TEXT 11
ТЕКСТ 11
Verš
Текст
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
ма̄нуш̣ӣм̇ танум а̄шритам
парам̇ бха̄вам аджа̄нанто
мама бхӯта-махешварам
Synonyma
Дума по дума
аваджа̄нанти – осмиват; ма̄м – мен; мӯд̣ха̄х̣ – глупаците; ма̄нуш̣ӣм – в човешка форма; танум – тяло; а̄шритам – като приема; парам – трансцендентална; бха̄вам – природа; аджа̄нантах̣ – не познава; мама – моята; бхӯта – на всичко съществуващо; маха̄-ӣшварам – върховният господар.
Překlad
Превод
Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě. Neznají Mou transcendentální povahu, která je příznačná pro Nejvyššího Pána všeho, co existuje.
Глупаците ми се присмиват, когато идвам в човешка форма. Те не познават трансценденталната ми природа на Върховен Бог на всичко съществуващо.
Význam
Пояснение
Předchozí verše této kapitoly vyjasnily, že i když Nejvyšší Osobnost Božství vypadá jako lidská bytost, není obyčejným člověkem. Osobnost Božství řídící tvoření, udržování a ničení celého vesmírného projevu, nemůže být lidskou bytostí. Přesto si mnoho hlupáků myslí, že Kṛṣṇa je jen nějaký mocný člověk. Ve skutečnosti je však původní Osobností Božství, což je potvrzeno v Brahma-saṁhitě: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ — Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán.
От обясненията на предишните стихове в тази глава става ясно, че Бог, Върховната Личност, макар да се явява като човешко същество, не е обикновен човек. Божествената Личност, която ръководи сътворението, поддържането и унищожението на цялото космично проявление, не може да бъде човешко същество. Но мнозина глупави хора считат Кр̣ш̣н̣а просто за могъщ човек и нищо повече. А всъщност Той е първоначалната Върховна Личност, както се потвърждава в Брахма сам̇хита̄ (ӣшварах̣ парамах̣ кр̣ш̣н̣ах̣); Той е Върховният Бог.
Je mnoho īśvarů, vládců, jeden mocnější než druhý. Při běžném řízení záležitostí hmotného světa se setkáváme s nějakým úředníkem či vedoucím, nad nímž stojí tajemník, nad ním ministr a nad ním prezident. Každý z nich je vládce, ale jeden je ovládán druhým. V Brahma-saṁhitě stojí, že Kṛṣṇa je svrchovaný vládce — v hmotném i v duchovním světě je nepochybně mnoho vládců, ale Kṛṣṇa je z nich nejvyšší (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ) a Jeho tělo je sac-cid-ānanda, nehmotné.
Съществуват много ӣшвари, властелини, и някои от тях са по-велики от другите. В управлението на делата в материалния свят има чиновници и секретари, над тях стои директор, над директора – министър, а над министъра – президент. Всеки от тях е властелин и всеки е подвластен. В Брахма сам̇хита̄ се казва, че Кр̣ш̣н̣а е върховният властелин. Разбира се, властелини както в материалния, така и в духовния свят има много, но Бог Кр̣ш̣н̣а е върховният (ӣшварах̣ парамах̣ кр̣ш̣н̣ах̣) и тялото му е сач-чид-а̄нанда – нематериално.
Hmotná těla nemohou jednat tak úžasně, jak je popsáno v předchozích verších. Pánovo tělo oplývá věčností, blažeností a poznáním. Přestože není obyčejným člověkem, hlupáci se Mu vysmívají, když Ho za něj považují. Jeho tělo je zde nazváno mānuṣīm proto, že jedná jako člověk, přítel Arjuny a politik účastnící se bitvy na Kurukṣetře. V mnoha směrech jednal jako obyčejný člověk, ale Jeho tělo je ve skutečnosti sac-cid-ānanda-vigraha — sestává z věčné blaženosti a absolutního poznání. To je doloženo i v samotných Vedách. Sac-cid-ānanda-rūpāya kṛṣṇāya — “Klaním se Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, který má věčnou a blaženou podobu plnou poznání.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) Tam najdeme i další popisy: tam ekaṁ govindam — “Jsi Govinda, potěšení smyslů a krav.” Sac-cid-ānanda-vigraham — “A Tvá podoba je transcendentální. Vyznačuje se úplným poznáním, blažeností a věčností.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.35)
Материалните тела не могат да извършват удивителните дейности, описани в предишните стихове. Тялото на Бога е вечно, блажено и пълно със знание. Той не е обикновено човешко същество, но глупакът му се присмива, като го смята за човек. Тук неговото тяло е наречено ма̄нуш̣ӣм, защото Той действа като човек, приятел на Арджуна политик, въвлечен в битката на Курукш̣етра. В много случаи Той се държи като обикновен човек, но всъщност тялото му е сач-чид-а̄нанда-виграха – вечно блаженство и абсолютно знание. Това е потвърдено и с думите на Ведите: сач-чид а̄нанда-рӯпа̄я кр̣ш̣н̣а̄я – „Отдавам почитанията си на Върховната Божествена Личност, Кр̣ш̣н̣а, вечната блажена форма на знание“ (Гопа̄ла-та̄панӣ Упаниш̣ад, 1.1). Във Ведите има и други описания: там екам̇ говиндам – „Ти си Говинда, който доставя наслаждение на сетивата и кравите“. Сач-чид-а̄нанда виграхам – „И твоята форма е трансцендентална, изпълнена със знание, блажена и вечна“ (Гопа̄ла-та̄панӣ Упаниш̣ад, 1.38).
Bez ohledu na transcendentální vlastnosti Kṛṣṇova těla, jež oplývá blažeností a poznáním, znevažuje mnoho takzvaných učenců a autorů komentářů k Bhagavad-gītě Pána Kṛṣṇu, když Ho staví do role obyčejného člověka. Takový učenec se sice mohl díky svým předchozím dobrým skutkům narodit jako výjimečný člověk, ale jeho představa Śrī Kṛṣṇy vyplývá z ubohého poznání. Proto je nazván mūḍha — jedině hlupáci totiž považují Kṛṣṇu za obyčejnou lidskou bytost, a dělají to proto, že neznají důvěrné působení Nejvyššího Pána a Jeho různých energií. Nevědí, že Kṛṣṇa má tělo, které je symbolem úplného poznání a blaženosti, že je vlastníkem všeho, co existuje, a že může komukoliv udělit osvobození. A jelikož nevědí, že má tolik transcendentálních vlastností, vysmívají se Mu.
Независимо от трансценденталните качества на Божието тяло, изпълнено с блаженство и знание, мнозина т.нар. учени и коментатори на Бхагавад-гӣта̄ се присмиват на Кр̣ш̣н̣а, като го смятат за обикновен човек. Един учен може да се е родил с изключителни способности поради добрите си дейности в миналото, но подобно схващане за Шрӣ Кр̣ш̣н̣а издава оскъдни знания. Такъв човек се нарича мӯд̣ха, защото само глупакът приема Кр̣ш̣н̣а за обикновено човешко същество. Глупаците приемат Кр̣ш̣н̣а за обикновено човешко същество, без да познават поверителните дейности на Върховния Бог и различните му енергии. Те не знаят, че тялото на Кр̣ш̣н̣а е символ на пълно знание и блаженство, че Той е господарят на всичко съществуващо и може да даде освобождение на всекиго. Понеже не знаят, че Кр̣ш̣н̣а има толкова много трансцендентални качества, те му се надсмиват.
Nevědí také, že zjevení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, v tomto hmotném světě je projevem Jeho vnitřní energie. Kṛṣṇa ovládá hmotnou energii, a jak již bylo uvedeno na několika místech (mama māyā duratyayā), sám prohlašuje, že i když je hmotná energie nesmírně silná, je pod Jeho dohledem a ten, kdo se Mu odevzdá, může z její moci uniknout. Jestliže se duše odevzdaná Kṛṣṇovi může dostat z vlivu hmotné energie, jak by mohl Nejvyšší Pán, který řídí stvoření, udržování a zničení celých vesmírných světů, mít hmotné tělo jako my? Taková představa Kṛṣṇy je známkou naprosté hlouposti. Hlupáci ovšem nedovedou pochopit, že Kṛṣṇa, Osobnost Božství vypadající jako obyčejný člověk, může mít pod kontrolou všechny atomy i obrovskou vesmírnou podobu. Největší a nejmenší věci se vymykají jejich chápání, a tak si nedovedou představit, že osoba s lidskou podobou může zároveň ovládat to, co je nekonečné, i to, co je nepostřehnutelné. A přestože Kṛṣṇa ovládá nekonečné i konečné, je mimo tyto projevy. V souvislosti s Jeho nepochopitelnou transcendentální energií (yogam aiśvaram) je jasně řečeno, že On dokáže ovládat obojí zároveň a přesto stát stranou. I když si hlupáci nedovedou představit, jak může Kṛṣṇa vypadající jako lidská bytost ovládat nekonečné a konečné, čistí oddaní to uznávají. Vědí, že je Nejvyšší Osobností Božství. Proto se Mu úplně odevzdávají a věnují se rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, oddané službě Pánu.
Те не знаят също, че появата на Върховния Бог в този материален свят е проявление на вътрешната му енергия. Той е господар и на материалната енергия. Както вече беше обяснено на няколко места (мама ма̄я̄ дуратяя̄), Той заявява, че независимо от силата на материалната енергия, тя е под негов контрол и този, който му се отдаде, ще се измъкне от властта ѝ. Ако една душа, отдала се на Кр̣ш̣н̣а, може да превъзмогне влиянието на материалната енергия, как е възможно Върховният Бог, ръководещ сътворението, поддържането и унищожението на цялата космична природа, да има материално тяло като нашето? Очевидно такова схващане за Кр̣ш̣н̣а е пълна глупост. Глупавите хора обаче не са в състояние да си представят как така Божествената Личност, Кр̣ш̣н̣а, приличащ на най-обикновен човек, може да бъде властелин на всеки атом и на гигантската вселенска форма. Най-голямото и най-малкото остават отвъд тяхното разбиране; те не могат да си представят, че форма, подобна на човешката, може да контролира едновременно безкрайното и крайно малкото. В действителност въпреки контрола си над безграничното и ограниченото Той остава настрана от цялото това проявление. Относно неговата йогам аишварам – невъобразима трансцендентална енергия – се казва ясно, че Той контролира безкрайното и крайно малкото и остава настрана от тях. И въпреки че за глупака всичко това е необяснимо и невероятно, чистите предани го приемат, защото знаят, че Кр̣ш̣н̣а е Върховната Божествена Личност. Затова те изцяло му се отдават и се заемат с Кр̣ш̣н̣а съзнание, предано служене на Бога.
Pokud jde o Pánovo zjevení v lidské podobě, mezi impersonalisty a personalisty existuje v tomto ohledu mnoho sporů. Když si však ověříme, co uvádí Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, autoritativní spisy určené k pochopení vědy o Kṛṣṇovi, můžeme poznat, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Není obyčejný člověk, přestože se tak na Zemi zjevil. V první kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu čteme, že když se mudrci v čele se Śaunakou dotazovali na činnosti Kṛṣṇy, pravili:
Между имперсоналистите и персоналистите съществуват много спорове във връзка с появата на Бога като човешко същество. Но ако се позовем на Бхагавад-гӣта̄ и Шрӣмад Бха̄гаватам – авторитетни текстове, от които можем да разберем науката за Кр̣ш̣н̣а, – ще проумеем, че Кр̣ш̣н̣а е Върховната Божествена Личност. Той не е обикновен човек, въпреки че се появява на Земята като обикновен човек. В Първа песен, първа глава на Шрӣмад Бха̄гаватам (1.1.20), когато мъдреците начело с Шаунака разпитват за дейностите на Кр̣ш̣н̣а, те казват:
saha rāmeṇa keśavaḥ
ati-martyāni bhagavān
gūḍhaḥ kapaṭa-māṇuṣaḥ
саха ра̄мен̣а кешавах̣
ати-мартя̄ни бхагава̄н
гӯд̣хах̣ капат̣а-ма̄н̣уш̣ах̣
“Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, spolu s Balarāmem hrál, že je lidskou bytostí. Takto skryt vykonal mnoho skutků, které jsou opravdu nadlidské.” (Bhāg. 1.1.20) Pánovo zjevení v lidské podobě mate hlupáky. Žádný člověk by nebyl schopen takových úžasných činů, jaké Kṛṣṇa předvedl za své přítomnosti na planetě Zemi. Když se zjevil před svým otcem Vasudevou a matkou Devakī, měl čtyři ruce, ale po modlitbách svých rodičů se změnil v dítě. Bhāgavatam (10.3.46) uvádí: babhūva prākṛtaḥ śiśuḥ — od té chvíle se podobal obyčejnému dítěti, obyčejné lidské bytosti. A zde je zase vyjádřeno, že Jeho lidský vzhled je jedním z rysů Jeho transcendentálního těla. V jedenácté kapitole Bhagavad-gīty je rovněž uvedeno, že Arjuna se modlil, aby mohl spatřit Kṛṣṇovu čtyřrukou podobu (tenaiva rūpeṇa catur-bhujena). Po vyjevení této podoby Kṛṣṇa přijal na Arjunovu žádost znovu svou původní podobu připomínající člověka (mānuṣaṁ rūpam). Tyto různé rysy Nejvyššího Pána nejsou rysy obyčejné lidské bytosti.
„Бог Шрӣ Кр̣ш̣н̣а, Върховната Личност, заедно с Балара̄ма играеше ролята на обикновено човешко същество и прикрит по този начин, извърши много свръхчовешки дейности.“ Появата на Бога като човек обърква глупаците. Никое човешко същество не може да извърши удивителните дейности, които извършва Кр̣ш̣н̣а, докато е на Земята. Кр̣ш̣н̣а се появява пред баща си и майка си – Васудева и Девакӣ – с четири ръце, но след техните молби се превръща в обикновено дете. Както се казва в Бха̄гаватам (10.3.46), бабхӯва пра̄кр̣тах̣ шишух̣: Той приема образа на обикновено дете, на обикновено човешко същество. Тук отново се подчертава, че човешката поява на Бога е едно от качествата на трансценденталното му тяло. В единайсета глава на Бхагавад-гӣта̄ Арджуна моли Кр̣ш̣н̣а да покаже четириръката си форма (тенаива рӯпен̣а чатур бхуджена). След като показва тази форма, Кр̣ш̣н̣а, по молба на Арджуна, отново приема първоначалната си човешка форма (ма̄нуш̣ам̇ рӯпам). Без съмнение, тези характерни особености на Върховния не са като на обикновено човешко същество.
Někteří z těch, kdo se Kṛṣṇovi vysmívají a jsou nakaženi māyāvādskou filozofií, se snaží dokázat, že Kṛṣṇa je jen obyčejný člověk, citováním následujícího verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.29.21): ahaṁ sarveṣu bhūteṣu bhūtātmāvasthitaḥ sadā — “Nejvyšší je v každé živé bytosti.” Místo abychom však sledovali výklady samozvaných osob, jež se Kṛṣṇovi vysmívají, měli bychom si raději povšimnout výkladů, které k tomuto verši napsali vaišnavští ācāryové, jako jsou Jīva Gosvāmī a Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura. Jīva Gosvāmī ve svém komentáři uvádí, že Kṛṣṇa v podobě své úplné expanze setrvává v pohyblivých i nehybných bytostech a je známý pod jménem Paramātmā či Nadduše — když tedy oddaný-začátečník věnuje pozornost pouze arcā-mūrti neboli podobě Nejvyššího Pána dlící v chrámu a nectí jiné živé bytosti, nemá jeho uctívání Pánovy chrámové podoby žádnou cenu. Více než oddaných si všímá Božstva v chrámu, a Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura proto upozorňuje, že toto smýšlení je třeba napravit. Oddaný má vidět, že Kṛṣṇa je v podobě Paramātmy v srdci každého, a že každé tělo je tedy chrámem Nejvyššího Pána. Tak jako se projevuje úcta chrámu Pána, má se náležitě ctít i každé tělo, ve kterém dlí Paramātmā. Je třeba všem projevovat patřičnou úctu a nikdy nikoho nepřehlížet.
Някои се присмиват на Кр̣ш̣н̣а, заразени от Ма̄я̄ва̄дӣ философията, и цитират следния стих от Шрӣмад Бха̄гаватам (3.29.21), за да докажат, че Кр̣ш̣н̣а е просто обикновен човек: Ахам̇ сарвеш̣у бхӯтеш̣у бхӯта̄тма̄вастхитах̣ сада̄ – „Върховният присъства във всяко живо същество“. По-добре да се обърнем към обяснението на този стих, дадено от ваиш̣н̣ава а̄ча̄риите Джӣва Госва̄мӣ и Вишвана̄тха Чакравартӣ Т̣ха̄кура, вместо да приемаме тълкуванията на личности, които осмиват Кр̣ш̣н̣а. В обяснението си Джӣва Госва̄мӣ подчертава, че Кр̣ш̣н̣а, чрез своето пълно разширение Парама̄тма̄, Свръхдушата, се намира както в движещите се, така и в неподвижните същества; и ако един начинаещ предан обожава с внимание само арча̄-мӯрти – формата на Бога в храма, – без да почита другите живи същества, неговото обожание е напразно. Има три вида предани на Бога и начинаещият се намира на най-ниското ниво. Той обръща повече внимание на божествената форма в храма, отколкото на другите предани. Затова и Вишвана̄тха Чакравартӣ Т̣ха̄кура изтъква необходимостта да се отърсим от този манталитет. Преданият би трябвало да е наясно, че щом Кр̣ш̣н̣а присъства в сърцето на всекиго като Парама̄тма̄, всяко тяло е въплъщение или храм на Върховния Бог. И както отдава почит на Божия храм, така човек би трябвало да почита и всяко едно тяло, в което обитава Парама̄тма̄. Всеки заслужава съответната почит и никой не бива да бъде пренебрегван.
Je také mnoho impersonalistů, kteří zesměšňují chrámové uctívání a říkají: “Když je Bůh všude, proč se omezovat na Jeho uctívání v chrámu?” Ale je-li Bůh všude, není snad v chrámu či Božstvu? Zatímco impersonalista a personalista se spolu budou přít neustále, dokonalý oddaný setrvávající na úrovni vědomí Kṛṣṇy dobře ví, že přestože je Kṛṣṇa Nejvyšší Osobnost, zároveň prostupuje vším. To dokládá Brahma-saṁhitā. Kṛṣṇa má své osobní sídlo Goloku Vṛndāvanu, které nikdy neopouští, a přesto je prostřednictvím svých různých energetických projevů a své úplné expanze všude, ve všech částech hmotného a duchovního stvoření.
Редица имперсоналисти осмиват обожанието в храма. Те заявяват: щом като Бог е навсякъде, защо е нужно да се ограничаваме с храмово обожание? Но ако Бог е навсякъде, не е ли Той и в храмовата си форма? Имперсоналистите и персоналистите винаги ще спорят помежду си, но съвършеният предан в Кр̣ш̣н̣а съзнание знае, че макар Кр̣ш̣н̣а да е Върховната Личност, Той е всепроникващ, както се потвърждава в Брахма сам̇хита̄. Въпреки че е постоянно в личната си обител Голока Вр̣нда̄вана, чрез различните проявления на енергия, чрез пълните си разширения, Бог присъства навсякъде, във всички части на материалното и духовното творение.