Skip to main content

Text 149

Texto 149

Verš

Texto

kṛṣṇa-bhakta — niṣkāma, ataeva ‘śānta’
bhukti-mukti-siddhi-kāmī — sakali ‘aśānta’
kṛṣṇa-bhakta — niṣkāma, ataeva ‘śānta’
bhukti-mukti-siddhi-kāmī — sakali ‘aśānta’

Synonyma

Palabra por palabra

kṛṣṇa-bhakta — oddaný Pána Kṛṣṇy; niṣkāma — opravdu bez tužeb; ataeva — proto; śānta — klidný; bhukti — hmotném požitku; mukti — osvobození od hmotných činností; siddhi — dokonalosti jógových činností; kāmī — ti, kdo touží po; sakali — všichni; aśānta — nejsou klidní.

kṛṣṇa-bhakta — un devoto del Señor Kṛṣṇa; niṣkāma — realmente libre de deseos; ataeva — por lo tanto; śānta — pacífico; bhukti — de disfrute material; mukti — de liberación de las actividades materiales; siddhi — de perfección en la práctica del yoga; kāmī — los que están deseosos; sakali — todos ellos; aśānta — no pacíficos.

Překlad

Traducción

„Oddaný Pána Kṛṣṇy po ničem netouží, a proto je klidný. Ploduchtiví pracovníci touží po hmotném požitku, jñānī po osvobození a yogī po hmotných dokonalostech. To znamená, že jsou všichni chtiví, a proto nemohou být klidní.“

«El devoto del Señor Kṛṣṇa está libre de deseos, y debido a ello es pacífico. Los trabajadores fruitivos desean el disfrute material, los jñānīs desean la liberación, y los yogīs desean opulencia material; de modo que todos ellos están llenos de deseos de disfrute y no pueden alcanzar la paz.

Význam

Significado

Oddaný Pána Kṛṣṇy nechce nic jiného než sloužit Kṛṣṇovi. Dokonce i takzvaní osvobození lidé jsou plní tužeb. Ploduchtiví pracovníci touží po lepších životních podmínkách a jñānī chtějí splynout s Nejvyšším. Yogī touží po hmotných vymoženostech, jógových dokonalostech a magii. Všichni tito neoddaní jsou chtiví (kāmī). Nemohou dosáhnout klidu, protože po něčem touží.

El devoto del Señor Kṛṣṇa no tiene otro deseo que servir a Kṛṣṇa. Hasta quienes supuestamente están liberados están llenos de deseos. Los trabajadores fruitivos desean mejores condiciones de vida, y los jñānīs quieren ser uno con el Supremo. Los yogīs desean opulencia material, perfecciones yóguicas y magia. Todos esos no devotos están llenos de deseos de disfrute (kāmī). Como desean algo, no pueden lograr la paz.

Recept na klid a mír předkládá Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (5.29):

En la Bhagavad-gītā (5.29), Kṛṣṇa da la fórmula para la paz:

bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁsarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati

Ten, kdo jednoduše pochopí, že Kṛṣṇa je v celém vesmíru nejvyšším poživatelem a příjemcem všech druhů obětí a akeze, které by se měly vykonávat pouze za účelem dosažení oddané služby Jemu, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Bytostí, a je tudíž vlastníkem všech hmotných světů, a že Kṛṣṇa je jediným přítelem, který může vykonávat skutečné dobro pro všechny živé bytosti (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām) – ten, kdo chápe tyto tři pravdy o Kṛṣṇovi, se okamžitě zbaví všech tužeb (niṣkāma), a tak dosáhne klidu. Kṛṣṇa-bhakta ví, že jeho přítelem a ochráncem je ve všech ohledech Kṛṣṇa, který je pro svého oddaného připravený udělat cokoliv. Kṛṣṇa říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati – „Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“ Protože Kṛṣṇa dává toto ujištění, oddaný žije v Kṛṣṇovi a netouží po ničem pro sebe. Pro oddaného je oporou nejvyšší dobro Osobně. Proč by tedy měl pro sebe chtít něco dobrého? Jeho jediným zájmem je potěšit Nejvyššího co největším množstvím služby. Kṛṣṇa-bhakta po vlastním prospěchu netouží. Nejvyšší mu poskytuje naprostou ochranu. Avaśya rakṣibe kṛṣṇa viśvāsa pālana. Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že nemá žádné touhy, protože Kṛṣṇa ho za každých okolností ochrání. To však neznamená, že od Kṛṣṇy očekává nějakou pomoc; jednoduše na Kṛṣṇovi závisí jako dítě závisí na svých rodičích. Dítě neví, jak si od rodičů nechat sloužit, přesto vždy dostává ochranu. Tomu se říká niṣkāma (nemít žádné touhy).

Quien entiende que en el universo entero Kṛṣṇa es el disfrutador y beneficiario supremo de toda clase de sacrificios, penitencias y austeridades, las cuales deben llevarse a cabo únicamente para obtener Su servicio devocional; que Kṛṣṇa es el Ser Supremo, y, por tanto, el propietario de todos los mundos materiales; y que Kṛṣṇa es el único amigo que puede realmente hacer bien a todas las entidades vivientes (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām), quien entiende esos tres principios en relación con Kṛṣṇa, queda inmediatamente libre de deseos (niṣkāma) y alcanza la paz. El kṛṣṇa-bhakta sabe que su amigo y protector en todo sentido es Kṛṣṇa, el cual puede hacer cualquier cosa por Su devoto. Kṛṣṇa dice: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: «¡Oh, hijo de Kuntī!, declara abiertamente que Mi devoto jamás perece». Como Kṛṣṇa ofrece esta seguridad, el devoto vive en Kṛṣṇa y no tiene ningún deseo de beneficio personal. La base de la vida del devoto es Kṛṣṇa, el bien completo en persona. ¿Por qué debería aspirar el devoto a algo bueno para sí mismo? Su única ocupación es complacer al Supremo ofreciéndole todo el servicio posible. El kṛṣṇa-bhakta no tiene ningún deseo de beneficio personal. Está completamente protegido por el Supremo. Avaśya rakṣibe kṛṣṇa viśvāsa pālana. Bhaktivinoda Ṭhākura dice que no desea nada, porque Kṛṣṇa le protegerá en toda circunstancia. No se trata de que espera que Kṛṣṇa vaya a ayudarle, simplemente depende de Kṛṣṇa del mismo modo que un niño depende de sus padres. El niño no sabe que debe esperar el servicio de sus padres, pero, no obstante, siempre recibe su protección. Eso se denomina niṣkāma (ausencia de deseos).

Karmī, jñānī a yogī nejsou nikdy spokojení, přestože se neustále snaží plnit si různými činnostmi svoje touhy. Karmī tvrdě pracuje, aby získal milión dolarů, ale jakmile je získá, chce další milión. Touhy karmīch neberou konce. Čím víc karmī dostane, tím víc chce. Jñānī nemohou být bez tužeb, protože se jejich inteligence opírá o špatné závěry. Chtějí splynout se září Brahmanu, ale i když se na tuto úroveň mohou povýšit, nemohou tam být spokojení. Je mnoho jñānīch či sannyāsīch, kteří přijali sannyās a vzdali se tohoto světa jako něčeho neskutečného, ale potom se do něho vracejí, aby se zapojili do politiky či lidumilství nebo otvírali školy a nemocnice. To znamená, že skutečného Brahmanu (brahma satyam) nedosáhli a musí sestoupit zpátky na hmotnou úroveň, aby se zapojili do lidumilných činností. Znovu tedy rozvíjejí touhy, a když je vyčerpají, touží po něčem jiném. Jñānī proto nemůže být niṣkāma neboli prostý tužeb. Ani yogī nemohou být bez tužeb, protože touží po jógových dokonalostech, aby mohli předvádět nějaká kouzla a získat popularitu. Lidé se okolo takových yogīch shromažďují, a ti touží po obdivu víc a víc. Protože svoji mystickou sílu zneužívají, poklesnou znovu na hmotnou úroveň, a proto není možné, aby byli niṣkāma neboli bez tužeb.

Los karmīs, los jñānīs y los yogīs, aunque con sus actividades vean cumplidos sus deseos, nunca se sienten satisfechos. Un karmī puede trabajar arduamente para conseguir un millón de dólares, pero, tan pronto como ha conseguido el millón de dólares, desea otro millón. Para los karmīs, los deseos no tienen fin. El karmī, cuanto más tiene, más desea. Los jñānīs no pueden liberarse de los deseos porque su inteligencia es poco profunda. Quieren fundirse en la refulgencia del Brahman, pero, aunque consigan elevarse hasta ese nivel, no pueden encontrar satisfacción allí. Son muchos los jñānīs y sannyāsīs que, después de adoptar la orden de sannyāsa y abandonar el mundo por considerarlo falso, regresan al mundo para ocuparse en política o filantropía, o para abrir escuelas y hospitales. Eso significa que no pudieron alcanzar el verdadero Brahman (brahma satyam). Tienen que descender al plano material para ocuparse en actividades filantrópicas. Así, vuelven a cultivar deseos, y, una vez que esos deseos se agotan, desean algo distinto. Por lo tanto, los jñānīs no pueden ser niṣkāma, no pueden estar libres de deseos. Tampoco los yogīs pueden estar libres de deseos, pues desean perfecciones yóguicas a fin de manifestar alguna proeza mágica y obtener popularidad. La gente se reúne en torno a esos yogīs, y ellos desean siempre mayor adulación. Por abusar sus poderes místicos, terminan por caer de nuevo al plano material. A ellos no les es posible llegar a ser niṣkāma y estar libres de deseos.

Závěr tedy je, že opravdu bez tužeb mohou být jedině oddaní, kteří jsou spokojení ve službě Pánu. Proto zde Caitanya Mahāprabhu říká: kṛṣṇa-bhakta niṣkāma. A protože je kṛṣṇa-bhakta, oddaný Kṛṣṇy, s Kṛṣṇou spokojený, není možné, aby poklesl.

La conclusión es que sólo los devotos, que están satisfechos con el simple hecho de servir al Señor, pueden llegar a estar realmente libres de deseos. Por eso Caitanya Mahāprabhu dice en este verso: kṛṣṇa-bhakta niṣkāma. El kṛṣṇa-bhakta, el devoto de Kṛṣṇa, está satisfecho con Kṛṣṇa, y por ello no hay posibilidad de que caiga.