TEXT 30

Verš

Texte

api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

Synonyma

Synonyms

api — dokonce; cet — jestliže; su-durācāraḥ — ten, kdo se dopouští těch nejohavnějších činů; bhajate — je zaměstnán oddanou službou; mām — Mně; ananya-bhāk — bez odchýlení; sādhuḥ — za světce; eva — jistě; saḥ — on; mantavyaḥ — má být považován; samyak — zcela; vyavasitaḥ — rozhodný; hi — jistě; saḥ — on.

api: même; cet: si; su-durācāraḥ: celui qui commet les actions les plus abominables; bhajate: est engagé dans le service de dévotion; mām: à Moi; ananya-bhāk: sans déviation; sādhuḥ: comme un saint; eva: certes; saḥ: il; mantavyaḥ: doit être considéré; samyak: complètement; vyavasitaḥ: situé dans la détermination; hi: certes; saḥ: il.

Překlad

Translation

Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnaný oddanou službou, má být považován za světce, protože jeho rozhodnost je správná.

Commettrait-il les actes les plus détestables, quiconque est engagé dans le service de dévotion doit être considéré comme un saint homme, car sa détermination à servir le Seigneur est juste.

Význam

Purport

Slovo su-durācāraḥ, použité v tomto verši, je velice důležité a je třeba ho správně pochopit. Když je živá bytost podmíněná, jsou její činnosti dvojího druhu: podmíněné a přirozené. Pokud jde o ochranu těla a dodržování pravidel společnosti a státu, pro všechny včetně oddaných tu jsou různé činnosti související s podmíněným životem a ty se nazývají podmíněné. A činnosti živé bytosti, která si je plně vědoma své duchovní povahy a jedná na úrovni vědomí Kṛṣṇy neboli oddané služby Pánu, se nazývají transcendentální. Ty jsou projeveny v jejím přirozeném postavení a odborně se jim říká oddaná služba. V podmíněném stavu někdy oddaná služba a podmíněná služba týkající se těla probíhají souběžně, ale jindy stojí proti sobě. Oddaný si dává co největší pozor, aby nedělal nic, co by mohlo otřást jeho bezpečným postavením. Jeho činnosti však budou dokonalé, když bude stále prohlubovat realizaci vědomí Kṛṣṇy. Někdy se ale může stát, že se oddaný zachová způsobem, který je ze společenského nebo politického hlediska opovrženíhodný. Tento dočasný poklesek ho ovšem vůbec neznevažuje. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že když někdo poklesne, ale s rozhodností se zaměstnává transcendentální službou Nejvyššímu Pánu, Pán dlící v jeho srdci ho očistí a jeho čin mu promine. Hmotné znečištění je tak účinné, že dokonce i yogī, který se plně věnuje službě Pánu, někdy skončí v pasti. Vědomí Kṛṣṇy má však moc umožňující tento nahodilý poklesek okamžitě napravit. Proto je proces oddané služby za každých okolností úspěšný. Nikdo by se neměl vysmívat oddanému, který bezděky sklouzne z ideální cesty, neboť — jak bude vysvětleno v dalším verši — jakmile dospěje k úplnému vědomí Kṛṣṇy, jeho nahodilé poklesky pominou.

Le terme su-durācāraḥ est ici d’une grande importance. Il faut bien comprendre sa signification. Lorsqu’un être traverse l’état conditionné, il accomplit deux sortes d’activités: celles qui se rapportent à son conditionnement, et celles qui se rapportent à son essence propre. Tous les actes relatifs à l’existence matérielle, comme protéger son corps, suivre les lois de la société, de l’État – dévolus aux dévots également – sont qualifiés de « conditionnés ». Toutefois, les êtres pleinement conscients de leur nature spirituelle, ajoutent à cela, de par le service dévotionnel qu’ils offrent au Seigneur dans la conscience de Kṛṣṇa, des activités purement transcendantales. Ces activités, qui sont l’expression de leur nature intrinsèque, de leur essence, sont techniquement connues sous le nom de « service de dévotion ».

À l’état conditionné, le service de dévotion et le service en relation avec le corps suivent tantôt des voies parallèles tantôt des voies divergentes. Dans la mesure du possible, le dévot prend bien garde de ne rien faire qui puisse rompre l’équilibre d’une condition saine. Il sait que la perfection de ses actes dépend de sa réalisation progressive de la conscience de Kṛṣṇa. Il arrive néanmoins qu’un dévot accomplisse occasionnellement un acte qui, dans un cadre social ou politique donné, puisse être fort répréhensible, mais cet écart fortuit et temporaire ne le disqualifie nullement. Le Śrīmad-Bhāgavatam dit en effet, à ce propos, que si une personne engagée de tout son être dans le service absolu du Seigneur Suprême s’oublie et commet une faute, le Seigneur, en son cœur, la purifie et lui pardonne son erreur, si grande soit-elle. Le pouvoir de contamination de la matière est si grand que même un yogī totalement absorbé dans le service du Seigneur succombe parfois. Mais la conscience de Kṛṣṇa possède un pouvoir supérieur et le relève aussitôt de sa chute. La voie du service de dévotion conduit donc toujours à la réussite. Nul ne devrait, par conséquent, condamner un dévot pour avoir accidentellement dévié du sentier idéal car, comme l’expliquera le prochain verset, il ne connaîtra plus ces écarts dès qu’il sera complètement fixé dans la conscience de Kṛṣṇa.

Ten, kdo setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy a s rozhodností pokračuje ve zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, je proto v transcendentálním postavení, i když shodou okolností či nedopatřením mohl poklesnout. Slova sādhur eva (je světec) znějí velmi důrazně. Varují neoddané, aby se neposmívali oddanému, když nahodile poklesl; má být i tak považován za světce. A slovo mantavyaḥ je ještě důraznější. Pokud se někdo tímto pravidlem neřídí a vysmívá se oddanému za jeho bezděčný poklesek, porušuje nařízení Nejvyššího Pána. Jedinou očekávanou vlastností oddaného je být neochvějně a výhradně zaměstnán oddanou službou.

On doit considérer qu’un être bien établi dans la conscience de Kṛṣṇa, récitant avec détermination Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare, se situe toujours au niveau absolu, même lorsqu’il chute accidentellement.

Les mots sādhur eva, « il est un saint homme » sont ici lourds de sens. Ils nous mettent en garde contre le fait de discréditer un dévot du Seigneur qui aurait dévié, et nous suggèrent au contraire de le considérer tout de même comme un saint homme, avec l’emphase qu’apporte le mot mantavyaḥ. Celui qui n’observe pas cette règle et manque de respect au dévot pour avoir failli accidentellement offense la volonté du Seigneur Suprême. L’unique qualification du dévot est qu’il est engagé exclusivement, et constamment, dans le service de dévotion.

V Nṛsiṁha Purāṇě stojí:

Le verset suivant est tiré du Nṛsiṁha Purāṇa:

bhagavati ca harāv ananya-cetā
bhṛśa-malino ’pi virājate manuṣyaḥ
na hi śaśa-kaluṣa-cchabiḥ kadācit
timira-parābhavatām upaiti candraḥ

Tím je řečeno, že i když se ten, kdo se plně věnuje oddané službě Pánu, někdy dopustí společensky opovrženíhodných činností, je třeba na ně hledět jako na malé králičí skvrny na měsíci. Tyto skvrny nezabrání šíření měsíčního světla. Když oddaný nedopatřením sklouzne z cesty světců, není kvůli tomu hoden opovržení.

Il signifie que s’il arrive qu’une personne dédiée au service dévotionnel du Seigneur commette parfois des actes abominables, ces actes doivent être vus comme les taches qu’on discerne sur la lune, lesquelles ne ternissent en rien son éclat. Il en va de même pour le dévot: un écart accidentel ne le rend pas mauvais pour autant.

To ovšem nelze chápat tak, že oddaný, který vykonává transcendentální oddanou službu, může dělat nejrůznější ohavné věci. Tento verš se týká pouze nehody zaviněné silou pout hmoty. Zaměstnat se oddanou službou prakticky znamená vyhlásit válku matoucí energii. Dokud někdo není dostatečně silný, aby mohl s matoucí energií bojovat, může se stát, že někdy poklesne. Jakmile však získá potřebnou sílu, dalším pokleskům se již vyhne, jak bylo vysvětleno dříve. Nikdo by neměl s odvoláním na tento verš dělat nesmysly a přitom si myslet, že je stále oddaný. Jestliže oddanou službou nezlepšuje svůj charakter, je zřejmé, že není příliš pokročilý.

Il ne faudrait pas, cependant, tomber dans l’excès contraire, et conclure qu’un dévot du Seigneur peut, dans le cadre du service de dévotion, commettre toutes sortes d’actes répréhensibles. Notre verset ne parle que d’erreurs fortuites, dues à la force terrible des influences matérielles. Servir Kṛṣṇa avec dévotion, c’est en quelque sorte déclarer la guerre à l’énergie illusoire, et tant qu’il n’est pas assez fort pour repousser les assauts de māyā, le dévot encourt des chutes occasionnelles. Mais, comme nous l’avons déjà dit, tout danger sera écarté dès qu’il aura acquis la résistance nécessaire. Nul ne doit donc s’appuyer sur ce verset pour se livrer à des actes infâmes en se considérant toujours comme un dévot du Seigneur. Ne pas améliorer son comportement malgré la pratique du service de dévotion témoigne d’un bien maigre progrès dans la voie spirituelle.