TEXT 14

Verš

Text

satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate

Synonyma

Synonyms

satatam — vždy; kīrtayantaḥ — opěvující; mām — Mě; yatantaḥ — usilovně se snažící; ca — také; dṛḍha-vratāḥ — s rozhodností; namasyantaḥ — klanící se; ca — a; mām — Mně; bhaktyā — s oddaností; nitya-yuktāḥ — trvale zaměstnáni; upāsate — uctíváním.

satatam — always; kīrtayantaḥ — chanting; mām — about Me; yatantaḥ — fully endeavoring; ca — also; dṛḍha-vratāḥ — with determination; namasyantaḥ — offering obeisances; ca — and; mām — Me; bhaktyā — in devotion; nitya-yuktāḥ — perpetually engaged; upāsate — worship.

Překlad

Translation

Tyto velké duše vždy s velkou rozhodností opěvují Mou slávu, klaní se přede Mnou a tak Mě neustále s oddaností uctívají.

Always chanting My glories, endeavoring with great determination, bowing down before Me, these great souls perpetually worship Me with devotion.

Význam

Purport

Mahātmu nelze vytvořit “onálepkováním” obyčejného člověka. Zde čteme, podle čeho se mahātmā pozná: neustále opěvuje slávu Nejvyššího Pána Kṛṣṇy, Osobnosti Božství. Nemá žádnou jinou starost; stále se věnuje oslavování Pána. To znamená, že není impersonalista. Oslavováním se rozumí nutnost opěvovat Nejvyššího Pána, velebit Jeho svaté jméno, věčnou podobu, transcendentální vlastnosti a neobyčejné zábavy. To vše se musí opěvovat. Mahātmā je tedy poután k Nejvyšší Osobnosti Božství.

The mahātmā cannot be manufactured by rubber-stamping an ordinary man. His symptoms are described here: a mahātmā is always engaged in chanting the glories of the Supreme Lord Kṛṣṇa, the Personality of Godhead. He has no other business. He is always engaged in the glorification of the Lord. In other words, he is not an impersonalist. When the question of glorification is there, one has to glorify the Supreme Lord, praising His holy name, His eternal form, His transcendental qualities and His uncommon pastimes. One has to glorify all these things; therefore a mahātmā is attached to the Supreme Personality of Godhead.

Toho, kdo lpí na brahmajyoti, neosobním rysu Nejvyššího Pána, Bhagavad-gītā jako mahātmu neuvádí. V dalším verši ho líčí jinak. Mahātmā je vždy zaměstnán různými činnostmi oddané služby, jež jsou popsány ve Śrīmad-Bhāgavatamu — nasloucháním o Viṣṇuovi a opěvováním Viṣṇua, ne nějakého poloboha nebo člověka. To je oddanost: śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, a smaraṇam — vzpomínání na Něho. Takový mahātmā je pevně rozhodnut získat nakonec společnost Nejvyššího Pána na úrovni kterékoliv z pěti transcendentálních ras. Aby dosáhl tohoto úspěchu, zapojuje všechny činnosti — mysli, těla i hlasu, naprosto všeho — do služby Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi. To se nazývá úplné vědomí Kṛṣṇy.

One who is attached to the impersonal feature of the Supreme Lord, the brahma-jyotir, is not described as mahātmā in the Bhagavad-gītā. He is described in a different way in the next verse. The mahātmā is always engaged in different activities of devotional service, as described in the Śrīmad-Bhāgavatam, hearing and chanting about Viṣṇu, not a demigod or human being. That is devotion: śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ and smaraṇam, remembering Him. Such a mahātmā has firm determination to achieve at the ultimate end the association of the Supreme Lord in any one of the five transcendental rasas. To achieve that success, he engages all activities – mental, bodily and vocal, everything – in the service of the Supreme Lord, Śrī Kṛṣṇa. That is called full Kṛṣṇa consciousness.

K oddané službě patří určité stanovené činnosti, které vyžadují rozhodnost — například držet půst v některé dny, jako je jedenáctý den po novu a úplňku (Ekādaśī) a den zjevení Pána. Tato pravidla předkládají velcí ācāryové těm, kdo se skutečně ucházejí o přijetí do společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství v transcendentálním světě. Mahātmové, velké duše, je všechna striktně dodržují, a proto zaručeně dosáhnou vytouženého cíle.

In devotional service there are certain activities which are called determined, such as fasting on certain days, like the eleventh day of the moon, Ekādaśī, and on the appearance day of the Lord. All these rules and regulations are offered by the great ācāryas for those who are actually interested in getting admission into the association of the Supreme Personality of Godhead in the transcendental world. The mahātmās, great souls, strictly observe all these rules and regulations, and therefore they are sure to achieve the desired result.

Jak je uvedeno ve druhém verši této kapitoly, oddaná služba je nejen snadná, ale také ji každý může vykonávat s radostnou náladou. Člověk se nemusí podrobovat žádné přísné askezi. Tento život může zasvětit oddané službě, pod vedením zkušeného duchovního učitele, bez ohledu na to, zda je hospodář, sannyāsī nebo brahmacārī — v jakémkoliv postavení a kdekoliv na světě může prokazovat oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství a tak se stát skutečným mahātmou, velkou duší.

As described in the second verse of this chapter, not only is this devotional service easy, but it can be performed in a happy mood. One does not need to undergo any severe penance and austerity. He can live this life in devotional service, guided by an expert spiritual master, and in any position, either as a householder or a sannyāsī or a brahmacārī; in any position and anywhere in the world, he can perform this devotional service to the Supreme Personality of Godhead and thus become actually mahātmā, a great soul.