TEXT 1

Verš

Text

śrī-bhagavān uvāca
idaṁ tu te guhya-tamaṁ
pravakṣyāmy anasūyave
jñānaṁ vijñāna-sahitaṁ
yaj jñātvā mokṣyase ’śubhāt

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; idam — toto; tu — avšak; te — tobě; guhya-tamam — nejdůvěrnější; pravakṣyāmi — říkám; anasūyave — nezávidějícímu; jñānam — poznání; vijñāna — realizované poznání; sahitam — s; yat — které; jñātvā — znající; mokṣyase — budeš osvobozený; aśubhāt — od této strastiplné hmotné existence.

śrī-bhagavān uvāca — die Höchste Persönlichkeit Gottes sprach; idam — dieses; tu — aber; te — zu dir; guhya-tamam — das vertraulichste; pravakṣyāmi — Ich spreche; anasūyave — zu denjenigen, die nicht neidisch sind; jñānam — Wissen; vijñāna — verwirklichtes Wissen; sahitam — mit; yat — das; jñātvā — kennend; mokṣyase — du wirst befreit werden; aśubhāt — vom leidvollen materiellen Dasein.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Arjuno, jelikož Mi nikdy nezávidíš, vyjevím ti toto nejdůvěrnější poznání a jeho realizaci. Jakmile je poznáš, budeš zbaven strastí hmotné existence.

Die Höchste Persönlichkeit Gottes sprach: Mein lieber Arjuna, weil du Mich niemals beneidest, werde Ich dir dieses vertraulichste Wissen und dessen Verwirklichung offenbaren, und durch dieses Verständnis wirst du von den Leiden des materiellen Daseins befreit werden.

Význam

Purport

S tím, jak oddaný stále více naslouchá o Nejvyšším Pánu, se dostavuje osvícení. Toto naslouchání doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam: “Poselství Nejvyšší Osobnosti Božství jsou velmi působivá a jejich sílu lze pocítit, jsou-li náměty o Nejvyšším Pánu probírány mezi oddanými. Ve společnosti spekulantů nebo akademických učenců toho není možné docílit, neboť se jedná o realizované poznání.”

ERLÄUTERUNG: Je mehr ein Gottgeweihter über den Höchsten Herrn hört, desto mehr wird er erleuchtet. Dieser Vorgang des Hörens wird im Śrīmad-Bhāgavatam empfohlen: „Die Botschaften der Höchsten Persönlichkeit Gottes sind voller Energien, und diese Energien können erfahren werden, wenn die Gottgeweihten miteinander über den Höchsten Herrn sprechen.“ Dies kann nicht durch die Gemeinschaft gedanklicher Spekulanten oder akademischer Gelehrter erfahren werden, denn es ist verwirklichtes Wissen.

Oddaní neustále slouží Nejvyššímu. Pán zná smýšlení a upřímnost živé bytosti, která rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, a obdaří ji inteligencí, aby pochopila vědu o Kṛṣṇovi ve společnosti oddaných. Rozhovory o Kṛṣṇovi jsou velmi působivé a šťastlivec, který je v takové společnosti a vyvíjí snahu osvojit si toto poznání, bude jistě kráčet k duchovní realizaci. Pán chce povzbudit Arjunu k dosažení postupně vyšších a vyšších úrovní v nesmírně účinné službě Jemu. V deváté kapitole proto Kṛṣṇa popisuje ještě důvěrnější témata, než jaká doposud vyjevil.

Die Gottgeweihten sind ständig im Dienst des Höchsten Herrn beschäftigt. Der Herr kennt die Mentalität und Aufrichtigkeit eines Lebewesens, das im Kṛṣṇa-Bewußtsein tätig ist, und gibt ihm die Intelligenz, um die Wissenschaft von Kṛṣṇa in der Gemeinschaft von Gottgeweihten zu verstehen. Gespräche über Kṛṣṇa sind sehr mächtig, und wenn ein vom Glück begünstigter Mensch solche Gemeinschaft hat und versucht, dieses Wissen aufzunehmen, wird er auf dem Weg zu spiritueller Erkenntnis gewiß Fortschritt machen. Um Arjuna zu immer höheren Stufen in Seinem mächtigen Dienst zu ermutigen, beschreibt Śrī Kṛṣṇa im Neunten Kapitel Themen, die vertraulicher sind als alle bereits offenbarten.

Úplný začátek Bhagavad-gīty, první kapitola, je víceméně úvodem k celé knize. Druhá a třetí kapitola pak líčí důvěrné duchovní poznání. Náměty sedmé a osmé kapitoly se zvláště vztahují k oddané službě, a jelikož přinášejí osvícení na úrovni vědomí Kṛṣṇy, jsou důvěrnější. Téma popsané v deváté kapitole se však týká čisté oddanosti, a proto je nejdůvěrnější. Ten, kdo pronikl do nejdůvěrnějšího poznání o Kṛṣṇovi, je přirozeně transcendentální — i když je v hmotném světě, nezakouší žádné hmotné bolesti. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu stojí, že toho, kdo má upřímnou touhu s láskou sloužit Nejvyššímu Pánu, je třeba považovat za osvobozeného, třebaže se nachází v podmíněném stavu hmotné existence. To, že každý, kdo takto jedná, je osvobozenou osobou, se dočteme rovněž v desáté kapitole Bhagavad-gīty.

Der Anfang der Bhagavad-gītā, das Erste Kapitel, ist mehr oder weniger eine Einleitung zum übrigen Teil des Buches. Das im Zweiten und Dritten Kapitel beschriebene spirituelle Wissen wird als vertraulich bezeichnet. Die im Siebten und Achten Kapitel erörterten Themen befassen sich insbesondere mit hingebungsvollem Dienst, und weil sie zur Erleuchtung im Kṛṣṇa-Bewußtsein führen, gelten sie als noch vertraulicher. Aber die im Neunten Kapitel beschriebenen Themen handeln von unvermischter, reiner Hingabe, und daher wird es „das vertraulichste Wissen“ genannt. Wer im vertraulichsten Wissen von Kṛṣṇa gründet, ist von Natur aus transzendental und erleidet daher keine materiellen Qualen mehr, obwohl er sich in der materiellen Welt befindet. Im Bhakti-rasāmṛta-sindhu wird gesagt, daß jemand, der den aufrichtigen Wunsch hat, dem Höchsten Herrn mit Liebe Dienst darzubringen, als befreit angesehen werden muß, auch wenn er sich noch im bedingten Zustand des materiellen Daseins befindet. Ebenso heißt es im Zehnten Kapitel der Bhagavad-gītā, daß jeder, der auf diese Weise handelt, eine befreite Seele ist.

Tento verš má zvláštní význam. Slova idaṁ jñānam (toto poznání) poukazují na čistou oddanou službu, která zahrnuje devět různých činností: naslouchání, zpívání, vzpomínání, sloužení, uctívání, pronášení modliteb, plnění pokynů, pěstování přátelství a odevzdání všeho. Jejich neustálé provádění umožňuje dosáhnout úrovně duchovního vědomí, vědomí Kṛṣṇy. Jakmile je srdce takto zbaveno hmotného znečištění, je možné porozumět vědě o Kṛṣṇovi. Chápat, že živá bytost není hmotná, je nedostačující. Může to být začátkem duchovního vnímání, ale je třeba poznat rozdíl mezi činnostmi těla a duchovními činnostmi živé bytosti, která chápe, že není tělem.

Der erste Vers dieses Kapitels nun ist von besonderer Bedeutung. Die Worte idaṁ jñānam („dieses Wissen“) beziehen sich auf reinen hingebungsvollen Dienst, der aus neun verschiedenen Tätigkeiten besteht: hören, chanten, sich erinnern, dienen, verehren, beten, gehorchen, Freundschaft pflegen und alles hingeben. Wenn man diese neun Elemente des hingebungsvollen Dienstes praktiziert, wird man zu spirituellem Bewußtsein, Kṛṣṇa-Bewußtsein, erhoben. Wenn das Herz auf diese Weise von der materiellen Verunreinigung befreit ist, kann man die Wissenschaft von Kṛṣṇa verstehen. Nur zu verstehen, daß das Lebewesen nicht materiell ist, genügt nicht. Diese Erkenntnis mag der Beginn spiritueller Verwirklichung sein, doch man sollte auch den Unterschied zwischen Tätigkeiten des Körpers und den spirituellen Tätigkeiten von jemandem kennen, der versteht, daß er nicht der Körper ist.

V sedmé kapitole jsme již hovořili o vznešené moci Nejvyššího Pána, Jeho různých energiích, nižší a vyšší přirozenosti a celém tomto hmotném projevu. Nyní, v deváté kapitole, bude vylíčena Pánova sláva.

Im Siebten Kapitel sprachen wir bereits über die vielfältige Macht der Höchsten Persönlichkeit Gottes, Ihre verschiedenen Energien, die niedere und die höhere Natur und die gesamte materielle Manifestation. Jetzt werden in Kapitel Neun die Herrlichkeiten des Herrn beschrieben werden.

V tomto verši je také významné sanskrtské slovo anasūyave. Autoři komentářů — i když jsou vysoce vzdělaní — běžně chovají vůči Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, závist. I ti největší učenci vykládají Bhagavad-gītu zkresleně. Jelikož Kṛṣṇovi závidí, jsou jejich komentáře bezcenné. Autorizované jsou naproti tomu komentáře Pánových oddaných. Nikdo nemůže vysvětlit Bhagavad-gītu nebo předat dokonalé poznání o Kṛṣṇovi, když je závistivý a nesnášenlivý. Každý, kdo kritizuje povahu Kṛṣṇy, aniž by Ho doopravdy znal, je hlupák; na komentáře takových lidí si je třeba vždy dát velký pozor a stranit se jich. Tomu, kdo ví, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, čistá a transcendentální Osobnost, přinesou tyto kapitoly velký užitek.

Das Sanskritwort anasūyave in diesm Vers ist ebenfalls sehr bedeutsam. Praktisch alle Kommentatoren beneiden Kṛṣṇa, die Höchste Persönlichkeit Gottes, auch wenn sie sehr gebildet sind, und selbst die größten Gelehrten interpretieren die Bhagavad-gītā falsch. Weil sie Kṛṣṇa beneiden, sind ihre Kommentare wertlos. Die Kommentare, die von Gottgeweihten verfaßt werden, sind autorisiert. Niemand kann die Bhagavad-gītā erklären oder vollkommenes Wissen von Kṛṣṇa vermitteln, wenn er neidisch ist. Wer Kṛṣṇas Charakter kritisiert, ohne Kṛṣṇa zu kennen, ist ein Narr. Solche Kommentare sollten daher sorgsam gemieden werden. Für den, der versteht, daß Kṛṣṇa die Höchste Persönlichkeit Gottes, die reine und transzendentale Persönlichkeit, ist, werden diese Kapitel von großem Nutzen sein.