Text 20

Verš

Texto

cintāmaṇi-bhūmi, kalpa-vṛkṣa-maya vana
carma-cakṣe dekhe tāre prapañcera sama

Synonyma

Palabra por palabra

cintāmaṇi-bhūmi — země ze zázračného kamene; kalpa-vṛkṣa-maya — plné stromů přání; vana — lesy; carma-cakṣe — hmotný zrak; dekhe — vidí; tāre — to; prapañcera sama — stejně jako hmotné stvoření.

cintāmaṇi-bhūmi—la tierra de piedras de toque; kalpa-vṛkṣa-maya—lleno de árboles de deseos; vana—bosques; carma-cakṣe—los ojos materiales; dekhe—ven; tāre—lo; prapañcera sama—igual a la creación material.

Překlad

Traducción

Země je tam ze zázračného kamene (cintāmaṇi) a lesy jsou plné stromů přání. Hmotnému zraku se však toto místo jeví jako obyčejné.

El suelo allí es de piedras de toque [cintāmaṇi], y los bosques abundan en árboles de deseos. Los ojos materiales lo ven como si fuese un lugar común.

Význam

Significado

Milostí Pána mohou být všechny Jeho dhāmy i On sám přítomni zároveň, aniž by ztratili svoji původní důležitost. Člověk může tyto dhāmy vidět v jejich původní podobě pouze tehdy, když plně rozvine svoji náklonnost a lásku k Bohu.

Por la gracia del Señor, Él mismo y Sus dhāmas pueden estar presentes simultáneamente, sin perder su importancia original. Sólo cuando se alcanza plenamente el amor por Dios es posible ver estos dhāmas en su aspecto original.

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, velký ācārya v učitelské posloupnosti od Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, pro naše dobro vysvětlil, že dhāmy můžeme dokonale vidět teprve tehdy, když se vzdáme touhy ovládat hmotnou přírodu. Náš duchovní zrak se rozvine úměrně tomu, nakolik se vzdáme nízkých sklonů zbytečně si užívat hmoty. Člověk, který onemocněl kvůli svým špatným návykům, musí být připraven následovat rady lékaře a přirozeně se také musí snažit vyhýbat příčinám své nemoci. Není možné, aby holdoval špatným návykům, a přitom čekal, že ho lékař uzdraví. Moderní materialistická civilizace však dále udržuje nezdravé prostředí. Živá bytost je duchovní jiskra, stejně duchovní jako sám Pán, a jediný rozdíl spočívá v tom, že Pán je velký a živá bytost je malá. Kvalitativně jsou stejní, ale kvantitativně se liší. Jelikož je živá bytost svojí podstatou duchovní, může být šťastná pouze v duchovním světě, kde se rozkládají neomezené duchovní planety zvané Vaikuṇṭhy. Duchovní bytost podmíněná hmotným tělem se tedy musí snažit odstranit svou nemoc, a ne dále prohlubovat její příčinu.

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, gran ācārya de la línea preceptiva de Śrī Caitanya Mahāprabhu, ha dicho, para nuestro beneficio, que los dhāmas pueden verse perfectamente sólo cuando se abandona por completo la mentalidad de dominar la naturaleza material. La propia visión espiritual crece en la medida que se abandona la degradada mentalidad de disfrute material innecesario. Un enfermo que ha perdido la salud debido a cierta mala costumbre debe estar dispuesto a seguir el consejo del médico, y en consecuencia, debe intentar abandonar lo que ha causado la enfermedad. El paciente no puede entregarse a la mala costumbre y esperar, al mismo tiempo, que el médico le cure. Sin embargo, la civilización materialista moderna mantiene una atmósfera enferma. El ser viviente es una chispa espiritual, tan espiritual como el Señor mismo. La única diferencia consiste en que el Señor es grande, y el ser viviente es pequeño. Cualitativamente son uno sólo, pero cuantitativamente son diferentes. Por tanto, puesto que el ser viviente es espiritual por naturaleza, sólo puede ser feliz en el cielo espiritual, donde hay un número ilimitado de esferas espirituales, llamadas Vaikuṇṭhas. El ser espiritual condicionado por un cuerpo material debe, por tanto, intentar librarse de su enfermedad, en lugar de cultivar la causa de la misma.

Hlupáci zahledění do svých hmotných vymožeností jsou nemístně pyšní na to, že jsou vůdci lidstva, a zcela přehlížejí duchovní hodnotu člověka. Tito pomýlení vůdci dělají plány na léta dopředu, ale za přítomnosti trojího utrpení, kterým nás stíhá hmotná příroda, těžko kdy zajistí lidem štěstí. Žádné množství dřiny totiž neumožní ovládnout zákony přírody. Každý se nakonec musí podřídit smrti, která je rozhodujícím zákonem. Známkami chorobného stavu živé bytosti jsou právě smrt, zrození, stáří a nemoc. Nejvyšším cílem lidského života by proto mělo být oproštění se od těchto útrap a návrat domů, zpátky k Bohu.

Personas insensatas, embebidas en sus posesiones materiales, están innecesariamente orgullosas de ser los líderes de los demás, pero ignoran el valor espiritual del hombre. Estos confundidos líderes hacen planes para cierto número de años, pero será difícil que hagan feliz a la humanidad en una situación condicionada por los tres tipos de miserias que inflige la naturaleza material. No se pueden controlar las leyes de la naturaleza, por mucho que se luche. Al final, hay que someterse a la muerte, la ley suprema de la naturaleza. Muerte, nacimiento, vejez y enfermedad, son los signos de la condición enfermiza del ser viviente. La más alta aspiración de la vida humana debe ser, por tanto, liberarse de estas miserias y volver al hogar, de regreso a Dios.