Skip to main content

Text 205

Texto 205

Verš

Texto

taṁ matvātmajam avyaktaṁ
martya-liṅgam adhokṣajam
gopikolūkhale dāmnā
babandha prākṛtaṁ yathā
taṁ matvātmajam avyaktaṁ
martya-liṅgam adhokṣajam
gopikolūkhale dāmnā
babandha prākṛtaṁ yathā

Synonyma

Palabra por palabra

tam — Jeho (Kṛṣṇu); matvā — považovala; ātmajam — za svého syna; avyaktam — neprojeveného; martya-liṅgam — projeveného jako smrtelník; adhokṣajam — mimo dosah smyslového vnímání; gopikā — matka Yaśodā; ulūkhale — k hmoždíři; dāmnā — provazem; babandha — přivázala; prākṛtam — obyčejné dítě; yathā — jako.

tam — a Él (a Kṛṣṇa); matvā — considerando; ātmajam — propio hijo; avyaktam — no manifiesto; martya-liṅgam — manifestado como si fuese mortal; adhokṣajam — más allá de la percepción de los sentidos; gopikā — madre Yaśodā; ulūkhale — al mortero; dāmnā — con cuerda; babandha — ató; prākṛtam — a un niño corriente; yathā — como.

Překlad

Traducción

„  ,I když je Kṛṣṇa mimo dosah smyslového vnímání a pro lidské bytosti je neprojevený, přijímá podobu lidské bytosti s hmotným tělem. Matka Yaśodā proto Pána Kṛṣṇu považovala za svého syna a přivázala Ho k dřevěnému hmoždíři, jako by to bylo obyčejné dítě.̀  “

«“Kṛṣṇa, aunque está más allá de la percepción de los sentidos y no está manifiesto ante los seres humanos, adopta la apariencia de un ser humano con un cuerpo material. Así pues, madre Yaśodā pensaba que Él era su hijo, y ató al Señor Kṛṣṇa con una cuerda a un mortero de madera, como si fuese un niño corriente.”

Význam

Significado

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.9.14) poukazuje na to, jak se Pán Kṛṣṇa před svou matkou Yaśodou choval jako obyčejné dítě, nezbedný hoch, který krade máslo a rozbíjí máselnice. Matku Yaśodu to rozzlobilo a chtěla Pána přivázat k hmoždíři na koření. Jinými slovy, považovala Nejvyšší Osobnost Božství za obyčejné dítě.

Este verso del Śrīmad-Bhāgavatam (10.9.14) se refiere al hecho de que el Señor Kṛṣṇa Se mostraba como un niño corriente ante madre Yaśodā. Él hacía el papel de un niño travieso que robaba mantequilla y rompía los cántaros en que la guardaban. Madre Yaśodā, molesta, quiso atarle a un mortero de moler especias. En otras palabras, consideraba a la Suprema Personalidad de Dios un niño corriente.