S tím, jak oddaný stále více naslouchá o Nejvyšším Pánu, se dostavuje osvícení. Toto naslouchání doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam: “Poselství Nejvyšší Osobnosti Božství jsou velmi působivá a jejich sílu lze pocítit, jsou-li náměty o Nejvyšším Pánu probírány mezi oddanými. Ve společnosti spekulantů nebo akademických učenců toho není možné docílit, neboť se jedná o realizované poznání.”

Oddaní neustále slouží Nejvyššímu. Pán zná smýšlení a upřímnost živé bytosti, která rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, a obdaří ji inteligencí, aby pochopila vědu o Kṛṣṇovi ve společnosti oddaných. Rozhovory o Kṛṣṇovi jsou velmi působivé a šťastlivec, který je v takové společnosti a vyvíjí snahu osvojit si toto poznání, bude jistě kráčet k duchovní realizaci. Pán chce povzbudit Arjunu k dosažení postupně vyšších a vyšších úrovní v nesmírně účinné službě Jemu. V deváté kapitole proto Kṛṣṇa popisuje ještě důvěrnější témata, než jaká doposud vyjevil.

Úplný začátek Bhagavad-gīty, první kapitola, je víceméně úvodem k celé knize. Druhá a třetí kapitola pak líčí důvěrné duchovní poznání. Náměty sedmé a osmé kapitoly se zvláště vztahují k oddané službě, a jelikož přinášejí osvícení na úrovni vědomí Kṛṣṇy, jsou důvěrnější. Téma popsané v deváté kapitole se však týká čisté oddanosti, a proto je nejdůvěrnější. Ten, kdo pronikl do nejdůvěrnějšího poznání o Kṛṣṇovi, je přirozeně transcendentální — i když je v hmotném světě, nezakouší žádné hmotné bolesti. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu stojí, že toho, kdo má upřímnou touhu s láskou sloužit Nejvyššímu Pánu, je třeba považovat za osvobozeného, třebaže se nachází v podmíněném stavu hmotné existence. To, že každý, kdo takto jedná, je osvobozenou osobou, se dočteme rovněž v desáté kapitole Bhagavad-gīty.

Tento verš má zvláštní význam. Slova idaṁ jñānam (toto poznání) poukazují na čistou oddanou službu, která zahrnuje devět různých činností: naslouchání, zpívání, vzpomínání, sloužení, uctívání, pronášení modliteb, plnění pokynů, pěstování přátelství a odevzdání všeho. Jejich neustálé provádění umožňuje dosáhnout úrovně duchovního vědomí, vědomí Kṛṣṇy. Jakmile je srdce takto zbaveno hmotného znečištění, je možné porozumět vědě o Kṛṣṇovi. Chápat, že živá bytost není hmotná, je nedostačující. Může to být začátkem duchovního vnímání, ale je třeba poznat rozdíl mezi činnostmi těla a duchovními činnostmi živé bytosti, která chápe, že není tělem.

V sedmé kapitole jsme již hovořili o vznešené moci Nejvyššího Pána, Jeho různých energiích, nižší a vyšší přirozenosti a celém tomto hmotném projevu. Nyní, v deváté kapitole, bude vylíčena Pánova sláva.

V tomto verši je také významné sanskrtské slovo anasūyave. Autoři komentářů — i když jsou vysoce vzdělaní — běžně chovají vůči Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, závist. I ti největší učenci vykládají Bhagavad-gītu zkresleně. Jelikož Kṛṣṇovi závidí, jsou jejich komentáře bezcenné. Autorizované jsou naproti tomu komentáře Pánových oddaných. Nikdo nemůže vysvětlit Bhagavad-gītu nebo předat dokonalé poznání o Kṛṣṇovi, když je závistivý a nesnášenlivý. Každý, kdo kritizuje povahu Kṛṣṇy, aniž by Ho doopravdy znal, je hlupák; na komentáře takových lidí si je třeba vždy dát velký pozor a stranit se jich. Tomu, kdo ví, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, čistá a transcendentální Osobnost, přinesou tyto kapitoly velký užitek.