Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 23.18-19

Verš

kṣāntir avyartha-kālatvaṁ
viraktir māna-śūnyatā
āśā-bandhaḥ samutkaṇṭhā
nāma-gāne sadā ruciḥ
āsaktis tad-guṇākhyāne
prītis tad-vasati-sthale
ity-ādayo ’nubhāvāḥ syur
jāta-bhāvāṅkure jane

Synonyma

kṣāntiḥ — schopnost odpouštět; avyartha-kālatvam — nemarnění času; viraktiḥ — odpoutanost; māna-śūnyatā — nezájem o falešnou slávu; āśā-bandhaḥ — naděje; samutkaṇṭhā — dychtivost; nāma-gāne — do zpívání svatých jmen; sadā — vždy; ruciḥ — chuť; āsaktiḥ — připoutanost; tat — Pána Kṛṣṇy; guṇa-ākhyāne — k popisování transcendentálních vlastností; prītiḥ — náklonnost; tat — Jeho; vasati-sthale — k sídlům (chrámům či svatým místům); iti — tak; ādayaḥ — a tak dále; anubhāvāḥ — známky; syuḥ — jsou; jāta — rozvinuté; bhāva-aṅkure — jehož semínko extatických emocí; jane — v oddaném.

Překlad

„  ,Když semínko extatických emocí vůči Kṛṣṇovi uzraje, objeví se v chování oddaného následujících devět příznaků: schopnost odpouštět, starost, aby nemarnil čas, odpoutanost, nezájem o falešnou slávu, naděje, dychtivost, chuť do zpívání svatého jména Pána, připoutanost k popisům transcendentálních vlastností Pána a náklonnost k Pánovým sídlům – chrámu nebo svatému místu, jako je Vrindávan. To vše se nazývá anubhāva neboli podřízené znaky extatické emoce, které jsou viditelné u toho, komu v srdci začalo dozrávat semínko lásky k Bohu.̀  “

Význam

Tyto dva verše se nacházejí v knize Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.25–26).