Skip to main content

Text 275

Text 275

Verš

Texto

kāla-vṛttyā tu māyāyāṁ
guṇa-mayyām adhokṣajaḥ
puruṣeṇātma-bhūtena
vīryam ādhatta vīryavān
kāla-vṛttyā tu māyāyāṁ
guṇa-mayyām adhokṣajaḥ
puruṣeṇātma-bhūtena
vīryam ādhatta vīryavān

Synonyma

Palabra por palabra

kāla-vṛttyā — časem, jako bezprostřední příčina stvoření; tu — ale; māyāyām — do hmotné přírody; guṇa-mayyām — oplývající třemi kvalitami hmotné přírody (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa); adhokṣajaḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nacházející se mimo hmotná pojetí; puruṣeṇa — skrze poživatele hmotné přírody; ātma-bhūtena — jenž je expanzí Jeho vlastního já; vīryam — semeno; ādhatta — umístil; vīryavān — všemocný.

kāla-vṛttyā — con el paso del tiempo, como causa inmediata de la creación; tu — pero; māyāyām — en el seno de la naturaleza material; guṇa-mayyām — llena de las tres modalidades de la naturaleza (sattva-guṇa, rajo-guṇa y tamo-guṇa); adhokṣajaḥ — la Suprema Personalidad de Dios, que está más allá de los conceptos materiales; puruṣeṇa — por el disfrutador de la naturaleza material; ātma-bhūtena — que es una expansión de Su propio ser; vīryam — el semen; ādhatta — puso; vīryavān — el omnipotente.

Překlad

Traducción

„  ,Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, (Mahā-Vaikuṇṭhanātha) potom prostřednictvím další expanze svého vlastního Já (Mahā-Viṣṇua) umístil do lůna hmotné přírody semeno živých bytostí.̀  “

«“Con el paso del tiempo, la Suprema Personalidad de Dios [Mahā-Vaikuṇṭhanātha], por intermedio de una expansión ulterior de Su propio ser [Mahā-Viṣṇu], puso la semilla de las entidades vivientes en el vientre de la naturaleza material.”

Význam

Significado

Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.5.26). Tento verš vysvětluje, jak přicházejí živé bytosti do styku s hmotnou přírodou. Stejně jako nemůže žena počít dítě bez spojení s mužem, nemůže hmotná příroda počít živé bytosti bez spojení s Nejvyšší Osobností Božství. To, jak se Absolutní Pán stává otcem všech živých bytostí, má svou historii. Každé náboženství uznává, že Bůh je nejvyšší otec všech živých bytostí. Podle křesťanství dodává Bůh, nejvyšší otec, živým bytostem veškeré životní nezbytnosti. Jejich modlitbou proto je: „Chléb náš vezdejší dejž nám dnes.“ Každé náboženství, které neuznává Nejvyššího Pána jako absolutního otce, se nazývá kaitava-dharma neboli falešné náboženství. Tato náboženství jsou ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2) zavržena: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra. Jedině ateista neuznává všemocného nejvyššího otce. Pokud někdo všemocného nejvyššího otce uznává, bude se řídit Jeho příkazy a stane se zbožnou osobou.

Esta cita pertenece al Śrīmad-Bhāgavatam (3.5.26). El verso explica el proceso por el cual las entidades vivientes entran en contacto con la naturaleza material. Del mismo modo que una mujer no puede concebir hijos sin unirse con un hombre, la naturaleza material no puede concebir entidades vivientes sin unirse a la Suprema Personalidad de Dios. En estos versos se da la descripción histórica de cómo el Señor Absoluto llega a ser padre de todas las entidades vivientes. En todos los sistemas religiosos se considera a Dios el padre supremo de todas las entidades vivientes. Según el cristianismo, el padre supremo, Dios, provee a las entidades vivientes de todo lo que necesitan para vivir. Por eso oran: «El pan nuestro de cada día, dánosle hoy». Toda religión que no acepte al Señor Supremo como padre absoluto recibe el nombre de kaitava-dharma, religión engañosa. El Śrīmad-Bhāgavatam (1.1.2) rechaza esos sistemas religiosos: dharmaḥ projjhita-kaitavo ‘tra. Sólo un ateo negaría al padre omnipotente y supremo. Quien acepta a ese padre omnipotente y supremo se conduce conforme a Sus órdenes y vive como una persona religiosa.