Skip to main content

Text 67

Text 67

Verš

Texto

acintya-śaktye kara tumi tāhāra ghaṭana
ye karāha, sei kari, nāhika niyama
acintya-śaktye kara tumi tāhāra ghaṭana
ye karāha, sei kari, nāhika niyama

Synonyma

Palabra por palabra

acintya-śaktye — nepochopitelnou energií; kara — činíš; tumi — Ty; tāhāra — tohoto vztahu; ghaṭana — činnost; ye — cokoliv; karāha — chceš, abych udělal; sei — to; kari — dělám; nāhika — není; niyama — omezení.

acintya-śaktye — con energía inconcebible; kara — haces; tumi — Tú; tāhāra — de esa relación; ghaṭana — la actividad; ye — cualquiera que; karāha — Tú Me hagas hacer; sei — ésa; kari — Yo hago; nāhika — no hay; niyama — restricción.

Překlad

Traducción

„Svou nepochopitelnou energií můžeš dělat, co se Ti zlíbí, a Já bez jakýchkoliv omezení dělám vše, co po Mně chceš.“

«Con Tu inconcebible energía, puedes hacer todo lo que desees, y todo lo que Me haces hacer a Mí, Yo lo hago sin restricción.»

Význam

Significado

Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno: tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye. Pán Brahmā je první živou bytostí v tomto vesmíru a také jeho stvořitelem. Jak je to možné? I když je první živou bytostí, nepatří do kategorie viṣṇu-tattva, ale jīva-tattva. Milostí Pána, který ho poučil ze srdce (tene brahma hṛdā), však mohl Pán Brahmā stvořit obrovský vesmír. Opravdu čisté oddané Pán vede ze srdce, kde je vždy přítomný. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati (Gītā 18.61). Pokud živá bytost následuje pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství, může Pánovou milostí vykonat i ty nejtěžší úkoly, přestože je nepatrným stvořením. Pán Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītě (10.10):

Como se afirma al principio del Śrīmad-Bhāgavatam: tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye. El Señor Brahmā es la primera criatura viviente del universo y, al mismo tiempo, el creador del universo. ¿Cómo es eso posible? Aunque es la primera entidad viviente, el Señor Brahmā no entra en la categoría de viṣṇu-tattva, sino que forma parte de las jīva-tattvas. Aun así, por la gracia del Señor, que le instruyó a través del corazón (tene brahma hṛdā), el Señor Brahmā pudo crear un enorme universo. El Señor está siempre situado en el corazón, y desde allí instruye a quienes son realmente Sus devotos puros. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ‘rjuna tiṣṭhati (Bg. 18.61). La entidad viviente que sigue las instrucciones de la Suprema Personalidad de Dios puede, por la gracia del Señor, realizar las tareas más difíciles, aunque sea una criatura insignificante. Así lo confirma el Señor Kṛṣṇa en la Bhagavad-gītā (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
teṣāṁ satata-yuktānāṁbhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

„Těm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mně mohou dospět.“

«A aquellos que están constantemente consagrados a servirme con amor, Yo les doy la comprensión con la cual pueden llegar hasta Mí».

Pro čistého oddaného není nic nemožné, protože jedná podle pokynů Nejvyšší Osobnosti Božství. Čistý oddaný může díky Pánově nepochopitelné energii provádět činy, které je údajně velmi těžké vykonat. Může dělat věci, které předtím neudělal ani samotný Pán. Proto Nityānanda Prabhu řekl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: ye karāha, sei kari, nāhika niyama – „Nevím, podle jaké usměrňující zásady tyto úžasné činnosti vykonávám, ale jedno vím jistě: udělám vše, co si budeš přát.“ I když chce Pán veškeré zásluhy připsat svému oddanému, ten si je nikdy nepřisvojuje, protože jedná výhradně pod Pánovým vedením. A tak veškeré zásluhy připadnou Pánu. Taková je povaha vztahu mezi Pánem a Jeho oddaným. Pán chce připsat veškeré zásluhy svému služebníkovi, ale služebník si žádné zásluhy nepřisvojuje, protože ví, že vše koná Pán.

Todo es posible para el devoto puro, pues actúa conforme a las instrucciones de la Suprema Personalidad de Dios. Mediante la energía inconcebible del Señor, el devoto puro puede realizar tareas que se consideran sumamente difíciles, tareas que ni el Señor mismo llevó a cabo nunca. Por ello, Nityānanda Prabhu dijo a Śrī Caitanya Mahāprabhu: ye karāha, sei kari, nāhika niyama: «No sé en virtud de qué principio regulativo estoy realizando esta maravillosa obra, pero estoy seguro de que haré lo que Tú desees». Aunque el Señor quiere que todo el mérito sea para el devoto, el devoto nunca acepta esos méritos, pues actúa sencillamente bajo la dirección del Señor. Por consiguiente, todo el mérito es para el Señor. Ésa es la naturaleza de la relación entre el Señor y Su devoto. El Señor desea que todo el mérito sea para Su sirviente, pero el sirviente no acepta mérito alguno, pues sabe que todo lo hace el Señor.