Skip to main content

TEXT 30

TEXT 30

Verš

Tekstas

api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

Synonyma

Synonyms

api — dokonce; cet — jestliže; su-durācāraḥ — ten, kdo se dopouští těch nejohavnějších činů; bhajate — je zaměstnán oddanou službou; mām — Mně; ananya-bhāk — bez odchýlení; sādhuḥ — za světce; eva — jistě; saḥ — on; mantavyaḥ — má být považován; samyak — zcela; vyavasitaḥ — rozhodný; hi — jistě; saḥ — on.

api — net; cet — jeigu; su-durācāraḥ — bjauriausiai besielgiantis; bhajate — su pasiaukojimu tarnauja; mām — Man; ananya-bhāk — nenukrypdamas; sādhuḥ — šventuoju; eva — tikrai; saḥ — jį; mantavyaḥ — reikia laikyti; samyak — visiškai; vyavasitaḥ — kupinas ryžto; hi — tikrai; saḥ — jis.

Překlad

Translation

Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnaný oddanou službou, má být považován za světce, protože jeho rozhodnost je správná.

Net jeigu žmogus padaro didžiausio pasibjaurėjimo vertą poelgį, bet atlieka pasiaukojimo tarnystę, jį reikia laikyti šventuoju, nes jo siekiai teisingi.

Význam

Purport

Slovo su-durācāraḥ, použité v tomto verši, je velice důležité a je třeba ho správně pochopit. Když je živá bytost podmíněná, jsou její činnosti dvojího druhu: podmíněné a přirozené. Pokud jde o ochranu těla a dodržování pravidel společnosti a státu, pro všechny včetně oddaných tu jsou různé činnosti související s podmíněným životem a ty se nazývají podmíněné. A činnosti živé bytosti, která si je plně vědoma své duchovní povahy a jedná na úrovni vědomí Kṛṣṇy neboli oddané služby Pánu, se nazývají transcendentální. Ty jsou projeveny v jejím přirozeném postavení a odborně se jim říká oddaná služba. V podmíněném stavu někdy oddaná služba a podmíněná služba týkající se těla probíhají souběžně, ale jindy stojí proti sobě. Oddaný si dává co největší pozor, aby nedělal nic, co by mohlo otřást jeho bezpečným postavením. Jeho činnosti však budou dokonalé, když bude stále prohlubovat realizaci vědomí Kṛṣṇy. Někdy se ale může stát, že se oddaný zachová způsobem, který je ze společenského nebo politického hlediska opovrženíhodný. Tento dočasný poklesek ho ovšem vůbec neznevažuje. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že když někdo poklesne, ale s rozhodností se zaměstnává transcendentální službou Nejvyššímu Pánu, Pán dlící v jeho srdci ho očistí a jeho čin mu promine. Hmotné znečištění je tak účinné, že dokonce i yogī, který se plně věnuje službě Pánu, někdy skončí v pasti. Vědomí Kṛṣṇy má však moc umožňující tento nahodilý poklesek okamžitě napravit. Proto je proces oddané služby za každých okolností úspěšný. Nikdo by se neměl vysmívat oddanému, který bezděky sklouzne z ideální cesty, neboť — jak bude vysvětleno v dalším verši — jakmile dospěje k úplnému vědomí Kṛṣṇy, jeho nahodilé poklesky pominou.

KOMENTARAS: Žodžiui su-durācāraḥ, kuris vartojamas posme, tenka didelė reikšmė, todėl turime teisingai jį suprasti. Kol gyvoji esybė yra sąlygota, ji atlieka dvejopus veiksmus: vieni jos veiksmai sąlygoti, kiti – atitinkantys jos prigimtinį būvį. O dėl rūpinimosi kūnu ir visuomenės bei valstybės įstatymų laikymosi, tai, suprantama, net ir bhaktai turi pareigų, kurias lemia sąlygotas gyvenimas, ir tos pareigos vadinasi sąlygota veikla. Tuo tarpu veikla, kai gyvoji esybė visiškai suvokia savo dvasišką prigimtį ir praktikuoja Kṛṣṇos sąmonę, atlieka Viešpačiui skirtą pasiaukojimo tarnystę, yra transcendentinė. Tokia prigimtinį būvį atitinkanti veikla vadinama specialiu terminu – pasiaukojimo tarnystė. Sąlygotame būvyje pasiaukojimo tarnystė ir sąlygota veikla, susijusi su kūno reikmių patenkinimu, gali būti atliekamos lygiagrečiai, bet nutinka ir taip, kad jos kertasi. Bhaktas kiek įmanydamas elgiasi atidžiai ir stengiasi nedaryti to, kas pakenktų jo Kṛṣṇos sąmonei. Jis žino, kad jo veiksmai tobuli tiek, kiek sparčiai įsisavinama Kṛṣṇos sąmonė. Tačiau kartais galima pastebėti, kad Kṛṣṇą įsisąmoninęs žmogus padaro tai, kas socialiai ar politiškai gali būti suprasta kaip kažkas smerktina. Toks laikinas suklupimas nepašalina galimybės tobulėti. Jeigu patyręs nuopuolį žmogus visa širdimi atsideda transcendentiškai tarnauti Aukščiausiajam Viešpačiui, – teigiama „Śrīmad-Bhāgavatam“, – širdyje esantis Viešpats apvalo jį ir atleidžia bjaurų poelgį. Užsiteršimas materija yra toks stiprus, kad įvilioja į pinkles net su atsidėjimu Viešpačiui tarnaujantį yogą. Bet Kṛṣṇos sąmonė tokia galinga, kad jis netrukus pakyla iš atsitiktinio nuopuolio. Todėl pasiaukojimo tarnystę visada lydi sėkmė. Nevalia niekinti bhaktą, atsitiktinai išklydusį iš teisingo kelio, nes kitas posmas aiškina, kad bhaktui visa esybe pasinėrus į Kṛṣṇos sąmonę, nuopuoliai daugiau nepasikartos.

Ten, kdo setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy a s rozhodností pokračuje ve zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, je proto v transcendentálním postavení, i když shodou okolností či nedopatřením mohl poklesnout. Slova sādhur eva (je světec) znějí velmi důrazně. Varují neoddané, aby se neposmívali oddanému, když nahodile poklesl; má být i tak považován za světce. A slovo mantavyaḥ je ještě důraznější. Pokud se někdo tímto pravidlem neřídí a vysmívá se oddanému za jeho bezděčný poklesek, porušuje nařízení Nejvyššího Pána. Jedinou očekávanou vlastností oddaného je být neochvějně a výhradně zaměstnán oddanou službou.

Taigi Kṛṣṇą įsisąmoninusio žmogaus, ryžtingai kartojančio Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Ḥare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, padėtis turi būti laikoma transcendentine, net jeigu jis netyčia ar dėl kokios nesėkmės patyrė nuopuolį. Ypač išraiškingi žodžiai sādhur eva – „jis yra šventas“. Jie perspėja nebhaktus nesišaipyti iš bhakto dėl jo atsitiktinio nuopuolio – net jei jis atsitiktinai puolė, jį reikia laikyti šventu. Dar išraiškingesnis žodis mantavyaḥ. Kas nevykdo šios nuostatos ir pašiepia bhaktą dėl atsitiktinio nuopuolio, nesilaiko Aukščiausiojo Viešpaties įsakymo. Vienintelė būtina bhaktui savybė – būti atkakliam ir atlikti vien tiktai pasiaukojimo tarnystę.

V Nṛsiṁha Purāṇě stojí:

„Nṛsiṁha Pūraṇoje“ teigiama:

bhagavati ca harāv ananya-cetā
bhṛśa-malino ’pi virājate manuṣyaḥ
na hi śaśa-kaluṣa-cchabiḥ kadācit
timira-parābhavatām upaiti candraḥ
bhagavati ca harāv ananya-cetā
bhṛśa-malino ’pi virājate manuṣyaḥ
na hi śaśa-kaluṣa-cchabiḥ kadācit
timira-parābhavatām upaiti candraḥ

Tím je řečeno, že i když se ten, kdo se plně věnuje oddané službě Pánu, někdy dopustí společensky opovrženíhodných činností, je třeba na ně hledět jako na malé králičí skvrny na měsíci. Tyto skvrny nezabrání šíření měsíčního světla. Když oddaný nedopatřením sklouzne z cesty světců, není kvůli tomu hoden opovržení.

Jei su visišku pasiaukojimu Viešpačiui tarnaujantis žmogus bjauriai pasielgia, jo poelgius derėtų vertinti kaip dėmes mėnulyje, primenančias triušio siluetą. Tos dėmės netrukdo sklisti mėnesienai – tokia pacituoto posmo prasmė. Panašiai yra, kai bhaktas atsitiktinai išklysta iš šventųjų kelio – tai nedaro jo atstumtuoju.

To ovšem nelze chápat tak, že oddaný, který vykonává transcendentální oddanou službu, může dělat nejrůznější ohavné věci. Tento verš se týká pouze nehody zaviněné silou pout hmoty. Zaměstnat se oddanou službou prakticky znamená vyhlásit válku matoucí energii. Dokud někdo není dostatečně silný, aby mohl s matoucí energií bojovat, může se stát, že někdy poklesne. Jakmile však získá potřebnou sílu, dalším pokleskům se již vyhne, jak bylo vysvětleno dříve. Nikdo by neměl s odvoláním na tento verš dělat nesmysly a přitom si myslet, že je stále oddaný. Jestliže oddanou službou nezlepšuje svůj charakter, je zřejmé, že není příliš pokročilý.

Kita vertus, klaidinga būtų manyti, kad atlikdamas transcendentinę pasiaukojimo tarnystę bhaktas turi teisę bjauriai elgtis. Posmas kalba tik apie atsitiktinumą, kurį lemia labai stiprūs materialūs ryšiai. Stodamas į pasiaukojimo tarnystės kelią žmogus tarsi skelbia karą iliuzinei energijai. Kol dar nepakanka jėgų kautis su iliuzine energija, galimi atsitiktiniai nuopoliai. Tačiau kai jėgų užtenka, daugiau nebesuklumpama, kaip jau buvo anksčiau aiškinta. Nevalia, prisidengiant šiuo posmu, krėsti kvailystes ir laikyti save bhaktu. Jei pasiaukojimo tarnystė netaiso tavo būdo, vadinasi nesi pažengęs bhaktas.