Text 294

Verš

Text

prabhu kahe, — “ei śilā kṛṣṇera vigraha
iṅhāra sevā kara tumi kariyā āgraha

Synonyma

Synonyms

prabhu kahe — Śrī Mahāprabhu řekl; ei śilā — tento kámen; kṛṣṇera vigraha — podoba Pána Kṛṣṇy; iṅhāra — jeho; sevā — uctívání; kara — prováděj; tumi — ty; kariyā āgraha — s velkým zaujetím.

prabhu kahe — Śrī Caitanya Mahāprabhu said; ei śilā — this stone; kṛṣṇera vigraha — the form of Lord Kṛṣṇa; iṅhāra — of this; sevā — worship; kara — do; tumi — you; kariyā āgraha — with great eagerness.

Překlad

Translation

Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunātha dāse poučil: „Tento kámen je transcendentální podoba Pána Kṛṣṇy, proto ho uctívej s velkým zaujetím.“

Śrī Caitanya Mahāprabhu instructed Raghunātha dāsa, “This stone is the transcendental form of Lord Kṛṣṇa. Worship the stone with great eagerness.”

Význam

Purport

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše, že podle názoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua je govardhana-śilā, kámen z kopce Góvardhanu, přímo podobou Kṛṣṇy, syna Mahārāje Nandy. Pán kámen tři roky používal sám, a potom v srdci Raghunātha dāse probudil oddanou službu tomuto kamenu. Pán ho Raghunāthovi dāsovi dal, a tak jej přijal jako jednoho ze svých nejdůvěrnějších služebníků. Někteří závistiví lidé však docházejí k závěru, že Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunāthovi dāsovi nedovolil uctívat Božstvo přímo, ale dal mu kámen z Góvardhanu, protože Raghunātha dāsa nepocházel z brāhmaṇské rodiny. Toto uvažování je nārakī neboli pekelné. V Padma Purāṇě se uvádí: arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhiḥ...yasya vā nārakī saḥ. Pokud si někdo myslí, že je uctívaná śālagrāma-śilā pouhým kamenem, duchovní mistr obyčejnou lidskou bytostí nebo čistý vaiṣṇava, který káže učení bhakti po celém světě, příslušníkem určité kasty nebo společenské skupiny, je považován za nārakīho neboli uchazeče o život v pekle. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl, že se govardhana-śilā neboli kámen z kopce Góvardhanu neliší od těla Śrī Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřímo těmto hlupákům doporučil, aby nezáviděli vaiṣṇavovi, který patří do jiné kasty či skupiny. Vaiṣṇavu musíme považovat za transcendentálního. Takto můžeme být zachráněni, jinak nás jistě čeká život v pekle.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura writes in his Anubhāṣya that in the opinion of Śrī Caitanya Mahāprabhu, the govardhana-śilā, the stone from Govardhana Hill, was directly the form of Kṛṣṇa, the son of Mahārāja Nanda. The Lord used the stone for three years, and then in the heart of Raghunātha dāsa the Lord awakened devotional service to the stone. The Lord then gave the stone to Raghunātha dāsa, accepting him as one of His most confidential servants. However, some envious people conclude that because Raghunātha dāsa had not taken birth in the family of a brāhmaṇa, Śrī Caitanya Mahāprabhu did not give him the right to worship the Deity directly but instead gave him a stone from Govardhana. This kind of thought is nārakī, or hellish. As stated in the Padma Purāṇa, arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhiḥ . . . yasya vā nārakī saḥ. If one thinks that the worshipable śālagrāma-śilā is a mere stone, that the spiritual master is an ordinary human being or that a pure Vaiṣṇava preaching the bhakti cult all over the world is a member of a particular caste or material division of society, he is considered a nārakī, a candidate for hellish life. When Śrī Caitanya Mahāprabhu instructed that the govardhana-śilā, the stone taken from Govardhana, is nondifferent from the body of Śrī Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, He indirectly advised such foolish persons that one should not be envious of a Vaiṣṇava who belongs to a different caste or sect. One should accept a Vaiṣṇava as transcendental. In this way one can be saved; otherwise, one is surely awaiting a hellish life.