TEXT 28

Verš

Text

vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva
dāneṣu yat puṇya-phalaṁ pradiṣṭam
atyeti tat sarvam idaṁ viditvā
yogī paraṁ sthānam upaiti cādyam

Synonyma

Synonyms

vedeṣu — ve studiu Ved; yajñeṣu — v konání yajñi, oběti; tapaḥsu — v podstupování různých druhů askeze; ca — rovněž; eva — zajisté; dāneṣu — v dávání milodarů; yat — to, co; puṇya-phalam — výsledky zbožného jednání; pradiṣṭam — vyjádřené; atyeti — překonává; tat sarvam — ty všechny; idam — toto; viditvā — znající; yogī — oddaný; param — svrchovaného; sthānam — sídla; upaiti — dosáhne; ca — také; ādyam — původního.

vedeṣu — in the study of the Vedas; yajñeṣu — in the performances of yajña, sacrifice; tapaḥsu — in undergoing different types of austerities; ca — also; eva — certainly; dāneṣu — in giving charities; yat — that which; puṇya-phalam — result of pious work; pradiṣṭam — indicated; atyeti — surpasses; tat sarvam — all those; idam — this; viditvā — knowing; yogī — the devotee; param — supreme; sthānam — abode; upaiti — achieves; ca — also; ādyam — original.

Překlad

Translation

Ten, kdo se vydá po cestě oddané služby, nepřichází o výsledky studia Ved, konání obětí, podstupování askeze, dávání milodarů, filozofického zaměření či práce konané s touhou po jejích plodech. Samotnou oddanou službou to vše získává a nakonec dospěje do nejvyššího věčného sídla.

A person who accepts the path of devotional service is not bereft of the results derived from studying the Vedas, performing sacrifices, undergoing austerities, giving charity or pursuing philosophical and fruitive activities. Simply by performing devotional service, he attains all these, and at the end he reaches the supreme eternal abode.

Význam

Purport

Tento verš shrnuje obsah sedmé a osmé kapitoly, které konkrétně pojednávají o vědomí Kṛṣṇy a oddané službě. Zatímco žák žije v péči duchovního učitele, má pod jeho vedením studovat Vedy a podstupovat askezi mnoha druhů. Brahmacārī musí žít v domě duchovního učitele jako služebník a chodit od domu k domu žádat o almužnu, kterou mu pak odevzdá. Jí jedině na učitelův pokyn, a pokud ho učitel toho dne opomene zavolat k jídlu, drží půst. To jsou některé z védských zásad dodržování brahmacaryi.

This verse is the summation of the Seventh and Eighth chapters, which particularly deal with Kṛṣṇa consciousness and devotional service. One has to study the Vedas under the guidance of the spiritual master and undergo many austerities and penances while living under his care. A brahmacārī has to live in the home of the spiritual master just like a servant, and he must beg alms from door to door and bring them to the spiritual master. He takes food only under the master’s order, and if the master neglects to call the student for food that day, the student fasts. These are some of the Vedic principles for observing brahmacarya.

Poté, co žák od pěti do dvaceti let studoval u duchovního učitele Vedy, by se měl stát mužem s dokonalým charakterem. Studium Ved není určeno pro kratochvíle salonních spekulantů, ale pro utváření charakteru. Po této přípravě se může brahmacārī oženit a stát se hospodářem. Tehdy musí konat mnoho obětí, aby dosáhl dalšího osvícení. Musí také rozdávat milodary s ohledem na místo, dobu a osobu a rozlišovat při tom mezi dobročinností patřící ke kvalitě dobra, vášně a nevědomosti. Toto téma je v Bhagavad-gītě popisováno. Později, když zanechá rodinného života a přijme stav vānaprastha, podstupuje tvrdou askezi — žije v lesích, oděv má z kůry stromů, neholí se a podobně. Dodržováním pravidel stavu brahmacarya, života hospodáře, vānaprasthy a nakonec sannyāsu dosahuje dokonalosti života. Někteří se potom dostávají na nebeské planety a ti, kdo jsou ještě pokročilejší, dosáhnou osvobození v duchovním nebi — buď v neosobní brahmajyoti, nebo na vaikunthských planetách či Kṛṣṇaloce. To je cesta naznačená védskými písmy.

After the student studies the Vedas under the master for some time – at least from age five to twenty – he becomes a man of perfect character. Study of the Vedas is not meant for the recreation of armchair speculators, but for the formation of character. After this training, the brahmacārī is allowed to enter into household life and marry. When he is a householder, he has to perform many sacrifices so that he may achieve further enlightenment. He must also give charity according to the country, time and candidate, discriminating among charity in goodness, in passion and in ignorance, as described in Bhagavad-gītā. Then after retiring from household life, upon accepting the order of vānaprastha, he undergoes severe penances – living in forests, dressing with tree bark, not shaving, etc. By carrying out the orders of brahmacarya, householder life, vānaprastha and finally sannyāsa, one becomes elevated to the perfectional stage of life. Some are then elevated to the heavenly kingdoms, and when they become even more advanced they are liberated in the spiritual sky, either in the impersonal brahma-jyotir or in the Vaikuṇṭha planets or Kṛṣṇaloka. This is the path outlined by Vedic literatures.

Krása vědomí Kṛṣṇy však spočívá v tom, že stačí zaměstnat se oddanou službou, a tím se jedním rázem překonají všechny obřady předepsané pro různé stavy.

The beauty of Kṛṣṇa consciousness, however, is that by one stroke, by engaging in devotional service, one can surpass all the rituals of the different orders of life.

Slova idaṁ viditvā znamenají, že je třeba porozumět pokynům Śrī Kṛṣṇy daným v této a sedmé kapitole Bhagavad-gīty. Tyto kapitoly se nikdo nemá snažit pochopit prostřednictvím učenosti či myšlenkové spekulace — je nutné naslouchat jejich čtení ve společnosti oddaných. Sedmá až dvanáctá kapitola tvoří jádro Bhagavad-gīty. Prvních šest a posledních šest kapitol slouží jako obaly prostředních šesti, jimž Pán poskytuje zvláštní ochranu. Pokud někdo má to štěstí, že pochopí Bhagavad-gītu — zvláště těchto šest prostředních kapitol — ve společnosti oddaných, jeho život bude okamžitě dokonalejší, než jaký by byl po askezi všeho druhu, obětích, dávání milodarů, spekulacích a podobně, protože samotným vědomím Kṛṣṇy lze získat výsledky všech těchto činností.

The words idaṁ viditvā indicate that one should understand the instructions given by Śrī Kṛṣṇa in this chapter and the Seventh Chapter of Bhagavad-gītā. One should try to understand these chapters not by scholarship or mental speculation but by hearing them in association with devotees. Chapters Seven through Twelve are the essence of Bhagavad-gītā. The first six and the last six chapters are like coverings for the middle six chapters, which are especially protected by the Lord. If one is fortunate enough to understand Bhagavad-gītā – especially these middle six chapters – in the association of devotees, then his life at once becomes glorified beyond all penances, sacrifices, charities, speculations, etc., for one can achieve all the results of these activities simply by Kṛṣṇa consciousness.

Ten, kdo má již alespoň nějakou víru v Bhagavad-gītu, by měl tuto knihu poznávat prostřednictvím oddaného, neboť na začátku čtvrté kapitoly je jasně řečeno, že Bhagavad-gītě mohou porozumět jedině oddaní; nikdo jiný nemůže dokonale pochopit její smysl či účel. Proto je třeba se jí učit od oddaného Kṛṣṇy, nikoliv od spekulantů. To je známka víry. Když někdo hledá oddaného a nakonec se mu dostane jeho společnosti, začíná Bhagavad-gītu skutečně studovat a chápat. Díky pokroku dosaženému ve styku s oddaným se může zaměstnat oddanou službou, a ta rozptýlí všechny jeho nejasnosti o Kṛṣṇovi (Bohu), o Kṛṣṇových činnostech, podobě, zábavách, jménu a dalších rysech. Jakmile jsou nejasnosti zcela odstraněny, pokračuje tento oddaný ve svém studiu Bhagavad-gīty neochvějně. Tehdy ho vychutnává a dosáhne stavu, ve kterém bude cítit, že si je neustále vědom Kṛṣṇy. Na pokročilém stupni se do Kṛṣṇy naprosto zamiluje. Tato nejvyšší dokonalost života oddanému umožní přemístění do Kṛṣṇova sídla v duchovním nebi, na Goloku Vṛndāvanu, kde bude věčně šťastný.

One who has a little faith in Bhagavad-gītā should learn Bhagavad-gītā from a devotee, because in the beginning of the Fourth Chapter it is stated clearly that Bhagavad-gītā can be understood only by devotees; no one else can perfectly understand the purpose of Bhagavad-gītā. One should therefore learn Bhagavad-gītā from a devotee of Kṛṣṇa, not from mental speculators. This is a sign of faith. When one searches for a devotee and fortunately gets a devotee’s association one actually begins to study and understand Bhagavad-gītā. By advancement in the association of the devotee one is placed in devotional service, and this service dispels all one’s misgivings about Kṛṣṇa, or God, and Kṛṣṇa’s activities, form, pastimes, name and other features. After these misgivings have been perfectly cleared away, one becomes fixed in one’s study. Then one relishes the study of Bhagavad-gītā and attains the state of feeling always Kṛṣṇa conscious. In the advanced stage, one falls completely in love with Kṛṣṇa. This highest perfectional stage of life enables the devotee to be transferred to Kṛṣṇa’s abode in the spiritual sky, Goloka Vṛndāvana, where the devotee becomes eternally happy.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmé kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o dosažení Nejvyššího.

Thus end the Bhaktivedanta Purports to the Eighth Chapter of the Śrīmad Bhagavad-gītā in the matter of Attaining the Supreme.