Skip to main content

Text 162

Text 162

Verš

Text

kṛṣṇam enam avehi tvam
ātmānam akhilātmanām
jagad-dhitāya so ’py atra
dehīvābhāti māyayā
kṛṣṇam enam avehi tvam
ātmānam akhilātmanām
jagad-dhitāya so ’py atra
dehīvābhāti māyayā

Synonyma

Synonyms

kṛṣṇam — v Nejvyšší Osobnosti Božství; enam — toto; avehi — snaž se pochopit; tvam — ty; ātmānam — duše; akhila-ātmanām — všech živých bytostí; jagat-hitāya — dobro celého vesmíru; saḥ — On; api — zajisté; atra — zde; dehī — lidská bytost; iva — jako; ābhāti — zjevuje se; māyayā — působením své vnitřní energie.

kṛṣṇam — in the Supreme Personality of Godhead; enam — this; avehi — just try to understand; tvam — you; ātmānam — the soul; akhila-ātmanām — of all living entities; jagat-hitāya — the benefit of the whole universe; saḥ — He; api — certainly; atra — here; dehī — a human being; iva — like; ābhāti — appears; māyayā — by His internal potency.

Překlad

Translation

„  ,Měl bys vědět, že Kṛṣṇa je původní duše všech duší (živých bytostí). Ze své bezpříčinné milosti se zjevil jako obyčejná lidská bytost pro dobro celého vesmíru. Učinil tak silou své vnitřní energie.̀  “

“ ‘You should know Kṛṣṇa to be the original soul of all ātmās [living entities]. For the benefit of the whole universe, He has, out of His causeless mercy, appeared as an ordinary human being. He has done this by the strength of His own internal potency.’

Význam

Purport

Toto je verš citovaný ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.55). Parīkṣit Mahārāja se Śukadevy Gosvāmīho zeptal, proč měli obyvatelé Vrindávanu Kṛṣṇu tak rádi, dokonce víc než svoje vlastní děti a samotný život. Śukadeva Gosvāmī tehdy odpověděl, že ātmā neboli duše je velice drahá každému a zvláště všem živým bytostem, které přijaly hmotná těla. Tato ātmā, duše, je však nedílnou částí Kṛṣṇy. Z toho důvodu je Kṛṣṇa každé živé bytosti nesmírně drahý. Každému je velmi drahé jeho tělo a chce ho za každou cenu ochránit, protože v něm žije duše. Kvůli blízkému vztahu duše a těla je tělo pro každého drahé a důležité. Podobně je všem živým bytostem drahá i duše jako nedílná část Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána. Duše však bohužel na své přirozené postavení zapomíná a myslí si, že je pouze tělem (deha-ātma-buddhi), a tak podléhá zákonům hmotné přírody. Jakmile pomocí inteligence znovu probudí svou náklonnost ke Kṛṣṇovi, může pochopit, že není tělem, ale Kṛṣṇovou nedílnou částí. S tímto poznáním se již nebude lopotit pod vlivem připoutanosti k tělu a všemu, co k němu patří. Janasya moho 'yam ahaṁ mameti. Hmotná existence, kde si živá bytost myslí „Jsem toto tělo a toto mi patří,“ je také iluzorní. Svou náklonnost je nutné přesměrovat na Kṛṣṇu. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.7) uvádí:

This is a quotation from Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.55). Parīkṣit Mahārāja asked Śukadeva Gosvāmī why Kṛṣṇa was so beloved by the residents of Vṛndāvana, who loved Him even more than their own offspring or life itself. At that time Śukadeva Gosvāmī replied that everyone’s ātmā, or soul, is very, very dear, especially to all living entities who have accepted material bodies. But that ātmā, the spirit soul, is part and parcel of Kṛṣṇa. For this reason, Kṛṣṇa is very dear to every living entity. Everyone’s body is very dear to oneself, and one wants to protect the body by all means because within the body the soul is living. Due to the intimate relationship between the soul and the body, the body is important and dear to everyone. Similarly, the soul, being part and parcel of Kṛṣṇa, the Supreme Lord, is very, very dear to all living entities. Unfortunately, the soul forgets his constitutional position and thinks he is only the body (deha-ātma-buddhi). Thus the soul is subjected to the rules and regulations of material nature. When a living entity, by his intelligence, reawakens his attraction for Kṛṣṇa, he can understand that he is not the body but part and parcel of Kṛṣṇa. Thus filled with knowledge, he no longer labors under attachment to the body and everything related to the body. Janasya moho ’yam ahaṁ mameti. Material existence, wherein one thinks, “I am the body, and this belongs to me,” is also illusory. One must redirect his attraction to Kṛṣṇa. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.7) states:

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam
vāsudeve bhagavatibhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam

„Oddanou službou Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, člověk okamžitě získá bezpříčinné poznání a odpoutanost od světa.“

“By rendering devotional service unto the Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, one immediately acquires causeless knowledge and detachment from the world.”