Text 104
Text 104
Verš
Text
e tine saba chāḍāya, kare kṛṣṇe ‘bhāva’
e tine saba chāḍāya, kare kṛṣṇe ‘bhāva’
Synonyma
Synonyms
Překlad
Translation
„Společnost oddaného, Kṛṣṇova milost a povaha oddané služby člověku pomohou vzdát se veškeré nežádoucí společnosti a postupně se povýšit na úroveň lásky k Bohu.“
“Association with a devotee, the mercy of Kṛṣṇa, and the nature of devotional service help one to give up all undesirable association and gradually attain elevation to the platform of love of Godhead.
Význam
Purport
Tento verš poukazuje na společnost čistých oddaných, Kṛṣṇovu milost a prokazování oddané služby. To vše člověku pomáhá vzdát se společnosti neoddaných a hmotného bohatství daného vnější energií māyou. Čistého oddaného nikdy nepřitahuje hmotné bohatství, protože ví, že marnit čas získáváním hmotného bohatství je zneužitím daru lidského života. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno śrama eva hi kevalam. Politici, sociální pracovníci, filantropové, filosofové a lidumilové v očích oddaného pouze marní čas, protože jejich činnosti a propaganda lidskou společnost nevysvobodí z koloběhu rození a umírání. Tito takzvaní filantropové, politici a filosofové nemají poznání, protože nevědí, že po smrti život pokračuje. Pochopit život po smrti je začátek duchovního poznání. Pouhým pochopením prvních lekcí z Bhagavad-gīty může člověk pochopit sám sebe, a kdo je. Bhagavad-gītā (2.13) říká:
This verse-refers to the association of pure devotees, the mercy of Kṛṣṇa and the rendering of devotional service. All these help one give up the association of nondevotees and the material opulence awarded by the external energy, māyā. A pure devotee is never attracted by material opulence, for he understands that wasting time to acquire material opulence is a misuse of the gift of human life. In Śrīmad-Bhāgavatam it is said, śrama eva hi kevalam. In the eyes of a devotee, politicians, social workers, philanthropists, philosophers and humanitarians are simply wasting their time, for human society is not freed from the cycle of birth and death by their activity and propaganda. These so-called philanthropists, politicians and philosophers have no knowledge because they do not know that there is life after death. Understanding that there is life after death is the beginning of spiritual knowledge. A person can understand himself and what he is simply by understanding the first lessons of the Bhagavad-gītā (2.13):
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
tathā dehāntara-prāptir dhīras tatra na muhyati
„Tak jako vtělená duše přechází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nenechá zmást.“
“As the embodied soul continuously passes, in this body, from boyhood to youth to old age, the soul similarly passes into another body at death. A sober person is not bewildered by such a change.”
Hloupý člověk nezná skutečnou vědu života, a proto se v tomto životě zabývá dočasnými činnostmi, kterými se stále více zaplétá do koloběhu rození a umírání. Vždy touží po hmotném bohatství, jehož lze dosáhnout karmou, jñānou a yogou. Pokud se však skutečně povýší na úroveň oddanosti, všech těchto tužeb se vzdá. Tomu se říká anyābhilāṣitā-śūnya. Potom se stane čistým oddaným.
Not knowing the real science of life, a foolish person engages in the temporary activities of this life and thus becomes further entangled in the cycle of birth and death. He always desires material opulence, which can be attained by karma, jñāna and yoga. But when one is actually elevated to the devotional platform, he gives up all these desires. This is called anyābhilāṣitā-śūnya. Then one becomes a pure devotee.