Text 147

Verš

Text

pratiṣṭhāra bhaye purī gelā palāñā
kṛṣṇa-preme pratiṣṭhā cale saṅge gaḍāñā

Synonyma

Synonyms

pratiṣṭhāra bhaye — ze strachu před pověstí; purī — Mādhavendra Purī; gelā — odešel; palāñā — prchající; kṛṣṇa-preme — ohledně lásky ke Kṛṣṇovi; pratiṣṭhā — pověst; cale — jde; saṅge — zároveň; gaḍāñā — v závěsu.

pratiṣṭhāra bhaye — in fear of reputation; purī — Mādhavendra Purī; gelā — went away; palāñā — fleeing; kṛṣṇa-preme — in love of Kṛṣṇa; pratiṣṭhā — reputation; cale — goes; saṅge — simultaneously; gaḍāñā — gliding down.

Překlad

Translation

Ze strachu před svou pověstí (pratiṣthā) Mādhavendra Purī uprchl z Remuny. Pověst získaná láskou k Bohu je však tak vznešená, že oddaného všude doprovází.

Being afraid of his reputation [pratiṣṭhā], Mādhavendra Purī fled from Remuṇā. But the reputation brought by love of Godhead is so sublime that it goes along with the devotee, as if following him.

Význam

Purport

Téměř všechny podmíněné duše v tomto hmotném světě jsou závistivé. Závistivci se obvykle obracejí proti těm, kdo se nějak proslaví. To je u závistivých lidí přirozené. Zaslouží-li si tedy oddaný ve světě slávu, bude mu mnoho lidí závidět. To je zcela přirozené. Když člověk z pokory netouží po slávě, lidé ho obvykle považují za velmi pokorného a zahrnují ho různými druhy slávy. Vaiṣṇava skutečně netouží po slávě či pověsti. Mādhavendra Purī, král vaiṣṇavů, si s sebou nesl svoji pověst, ale chtěl se skrýt před zraky veřejnosti. Chtěl svoji opravdovou totožnost velkého oddaného Pána zahalit, ale jakmile ho lidé viděli, přemoženého extází lásky k Bohu, přirozeně ho ocenili. Mādhavendra Purī si prvotřídní pověst skutečně zasloužil, protože byl Pánovým velice důvěrným oddaným. Nějaký sahajiyā se někdy může tvářit, jako že je prostý všech tužeb po slávě (pratiṣṭhā), aby se proslavil svou pokorou. Takoví lidé však nemohou doopravdy dosáhnout úrovně slavných vaiṣṇavů.

Almost all the conditioned souls within the material world are envious. Jealous people generally turn against one who automatically attains some reputation. This is natural for jealous people. Consequently, when a devotee is fit to receive worldly reputation, he is envied by many people. This is quite natural. When a person, out of humility, does not desire fame, people generally think him quite humble and consequently give him all kinds of fame. Actually a Vaiṣṇava does not hanker after fame or a great reputation. Mādhavendra Purī, the king of Vaiṣṇavas, bore his reputation, but he wanted to keep himself outside of the vision of the general populace. He wanted to cover his real identity as a great devotee of the Lord, but when people saw him overwhelmed in the ecstasy of love of Godhead, they naturally gave credit to him. Actually a first-class reputation is due Mādhavendra Purī because he was a most confidential devotee of the Lord. Sometimes a sahajiyā presents himself as being void of desires for reputation (pratiṣṭhā) in order to become famous as a humble man. Such people cannot actually attain the platform of celebrated Vaiṣṇavas.