TEXT 29
ТЕКСТ 29
Verš
Текст
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham
на ме двеш̣ьо 'сти на приях̣
йе бхаджанти ту ма̄м̇ бхактя̄
майи те теш̣у ча̄пй ахам
Synonyma
Дума по дума
samaḥ — stejně nakloněn; aham — Já; sarva-bhūteṣu — všem živým bytostem; na — nikdo; me — pro Mě; dveṣyaḥ — nenáviděný; asti — je; na — ani; priyaḥ — drahý; ye — ti, kdo; bhajanti — prokazují transcendentální službu; tu — ale; mām — Mně; bhaktyā — oddaně; mayi — jsou Moji; te — oni; teṣu — jejich; ca — také; api — jistě; aham — Já.
самах̣ – еднакво разположен; ахам – Аз; сарва-бхӯтеш̣у – към всички живи същества; на – никой; ме – на мен; двеш̣ях̣ – омразен; асти – е; на – нито; приях̣ – скъп; йе – всички, които; бхаджанти – отдават трансцендентално служене; ту – но; ма̄м – на мен; бхактя̄ – в преданост; майи – са в мен; те – такива личности; теш̣у – в тях; ча – също; апи – несъмнено; ахам – Аз.
Překlad
Превод
Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněn všem. Ale každý, kdo Mi oddaně slouží, je Můj přítel — je u Mě — a Já jsem také přítelem jemu.
Аз не завиждам на никого, не предпочитам никого; отнасям се еднакво към всички. Но всеки, който ми служи с преданост, е мой приятел, той е в мен и Аз също съм негов приятел.
Význam
Пояснение
Nyní se někdo může zeptat: je-li Kṛṣṇa stejně nakloněn všem a nikdo není Jeho výjimečným přítelem, proč tedy projevuje zvláštní zájem o své oddané, kteří Mu vždy prokazují transcendentální službu? Kṛṣṇa však nezvýhodňuje — jeho jednání je přirozené. Kterýkoliv člověk v hmotném světě může být dobročinně založený, a přesto bude projevovat zvláštní zájem o své děti. Pán prohlašuje, že každá živá bytost — ať je v jakékoliv podobě — je Jeho synem, a proto každé velkoryse dává hojnost všeho, co potřebuje k životu. Je jako mrak rozdávající déšť všude, bez ohledu na to, zda dopadá na skálu, zemi nebo vodu. Svým oddaným ale Pán věnuje zvláštní pozornost. O těch se zde právě mluví: trvale mají vědomí Kṛṣṇy, a proto jsou vždy u Kṛṣṇy na transcendentální úrovni. Samotný výraz vědomí Kṛṣṇy naznačuje, že ti, kdo mají toto vědomí, jsou živoucí transcendentalisté, přebývající u Něho. Pán zde jasně říká: mayi te — “Jsou Moji.” Z toho přirozeně vyplývá, že Pán je také jejich. Jedná se o vzájemný vztah. To také vysvětluje Kṛṣṇova slova ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — “O každého se starám do té míry, do jaké se Mi odevzdává.” K tomuto transcendentálnímu opětování dochází proto, že Pán i oddaný mají vědomí. Když je diamant vsazen do zlatého prstenu, vypadá velice pěkně. Zlato i diamant vyniknou zároveň. Pán i živá bytost věčně září, a jakmile živá bytost projeví sklon ke službě Nejvyššímu Pánu, vypadá jako zlato. Pán je diamant, a tak vznikne krásná kombinace. Živým bytostem nacházejícím se v čistém stavu se říká oddaní a Nejvyšší Pán se stává oddaným svých oddaných. Tam, kde není vzájemný vztah mezi oddaným a Pánem, chybí osobní filozofie. Neosobní filozofie postrádá vzájemný vztah mezi Nejvyšším a živou bytostí, zatímco v osobní filozofii je přítomen.
Някой може да попита: щом Кр̣ш̣н̣а се отнася еднакво към всекиго и никой не му е близък приятел, защо проявява особен интерес към преданите, които постоянно му служат? Това не е просто въпрос на предпочитание, а естествено отношение. В материалния свят човек може да е склонен към благотворителност, но все пак е заинтересуван най-вече за собствените си деца. Бог заявява, че всяко живо същество, независимо от формата му, е негов син и затова щедро осигурява на всекиго жизнено необходимото. Той е като облака, който излива дъжд навсякъде – и върху скалата, и върху земята, и върху водата. Но към своите предани Върховният се отнася с особено внимание. Точно за тях се говори тук: те са винаги в Кр̣ш̣н̣а съзнание и затова са трансцендентално установени в Кр̣ш̣н̣а. Същността на израза „Кр̣ш̣н̣а съзнание“ предполага, че всички с такова съзнание са истински трансценденталисти, намиращи се в Бога. Господ ясно казва: майи те – „те са в мен“. Естествено, като резултат, Той също е в тях. Това е взаимно. Това обяснява и думите йе ятха̄ ма̄м̇ прападянте та̄м̇с татхаива бхаджа̄ми ахам – „Както някой ми се отдаде – така Аз се грижа за него“. Тази трансцендентална взаимност съществува, защото и Бог, и преданият притежават чувства. Ако един диамант се постави на златен пръстен, той изглежда твърде изящен. Златото става по-красиво, но и диамантът става по-красив. Бог и живите същества искрят вечно и когато живото същество прояви склонност да служи на Върховния, то заблестява като злато. Бог е диамантът и съчетанието е наистина прекрасно. В своето чисто състояние живите същества се наричат предани. Върховният Бог става предан на своите предани. Ако не съществуваше размяна на чувства между предания и Бога, нямаше да съществува философия на персонализма. В имперсоналната философия не се говори за взаимност между Върховния и живото същество, но във философията на персоналистите тя съществува.
Často se uvádí příklad, že Pán je jako strom přání a všem dává, co si od Něho přejí získat. Zde však nacházíme úplnější vysvětlení — Pán je nakloněn svým oddaným. To je projev Jeho zvláštní milosti k nim. Nikdo by se neměl domnívat, že Jeho opětování spadá pod zákon karmy. Náleží k transcendentální úrovni, na které Pán a Jeho oddaní jednají. Oddaná služba Pánu není činností patřící k hmotnému světu — je součástí duchovního světa, který vyniká věčností, blažeností a poznáním.
Често се използва примерът, в който Бог е сравняван с дърво на желанията – каквото поискаш от това дърво, Той ти го дава. Но обяснението тук е по-пълно. Тук Върховният изразява предпочитание към преданите си. По този начин Той им дава специалната си милост. Взаимността на Бога не бива да се смята за подчинена на закона на карма. Тя принадлежи на трансценденталната сфера, в която Той и неговите предани действат. Преданото служене не е дейност от този материален свят; тя е част от духовния свят, където цари вечност, блаженство и знание.