Skip to main content

Text 110

Text 110

Verš

Text

tāṅhāra nāhika doṣa, īśvara-ājñā pāñā
gauṇārtha karila mukhya artha ācchādiyā
tāṅhāra nāhika doṣa, īśvara-ājñā pāñā
gauṇārtha karila mukhya artha ācchādiyā

Synonyma

Synonyms

tāṅhāra — Śrī Śaṅkarācāryi; nāhika — není; doṣa — chyba; īśvara — Nejvyšší Pán; ājñā — nařízení; pāñā — jelikož obdržel; gauṇa-artha — nepřímý význam; karila — učiň; mukhya — přímý; artha — význam; ācchādiyā — zakrývající.

tāṅhāra — of Śrī Śaṅkarācārya; nāhika — there is none; doṣa — fault; īśvara — the Supreme Lord; ājñā — order; pāñā — receiving; gauṇa-artha — indirect meaning; karila — make; mukhya — direct; artha — meaning; ācchādiyā — covering.

Překlad

Translation

„Není to však Śaṅkarācāryova vina. To Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mu nařídil, aby zakryl skutečný význam Véd.“

“Śaṅkarācārya is not at fault, for it is under the order of the Supreme Personality of Godhead that he has covered the real purport of the Vedas.

Význam

Purport

Védská literatura je považována za zdroj skutečného poznání, ale pokud ji nepřijímáme takovou, jaká je, budeme oklamáni. Bhagavad-gītā je například důležité védské písmo a vyučuje se již mnoho let. Protože ji však vykládali bezcharakterní darebáci, lidé z ní nezískali žádný prospěch a nikdo nedospěl k vědomí Kṛṣṇy. Nyní ovšem představujeme význam Bhagavad-gīty takový, jaký je, a tak si během čtyř až pěti krátkých let začaly tisíce lidí po celém světě být vědomy Kṛṣṇy. To je rozdíl mezi přímým a nepřímým vysvětlováním védské literatury. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto řekl: mukhya-vṛttye sei artha parama mahattva – „Učit přímý význam védské literatury, bez falešných komentářů, je slavné.“ Śrī Śaṅkarācārya dělal na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství kompromisy mezi ateismem a teismem, aby podvedl ateisty a přivedl je k teismu, a proto se naneštěstí vzdal přímé metody védského poznání a snažil se předložit nepřímý význam. Za tímto účelem napsal svůj komentář k Vedānta-sūtře, známý jako Śārīraka-bhāṣya.

The Vedic literature is to be considered a source of real knowledge, but if one does not take it as it is, one will be misled. For example, the Bhagavad-gītā is an important Vedic literature that has been taught for many years, but because it was commented upon by unscrupulous rascals, people derived no benefit from it, and no one came to the conclusion of Kṛṣṇa consciousness. Since the purport of the Bhagavad-gītā is now being presented as it is, however, within four or five short years thousands of people all over the world have become Kṛṣṇa conscious. That is the difference between direct and indirect explanations of the Vedic literature. Therefore Śrī Caitanya Mahāprabhu said, mukhya-vṛttye sei artha parama mahattva: “To teach the Vedic literature according to its direct meaning, without false commentary, is glorious.” Unfortunately, Śrī Śaṅkarācārya, by the order of the Supreme Personality of Godhead, compromised between atheism and theism in order to cheat the atheists and bring them to theism, and to do so he gave up the direct method of Vedic knowledge and tried to present a meaning which is indirect. It is with this purpose that he wrote his Śārīraka-bhāṣya commentary on the Vedānta-sūtra.

Neměli bychom proto Śārīraka-bhāṣyi přikládat velký význam. Chceme-li pochopit filosofii vedānty, musíme studovat Śrīmad-Bhāgavatam, jenž začíná slovy: oṁ namo bhagavate vāsudevāya, janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ sva-rāṭ – „Skládám uctivé poklony Pánu Śrī Kṛṣṇovi, synovi Vasudevy, který je Nejvyšší Všudypřítomnou Osobností Božství. Medituji o Něm, který je transcendentální realitou, původní příčinou všech příčin a z něhož vycházejí všechny projevené vesmíry, v němž setrvávají a jímž jsou zničeny. Medituji o tomto věčně zářícím Pánu, který si je přímo i nepřímo vědom všech projevů, a přesto je naprosto nezávislý.“ (Bhāg. 1.1.1) Śrīmad-Bhāgavatam je skutečným komentářem k Vedānta-sūtře. Přitahuje-li však někoho Śārīraka-bhāṣya, komentář Śrī Śaṅkarācāryi, jeho duchovní život je bohužel ztracen.

One should not, therefore, attribute very much importance to the Śārīraka-bhāṣya. In order to understand Vedānta philosophy, one must study Śrīmad-Bhāgavatam, which begins with the words oṁ namo bhagavate vāsudevāya, janmādy asya yato ’nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ sva-rāṭ: “I offer my obeisances unto Lord Śrī Kṛṣṇa, son of Vasudeva, who is the Supreme All-pervading Personality of Godhead. I meditate upon Him, the transcendent reality, who is the primeval cause of all causes, from whom all manifested universes arise, in whom they dwell and by whom they are destroyed. I meditate upon that eternally effulgent Lord, who is directly and indirectly conscious of all manifestations and yet is fully independent.” (Bhāg. 1.1.1) Śrīmad-Bhāgavatam is the real commentary on the Vedānta-sūtra. Unfortunately, if one is attracted to Śrī Śaṅkarācārya’s commentary, Śārīraka-bhāṣya, his spiritual life is doomed.

Někdo by se mohl ptát, proč Śaṅkarācārya takto podvedl lidi, když je inkarnací Pána Śivy? Odpovědí je, že to udělal na pokyn svého Pána, Nejvyšší Osobnosti Božství. To je potvrzeno v Padma Purāṇě slovy samotného Pána Śivy:

One may argue that since Śaṅkarācārya is an incarnation of Lord Śiva, how is it that he cheated people in this way? The answer is that he did so on the order of his master, the Supreme Personality of Godhead. This is confirmed in the Padma Purāṇa, in the words of Lord Śiva himself:

māyāvādam asac chāstraṁ
pracchannaṁ bauddham ucyate
mayaiva kalpitaṁ devi
kalau brāhmaṇa-rūpiṇā
māyāvādam asac chāstraṁpracchannaṁ bauddham ucyate
mayaiva kalpitaṁ devi
kalau brāhmaṇa-rūpiṇā
brahmaṇaś cāparaṁ rūpaṁnirguṇaṁ vakṣyate mayā
sarva-svaṁ jagato ’py asya
mohanārthaṁ kalau yuge
brahmaṇaś cāparaṁ rūpaṁnirguṇaṁ vakṣyate mayā
sarva-svaṁ jagato ’py asya
mohanārthaṁ kalau yuge
vedānte tu mahā-śāstremāyāvādam avaidikam
mayaiva vakṣyate devi
jagatāṁ nāśa-kāraṇāt
vedānte tu mahā-śāstremāyāvādam avaidikam
mayaiva vakṣyate devi
jagatāṁ nāśa-kāraṇāt

„Māyāvādskā filosofie,“ řekl Pán Śiva své ženě Pārvatī, „je bezbožná (asac chāstra). Je to zakuklený buddhismus. Moje milá Pārvatī, v Kali-yuze přijímám podobu brāhmaṇy a tuto vymyšlenou māyāvādskou filosofii učím. Abych podvedl ateisty, popíši Nejvyšší Osobnost Božství jako někoho, kdo nemá žádnou podobu a žádné vlastnosti. Také při výkladu vedānty použiji tu samou māyāvādskou filosofii, abych popřením osobní podoby Pána svedl celou populaci na cestu ateismu.“ V Śiva Purāṇě řekl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Pánu Śivovi:

“The Māyāvāda philosophy,” Lord Śiva informed his wife Pārvatī, “is impious [asac chāstra]. It is covered Buddhism. My dear Pārvatī, in Kali-yuga I assume the form of a brāhmaṇa and teach this imagined Māyāvāda philosophy. In order to cheat the atheists, I describe the Supreme Personality of Godhead to be without form and without qualities. Similarly, in explaining Vedānta I describe the same Māyāvāda philosophy in order to mislead the entire population toward atheism by denying the personal form of the Lord.” In the Śiva Purāṇa the Supreme Personality of Godhead told Lord Śiva:

dvāparādau yuge bhūtvā
kalayā mānuṣādiṣu
svāgamaiḥ kalpitais tvaṁ ca
janān mad-vimukhān kuru
dvāparādau yuge bhūtvākalayā mānuṣādiṣu
svāgamaiḥ kalpitais tvaṁ ca
janān mad-vimukhān kuru

„V Kali-yuze oklamej lidi tím, že předložíš smyšlené významy Véd, které je zmatou.“ To říkají Purāṇy.

“In Kali-yuga, mislead the people in general by propounding imaginary meanings for the Vedas to bewilder them.” These are the descriptions of the Purāṇas.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí vysvětlení, že mukhya-vṛtti („přímý význam“) je abhidhā-vṛtti čili význam, který můžeme ihned pochopit ze slovníkových definic, kdežto gauṇa-vṛtti („nepřímý význam“) je význam vymyšlený bez použití slovníku. Jeden politik například řekl, že slovo Kurukṣetra poukazuje na tělo, ale ve slovníku žádná taková definice není. Takovýto vymyšlený význam je tedy gauṇa-vṛtti, kdežto přímý význam nalezený ve slovníku je mukhya-vṛtti neboli abhidhā-vṛtti. To je rozdíl mezi těmito dvěma významy. Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučuje, abychom se snažili védskou literaturu pochopit podle abhidhā-vṛtti, a gauṇa-vṛtti zamítá. Někdy ovšem může být védská literatura z nutnosti popsána podle lakṣaṇā-vṛtti nebo gauna-vṛtti, ale taková vysvětlení bychom neměli přijímat jako trvalé pravdy.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura comments that mukhya-vṛtti (“the direct meaning”) is abhidhā-vṛtti, or the meaning that one can understand immediately from the statements of dictionaries, whereas gauṇa-vṛtti (“the indirect meaning”) is a meaning that one imagines without consulting the dictionary. For example, one politician has said that Kurukṣetra refers to the body, but in the dictionary there is no such definition. Therefore this imaginary meaning is gauṇa-vṛtti, whereas the direct meaning found in the dictionary is mukhya-vṛtti or abhidhā-vṛtti. This is the distinction between the two. Śrī Caitanya Mahāprabhu recommends that one understand the Vedic literature in terms of abhidhā-vṛtti, and the gauṇa-vṛtti He rejects. Sometimes, however, as a matter of necessity, the Vedic literature is described in terms of the lakṣaṇā-vṛtti or gauṇa-vṛtti, but one should not accept such explanations as permanent truths.

Záměrem pojednání v Upaniṣadách a Vedānta-sūtře je filosoficky prosadit osobní rys Absolutní Pravdy. Impersonalisté však, aby prosadili svoji filosofii, přijímají tato pojednání z hlediska lakṣaṇā-vṛtti neboli nepřímých významů. A tak místo aby byli tattva-vādī neboli hledači Absolutní Pravdy, stávají se māyāvādīmi neboli osobami ošálenými hmotnou energií. Když Śrī Viṣṇu Svāmī, jeden ze čtyř ācāryů vaiṣṇavské školy, napsal své pojednání o śuddhādvaita-vādě, māyāvādī jeho filosofii okamžitě využili k prosazování své advaita-vādy neboli kevalādvaita-vādy. Aby filosofii kevalādvaita-vāda porazil, představil Śrī Rāmānujācārya svoji filosofii viśiṣṭādvaita-vāda a Śrī Madhvācārya představil svoji filosofii tattva-vāda, a obě jsou pro māyāvādī kamenem úrazu, protože jejich filosofii porážejí do posledního detailu. Studenti védské filosofie dobře vědí, jak mocně popírá viśiṣṭādvaita-vāda Śrī Rāmānujācāryi a tattva-vāda Śrī Madhvācāryi neosobní māyāvādskou filosofii. Śrī Caitanya Mahāprabhu však přijímal filosofii vedānty na základě přímého významu, čímž māyāvādskou filosofii porazil okamžitě. V této souvislosti také podotkl, že každý, kdo následuje principy Śārīraka-bhāṣyi, je ztracen. To je potvrzeno v Padma Purāṇě, kde Pán Śiva říká Pārvatī:

The purpose of the discussions in the Upaniṣads and Vedānta-sūtra is to philosophically establish the personal feature of the Absolute Truth. The impersonalists, however, in order to establish their philosophy, accept these discussions in terms of lakṣaṇā-vṛtti, or indirect meanings. Thus instead of being tattva-vāda, or in search of the Absolute Truth, they become Māyāvāda, or illusioned by the material energy. When Śrī Viṣṇu Svāmī, one of the four ācāryas of the Vaiṣṇava cult, presented his thesis on the subject matter of śuddhādvaita-vāda, immediately the Māyāvādīs took advantage of this philosophy and tried to establish their advaita-vāda or kevalādvaita-vāda. To defeat this kevalādvaita-vāda, Śrī Rāmānujācārya presented his philosophy as viśiṣṭādvaita-vāda, and Śrī Madhvācārya presented his philosophy of tattva-vāda, both of which are stumbling blocks to the Māyāvādīs because they defeat their philosophy in scrupulous detail. Students of Vedic philosophy know very well how strongly Śrī Rāmānujācārya’s viśiṣṭādvaita-vāda and Śrī Madhvācārya’s tattva-vāda contest the impersonal Māyāvāda philosophy. Śrī Caitanya Mahāprabhu, however, accepted the direct meaning of the Vedānta philosophy and thus defeated the Māyāvāda philosophy immediately. He opined in this connection that anyone who follows the principles of the Śārīraka-bhāṣya is doomed. This is confirmed in the Padma Purāṇa, where Lord Śiva tells Pārvatī:

śṛṇu devi pravakṣyāmi
tāmasāni yathā-kramam
yeṣāṁ śravaṇa-mātreṇa
pātityaṁ jñāninām api
śṛṇu devi pravakṣyāmitāmasāni yathā-kramam
yeṣāṁ śravaṇa-mātreṇa
pātityaṁ jñāninām api
apārthaṁ śruti-vākyānāṁdarśayaḻ loka-garhitam
karma-svarūpa-tyājyatvam
atra ca pratipādyate
apārthaṁ śruti-vākyānāṁdarśayaḻ loka-garhitam
karma-svarūpa-tyājyatvam
atra ca pratipādyate
sarva-karma-paribhraṁśānnaiṣkarmyaṁ tatra cocyate
parātma-jīvayor aikyaṁ
mayātra pratipadyate
sarva-karma-paribhraṁśānnaiṣkarmyaṁ tatra cocyate
parātma-jīvayor aikyaṁ
mayātra pratipadyate

„Moje drahá ženo, poslechni si mé vysvětlení toho, jak jsem šířil nevědomost pomocí filosofie māyāvādy. Dokonce i velký učenec poklesne, jakmile ji zaslechne. V této filosofii, která je pro běžné lidi zcela jistě velice nepříznivá, jsem překroutil skutečný význam Véd a pro osvobození od karmy jsem doporučil zanechat všech činností. V této filosofii māyāvādy jsem popsal jīvātmu a Paramātmu jako totožné.“ Jak tuto māyāvādskou filosofii odsoudil Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho následovníci, je uvedeno ve Śrī Caitanya-caritāmṛtě, Antya-līle, druhé kapitole, verších 94–99, kde Svarūpa Dāmodara Gosvāmī říká, že každý, kdo dychtí pochopit māyāvādskou filosofii, musí být považován za šílence. Obzvláště to platí o vaiṣṇavovi, který čte Śārīraka-bhāṣyu a myslí si, že je totožný s Bohem. Māyāvādští filosofové představili svoje argumenty tak přitažlivým a květnatým jazykem, že poslouchání māyāvādské filosofie může někdy ovlivnit mysl dokonce i mahā-bhāgavaty neboli velice pokročilého oddaného. Skutečný vaiṣṇava však žádnou filosofii, která tvrdí, že Bůh a živé bytosti jsou jedno a totéž, nemůže tolerovat.

“My dear wife, hear my explanations of how I have spread ignorance through Māyāvāda philosophy. Simply by hearing it, even an advanced scholar will fall down. In this philosophy, which is certainly very inauspicious for people in general, I have misrepresented the real meaning of the Vedas and recommended that one give up all activities in order to achieve freedom from karma. In this Māyāvāda philosophy I have described the jīvātmā and Paramātmā to be one and the same.” How the Māyāvāda philosophy was condemned by Śrī Caitanya Mahāprabhu and His followers is described in Śrī Caitanya-caritāmṛta, Antya-līlā, Second chapter, verses 94 through 99, where Svarūpa-dāmodara Gosvāmī says that anyone who is eager to understand the Māyāvāda philosophy must be considered insane. This especially applies to a Vaiṣṇava who reads the Śārīraka-bhāṣya and considers himself to be one with God. The Māyāvādī philosophers have presented their arguments in such attractive, flowery language that hearing Māyāvāda philosophy may sometimes change the mind of even a mahā-bhāgavata, or very advanced devotee. An actual Vaiṣṇava cannot tolerate any philosophy that claims God and the living being to be one and the same.