Skip to main content

Text 168

Text 168

Verš

Texto

veda nā māniyā bauddha haya ta’ nāstika
vedāśraya nāstikya-vāda bauddhake adhika
veda nā māniyā bauddha haya ta’ nāstika
vedāśraya nāstikya-vāda bauddhake adhika

Synonyma

Palabra por palabra

veda — védskou literaturu; — ne; māniyā — přijímající; bauddha — buddhisté; haya — jsou; ta' — vskutku; nāstika — agnostici; veda-āśraya — kteří přijímají útočiště u védské civilizace; nāstikya-vāda — agnosticismus; bauddhake — dokonce buddhisty; adhika — překonávající.

veda — las Escrituras védicas; — no; māniyā — aceptando; bauddha — los budistas; haya — son; ta’ — en verdad; nāstika — agnósticos; veda-āśraya — refugiándose en la civilización védica; nāstikya-vāda — agnosticismo; bauddhake — incluso a los budistas; adhika — superar.

Překlad

Traducción

„Buddhisté neuznávají autoritu Véd, a proto jsou považováni za agnostiky. Avšak ti, kdo přijali útočiště u védských písem, a přesto káží agnosticismus v souladu s māyāvādskou filosofií, jsou ještě nebezpečnější než buddhisté.“

«Los budistas no reconocen la autoridad de los Vedas, y por ello se les considera agnósticos. Sin embargo, aquellos que, pese a haberse refugiado en las Escrituras védicas, predican el agnosticismo siguiendo la filosofía māyāvāda, son verdaderamente más peligrosos que los budistas.»

Význam

Significado

Není těžké pochopit, že i když jsou buddhisté v přímém rozporu s vaiṣṇavskou filosofií, Śaṅkarovci jsou mnohem nebezpečnější, protože na jednu stranu přijímají autoritu Véd, ale zároveň jednají v rozporu s védskými pokyny. Vedāśraya nāstikya-vāda znamená „agnosticismus pod ochranou védské kultury“, což je monistická filosofie māyāvādīch. Pán Buddha zavrhl autoritu védské literatury a s tím zavrhl obřady a oběti doporučené ve Védách. Jeho filosofie nirvāṇy znamená ukončit všechny hmotné činnosti. Pán Buddha neuznal existenci transcendentálních podob a duchovních činností mimo hmotný svět. Mimo tuto hmotnou existenci popsal pouze voidismus. Māyāvādští filosofové slovně podporují védskou autoritu, ale védským obřadům se snaží uniknout. Vymýšlejí si nějaké představy o transcendentálním postavení a říkají si Nārāyaṇa neboli Bůh. Postavení Boha se však od jejich výmyslů naprosto liší. Tito māyāvādští filosofové si o sobě myslí, že jsou mimo vliv karma-kāṇḍy (plodonosných činností a jejich následků). Pro ně je duchovní svět to samé jako buddhistický voidismus. Mezi impersonalismem a voidismem je jen malý rozdíl. Voidismus se dá přímo pochopit, ale impersonalismus hlásaný māyāvādskými filosofy není tak snadno pochopitelný. Māyāvādští filosofové samozřejmě uznávají duchovní existenci, ale o duchovním světě a duchovních bytostech nic nevědí. Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32) říká:

Los budistas se oponen directamente a la filosofía vaiṣṇava, pero es fácil entender que los śaṅkaritas son más peligrosos, pues, aunque aceptan la autoridad de los Vedas, actúan en contra de las instrucciones védicas. Vedāśraya nāstikya-vāda significa «agnosticismo bajo el refugio de la cultura védica», y se refiere a la filosofía monista de los māyāvādīs. El Señor Buddha abandonó la autoridad de las Escrituras védicas, y por ello rechazó las ceremonias y sacrificios rituales que recomiendan los Vedas. Su filosofía del nirvāṇa significa detener todas las actividades materiales. El Señor Buddha no reconoció la existencia de formas trascendentales y de actividades espirituales más allá del mundo material. Simplemente explicó el nihilismo más allá de la existencia material. Los filósofos māyāvādīs ofrecen servicio a la autoridad védica, pero sólo de palabra, y tratan de evitar las ceremonias rituales védicas. Se inventan cualquier idea acerca de una posición trascendental y se hacen llamar Nārāyaṇa, Dios. La posición de Dios, sin embargo, es completamente distinta de la que ellos han inventado. Esos filósofos māyāvādīs se consideran por encima de la influencia del karma-kāṇḍa (las actividades fruitivas y sus reacciones). Para ellos, el mundo espiritual es el equivalente del nihilismo budista. Entre impersonalismo y nihilismo hay muy poca diferencia. El nihilismo se puede entender directamente, pero el impersonalismo de los filósofos māyāvādīs no es fácil de comprender. Esos filósofos aceptan, por supuesto, una existencia espiritual, pero no saben nada acerca del mundo espiritual y de los seres espirituales. Según el Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32):

ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

Inteligence māyāvādīch není očištěná, a tak nemohou setrvat v neosobní brahmajyoti, přestože podstupují odříkání za účelem seberealizace. Následně padají zpátky do tohoto hmotného světa.

La inteligencia de los māyāvādīs no está purificada; por ello, aunque practiquen austeridades para alcanzar la autorrealización, no pueden permanecer en el brahmajyoti impersonal. En consecuencia, caen de nuevo al mundo material.

Představa māyāvādīch o duchovní existenci je téměř totožná s negací hmotné existence. V duchovním životě nevidí nic pozitivního. Výsledkem je, že nemohou pochopit oddanou službu ani uctívání Nejvyšší Osoby, sac-cid-ānanda-vigrahy. Māyāvādští filosofové považují uctívání Božstva při oddané službě za pratibimba-vādu neboli uctívání podoby, která je odrazem neskutečné hmotné podoby, a tak jim Pánova transcendentální, věčně blažená podoba oplývající poznáním zůstává neznámá. I když je ve Śrīmad-Bhāgavatamu pojem „Bhagavān“ obšírně vysvětlen, nejsou schopni ho pochopit. Brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate – „Absolutní Pravda se nazývá Brahman, Paramātmā a Bhagavān.“ (Śrīmad-Bhāgavatam 1.2.11) Māyāvādī se snaží poznat pouze Brahman, nebo nanejvýš Paramātmu, ale Bhagavāna poznat nemohou. Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, proto říká: māyayāpahṛta-jñānāḥ. Māyāvādským filosofům je kvůli jejich povaze odebráno skutečné poznání. A protože nemohou získat Pánovu milost, budou Jeho transcendentální podobou vždy zmateni. Neosobní filosofie ničí tři složky poznání – jñāna, jñeya a jñātā. Jakmile hovoříme o poznání, musí zde být nějaká osoba, která má poznání, poznání samotné a předmět poznání. Māyāvādská filosofie tyto tři kategorie slučuje, a proto māyāvādī nemohou pochopit, jak jednají duchovní energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Kvůli svému chabému poznání nedovedou pochopit, jaký je v duchovním světě rozdíl mezi poznáním, znalcem a předmětem poznání. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto māyāvādské filosofy považuje za nebezpečnější než buddhisty.

El concepto māyāvādī de existencia espiritual es prácticamente idéntico a la negación de la existencia material. Los māyāvādīs creen que en la vida espiritual no existe nada positivo. Como resultado, no pueden entender el servicio devocional ni la adoración de la Persona Suprema, sac-cid-ānanda-vigraha (Bs. 5.1). Para los filósofos māyāvādīs, la adoración de la Deidad con actitud de servicio devocional es pratibimba-vāda, la adoración de una forma que es reflejo de una forma material falsa. De ese modo, desconocen la forma trascendental del Señor, que es eternamente bienaventurada y llena de conocimiento. Aunque en el Śrīmad-Bhāgavatam se explica claramente el término «Bhagavān», los filósofos māyāvādīs no pueden entenderlo. Brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate: «La Verdad Absoluta se conoce con los nombres de Brahman, el Paramātmā y Bhagavān» (Bhāg. 1.2.11). Los māyāvādīs tratan de entender solamente el Brahman, o, a lo sumo, Paramātmā. Sin embargo, no pueden entender a Bhagavān. Por eso la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, dice: māyayāpahṛta-jñānā(Bg. 7.15). Los filósofos māyāvādīs, debido a su temperamento, no pueden acceder al conocimiento verdadero. Como no pueden recibir la misericordia del Señor, Su forma trascendental los tiene siempre confusos. La filosofía impersonal destruye las tres fases del conocimiento: jñāna, jñeya y jñātā. Cuando se habla de conocimiento, tiene que haber una persona que sea el conocedor y tienen que existir el conocimiento en sí y el objeto de conocimiento. La filosofía māyāvādī combina las tres categorías; por esa razón, los māyāvādīs no pueden entender cómo actúan las potencias espirituales de la Suprema Personalidad de Dios. Debido a que poseen poco conocimiento, no pueden entender la diferencia que se establece en el mundo espiritual entre el conocimiento, el conocedor y el objeto de conocimiento. Por todo ello, Śrī Caitanya Mahāprabhu considera a los filósofos māyāvādīs más peligrosos que a los budistas.