Text 104
Text 104
Verš
Texto
e tine saba chāḍāya, kare kṛṣṇe ‘bhāva’
e tine saba chāḍāya, kare kṛṣṇe ‘bhāva’
Synonyma
Palabra por palabra
Překlad
Traducción
„Společnost oddaného, Kṛṣṇova milost a povaha oddané služby člověku pomohou vzdát se veškeré nežádoucí společnosti a postupně se povýšit na úroveň lásky k Bohu.“
«La relación con un devoto, la misericordia de Kṛṣṇa y la naturaleza del servicio devocional ayudan a abandonar toda compañía indeseable y a alcanzar paso a paso la elevación al plano del amor por Dios.
Význam
Significado
Tento verš poukazuje na společnost čistých oddaných, Kṛṣṇovu milost a prokazování oddané služby. To vše člověku pomáhá vzdát se společnosti neoddaných a hmotného bohatství daného vnější energií māyou. Čistého oddaného nikdy nepřitahuje hmotné bohatství, protože ví, že marnit čas získáváním hmotného bohatství je zneužitím daru lidského života. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno śrama eva hi kevalam. Politici, sociální pracovníci, filantropové, filosofové a lidumilové v očích oddaného pouze marní čas, protože jejich činnosti a propaganda lidskou společnost nevysvobodí z koloběhu rození a umírání. Tito takzvaní filantropové, politici a filosofové nemají poznání, protože nevědí, že po smrti život pokračuje. Pochopit život po smrti je začátek duchovního poznání. Pouhým pochopením prvních lekcí z Bhagavad-gīty může člověk pochopit sám sebe, a kdo je. Bhagavad-gītā (2.13) říká:
Este verso hace referencia a la relación con devotos puros, la misericordia de Kṛṣṇa y el ofrecer servicio devocional. Todo ello nos ayuda a abandonar la compañía de no devotos y la opulencia material que nos ofrece la energía externa, māyā. El devoto puro nunca se siente atraído por la opulencia material, pues entiende que perder el tiempo en adquirir opulencias materiales es desperdiciar el don de la vida humana. El Śrīmad-Bhāgavatam dice: śrama eva hi kevalam. A los ojos del devoto, los políticos, los que sirven a causas sociales, los filántropos, filósofos y humanitaristas simplemente pierden el tiempo, pues, con sus actividades y su propaganda, la sociedad humana no se libera del ciclo de nacimientos y muertes. Esos supuestos filántropos, políticos y filósofos no tienen conocimiento, pues no saben que hay vida después de la muerte. Entender que hay vida después de la muerte es el comienzo del conocimiento espiritual. La persona puede entenderse a sí misma y entender qué es entendiendo sencillamente la primera lección de la Bhagavad-gītā (2.13):
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
tathā dehāntara-prāptir dhīras tatra na muhyati
„Tak jako vtělená duše přechází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nenechá zmást.“
«Del mismo modo que el alma encarnada pasa en este cuerpo continuamente de la niñez a la juventud y a la vejez, pasa también a otro cuerpo en el momento de la muerte. La persona sensata no se confunde ante ese cambio».
Hloupý člověk nezná skutečnou vědu života, a proto se v tomto životě zabývá dočasnými činnostmi, kterými se stále více zaplétá do koloběhu rození a umírání. Vždy touží po hmotném bohatství, jehož lze dosáhnout karmou, jñānou a yogou. Pokud se však skutečně povýší na úroveň oddanosti, všech těchto tužeb se vzdá. Tomu se říká anyābhilāṣitā-śūnya. Potom se stane čistým oddaným.
Sin conocer la verdadera ciencia de la vida, la persona necia se ocupa en las actividades temporales de esta vida, y así se enreda aún más en el ciclo de nacimientos y muertes. Siempre desea la opulencia material, que se puede obtener mediante karma, jñāna y yoga. Pero, cuando se ha elevado realmente al plano devocional, abandona todos esos deseos. Eso se denomina anyābhilāṣitā-śūnya. Entonces se vuelve un devoto puro.