare sāyujya dui ta’ prakāra
brahma-sāyujya haite īśvara-sāyujya dhikkāra

Synonyma

Palabra por palabra

brahme — se září Brahmanu; īśvare — s tělem Pána; sāyujya — splynutí; dui — dva; ta' — opravdu; prakāra — druhy; brahma-sāyujya — splynutí se září Brahmanu; haite — než; īśvara-sāyujya — splynutí s tělem Pána; dhikkāra — odpornější.

brahme — en la refulgencia Brahman; īśvare — en el cuerpo del Señor; sāyujya — fundirse; dui — dos; ta’ — en verdad; prakāra — diversidades; brahma-sāyujya — fundirse en la refulgencia Brahman; haite — que; īśvara-sāyujya — fundirse en el cuerpo del Señor; dhikkāra — más abominable.

Překlad

Traducción

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Existují dva druhy sāyujya-mukti: splynutí se září Brahmanu a splynutí s tělem Pána. Splynutí s Pánovým tělem je ještě odpornější než splynutí s Jeho září.“

Sārvabhauma Bhaṭṭācārya continuó: «Hay dos tipos de sāyujya-mukti: fundirse en la refulgencia Brahman y fundirse en el cuerpo personal del Señor. Fundirse en el cuerpo del Señor es aún más abominable que fundirse en Su refulgencia.»

Význam

Significado

Māyāvādští vedāntisté míní, že největším úspěchem živé bytosti je splynout s neosobním Brahmanem. Neosobní Brahman neboli tělesná záře Nejvyššího Pána je známá jako Brahmaloka či Siddhaloka. Podle Brahma-saṁhity (5.40): yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi, mají hmotné vesmíry původ v záři vycházející z těla Nejvyšší Osobnosti Božství. Yogī následující Patañjaliho zásady sice Absolutní Pravdě přiznávají osobní povahu, ale chtějí splynout s transcendentálním tělem Nejvyššího Pána. Taková je jejich touha. Nejvyšší Pán je největší autoritou, a tak může snadno umožnit mnoha miliónům živých bytostí, aby splynuly s Jeho tělem. Původem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagavān, a záře Jeho těla se nazývá brahmajyoti, Brahmaloka nebo Siddhaloka. Brahmaloka neboli Siddhaloka je tedy místem, kde je shromážděno mnoho živých bytostí, nedílných částí Nejvyššího Pána, které jsou jako jiskry. Tyto živé bytosti si nechtějí uchovat svoji osobní existenci, a proto jim je dovoleno zůstat pohromadě v Brahmaloce, tak jako mnoho atomických částeček světla vycházejícího ze slunce.

Según la opinión de los vedāntīs māyāvādīs, la entidad viviente alcanza el éxito supremo cuando se funde en el Brahman impersonal. El Brahman impersonal, la refulgencia del cuerpo del Señor Supremo, recibe el nombre de Brahmaloka o Siddhaloka. Según la Brahma-saṁhitā (5.40): yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi: Los universos materiales se generan de los rayos del cuerpo de la Suprema Personalidad de Dios. Los yogīs que siguen los principios de Patañjali aceptan que la Verdad Absoluta es una persona, pero quieren fundirse en el cuerpo trascendental del Señor Supremo. Ése es su deseo. Siendo la autoridad suprema, el Señor no tiene dificultad en permitir que muchos millones de entidades vivientes se fundan en Su cuerpo. La Suprema Personalidad de Dios, Bhagavān, es el origen de todo, y la refulgencia de Su cuerpo recibe el nombre de brahmajyoti, Brahmaloka o Siddhaloka. Brahmaloka o Siddhaloka es, por lo tanto, un lugar en que se reúnen muchas entidades vivientes, partes integrales del Señor Supremo semejantes a chispas. Esas entidades vivientes no desean conservar su existencia individual, y, debido a ello, se les permite permanecer en Brahmaloka, unidas como las numerosas partículas atómicas de luz solar que emanan del Sol.

Slovo siddha je velmi důležité. Siddha je ten, kdo zrealizoval záři Brahmanu a kdo má úplné poznání o tom, že živá bytost není hmotný atom, ale duchovní jiskra. Tento druh pochopení je v Bhagavad-gītě popsán jako brahma-bhūta. V podmíněném stavu je živá bytost známá jako jīva-bhūta neboli „živá síla v hmotě“. Živé bytosti, které jsou brahma-bhūta, mohou zůstat v Brahmaloce neboli Siddhaloce, ale někdy bohužel znovu padají do hmotného světa, protože nejsou činné v oddané službě. To potvrzuje verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu začínající slovy ye 'nye 'ravindākṣa. (Bhāg. 10.2.32) Tyto napůl osvobozené duše falešně prohlašují, že jsou osvobozené, ale skutečnost je taková, že dokud se živá bytost nezapojí do oddané služby Pánu, je stále znečištěná hmotou. Proto jsou tyto živé bytosti popsány jako vimukta-māninaḥ, což znamená, že se mylně považují za osvobozené, i když jejich inteligence není zcela očištěná. Podstupují sice přísnou askezi, aby se povýšily na úroveň Siddhaloky, ale tam nemohou zůstat natrvalo, protože jim schází ānanda (blaženost). I když dosáhnou stavu brahma-bhūta a prostřednictvím Jeho záře realizují Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, stejně poklesnou, jelikož opomíjejí službu Pánu a své nepatrné poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství nevyužívají správně. Jelikož nedosáhnou ānandy, vracejí se do tohoto hmotného světa, aby si užívaly tady. To je pro osvobozenou duši nepochybně poklesnutí. Bhaktové toto poklesnutí považují za pád do pekla.

La palabra siddha es muy significativa. Siddha se refiere a quien tiene experiencia de la refulgencia Brahman y conocimiento completo de que la entidad viviente no es un átomo material, sino una chispa espiritual. Esa comprensión se explica en la Bhagavad-gītā con el término brahma-bhūta. En el estado condicionado, la entidad viviente recibe el nombre de jīva-bhūta, «la fuerza viviente dentro de la materia». A las entidades vivientes brahma-bhūta se les permite permanecer en Brahmaloka o Siddhaloka, pero, por desgracia, debido a que no están ocupadas en servicio devocional, a veces vuelven a caer al mundo material. Así lo confirma el Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32) que comienza: ye ’nye ’ravindākṣa. Esas almas semiliberadas pretenden equivalentemente haber alcanzado la liberación, pero aquel que no se ocupa en el servicio devocional del Señor sigue contaminado por la materia. Por lo tanto, esas entidades vivientes reciben el calificativo de vimukta-māninaḥ, que significa que, aunque su inteligencia no está todavía purificada, se consideran liberadas. Pese a las rigurosas austeridades a que se someten para elevarse al plano de Siddhaloka, esas entidades vivientes no pueden permanecer allí a perpetuidad, pues carecen de ānanda (bienaventuranza). Aunque alcancen la etapa brahma-bhūta y perciban a la Suprema Personalidad de Dios en Su refulgencia corporal, finalmente acaban por caer, pues han dejado de lado el servicio del Señor. No utilizan correctamente el poco conocimiento que puedan tener de la Suprema Personalidad de Dios. Sin alcanzar ānanda, la bienaventuranza, descienden al mundo material para disfrutar. Ciertamente, para quien ha logrado la liberación, eso supone una auténtica caída. Para los bhaktas, esa caída es como obtener un puesto en el infierno.

Následovníci Patañjaliho jógového systému chtějí ve skutečnosti splynout s tělem Nejvyšší Osobnosti Božství, což znamená, že nechtějí sloužit Pánu, přestože o Něm mají poznání. Jejich postavení je tedy ještě odpornější než postavení těch, kdo chtějí splynout s Pánovou září. Tito yogī meditují o Pánově čtyřruké podobě Viṣṇua, aby mohli splynout s Jeho tělem. Patañjaliho systém popisuje Pánovu podobu slovy kleśa-karma-vipākāśayair aparāmṛṣṭaḥ puruṣa-viśeṣa īśvaraḥ – „Nejvyšší Osobnost Božství je osoba, která se neúčastní tohoto bídného hmotného života.“ Tito yogī v jedné ze svých manter uznávají věčnost Nejvyšší Osoby: sa pūrveṣām api guruḥ kālānavacchedāt – „Tato osoba je vždy svrchovaná a není ovlivněná časem.“ Následovníci Patañjaliho systému tedy uznávají věčnost Nejvyšší Osobnosti Božství, ale říkají: puruṣārtha-śūnyānāṁ pratiprasavaḥ kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti. Věří, že na úrovni dokonalosti pojetí puruṣi zmizí. Citi-śaktir iti. Věří, že po dosažení dokonalosti nelze zůstat osobou. Tento jógový systém je tudíž odporný, protože jeho konečné pojetí je neosobní. Na začátku tito yogī Nejvyšší Osobnost Božství uznávají, ale nakonec se tohoto pojetí vzdají, aby se stali neosobními. Jsou to velcí nešťastníci, protože už znají osobní pojetí Absolutní Pravdy, ale neprokazují Pánu oddanou službu, a tak poklesnou zpátky do hmotného světa. To potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32), jak už bylo zmíněno výše: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ. Jelikož opomíjejí lotosové nohy Pána, poklesnou tito yogī znovu do hmotné existence (patanty adhaḥ). Proto je cesta této yogy odpornější než cesta impersonalistů. Tento závěr potvrzuje i Pán Kapiladeva v následujícím verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.29.13).

Los seguidores del sistema de yoga de Patañjali en realidad desean fundirse en el cuerpo de la Suprema Personalidad de Dios. Eso indica que no quieren ocuparse en Su servicio a pesar de tener conocimiento acerca de Él; así, su posición es todavía más abominable que la de quienes desean fundirse en la refulgencia del Señor. Esos yogīs meditan en la forma de Viṣṇu del Señor, con cuatro brazos, con el deseo de fundirse en Su cuerpo. El sistema de Patañjali describe la forma del Señor con las siguientes palabras: kleśa-karma-vipākāśayair aparāmṛṣṭaḥ puruṣa-viśeṣa īśvaraḥ: «La Suprema Personalidad de Dios es una persona que no participa de la miserable vida material». Uno de los mantras de los yogīs reconoce la eternidad de la Persona Suprema: sa pūrveṣām api guruḥ kālānavacchedāt: «Esa persona es siempre suprema y no Se halla bajo la influencia del factor tiempo». Por lo tanto, los seguidores del sistema de Patañjali aceptan la eternidad de la Suprema Personalidad de Dios, pero su idea es: puruṣārtha-śūnyānāṁ pratiprasavaḥ kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti. Creen que, en el estado de perfección, el concepto de puruṣa desaparece. Así lo explican: citi-śaktir iti. Su creencia es que, cuando alcanzamos la perfección, no podemos seguir siendo personas. Su sistema de yoga es, por lo tanto, abominable, pues la idea final es impersonal. Al comienzo, esos yogīs aceptan a la Suprema Personalidad de Dios, pero al final abandonan la idea con objeto de volverse impersonales. Son muy desafortunados, pues, a pesar de tener un concepto personal de la Verdad Absoluta, dejan de lado el servicio devocional del Señor y, debido a ello, caen de nuevo al mundo material. Como ya hemos explicado, esta idea la confirma el Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32): āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ: Por dejar de lado los pies de loto del Señor, esos yogīs caen de nuevo a la existencia material (patanty adhaḥ). Esa senda de yoga es, por lo tanto, más abominable que la que siguen los impersonalistas. El Señor Kapiladeva confirma esta misma conclusión en el siguiente verso del Śrīmad-Bhāgavatam (3.29.13).