Text 137
Text 137
Verš
Texto
‘lakṣaṇā’ karile svataḥ-prāmāṇya-hāni haya
‘lakṣaṇā’ karile svataḥ-prāmāṇya-hāni haya
Synonyma
Palabra por palabra
Překlad
Traducción
„Védské výroky jsou samy sobě důkazem. Cokoliv říkají, se musí přijmout. Pokud je vykládáme podle svých vlastních představ, autorita Véd se okamžitě ztrácí.“
«Las afirmaciones de los Vedas son probatorias en sí mismas. Todo lo que en ellos se afirma debe aceptarse. Si las interpretamos conforme a nuestra imaginación, los Vedas pierden su autoridad.»
Význam
Significado
Ze čtyř hlavních druhů důkazů – přímého vnímání, hypotézy, historického odkazu a Véd – je védský důkaz uznáván jako nejpřednější. Chceme-li vysvětlovat Védy po svém, musíme si vymyslet nějaký výklad podle toho, co chceme dělat. Takový výklad představíme jako návrh či hypotézu, což ovšem znamená, že to není skutečná pravda a vlastní důkaz je ztracen.
De los cuatro tipos principales de evidencia, es decir, la percepción directa, la hipótesis, la referencia histórica y los Vedas, la evidencia védica se considera la más importante. Si queremos interpretar el testimonio védico, tenemos que imaginar una interpretación que esté conforme a nuestros fines. En primer lugar, establecemos esa interpretación en forma de sugerencia o hipótesis que, como tal, no es realmente cierta. De ese modo se pierde la prueba que es evidente por sí sola.
Śrīla Madhvācārya ve svém komentáři k aforismu dṛśyate tu (Vedānta-sūtra 2.1.6) uvádí následující citát z Bhaviśya Purāṇy:
Śrīla Madhvācārya, comentando el aforismo dṛśyate tu (Vedānta-sūtra 2.1.6), cita los siguientes versos del Bhaviṣya Purāṇa:
bhārataṁ pañcarātrakam
mūla-rāmāyaṇaṁ caiva
veda ity eva śabditāḥ
mūla-rāmāyaṇaṁ caiva veda ity eva śabditāḥ
svataḥ-prāmāṇyam eteṣāṁ nātra kiñcid vicāryate
svataḥ-prāmāṇyam eteṣāṁ nātra kiñcid vicāryate
Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda, Atharva Veda, Mahābhārata, Pañcarātra a původní Rāmāyaṇa jsou považovány za védskou literaturu. Purāṇy (jako je Brahma-vaivarta Purāṇa, Nāradīya Purāṇa, Viṣṇu Purāṇa a Bhāgavata Purāṇa) jsou zvláště určeny pro vaiṣṇavy a je to také védská literatura. Cokoliv je tedy v Purāṇāch, Mahābhāratě a Rāmāyaṇě uvedeno, je důkazem samo o sobě a není třeba to vykládat. Bhagavad-gītā se rovněž nachází v Mahābhāratě, a proto jsou všechny její výroky důkazy samy o sobě. Výkladů tedy není třeba, a pokud je vytváříme, je celá autorita védské literatury ztracena.
El Ṛg Veda, el Yajur Veda, el Sāma Veda, el Atharva Veda, el Mahābhārata, el Pañcarātra y el Rāmāyaṇa original se consideran Escrituras védicas. Los Purāṇas (como el Brahma-vaivarta Purāṇa, el Nāradīya Purāṇa, el Viṣṇu Purāṇa y el Bhāgavata Purāṇa) están especialmente destinados a los vaiṣṇavas, y también son Escrituras védicas. Por lo tanto, todo lo que se afirma en los Purāṇas, el Mahābhārata y el Rāmāyaṇa también es evidente en sí mismo. No hace falta interpretación alguna. La Bhagavad-gītā también pertenece al Mahābhārata; por lo tanto, todas las afirmaciones de la Bhagavad-gītā son probatorias en sí mismas. No hay nada que interpretar, y si elaboramos interpretaciones, la autoridad de las Escrituras védicas se pierde.