Skip to main content

TEXT 2

VERŠ 2

Verš

Verš

rāja-vidyā rāja-guhyaṁ
pavitram idam uttamam
pratyakṣāvagamaṁ dharmyaṁ
su-sukhaṁ kartum avyayam
rāja-vidyā rāja-guhyaṁ
pavitram idam uttamam
pratyakṣāvagamaṁ dharmyaṁ
su-sukhaṁ kartum avyayam

Synonyma

Synonyma

rāja-vidyā — královské vzdělání; rāja-guhyam — královské důvěrné poznání; pavitram — je nejčistší; idam — toto; uttamam — transcendentální; pratyakṣa — přímým vnímáním; avagamam — chápaný; dharmyam — princip náboženství; su-sukham — nesmírně radostné; kartum — konat; avyayam — trvalé.

rāja-vidyā — kráľovské poznanie; rāja-guhyam — kráľovské dôverné poznanie; pavitram — najčistejšia; idam — táto; uttamam — transcendentálna; pratyakṣa — priamou realizáciou; avagamam — pochopené; dharmyam — náboženské zásady; su-sukham — radostné; kartum — vykonáva sa; avyayam — nepominuteľné.

Překlad

Překlad

Toto poznání je královskou vědou a největším ze všech tajemství. Je nejčistší, a jelikož umožňuje přímo vnímat vlastní já na základě realizace, je dokonalostí náboženství. Nikdy nepomíjí a jeho uplatňování je nesmírně radostné.

Táto múdrosť je kráľovské poznanie a najdôvernejšie tajomstvo. Je to najčistejšia múdrosť, a keďže umožňuje realizáciu vlastného ja, je dokonalosťou náboženstva. Vykonáva sa s radostnou náladou a nikdy nekončí.

Význam

Význam

Tato kapitola Bhagavad-gīty je nazývána královským vzděláním, jelikož podává esenci všech dříve vyložených nauk a filozofických směrů. K nejpřednějším filozofům Indie patří Gautama, Kaṇāda, Kapila, Yājñavalkya, Śāṇḍilya, Vaiśvānara a konečně Vyāsadeva, autor Vedānta-sūtry. O poznání v oblasti filozofie či transcendentální vědy tedy není nouze. Nyní Pán říká, že z veškerého takového poznání je devátá kapitola poznáním královským; je esencí všeho poznání, kterého lze nabýt studiem Ved a různých druhů filozofie. Je nejdůvěrnější, protože důvěrné, transcendentální poznání se týká porozumění rozdílu mezi duší a tělem. A vrcholem všeho důvěrného poznání — královským důvěrným poznáním — je oddaná služba.

Táto kapitola Bhagavad-gīty sa nazýva kráľovské poznanie, pretože je základom všetkých už vysvetlených doktrín a filozofických smerov. V Indii je sedem popredných filozofov: Gautama, Kaṇāda, Kapila, Yajñavalkya, Śāṇḍilya, Vaiśvānara a Vyāsadeva, autor Vedānta-sūtry. Takže o poznanie rázu duchovného alebo filozofického nie je núdza. V deviatej kapitole Śrī Kṛṣṇa hovorí, že ide o kráľovskú múdrosť alebo základ všetkého vedenia, ktoré nemožno získať štúdiom Ved ani iných filozofických smerov. Je najdôvernejšie, lebo dôverné, čiže transcendentálne poznanie, zahrňuje pochopenie rozdielu medzi dušou a telom a vrcholí v oddanej službe.

Lidé však bohužel nejsou seznamováni s tímto důvěrným poznáním, ale s poznáním vnějším. Obyčejné vzdělání zahrnuje mnoho oborů: politiku, sociologii, fyziku, chemii, matematiku, astronomii, inženýrství a tak dále. Na celém světě najdeme mnoho oborů poznání a mnoho velkých univerzit, ale není zde bohužel jediná univerzita či vzdělávací instituce, která by učila vědě o duši. Duše je přitom nejdůležitější částí těla, které je bez její přítomnosti bezcenné. Přesto lidé kladou velký důraz na potřeby těla a o duši, jež je základem života, se nestarají.

Väčšina ľudí sa však nevzdeláva v tomto dôvernom poznaní, pretože sa vzdeláva vo vonkajších záležitostiach. Obyčajné poznanie tvorí mnoho oblastí: politika, sociológia, fyzika, chémia, matematika, astronómia, strojníctvo atď. Na celom svete je veľa vzdelávacích inštitúcií a veľkých univerzít, no ani jedna z nich sa nezaoberá náukou o duši, hoci duša je najdôležitejšou časťou tela — ak v tele nie je prítomná duša, nemá žiadnu cenu. Napriek tomu kladú ľudia väčší dôraz na požiadavky tela a nezaujímajú sa o životnú silu, dušu.

Bhagavad-gītā (zvláště počínaje druhou kapitolou) zdůrazňuje, jak je duše důležitá. Na samém počátku Pán říká, že tělo je pomíjivé, ale duše nikoliv (antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). To je důvěrná část poznání — duše se liší od těla a je svou povahou neměnná, nezahubitelná a věčná. Avšak to ještě neposkytuje žádné údaje o její činné povaze. Někteří lidé vědí, že duše se liší od těla, ale domnívají se, že po skonání těla spočine tehdy již osvobozená duše v prázdnotě a stane se neosobní. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Je-li duše v těle tak činná, jak by mohla být po osvobození od něho nečinná? Je činná stále. Je-li věčná, je tedy věčně činná, a její činnosti v duchovním království představují nejdůvěrnější poznání. Proto zde stojí, že činnosti duše jsou podstatou královského poznání, které je ze všeho poznání nejdůvěrnější.

Počnúc druhou kapitolou zdôrazňuje Bhagavad-gītā dôležitosť duše. Od samého začiatku Śrī Kṛṣṇa hovorí, že toto telo je na rozdiel od duše dočasné (antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). Vedieť, že duša sa líši od tela a že je vo svojej povahe nemenná, nezničiteľná a večná, je dôvernou časťou poznania, no nedáva pozitívnu informáciu o duši. Ľudia, ktorí pochopili túto zásadu, si niekedy myslia, že keď telo umrie, alebo keď sa človek vyslobodí z hmotnej existencie, duša sa rozplynie v prázdnote, alebo sa stane neosobnou. No v skutočnosti tomu tak nie je. Ako môže byť duša nečinná po vyslobodení, keď je taká činná v tele? Duša je vždy činná. Ak je večná, potom tu sú aj večné činnosti. Tieto večné činnosti v duchovnom svete tvoria najdôvernejšiu časť duchovného poznania a preto tu sú označené ako kráľovská múdrosť.

Védské spisy líčí, že toto poznání představuje nejčistší podobu ze všech činností. Padma Purāṇa předkládá rozbor hříšných činností člověka a ukazuje, že jsou výsledkem opakovaného hříšného jednání v minulosti. Lidé, kteří jednají s touhou po plodech své práce, jsou zapleteni v různých stádiích a formách hříchů a jejich následků. Když se zaseje semínko stromu, strom nezačne růst okamžitě před našima očima. Nejprve je malou, klíčící rostlinkou, postupně se vyvíjí ve strom, rozkvete a nese plody a ten, kdo semínko zasel, z nich má nakonec užitek. Když člověk spáchá hříšný čin, je to podobné: ovoce jeho hříchu dozraje také až za nějakou dobu. Jsou různá stádia — sám již mohl hříšného jednání zanechat, ale jeho výsledky neboli plody na něj teprve čekají. Některé hříchy jsou dosud v podobě semínka a jiné již nesou plody v podobě neštěstí a bolesti, které zakoušíme.

Vedske písma vysvetľujú, že toto poznanie vedie k najčistejšej podobe všetkých činností. Padma Purāṇa rozoberá hriešne činy človeka a vysvetľuje, že sú výsledkom minulých pokleskov. Ľudia, ktorí konajú s myšlienkou na odmenu, sú zapletení do rozličných foriem hriešnych reakcií na rôznych úrovniach. Napríklad, keď zasadíme semienko stromu, trvá istú dobu, než začne rásť. Spočiatku je to malá rastlinka, ktorá sa postupne premení na strom. Ten časom rozkvitne a prinesie ovocie. Až potom môžeme užívať ovocie stromu, ktorý sme zasadili. S hriešnymi skutkami človeka je to podobné; môže trvať nejaký čas, než získa ovocie za svoje hriešne konanie. Inokedy zas môže s hriešnou činnosťou prestať, ale aj naďalej užíva plody týchto činov, ktoré majú niekoľko stupňov: hriešne činnosti vo forme semienka, čiže klíčiace, prípadne činnosti prinášajúce ovocie, ktoré si užívame ako radosti a strasti.

Ve dvacátém osmém verši sedmé kapitoly bylo vysvětleno, že ten, jehož reakce za všechny hříšné činy již pominuly a jenž jednal vždy zbožně, je nedotčen dvojností hmotného světa a začne prokazovat oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Jinými slovy ti, kdo se věnují oddané službě Nejvyššímu Pánu, jsou již zbaveni reakcí. To stojí také v Padma Purāṇě:

Ako už bolo vysvetlené v dvadsiatom ôsmom verši siedmej kapitoly, človek, ktorý naďalej nekoná hriešne, zaoberá sa zbožnými činnosťami a je mimo dualít hmotného sveta, sa môže odovzdať láskyplnej službe Najvyššej Božskej Osobnosti, Kṛṣṇovi. Inými slovami, tí, ktorí oddane slúžia Najvyššiemu Pánovi, sa už zbavili všetkých následkov. Potvrdzuje to Padma Purāṇa:

aprārabdha-phalaṁ pāpaṁ
kūṭaṁ bījaṁ phalonmukham
krameṇaiva pralīyeta
viṣṇu-bhakti-ratātmanām
aprārabdha-phalaṁ pāpaṁ
kūṭaṁ bījaṁ phalonmukham
krameṇaiva pralīyeta
viṣṇu-bhakti-ratātmanām

U těch, kdo oddaně slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, všechny reakce za hříšné jednání — ať už nesoucí plody, dozrávající nebo v podobě semínka — postupně mizí. Oddaná služba má tedy velkou očistnou sílu; je nazývána pavitram uttamam, nejčistší. Uttama znamená transcendentální. Slovo tamas poukazuje na tento hmotný svět neboli temnotu a uttama je to, co je vůči hmotným činnostem transcendentální. Oddaná služba nemá být nikdy považována za hmotnou činnost, přestože se někdy zdá, že oddaní pracují jako obyčejní lidé. Ten, kdo je s oddanou službou obeznámen, ví, že není hmotná. Je to duchovní činnost plná oddanosti, neznečištěná kvalitami hmotné přírody.

Tí, ktorí oddane slúžia Najvyššiemu Pánovi, sa nemusia obávať žiadnych následkov, lebo všetky hriešne odplaty v podobe ovocia či semienka časom pominú. Očistná sila oddanej služby je teda nesmierna, a preto sa nazýva pavitram uttamam — najočistnejšia. Uttama znamená transcendentálny. Tamas značí tento hmotný svet alebo temnotu a slovom uttama sa označuje to, čo je transcendentálne voči hmotným činnostiam. Oddaná služba by nikdy nemala byť považovaná za hmotnú činnosť, aj keď sa niekedy zdá, že oddaní pracujú ako obyčajní ľudia. Ten, kto pozná oddanú službu, vie, že to nie je hmotná činnosť. Je to duchovné a láskyplné konanie, neznečistené kvalitami hmotnej prírody.

Vykonávání oddané služby je tak dokonalé, že jeho výsledky je možné bezprostředně vnímat. Přesvědčili jsme se, že každý, kdo zpívá svatá jména Kṛṣṇy (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare) bez přestupků, pocítí transcendentální radost a velmi rychle se zbaví veškerého hmotného znečištění. To mohou všichni vidět. A když někdo nejen naslouchá, ale také se snaží šířit poselství o oddané službě nebo napomáhá misionářským činnostem šíření vědomí Kṛṣṇy, bude postupně pociťovat, že dosahuje duchovního pokroku. Ten nezávisí na žádném předchozím vzdělání či způsobilosti. Sama metoda je tak příznivá a čistá, že každý, kdo ji bude praktikovat, se očistí.

Hovorí sa, že vykonávanie oddanej služby je také dokonalé, že prináša okamžité výsledky, ktoré možno vnímať priamo. Prakticky sme sa presvedčili, že každý, kto spieva sväté mená Śrī Kṛṣṇu (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare) bez priestupkov, pocíti transcendentálnu radosť a veľmi rýchlo sa očistí od hmotného znečistenia. Keď okrem načúvania tiež pomôže v šírení posolstva oddanej službe, alebo sa priamo zapojí do takej činnosti, cíti, že robí pokroky v duchovnom živote. Tieto pokroky nezávisia na predchádzajúcom vzdelaní alebo kvalifikáciách. Táto metóda je sama osebe taká čistá, že každý, kto sa jej zúčastní, sa očistí.

Ve Vedānta-sūtře (3.2.26) je totéž popsáno slovy prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt — “Oddaná služba má takovou sílu, že ten, kdo ji začne vykonávat, bude bezpochyby osvícen.” Příklad najdeme v předchozím životě Nārady, který byl shodou okolností synem služebné. Nedostalo se mu žádného vzdělání ani se nenarodil ve vznešené rodině. Když však jeho matka sloužila velkým oddaným, pomáhal jí a někdy, v její nepřítomnosti, jim sloužil sám:

Vedānta-sūtra (3.2.26) to opisuje slovami: prakāśaś ca karmaṇy abhāsāt. „Oddaná služba je taká mocná, že prostým slúžením Bohu človek nepochybne dosiahne osvietenie.“ Praktický príklad môžeme vidieť v predošlom živote Nārady Muniho. Nārada Muni bol vo svojom predchádzajúcom živote synom slúžky, nemal vysoké vzdelanie ani vysoký pôvod. Jeho matka však slúžila čistým oddaným, a tak zavše, keď matka nebola doma mohol im Nārada tiež osobne slúžiť. Samotný Nārada hovorí:

ucchiṣṭa-lepān anumodito dvijaiḥ
sakṛt sma bhuñje tad-apāsta-kilbiṣaḥ
evaṁ pravṛttasya viśuddha-cetasas
tad-dharma evātma-ruciḥ prajāyate
ucchiṣṭa-lepān anumodito dvijaiḥ
sakṛt sma bhuñje tad-apāsta-kilbiṣaḥ
evaṁ pravṛttasya viśuddha-cetasas
tad-dharma evātma-ruciḥ prajāyate

V tomto verši Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.25) sám Nārada popisuje svůj předchozí život svému žákovi Vyāsadevovi. Říká, že když jako chlapec sloužil těmto očištěným oddaným v době jejich čtyřměsíční přítomnosti, byl s nimi v blízkém styku. Když tito mudrci zanechali ve svých miskách zbytky jídla, on, který misky umýval, chtěl ochutnat. Požádal je tedy o svolení, a když ho dostal, zbytky po nich snědl a tak se zbavil všech reakcí za dřívější hříšné činy. S tím, jak jedl, se jeho srdce postupně očišťovalo, až bylo stejně čisté jako jejich. Tito velcí oddaní se těšili z chuti nepřetržité oddané služby Pánu nasloucháním a opěvováním a Nārada postupně vyvinul stejné zalíbení. Dále říká:

V tomto verši Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.25) Nārada rozpráva svojmu žiakovi Vyāsadevovi, ako vo svojom minulom živote slúžil čistým oddaným počas štyroch mesiacov a mal s nimi blízky vzťah. Niekedy títo svätí muži nechali jedlo vo svojich miskách. Nārada umýval ich misky a chcel zvyšky ochutnať. Spýtal sa ich teda, či môže zvyšky dojesť, a oni súhlasili. Keďže s touto činnosťou neprestával, bolo jeho srdce po nejakej dobe rovnako čisté ako srdce týchto svätcov. Veľkí svätci sa tešili z ustavičnej oddanej služby Pánovi, ako je načúvanie a ospevovanie a Nārada vyvinul rovnakú túžbu. V ďalšom verši Nārada ďalej hovorí:

tatrānv-ahaṁ kṛṣṇa-kathāḥ pragāyatām
anugraheṇāśṛṇavaṁ mano-harāḥ
tāḥ śraddhayā me ’nu-padaṁ viśṛṇvataḥ
priyaśravasy aṅga mamābhavad ruciḥ
tatrānv-ahaṁ kṛṣṇa-kathāḥ pragāyatām
anugraheṇāśṛṇavaṁ mano-harāḥ
tāḥ śraddhayā me ’nu-padaṁ viśṛṇvataḥ
priyaśravasy aṅga mamābhavad ruciḥ

Stykem s mudrci získal chuť poslouchat a zpívat o slávě Pána a vyvinul velkou touhu po oddané službě. Proto — jak je uvedeno ve Vedānta-sūtře: prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt — když někdo vykonává oddanou službu, vše mu bude vyjeveno a všemu porozumí. To se nazývá pratyakṣa, přímé vnímání.

V spoločnosti svätcov získal Nārada rovnakú chuť ospevovať Pána a počúvať príbehy o Jeho sláve a vyvinul veľkú túžbu oddane slúžiť. Preto sa vo Vedānta-sūtre hovorí: prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt. Človeku, ktorý oddane slúži, sa všetko automaticky vyjaví a všetkému porozumie. To sa nazýva pratyakṣa, priame vnímanie.

Slovo dharmyam značí cestu náboženství. Nārada byl dříve synem služebné a neměl možnost chodit do školy. Pouze pomáhal své matce a štěstěna způsobila, že matka sloužila oddaným. I tento malý chlapec k tomu dostal příležitost a díky samotnému styku s nimi dosáhl nejvyššího cíle veškerého náboženství. Tím je oddaná služba, jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje). Nábožensky založení lidé většinou nevědí, že nejvyšší dokonalostí náboženství je dosáhnout úrovně oddané služby. Jak jsme již uváděli v souvislosti s posledním veršem osmé kapitoly (vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva), k poznání cesty seberealizace je obvykle nutné znát Vedy. Ale zde vidíme, že i když Nārada nikdy nežil ve škole duchovního učitele a neučili ho védským zásadám, dosáhl nejlepších výsledků, které skýtá studium Ved. Tento proces má takovou sílu, že i toho, kdo nekoná vše, co je předepsanou součástí náboženství, může pozvednout k nejvyšší dokonalosti. Jak je to možné? O tom podává svědectví rovněž védská literatura: ācāryavān puruṣo veda. Ten, kdo se stýká s velkými ācāryi, může být obeznámen s veškerým poznáním potřebným k realizaci i v případě, že je nevzdělaný a nikdy nestudoval Vedy.

Slovo dharmyam znamená cesta náboženstva. Nārada bol v skutočnosti synom slúžky a nemal možnosť chodiť do školy. Mohol iba pomáhať svojej matke, ktorá našťastie slúžila oddaným. Nārada dostal v detstve rovnakú príležitosť a v ich spoločnosti dosiahol najvyšší cieľ všetkých náboženstiev, oddanej služby, ako je potvrdené v Śrīmad-Bhāgavatame: sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje. Zbožní ľudia väčšinou nevedia, že najvyššou dokonalosťou náboženstva je dosiahnuť oddanú službu. V poslednom verši ôsmej kapitoly sme uviedli: vedeṣu yajñeśu tapaḥsu caiva. Na sebarealizáciu je potrebné vedske poznanie. No v tomto prípade, hoci Nārada nemal taký základ, docielil najväčších výsledkov, akých možno dosiahnuť štúdiom Ved. Oddaná služba Pánovi je taká mocná, že môže povzniesť človeka k najvyššej dokonalosti, a pritom nemusí vykonávať pravidelné náboženské obrady. Ako je to možné? To je takisto vysvetlené vo vedskych písmach: ācāryavān puruṣo veda. Aj ten, kto nie je vzdelaný a neštudoval Vedy, sa môže zoznámiť s celým poznaním potrebným na sebarealizáciu, keď sa zdržiava v spoločnosti veľkých ācāryov.

Proces oddané služby je velmi radostný (su-sukham). Proč? Oddaná služba sestává ze śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ — každý tedy může jednoduše naslouchat opěvování slávy Pána nebo se zúčastnit filozofických přednášek zplnomocněných ācāryů na téma transcendentálního poznání. Všichni se mohou učit už jen tím, že budou sedět a naslouchat, a pak mohou jíst zbytky jídla obětovaného Bohu, což jsou velmi chutné pokrmy. Oddaná služba je radostná v každém stavu. Je možné ji vykonávat i v té největší chudobě. Pán říká: patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam — je ochotný přijmout od oddaného, cokoliv Mu nabídne. Může to být i obyčejný lístek, květ, dílek ovoce nebo voda, které lze získat všude na světě, a obětovat to může kdokoliv, bez ohledu na společenské postavení. Pán to přijme. Z velkých mudrců, jako je Sanat-kumāra, se stali velcí oddaní poté, co jen ucítili vůni lístků tulasī obětovaných lotosovým nohám Pána. Metoda oddané služby je tedy nesmírně příznivá a může se praktikovat s radostnou náladou. Bůh přijímá pouze lásku, se kterou Mu je vše nabízeno.

Cesta oddanej služby je veľmi radostná (su-sukham). Prečo? Oddaná služba sa skladá predovšetkým zo śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, takže človek môže jednoducho načúvať ospevovaniu Pánovej nádhery alebo sa zúčastniť filozofických prednášok uznávaných ācāryov, ktorí prednášajú o transcendentálnom poznaní. Môže sa učiť prostým načúvaním a potom môžeme jesť veľmi chutné jedlá obetované Bohu. Oddaná služba je radostná za akýchkoľvek podmienok. Môže ju robiť dokonca i ten najchudobnejší človek. Śrī Kṛṣṇa hovorí: patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam. Je pripravený prijať od Svojich oddaných hocijakú obeť. Dokonca aj lístok, kvietok, kúsok ovocia alebo trochu vody prijme, ak Mu ich obetujeme s láskou. Tieto veci sa dajú zohnať „všade“ na svete a môže ich obetovať „každý“, bez ohľadu na spoločenské postavenie. Z histórie poznáme mnoho príkladov. Aj z veľkých svätcov, ako sú Sanat-kumārovia, sa stali veľkí oddaní, keď ochutnali lístky posvätnej rastlinky tulasī, obetované Pánovým lotosovým nohám. Oddaná služba je teda veľmi pekná a môže byť vykonávaná s radostnou mysľou. Boh prijíma iba lásku, s ktorou Mu tú-ktorú vec obetujeme.

Je zde řečeno, že oddaná služba je věčná. Māyāvādští filozofové se někdy začínají věnovat takzvané oddané službě, ale jejich záměrem je pokračovat v ní jen do té doby, než dosáhnou osvobození — poté prý budou již “totožní s Bohem”. Takovou dočasnou, prospěchářskou oddanou službu nelze považovat za čistou. Skutečná oddaná služba pokračuje i po osvobození. Když oddaný dospěje na duchovní planetu v Božím království, slouží Nejvyššímu Pánu také tam. Nesnaží se s Ním splynout.

Povedali sme, že oddaná služba je večná. Māyāvādski filozofi s tým nesúhlasia. Niekedy robia takzvanú oddanú službu, kým sa nevyslobodia, no nakoniec po vyslobodení z hmotného sveta „splynú s Bohom“. Takáto dočasná oddaná služba sa nedá považovať za čistú oddanú službu. Ozajstná oddaná služba pokračuje i po vyslobodení. Keď oddaný odíde na duchovné planéty do Božieho kráľovstva, neprestane slúžiť Najvyššiemu Pánovi, ani sa s Ním nesnaží splynúť.

Později se v Bhagavad-gītě dočteme, že skutečná oddaná služba začíná po osvobození, kdy živá bytost setrvává na úrovni Brahmanu — brahma-bhūta (samaḥ sarveṣu bhūteṣu mad-bhaktiṁ labhate parām). Nejvyšší Osobnost Božství nemůže nikdo poznat nezávislým prováděním karma-yogy, jñāna-yogy, aṣṭāṅga-yogy nebo jakékoliv jiné yogy. Těmito metodami se lze částečně přiblížit k bhakti-yoze, ale pokud někdo nedospěje na tuto úroveň oddané služby, nemůže pochopit, kdo je Osobnost Božství. Rovněž ve Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že porozumět vědě o Kṛṣṇovi, Bohu, může každý tehdy, když se očistí praktikováním metody oddané služby, zvláště nasloucháním čtení ze Śrīmad-Bhāgavatamu či Bhagavad-gīty od realizovaných duší — evaṁ prasanna-manaso bhagavad-bhakti-yogataḥ; pochopit, co znamená Bůh, je možné, když je srdce očištěné od všech nesmyslných pošetilostí. Proces rozvíjení oddané služby, vědomí Kṛṣṇy, je tedy královskou vědou a královským důvěrným poznáním. Je nejčistší podobou náboženství a lze jej bez potíží radostně uplatňovat. Každý by ho měl proto přijmout za svůj.

Z Bhagavad-gīty pochopíme, že pravá oddaná služba začína po oslobodení. Keď sa človek oslobodí a dostane na úroveň Brahmanu (brahma-bhūta), oddaná služba začína (samaḥ sarveṣu bhūteṣu mad-bhaktiṁ labhate parām). Nikto nemôže porozumieť, kto je Najvyššia Božská Osobnosť, vykonávaním karma-yogy, jñāna-yogy, aṣṭāṅga-yogy alebo hocijakej inej yogy bez ohľadu na bhakti alebo oddanú službu. Pomocou yogových metód môže človek pokročiť k bhakti-yoge; ak však nedospeje na úroveň oddanej služby, nemôže pochopiť, kto je Božská Osobnosť. Śrīmad-Bhāgavatam tiež potvrdzuje, že keď sa človek očistí vykonávaním oddanej služby, obzvlášť počúvaním Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gīty od realizovaných duší, môže porozumieť vede o Kṛṣṇovi, vede o Bohu. Evaṁ prasanna-manaso bhagavad-bhakti-yogataḥ. Keď očistíme svoje srdce od nezmyslov, pochopíme, kto je Boh. Preto je oddaná služba, vedomie Kṛṣṇu, najvyššou múdrosťou a dôverným kráľovským poznaním. Je to náboženstvo v najčistejšej podobe a dá sa vykonávať s radosťou a bez problémov. Preto by ho mal každý prijať.