Slovo su-durācāraḥ, použité v tomto verši, je velice důležité a je třeba ho správně pochopit. Když je živá bytost podmíněná, jsou její činnosti dvojího druhu: podmíněné a přirozené. Pokud jde o ochranu těla a dodržování pravidel společnosti a státu, pro všechny včetně oddaných tu jsou různé činnosti související s podmíněným životem a ty se nazývají podmíněné. A činnosti živé bytosti, která si je plně vědoma své duchovní povahy a jedná na úrovni vědomí Kṛṣṇy neboli oddané služby Pánu, se nazývají transcendentální. Ty jsou projeveny v jejím přirozeném postavení a odborně se jim říká oddaná služba. V podmíněném stavu někdy oddaná služba a podmíněná služba týkající se těla probíhají souběžně, ale jindy stojí proti sobě. Oddaný si dává co největší pozor, aby nedělal nic, co by mohlo otřást jeho bezpečným postavením. Jeho činnosti však budou dokonalé, když bude stále prohlubovat realizaci vědomí Kṛṣṇy. Někdy se ale může stát, že se oddaný zachová způsobem, který je ze společenského nebo politického hlediska opovrženíhodný. Tento dočasný poklesek ho ovšem vůbec neznevažuje. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že když někdo poklesne, ale s rozhodností se zaměstnává transcendentální službou Nejvyššímu Pánu, Pán dlící v jeho srdci ho očistí a jeho čin mu promine. Hmotné znečištění je tak účinné, že dokonce i yogī, který se plně věnuje službě Pánu, někdy skončí v pasti. Vědomí Kṛṣṇy má však moc umožňující tento nahodilý poklesek okamžitě napravit. Proto je proces oddané služby za každých okolností úspěšný. Nikdo by se neměl vysmívat oddanému, který bezděky sklouzne z ideální cesty, neboť — jak bude vysvětleno v dalším verši — jakmile dospěje k úplnému vědomí Kṛṣṇy, jeho nahodilé poklesky pominou.

Ten, kdo setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy a s rozhodností pokračuje ve zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, je proto v transcendentálním postavení, i když shodou okolností či nedopatřením mohl poklesnout. Slova sādhur eva (je světec) znějí velmi důrazně. Varují neoddané, aby se neposmívali oddanému, když nahodile poklesl; má být i tak považován za světce. A slovo mantavyaḥ je ještě důraznější. Pokud se někdo tímto pravidlem neřídí a vysmívá se oddanému za jeho bezděčný poklesek, porušuje nařízení Nejvyššího Pána. Jedinou očekávanou vlastností oddaného je být neochvějně a výhradně zaměstnán oddanou službou.

V Nṛsiṁha Purāṇě stojí:

Tím je řečeno, že i když se ten, kdo se plně věnuje oddané službě Pánu, někdy dopustí společensky opovrženíhodných činností, je třeba na ně hledět jako na malé králičí skvrny na měsíci. Tyto skvrny nezabrání šíření měsíčního světla. Když oddaný nedopatřením sklouzne z cesty světců, není kvůli tomu hoden opovržení.

To ovšem nelze chápat tak, že oddaný, který vykonává transcendentální oddanou službu, může dělat nejrůznější ohavné věci. Tento verš se týká pouze nehody zaviněné silou pout hmoty. Zaměstnat se oddanou službou prakticky znamená vyhlásit válku matoucí energii. Dokud někdo není dostatečně silný, aby mohl s matoucí energií bojovat, může se stát, že někdy poklesne. Jakmile však získá potřebnou sílu, dalším pokleskům se již vyhne, jak bylo vysvětleno dříve. Nikdo by neměl s odvoláním na tento verš dělat nesmysly a přitom si myslet, že je stále oddaný. Jestliže oddanou službou nezlepšuje svůj charakter, je zřejmé, že není příliš pokročilý.