Text 132
Text 132
Verš
Text
jīvera dharma — nāma-deha-svarūpe ‘vibheda’
jīvera dharma — nāma-deha-svarūpe ‘vibheda’
Synonyma
Synonyms
Překlad
Translation
„Mezi Kṛṣṇovým tělem a Jím samotným nebo mezi Jeho jménem a Jím samotným není rozdíl. V případě podmíněné duše se však její jméno liší od jejího těla, její původní podoby a tak dále.“
“There is no difference between Kṛṣṇa’s body and Himself or between His name and Himself. But as far as the conditioned soul is concerned, one’s name is different from one’s body, from one’s original form and so on.
Význam
Purport
Śrī Caitanya Mahāprabhu zde brāhmaṇovi poukazuje na neschopnost māyāvādských filosofů pochopit kvalitativní totožnost živé bytosti a Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož to nepřijímají, domnívají se, že živá bytost je iluzorně oddělená od původního Brahmanu kvůli svému podmínění māyou. Māyāvādī věří, že Absolutní Pravda je z konečného hlediska neosobní. Myslí si, že když přijde inkarnace Boha nebo Bůh samotný, je zahalený māyou. Māyāvādští impersonalisté si jinými slovy myslí, že Pánova podoba je také výtvorem tohoto hmotného světa. Kvůli svému chabému poznání nerozumějí tomu, že Kṛṣṇa nemá tělo, které by se od Něho lišilo. Jeho tělo a On samotný jsou tatáž Absolutní Pravda. Vzhledem k tomu, že nemají o Kṛṣṇovi dokonalé poznání, dopouštějí se přestupků u Jeho lotosových nohou. Proto nevyslovují ,Kṛṣṇà, původní jméno Absolutní Pravdy. Svým neosobním způsobem vyslovují jméno neosobního Brahmanu neboli duše. Jinak řečeno, libují si v nepřímém označování Absolutní Pravdy. I když se někdy stane, že vyřknou jména jako „Govinda“, „Kṛṣṇa“ nebo „Mādhava“, přesto nechápou, že tato jména jsou stejně dobrá jako Govinda, Kṛṣṇa nebo Mādhava osobně. Jelikož jsou to v konečném smyslu impersonalisté, jejich vyslovování osobního jména nemá žádnou moc. Ve skutečnosti v Kṛṣṇu nevěří a všechna tato jména považují za hmotné zvuky. Neschopni ocenit svaté jméno Pána pronášejí jen nepřímá jména jako Brahman, ātmā a caitanya.
Śrī Caitanya Mahāprabhu is herein pointing out to the brāhmaṇa that Māyāvādī philosophers cannot understand that the living entity is equal in quality with the Supreme Personality of Godhead. Because they do not accept this, they think that the living entity has been falsely divided from the original Brahman due to being conditioned by māyā. Māyāvādīs believe that the Absolute Truth is ultimately impersonal. When an incarnation of God or God Himself comes, they think He is covered by māyā. In other words, Māyāvādī impersonalists think that the Lord’s form is also a product of this material world. Due to a poor fund of knowledge, they cannot understand that Kṛṣṇa has no body separate from Himself. His body and Himself are both the same Absolute Truth. Not having perfect knowledge of Kṛṣṇa, such impersonalists certainly commit offenses at His lotus feet. Therefore they do not utter “Kṛṣṇa, ” the original name of the Absolute Truth. In their impersonal way, they utter the name of impersonal Brahman, spirit soul. In other words, they indulge in indirect indications of the Absolute Truth. Even if they happen to utter the names “Govinda,” “Kṛṣṇa” or “Mādhava,” they still cannot understand that these names are as good as Govinda, Kṛṣṇa or Mādhava the person. Because they are ultimately impersonalists, their uttering of the personal name has no potency. Actually they do not believe in Kṛṣṇa but consider all these names to be material vibrations. Not being able to appreciate the holy name of the Lord, they simply utter indirect names like Brahman, ātmā and caitanya.
Skutečností však je, že jak jméno Kṛṣṇa, tak Kṛṣṇa jakožto osoba jsou duchovní. Vše, co se Kṛṣṇy týká, je transcendentální, blažené a objektivní. U podmíněné duše se tělo od duše liší a jméno dané otcem se od duše také liší. Pokud se podmíněná duše ztotožňuje s hmotnými objekty, brání jí to v dosažení jejího skutečného postavení. I když je Kṛṣṇovým věčným služebníkem, chová se jinak. Svarūpu neboli skutečnou totožnost živé bytosti popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy jīvera`svarūpa' haya – kṛṣṇera ̀nitya-dāsa'. Podmíněná duše zapomněla na skutečné činnosti svého původního postavení. U Kṛṣṇy tomu tak ale není. Kṛṣṇovo jméno a Jeho osoba jsou totožní. Neexistuje nic takového jako māyā-Kṛṣṇa, protože Kṛṣṇa není výtvorem hmotného stvoření. Mezi Kṛṣṇovým tělem a duší není rozdíl. Kṛṣṇa je zároveň duše i tělo. Rozdíl mezi tělem a duší se týká podmíněných duší. Tělo podmíněné duše se liší od duše a její jméno se liší od jejího těla. Někdo se může jmenovat pan John. Když však zvoláme „pane Johne“, pan John se možná vůbec neobjeví. Pokud však pronášíne svaté jméno Kṛṣṇy, Kṛṣṇa je okamžitě přítomný na našem jazyku. V Padma Purāṇě Kṛṣṇa říká: yatra gāyanti mad-bhaktā tatra tiṣṭhāmi nārada – „Ó Nārado, jsem všude tam, kde zpívají Moji oddaní.“ Když oddaní zpívají svaté jméno Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, Pán Kṛṣṇa je okamžitě přítomný.
It is a fact, however, that the name of Kṛṣṇa and Kṛṣṇa the person are both spiritual. Everything about Kṛṣṇa is transcendental, blissful and objective. For a conditioned soul, the body is different from the soul, and the name given by the father is also different from the soul. The conditioned living entity’s identification with material objects keeps him from attaining his actual position. Although he is an eternal servant of Kṛṣṇa, he acts differently. The svarūpa, or actual identification of the living entity, is described by Śrī Caitanya Mahāprabhu as jīvera ‘svarūpa’ haya — kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’. The conditioned soul has forgotten the real activities of his original position. However, this is not the case with Kṛṣṇa. Kṛṣṇa’s name and His person are identical. There is no such thing as māyā Kṛṣṇa because Kṛṣṇa is not a product of the material creation. There is no difference between Kṛṣṇa’s body and His soul. Kṛṣṇa is simultaneously both soul and body. The distinction between body and soul applies to conditioned souls. The body of the conditioned soul is different from the soul, and the conditioned soul’s name is different from his body. One may be named Mr. John, but if we call for Mr. John, Mr. John may never actually appear. However, if we utter the holy name of Kṛṣṇa, Kṛṣṇa is immediately present on our tongue. In the Padma Purāṇa, Kṛṣṇa says, mad-bhaktā yatra gāyanti tatra tiṣṭhāmi nārada: “O Nārada, I am present wherever My devotees are chanting.” When the devotees chant the holy name of Kṛṣṇa — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — Lord Kṛṣṇa is immediately present.