Skip to main content

Text 20

Text 20

Verš

Text

cintāmaṇi-bhūmi, kalpa-vṛkṣa-maya vana
carma-cakṣe dekhe tāre prapañcera sama
cintāmaṇi-bhūmi, kalpa-vṛkṣa-maya vana
carma-cakṣe dekhe tāre prapañcera sama

Synonyma

Synonyms

cintāmaṇi-bhūmi — země ze zázračného kamene; kalpa-vṛkṣa-maya — plné stromů přání; vana — lesy; carma-cakṣe — hmotný zrak; dekhe — vidí; tāre — to; prapañcera sama — stejně jako hmotné stvoření.

cintāmaṇi-bhūmi — the land of touchstone; kalpa-vṛkṣa-maya — full of desire trees; vana — forests; carma-cakṣe — the material eyes; dekhe — see; tāre — it; prapañcera sama — equal to the material creation.

Překlad

Translation

Země je tam ze zázračného kamene (cintāmaṇi) a lesy jsou plné stromů přání. Hmotnému zraku se však toto místo jeví jako obyčejné.

The land there is touchstone [cintāmaṇi], and the forests abound with desire trees. Material eyes see it as an ordinary place.

Význam

Purport

Milostí Pána mohou být všechny Jeho dhāmy i On sám přítomni zároveň, aniž by ztratili svoji původní důležitost. Člověk může tyto dhāmy vidět v jejich původní podobě pouze tehdy, když plně rozvine svoji náklonnost a lásku k Bohu.

By the grace of the Lord His dhāmas and He Himself can all be present simultaneously, without losing their original importance. Only when one fully develops in affection and love of Godhead can one see those dhāmas in their original appearance.

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, velký ācārya v učitelské posloupnosti od Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, pro naše dobro vysvětlil, že dhāmy můžeme dokonale vidět teprve tehdy, když se vzdáme touhy ovládat hmotnou přírodu. Náš duchovní zrak se rozvine úměrně tomu, nakolik se vzdáme nízkých sklonů zbytečně si užívat hmoty. Člověk, který onemocněl kvůli svým špatným návykům, musí být připraven následovat rady lékaře a přirozeně se také musí snažit vyhýbat příčinám své nemoci. Není možné, aby holdoval špatným návykům, a přitom čekal, že ho lékař uzdraví. Moderní materialistická civilizace však dále udržuje nezdravé prostředí. Živá bytost je duchovní jiskra, stejně duchovní jako sám Pán, a jediný rozdíl spočívá v tom, že Pán je velký a živá bytost je malá. Kvalitativně jsou stejní, ale kvantitativně se liší. Jelikož je živá bytost svojí podstatou duchovní, může být šťastná pouze v duchovním světě, kde se rozkládají neomezené duchovní planety zvané Vaikuṇṭhy. Duchovní bytost podmíněná hmotným tělem se tedy musí snažit odstranit svou nemoc, a ne dále prohlubovat její příčinu.

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, a great ācārya in the preceptorial line of Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu, has said for our benefit that one can perfectly see the dhāmas only when one completely gives up the mentality of lording it over material nature. One’s spiritual vision develops proportionately to one’s giving up the debased mentality of unnecessarily enjoying matter. A diseased person who has become diseased because of a certain bad habit must be ready to follow the advice of the physician, and as a natural sequence he must attempt to give up the cause of the disease. The patient cannot indulge in the bad habit and at the same time expect to be cured by the physician. Modern materialistic civilization, however, is maintaining a diseased atmosphere. The living being is a spiritual spark, as spiritual as the Lord Himself. The only difference is that the Lord is great and the living being is small. Qualitatively they are one, but quantitatively they are different. Therefore, since the living being is spiritual in constitution, he can be happy only in the spiritual sky, where there are unlimited spiritual spheres called Vaikuṇṭhas. A spiritual being conditioned by a material body must therefore try to get rid of his disease instead of developing the cause of the disease.

Hlupáci zahledění do svých hmotných vymožeností jsou nemístně pyšní na to, že jsou vůdci lidstva, a zcela přehlížejí duchovní hodnotu člověka. Tito pomýlení vůdci dělají plány na léta dopředu, ale za přítomnosti trojího utrpení, kterým nás stíhá hmotná příroda, těžko kdy zajistí lidem štěstí. Žádné množství dřiny totiž neumožní ovládnout zákony přírody. Každý se nakonec musí podřídit smrti, která je rozhodujícím zákonem. Známkami chorobného stavu živé bytosti jsou právě smrt, zrození, stáří a nemoc. Nejvyšším cílem lidského života by proto mělo být oproštění se od těchto útrap a návrat domů, zpátky k Bohu.

Foolish persons engrossed in their material assets are unnecessarily proud of being leaders of the people, but they ignore the spiritual value of man. Such illusioned leaders make plans covering any number of years, but they can hardly make humanity happy in a state conditioned by the threefold miseries inflicted by material nature. One cannot control the laws of nature by any amount of struggling. One must at last be subject to death, nature’s ultimate law. Death, birth, old age and illness are symptoms of the diseased condition of the living being. The highest aim of human life should therefore be to get free from these miseries and go back home, back to Godhead.