Skip to main content

Text 6

Text 6

Verš

Text

etāṁ sa āsthāya parātma-niṣṭhām
adhyāsitāṁ pūrvatamair mahadbhiḥ
ahaṁ tariṣyāmi duranta-pāraṁ
tamo mukundāṅghri-niṣevayaiva
etāṁ sa āsthāya parātma-niṣṭhām
adhyāsitāṁ pūrvatamair mahadbhiḥ
ahaṁ tariṣyāmi duranta-pāraṁ
tamo mukundāṅghri-niṣevayaiva

Synonyma

Synonyms

etām — v této; saḥ — takové; āsthāya — zcela upevněný; para-ātma-niṣṭhām — v oddanosti Nejvyšší Osobě, Kṛṣṇovi; adhyāsitām — uctívanému; pūrva-tamaiḥ — předchozími; mahadbhiḥācāryi; aham — já; tariṣyāmi — překročím; duranta-pāram — nepřekonatelný; tamaḥ — oceán nevědomosti; mukunda-aṅghri — lotosových nohou Pána Mukundy; niṣevayā — uctíváním; eva — jistě.

etām — this; saḥ — such; āsthāya — being completely fixed in; para-ātma-niṣṭhām — devotion to the Supreme Person, Kṛṣṇa; adhyāsitām — worshiped; pūrva-tamaiḥ — by previous; mahadbhiḥācāryas; aham — I; tariṣyāmi — shall cross over; duranta-pāram — the insurmountable; tamaḥ — the ocean of nescience; mukunda-aṅghri — of the lotus feet of Mukunda; niṣevayā — by worship; eva — certainly.

Překlad

Translation

„(Brāhmaṇa z Avantídéše řekl:) ,Nepřekonatelný oceán nevědomosti překročím tak, že se upevním ve službě lotosovým nohám Kṛṣṇy. To schvalují předchozí ācāryové, kteří byli zcela pohroužení v oddanosti Pánu, Paramātmě, Nejvyšší Osobnosti Božství.̀“

“[As a brāhmaṇa from Avantī-deśa said:] ‘I shall cross over the insurmountable ocean of nescience by being firmly fixed in the service of the lotus feet of Kṛṣṇa. This was approved by the previous ācāryas, who were fixed in firm devotion to the Lord, Paramātmā, the Supreme Personality of Godhead.’ ”

Význam

Purport

K tomuto verši, který je citovaný ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.23.57), Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že přijmout symbolické znaky sannyāsu je jednou ze šedesáti čtyř zásad potřebných k vykonávání oddané služby. Přijme-li někdo sannyās, je jeho hlavním posláním zcela odevzdat svůj život službě Mukundovi, Kṛṣṇovi. Pokud však neodevzdá svoji mysl a tělo úplně službě Pánu, sannyāsīm se ve skutečnosti nestane. Nejedná se pouze o změnu oděvu. Také v Bhagavad-gītě (6.1) je řečeno: anāśritaḥ karma-phalaṁ kāryaṁ karma karoti yaḥ  /  sa sannyāsī ca yogī ca – ten, kdo oddaně jedná pro uspokojení Kṛṣṇy, je sannyāsī. Sannyās tedy neznamená určité oblečení, ale služebnický postoj vůči Kṛṣṇovi.

In connection with this verse, which is a quotation from Śrīmad-Bhāgavatam (11.23.57), Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura says that of the sixty-four items required for rendering devotional service, acceptance of the symbolic marks of sannyāsa is a regulative principle. If one accepts the sannyāsa order, his main business is to devote his life completely to the service of Mukunda, Kṛṣṇa. If one does not completely devote his mind and body to the service of the Lord, he does not actually become a sannyāsī. It is not simply a matter of changing dress. In Bhagavad-gītā (6.1) it is also stated, anāśritaḥ karma-phalaṁ kāryaṁ karma karoti yaḥ/ sa sannyāsī ca yogī ca: one who works devotedly for the satisfaction of Kṛṣṇa is a sannyāsī. The dress is not sannyāsa, but the attitude of service to Kṛṣṇa is.

Slovo parātma-niṣṭhā znamená být oddaným Pána Kṛṣṇy. Parātmā, Nejvyšší Osoba, je Kṛṣṇa. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Skutečnými sannyāsīmi jsou ti, kdo jsou úplně odevzdáni službě lotosovým nohám Kṛṣṇy. Jako formální záležitost přijme oddaný oblečení sannyāsīho, jak to dělali předchozí ācāryové, a také tři daṇḍy. Viṣṇu Svāmī později považoval přijetí oděvu tri-daṇḍīho za parātma-niṣṭhu, a upřímní oddaní proto přidávají ke třem stávajícím daṇḍám ještě jednu, jīva-daṇḍu. Vaiṣṇavský sannyāsī je známý jako tridaṇḍi-sannyāsī. Māyāvādští sannyāsī přijímají pouze jednu daṇḍu a význam tri-daṇḍy nechápou. Mnoho následovníků Śivy Svāmīho se později vzdalo ātma-niṣṭhy (oddané služby) Pánu a následovalo Śaṅkarācāryovu cestu. Místo aby přijímali 108 jmen, následují příslušníci sampradāyi Śivy Svāmīho Śaṅkarācāryu a přijímají deset jmen pro sannyāsī. I když Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal tehdy existující řád sannyāsu (eka-daṇḍa), přesto recitoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu o tridaṇḍa-sannyāsu, který přijal brāhmaṇa z Avantípuru. Nepřímo prohlásil, že v této jedné daṇḍě, eka-daṇḍě, byly obsaženy daṇḍy čtyři. Pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua není ekadaṇḍa-sannyās bez parātma-niṣṭhy (oddané služby Pánu Kṛṣṇovi) přijatelný. Podle přesných zásad je navíc třeba k tri-daṇḍě přidat jīva-daṇḍu. Tyto čtyři daṇḍy svázané v jednu jsou symbolem ryzí oddané služby Pánu. Ekadaṇḍi-sannyāsī māyāvādské školy nejsou oddáni Pánu Kṛṣṇovi, a proto se snaží splynout se září Brahmanu, což je okrajové postavení mezi hmotnou a duchovní existencí, a toto neosobní postavení považují za osvobození. Māyāvādští sannyāsī nevědí, že Śrī Caitanya Mahāprabhu byl tridaṇḍī, a myslí si, že byl ekadaṇḍi-sannyāsī. To je dáno jejich vivartou, zmateností. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se nic takového jako ekadaṇḍi-sannyāsī neobjevuje; naopak, za symbolického zástupce stavu sannyās je přijímán tridaṇḍi-sannyāsī. Citováním tohoto verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu se Śrī Caitanya Mahāprabhu přihlásil k sannyāsu doporučenému ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Māyāvādští sannyāsī, okouzlení Pánovou vnější energií, nedovedou mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua pochopit.

The word parātma-niṣṭhā means being a devotee of Lord Kṛṣṇa. Parātmā, the Supreme Person, is Kṛṣṇa. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Those who are completely dedicated to the lotus feet of Kṛṣṇa in service are actually sannyāsīs. As a matter of formality, the devotee accepts the sannyāsa dress as previous ācāryas did. He also accepts the three daṇḍas. Later Viṣṇu Svāmī considered that accepting the dress of a tri-daṇḍī was parātma-niṣṭhā. Therefore sincere devotees add another daṇḍa, the jīva-daṇḍa, to the three existing daṇḍas. The Vaiṣṇava sannyāsī is known as a tridaṇḍi-sannyāsī. The Māyāvādī sannyāsī accepts only one daṇḍa, not understanding the meaning of tri-daṇḍa. Later, many persons in the community of Śiva Svāmī gave up the ātma-niṣṭhā (devotional service) of the Lord and followed the path of Śaṅkarācārya. Instead of accepting 108 names, those in the Śiva Svāmī sampradāya follow the path of Śaṅkarācārya and accept the ten names of sannyāsa. Although Śrī Caitanya Mahāprabhu accepted the then-existing order of sannyāsa (namely eka-daṇḍa), He still recited a verse from Śrīmad-Bhāgavatam about the tridaṇḍa-sannyāsa accepted by the brāhmaṇa of Avantīpura. Indirectly He declared that within that eka-daṇḍa, one daṇḍa, four daṇḍas existed as one. Accepting ekadaṇḍa-sannyāsa without parātma-niṣṭhā (devotional service to Lord Kṛṣṇa) is not acceptable to Śrī Caitanya Mahāprabhu. In addition, according to the exact regulative principles, one should add the jīva-daṇḍa to the tri-daṇḍa. These four daṇḍas, bound together as one, are symbolic of unalloyed devotional service to the Lord. Because the ekadaṇḍi-sannyāsīs of the Māyāvāda school are not devoted to the service of Kṛṣṇa, they try to merge into the Brahman effulgence, which is a marginal position between material and spiritual existence. They accept this impersonal position as liberation. Māyāvādī sannyāsīs, not knowing that Śrī Caitanya Mahāprabhu was a tridaṇḍī, think of Caitanya Mahāprabhu as an ekadaṇḍi-sannyāsī. This is due to their vivarta, bewilderment. In Śrīmad-Bhāgavatam there is no such thing as an ekadaṇḍi-sannyāsī; indeed, the tridaṇḍi-sannyāsī is accepted as the symbolic representation of the sannyāsa order. By citing this verse from Śrīmad-Bhāgavatam, Śrī Caitanya Mahāprabhu accepted the sannyāsa order recommended in Śrīmad-Bhāgavatam. The Māyāvādī sannyāsīs, who are enamored of the external energy of the Lord, cannot understand the mind of Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua dodnes následují Jeho příklad a po přijetí sannyāsu si ponechávají posvátnou šňůru a pramen vlasů na jinak oholené hlavě. Ekadaṇḍi-sannyāsī māyāvādské školy se posvátné šňůry vzdávají a žádný pramen vlasů si nenechávají. Význam tridaṇḍa-sannyāsu tedy nemohou pochopit, a proto nemají v úmyslu zasvětit své životy službě Mukundovi. Jelikož jsou znechuceni hmotnou existencí, myslí pouze na splynutí s Brahmanem. Ācāryové, kteří prosazují daiva-varṇāśramu (společenský řád cātur-varṇyam popsaný v Bhagavad-gītě), nepřijímají verzi āsura-varṇāśramy, podle které je vaṛna neboli společenské postavení dané zrozením.

To date, all the devotees of Śrī Caitanya Mahāprabhu, following in His footsteps, accept the sannyāsa order and keep the sacred thread and tuft of unshaved hair. The ekadaṇḍi-sannyāsīs of the Māyāvādī school give up the sacred thread and do not keep any tuft of hair. Therefore they are unable to understand the purport of tridaṇḍa-sannyāsa, and as such they are not inclined to dedicate their lives to the service of Mukunda. They simply think of merging into the existence of Brahman because of their disgust with material existence. The ācāryas who advocate the daiva-varṇāśrama (the social order of cātur-varṇyam mentioned in the Bhagavad-gītā) do not accept the proposition of āsura-varṇāśrama, which maintains that the social order of varṇa is indicated by birth.

Gadādhara Paṇḍita, nejdůvěrnější oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua, přijal tridaṇḍa-sannyās a také přijal Mādhavu Upādhyāyu jako svého žáka, tridaṇḍi-sannyāsīho. Říká se, že od tohoto Mādhavācāryi pochází sampradāya, která je v západní Indii známá jako Vallabhācārya sampradāya. Śrīla Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī, v Gauḍīya-vaiṣṇava-sampradāyi známý jako smṛty-ācārya, později přijal tridaṇḍa-sannyās od Tridaṇḍipādy Prabodhānandy Sarasvatīho. I když o přijímání tridaṇḍa-sannyāsu není v gauḍīya-vaiṣṇavské literatuře přímá zmínka, první verš Upadeśāmṛty Śrīly Rūpy Gosvāmīho říká, že je třeba přijmout tridaṇḍa-sannyās ovládnutím šesti pudů:

The most intimate devotee of Śrī Caitanya Mahāprabhu, namely Gadādhara Paṇḍita, accepted tridaṇḍa-sannyāsa and also accepted Mādhava Upādhyāya as his tridaṇḍi-sannyāsī disciple. It is said that from this Mādhavācārya the sampradāya known in western India as the Vallabhācārya sampradāya has begun. Śrīla Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī, who is known as a smṛty-ācārya in the Gauḍīya-Vaiṣṇava-sampradāya, later accepted the tridaṇḍa-sannyāsa order from Tridaṇḍipāda Prabodhānanda Sarasvatī. Although acceptance of tridaṇḍa-sannyāsa is not distinctly mentioned in the Gauḍīya Vaiṣṇava literature, the first verse of Śrīla Rūpa Gosvāmī’s Upadeśāmṛta advocates that one should accept the tridaṇḍa-sannyāsa order by controlling the six forces:

vāco vegaṁ manasaḥ krodha-vegaṁ
jihvā-vegam udaropastha-vegam
etān vegān yo viṣaheta dhīraḥ
sarvām apīmāṁ pṛthivīṁ sa śiṣyāt
vāco vegaṁ manasaḥ krodha-vegaṁ
jihvā-vegam udaropastha-vegam
etān vegān yo viṣaheta dhīraḥ
sarvām apīmāṁ pṛthivīṁ sa śiṣyāt

„Ten, kdo je schopen ovládat nutkání řeči, mysli, hněvu, břicha, jazyka a genitálií, je gosvāmī a je oprávněný přijímat žáky po celém světě.“ Následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua nikdy nepřijali māyāvādský sannyās, a to jim nelze vyčítat. Śrī Caitanya Mahāprabhu uznával Śrīdhara Svāmīho, jenž byl tridaṇḍi-sannyāsī, ale māyāvādští sannyāsī Śrīdhara Svāmīho nechápou, a někdy se proto domnívají, že náležel k māyāvādské komunitě přijímající ekadaṇḍa-sannyās. Tak tomu ale ve skutečnosti nebylo.

“One who can control the forces of speech, mind, anger, belly, tongue and genitals is known as a gosvāmī and is competent to accept disciples all over the world.” The followers of Śrī Caitanya Mahāprabhu never accepted the Māyāvāda order of sannyāsa, and for this they cannot be blamed. Śrī Caitanya Mahāprabhu accepted Śrīdhara Svāmī, who was a tridaṇḍi-sannyāsī, but the Māyāvādī sannyāsīs, not understanding Śrīdhara Svāmī, sometimes think that Śrīdhara Svāmī belonged to the Māyāvāda ekadaṇḍa-sannyāsa community. Actually this was not the case.