Text 172

Verš

Text

śrī-rūpa-raghunātha-pade yāra āśa
caitanya-caritāmṛta kahe kṛṣṇadāsa

Synonyma

Synonyms

śrī-rūpa — Śrīly Rūpy Gosvāmīho; raghunātha — Śrīly Raghunātha dāse Gosvāmīho; pade — u lotosových nohou; yāra — jehož; āśa — očekávání; caitanya-caritāmṛta — knihu s názvem Caitanya-caritāmṛta; kahe — vypráví; kṛṣṇa-dāsa — Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī.

śrī-rūpa — Śrīla Rūpa Gosvāmī; raghunātha — Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī; pade — at the lotus feet; yāra — whose; āśa — expectation; caitanya-caritāmṛta — the book named Caitanya-caritāmṛta; kahe — describes; kṛṣṇa-dāsa — Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī.

Překlad

Translation

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.

Praying at the lotus feet of Śrī Rūpa and Śrī Raghunātha, always desiring their mercy, I, Kṛṣṇadāsa, narrate Śrī Caitanya-caritāmṛta, following in their footsteps.

Význam

Purport

Poučení z této kapitoly: Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tuto kapitolu shrnuje a říká, že by si z ní měl člověk vyvodit tato ponaučení. (1) I když je Śrī Caitanya Mahāprabhu Nejvyšší Osobnost Božství, inkarnací milosti, vzdal se společnosti jednoho ze svých osobních společníků, Haridāse mladšího, protože kdyby to neudělal, pseudooddaní by této chyby Haridāse mladšího zneužívali jako výmluvy k tomu, aby mohli žít jako oddaní a zároveň udržovat nedovolené sexuální styky. Takové činnosti by podkopaly morálku učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a jako výsledek by oddaní ve jménu Śrī Caitanyi Mahāprabhua poklesli na úroveň pekelného života. (2) Potrestáním Haridāse mladšího Pán stanovil standard pro ācāryi neboli vedoucí institucí šířících Caitanyovo učení a pro všechny skutečné oddané. Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl udržovat ten nejvyšší standard. (3) Śrī Caitanya Mahāprabhu nás poučil, že čistý oddaný by měl být upřímný a prostý hříšných činností, protože tak může být Jeho pravým služebníkem. Śrī Caitanya Mahāprabhu své následovníky učil, jak striktně dodržovat pravidla stavu odříkání. (4) Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl dokázat, že Jeho oddaní jsou vznešení a jejich charakter je ideální. Milostivě přijímá své věrné oddané a učí je, kolik utrpení a rozruchu může způsobit byť jen nepatrná odchylka od přísných zásad oddané služby. (5) Śrī Caitanya Mahāprabhu potrestáním prokázal Haridāsovi mladšímu svou milost a tak ukázal, jak vznešenou oddanost k Němu Haridāsa mladší choval. Díky tomuto transcendentálnímu vztahu Pán napravil i malý přestupek, kterého se Jeho oddaný dopustil. Ten, kdo se chce stát čistým oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua, by se proto měl vzdát veškerého hmotného uspokojování smyslů, jinak je velmi těžké lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua dosáhnout. (6) Pokud někdo zemře na tak slavných poutních místech, jako je Prajág, Mathura nebo Vrindávan, může být zbaven následků svého hříšného života a vzápětí získat útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. (7) I když může čistý nebo věrný oddaný poklesnout, přesto nakonec milostí Pána dostane možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Summarizing this chapter, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura says that one should derive from it the following lessons. (1) Although Śrī Caitanya Mahāprabhu, the Supreme Personality of Godhead, is an incarnation of mercy, He nevertheless gave up the company of one of His personal associates, namely Junior Haridāsa, for if He had not done so, pseudodevotees would have taken advantage of Junior Haridāsa’s fault by using it as an excuse to live as devotees and at the same time have illicit sexual connections. Such activities would have demoralized the cult of Śrī Caitanya Mahāprabhu, and as a result, devotees would surely have gone to a hellish life in the name of Śrī Caitanya Mahāprabhu. (2) By chastising Junior Haridāsa, the Lord set the standard for ācāryas, or the heads of institutions propagating the Caitanya cult, and for all actual devotees. Śrī Caitanya Mahāprabhu wanted to maintain the highest standard. (3) Śrī Caitanya Mahāprabhu instructed that a pure devotee should be simple and free from sinful activities, for thus one can be His bona fide servant. Śrī Caitanya Mahāprabhu taught His followers how to observe the renounced order strictly. (4) Śrī Caitanya Mahāprabhu wanted to prove that His devotees are exalted and that their character is ideal. He kindly accepts His faithful devotees and teaches them how much tribulation and disturbance can be produced by even a slight deviation from the strict principles of devotional life. (5) By chastising Junior Haridāsa, Śrī Caitanya Mahāprabhu exhibited His mercy toward him, thus showing how elevated was Junior Haridāsa’s devotion for Him. Because of this transcendental relationship, the Lord corrected even a slight offense committed by His pure devotee. Therefore one who wants to be a pure devotee of Śrī Caitanya Mahāprabhu should give up all material sense gratification; otherwise, the lotus feet of Śrī Caitanya Mahāprabhu are very difficult to attain. (6) If one dies in such a celebrated holy place as Prayāga, Mathurā or Vṛndāvana, one can be relieved of the reactions to sinful life and then attain the shelter of the Supreme Personality of Godhead. (7) Although a pure or faithful devotee may fall down, he nevertheless ultimately gets the chance to go back home, back to Godhead, by the mercy of the Lord.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke druhé kapitole Antya-līly Śrī Caitanya-caritāmṛty, která vypráví o potrestání Haridāse mladšího.

Thus end the Bhaktivedanta purports to Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā, second chapter, describing the chastisement of Junior Haridāsa.