TEXT 1

Verš

Texte

śrī-bhagavān uvāca
idaṁ tu te guhya-tamaṁ
pravakṣyāmy anasūyave
jñānaṁ vijñāna-sahitaṁ
yaj jñātvā mokṣyase ’śubhāt

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; idam — toto; tu — avšak; te — tobě; guhya-tamam — nejdůvěrnější; pravakṣyāmi — říkám; anasūyave — nezávidějícímu; jñānam — poznání; vijñāna — realizované poznání; sahitam — s; yat — které; jñātvā — znající; mokṣyase — budeš osvobozený; aśubhāt — od této strastiplné hmotné existence.

śrī-bhagavān uvāca: Dieu, la Personne Suprême, dit; idam: cette; tu: mais; te: à toi; guhya-tamam: les plus confidentielles; pravakṣyāmi: J’énonce; anasūyave: à celui qui n’est pas envieux; jñānam: la connaissance; vijñāna: la connaissance réalisée; sahitam: avec; yat: lesquelles; jñātvā: sachant; mokṣyase: tu seras soulagé; aśubhāt: de cette misérable existence matérielle.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Arjuno, jelikož Mi nikdy nezávidíš, vyjevím ti toto nejdůvěrnější poznání a jeho realizaci. Jakmile je poznáš, budeš zbaven strastí hmotné existence.

Dieu, la Personne Suprême, dit: Mon cher Arjuna, parce que jamais tu ne Me jalouses, Je vais te donner la connaissance la plus secrète et la réalisation la plus confidentielle. Ainsi seras-tu soulagé des souffrances de l’existence matérielle.

Význam

Purport

S tím, jak oddaný stále více naslouchá o Nejvyšším Pánu, se dostavuje osvícení. Toto naslouchání doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam: “Poselství Nejvyšší Osobnosti Božství jsou velmi působivá a jejich sílu lze pocítit, jsou-li náměty o Nejvyšším Pánu probírány mezi oddanými. Ve společnosti spekulantů nebo akademických učenců toho není možné docílit, neboť se jedná o realizované poznání.”

Plus le dévot entend parler des gloires du Seigneur, et plus sa vision spirituelle grandit. Un tel processus est ainsi recommandé dans le Śrīmad-Bhāgavatam: « Le message de Dieu, la Personne Suprême, est omnipotent, et l’on réalise sa puissance lorsqu’on s’entretient du Seigneur en compagnie de dévots. » Ni les érudits, ni les penseurs spéculatifs ne peuvent être d’aucune aide, car il s’agit d’un savoir qui doit être réalisé.

Oddaní neustále slouží Nejvyššímu. Pán zná smýšlení a upřímnost živé bytosti, která rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, a obdaří ji inteligencí, aby pochopila vědu o Kṛṣṇovi ve společnosti oddaných. Rozhovory o Kṛṣṇovi jsou velmi působivé a šťastlivec, který je v takové společnosti a vyvíjí snahu osvojit si toto poznání, bude jistě kráčet k duchovní realizaci. Pán chce povzbudit Arjunu k dosažení postupně vyšších a vyšších úrovní v nesmírně účinné službě Jemu. V deváté kapitole proto Kṛṣṇa popisuje ještě důvěrnější témata, než jaká doposud vyjevil.

Le dévot est constamment absorbé dans le service du Seigneur Suprême. C’est pourquoi, conscient de l’état d’esprit et de la sincérité de celui qui a adopté la conscience de Kṛṣṇa, Dieu lui donne l’intelligence de comprendre la science divine, en compagnie d’autres dévots. Le fait de s’entretenir de Kṛṣṇa possède en soi un si grand pouvoir que ceux qui ont la bonne fortune de participer à de tels échanges en s’efforçant d’en assimiler le contenu, sont assurés de progresser sur la voie de la réalisation spirituelle. Aussi, dans ce neuvième chapitre, Kṛṣṇa révèle-t-Il à Arjuna une connaissance plus secrète encore que tout ce qu’Il a dévoilé jusqu’ici pour l’encourager à s’élever toujours davantage dans la pratique de Son service tout-puissant.

Úplný začátek Bhagavad-gīty, první kapitola, je víceméně úvodem k celé knize. Druhá a třetí kapitola pak líčí důvěrné duchovní poznání. Náměty sedmé a osmé kapitoly se zvláště vztahují k oddané službě, a jelikož přinášejí osvícení na úrovni vědomí Kṛṣṇy, jsou důvěrnější. Téma popsané v deváté kapitole se však týká čisté oddanosti, a proto je nejdůvěrnější. Ten, kdo pronikl do nejdůvěrnějšího poznání o Kṛṣṇovi, je přirozeně transcendentální — i když je v hmotném světě, nezakouší žádné hmotné bolesti. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu stojí, že toho, kdo má upřímnou touhu s láskou sloužit Nejvyššímu Pánu, je třeba považovat za osvobozeného, třebaže se nachází v podmíněném stavu hmotné existence. To, že každý, kdo takto jedná, je osvobozenou osobou, se dočteme rovněž v desáté kapitole Bhagavad-gīty.

Le premier chapitre de la Bhagavad-gītā est en quelque sorte une introduction au reste de l’ouvrage. Les deuxième et troisième chapitres dévoilent un savoir spirituel dit confidentiel. Les septième et huitième chapitres, traitant tout particulièrement du service de dévotion, nous éclairent sur la conscience de Kṛṣṇa et sont donc considérés plus confidentiels encore. Mais ce neuvième chapitre, qui décrit la dévotion pure, sans mélange, est le plus confidentiel, le plus secret de tous. Et celui qui possède cette connaissance la plus haute de Kṛṣṇa se situe naturellement au niveau transcendantal. Bien qu’il vive encore dans l’univers matériel, il n’en connaît plus les souffrances. Le Bhakti-rasāmṛta-sindhu enseigne qu’un être animé du désir sincère de servir le Seigneur Suprême avec amour doit être vu comme libéré, même s’il subit encore le conditionnement de l’existence matérielle. La Bhagavad-gītā confirme également dans le dixième chapitre que quiconque prend part au service d’amour du Seigneur est un être libéré.

Tento verš má zvláštní význam. Slova idaṁ jñānam (toto poznání) poukazují na čistou oddanou službu, která zahrnuje devět různých činností: naslouchání, zpívání, vzpomínání, sloužení, uctívání, pronášení modliteb, plnění pokynů, pěstování přátelství a odevzdání všeho. Jejich neustálé provádění umožňuje dosáhnout úrovně duchovního vědomí, vědomí Kṛṣṇy. Jakmile je srdce takto zbaveno hmotného znečištění, je možné porozumět vědě o Kṛṣṇovi. Chápat, že živá bytost není hmotná, je nedostačující. Může to být začátkem duchovního vnímání, ale je třeba poznat rozdíl mezi činnostmi těla a duchovními činnostmi živé bytosti, která chápe, že není tělem.

Il faut accorder une importance particulière au premier verset de ce chapitre. Les mots idaṁ jñānam (ce savoir) renvoient au pur service de dévotion, qui comprend neuf activités: écouter les propos qui se rapportent au Seigneur, Le glorifier, se rappeler de Lui, Le servir, L’adorer, Lui adresser des prières, Lui obéir, se lier d’amitié avec Lui et tout Lui abandonner. Ces neuf pratiques dévotionnelles nous élèvent jusqu’à la conscience spirituelle, la conscience de Kṛṣṇa. Ce n’est qu’au moment où le cœur est purifié de toute souillure matérielle qu’il devient possible de comprendre la science de Kṛṣṇa. Il ne suffit pas de comprendre que l’être n’est pas matériel. Il s’agit certes là du début de la réalisation spirituelle; mais il faut encore savoir distinguer les activités matérielles liées au corps des activités spirituelles de celui qui comprend qu’il est distinct du corps.

V sedmé kapitole jsme již hovořili o vznešené moci Nejvyššího Pána, Jeho různých energiích, nižší a vyšší přirozenosti a celém tomto hmotném projevu. Nyní, v deváté kapitole, bude vylíčena Pánova sláva.

Dans le septième chapitre, nous avons traité de la puissance de Dieu, la Personne Suprême, de Ses différentes énergies (les natures inférieure et supérieure) ainsi que de l’entière manifestation matérielle. Ce neuvième chapitre à présent va dépeindre les gloires du Seigneur.

V tomto verši je také významné sanskrtské slovo anasūyave. Autoři komentářů — i když jsou vysoce vzdělaní — běžně chovají vůči Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, závist. I ti největší učenci vykládají Bhagavad-gītu zkresleně. Jelikož Kṛṣṇovi závidí, jsou jejich komentáře bezcenné. Autorizované jsou naproti tomu komentáře Pánových oddaných. Nikdo nemůže vysvětlit Bhagavad-gītu nebo předat dokonalé poznání o Kṛṣṇovi, když je závistivý a nesnášenlivý. Každý, kdo kritizuje povahu Kṛṣṇy, aniž by Ho doopravdy znal, je hlupák; na komentáře takových lidí si je třeba vždy dát velký pozor a stranit se jich. Tomu, kdo ví, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, čistá a transcendentální Osobnost, přinesou tyto kapitoly velký užitek.

Arrêtons-nous, dans ce verset, sur la signification du mot sanskrit anasūyave, « celui qui n’envie pas les autres ». En général, les commentateurs de la Bhagavad-gītā, même les plus érudits, sont envieux de Kṛṣṇa, la Personne Suprême, et commentent le texte de manière tout à fait erronée. Parce qu’ils éprouvent de l’envie à l’égard de Kṛṣṇa, leurs observations sont dénuées de toute valeur. Par contre, les commentaires faits par les dévots du Seigneur sont, eux, tout à fait authentiques. Car nul, s’il est malveillant, ne peut expliquer la Bhagavad-gītā ou transmettre parfaitement la connaissance de Kṛṣṇa. Quiconque, d’ailleurs, critique Kṛṣṇa sans même Le connaître ne peut être qu’un insensé. Il faut donc soigneusement éviter de lire de tels commentaires. Mais qui comprend que Kṛṣṇa est Dieu, la Personne Suprême pure et absolue, pourra bénéficier pleinement de ces chapitres.