Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 22.137-139

Verš

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye
mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparaśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite
pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottamaḥśloka-janāśrayā ratiḥ

Synonyma

saḥ — on (Mahārāja Ambarīṣa); vai — jistě; manaḥ — mysl; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — na lotosové nohy Kṛṣṇy; vacāṁsi — slova; vaikuṇṭha-guṇa-anuvarṇane — popisováním Kṛṣṇovy transcendentální povahy; karau — dvě ruce; hareḥ — Pána Kṛṣṇy neboli Viṣṇua; mandira-mārjana-ādiṣu — čištěním chrámu Hariho a dalšími podobnými povinnostmi; śrutim — uši; cakāra — zaměstnával; acyuta — Pána; sat-kathā-udaye — při zaznívání transcendentálních témat; mukunda-liṅga — Božstev Pána; ālaya — chrámů; darśane — při navštěvování; dṛśau — dvě oči; tat-bhṛtya — služebníků Pána; gātra — těl; sparaśe — k dotýkání se; aṅga-saṅgamam — tělesný styk, jako je dotýkání se lotosových nohou či objímání; ghrāṇam — čich; ca — a; tat-pāda-saroja — lotosových nohou Pána; saurabhe — vůni; śrīmat — nejpříznivější; tulasyāḥ — lístků tulasī; rasanām — jazyk; tat-arpite — jídlem obětovaným Pánu; pādau — dvě nohy; hareḥ — Pána; kṣetra — poutní místo; pada-anusarpaṇe — chozením na; śiraḥ — hlavu; hṛṣīkeśa — Pána smyslů, Osobnosti Božství; pada-abhivandane — modlení se u lotosových nohou; kāmam — všechny touhy; ca — a; dāsye — sloužením Pánu; na — ne; tu — ale; kāma-kāmyayā — s touhou po uspokojování smyslů; yathā — tolik, kolik; uttamaḥ-śloka — Pána, jenž je uctíván vybranými verši; jana — v oddaném; āśrayā — mající útočiště; ratiḥ — připoutanost.

Překlad

„  ,Mahārāja Ambarīśa svou mysl neustále upínal na lotosové nohy Kṛṣṇy, slova zaměstnával popisováním duchovního světa a Nejvyšší Osobnosti Božství, ruce čištěním a umýváním Pánova chrámu, uši nasloucháním hovorům o Nejvyšším Pánu, oči díváním se na Božstvo Pána Kṛṣṇy v chrámu, tělo objímáním vaiṣṇavů nebo dotýkáním se jejich lotosových nohou, nosní dírky čicháním vůně lístků tulasī, obětovaných lotosovým nohám Kṛṣṇy, jazyk sloužil jedením jídla obětovaného Kṛṣṇovi, nohy používal k navštěvování poutních míst, jako je Vrindávan a Mathura nebo Pánův chrám, hlavu k dotýkání se lotosových nohou Pána a klanění se Mu a své touhy zaměstnával věrnou službou Pánu. Tímto způsobem Mahārāja Ambarīṣa zapojoval své smysly do transcendentální láskyplné služby Pánu, a výsledkem bylo probuzení jeho láskyplného sklonu Pánovi sloužit.̀  “

Význam

Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (9.4.18–20).