TEXT 2

Verš

Tekst

adhiyajñaḥ kathaṁ ko ’tra
dehe ’smin madhusūdana
prayāṇa-kāle ca kathaṁ
jñeyo ’si niyatātmabhiḥ

Synonyma

Synonyms

adhiyajñaḥ — Pán oběti; katham — jak; kaḥ — kdo; atra — zde; dehe — v těle; asmin — tomto; madhusūdana — ó Madhusūdano; prayāṇa-kāle — v čase smrti; ca — a; katham — jak; jñeyaḥ asi — můžeš být znám; niyata-ātmabhiḥ — těmi, kteří ovládají vlastní já.

adhiyajñaḥ — ohverduste Jumal; katham — kuidas; kaḥ — kes; atra — siin; dehe — kehas; asmin — selles; madhusūdana — oo, Madhusūdana; prayāṇa-kāle — surmahetkel; ca — ja; katham — kuidas; jñeyaḥ asi — Sind on võimalik tunda; niyata-ātmabhiḥ — enda üle kontrolli omavate inimeste poolt.

Překlad

Translation

Ó Madhusūdano, kdo je Pán oběti a jak žije v těle? A jak Tě mohou ti, kdo vykonávají oddanou službu, znát v čase smrti?

Oo, Madhusūdana, ütle, kes on ohverduste Jumal ning kuidas elab Ta kehas? Ning kuidas saavad pühendunud teenimist praktiseerivad inimesed mäletada Sind surmahetkel?

Význam

Purport

Slovo adhiyajñaḥ, Pán oběti, se může vztahovat na Indru nebo na Viṣṇua. Viṣṇu je Pánem předních polobohů, ke kterým patří také Brahmā a Śiva, a Indra je pánem polobohů spravujících hmotný svět. Jak Indra, tak Viṣṇu jsou uctíváni konáním yajñí. Zde se však Arjuna ptá, kdo je skutečným Pánem yajñi (oběti) a jak dlí v těle živé bytosti.

Nimetus „ohverduste Jumal" võib viidata kas Indrale või Viṣṇule. Viṣṇu on tähtsamate pooljumalate, sealhulgas Brahmā ja Śiva valitseja ning Indra on kõrgeim täidesaatva võimuga pooljumal. Nii Indrat kui ka Viṣṇut teenitakse yajñadega. Kuid siin küsib Arjuna, kes on tegelikult yajña (ohverduse) Jumal ning kuidas asub Jumal elusolendi kehas?

Arjuna oslovuje Pána Madhusūdano, protože Kṛṣṇa v minulosti zabil démona jménem Madhu. Otázky, které mají charakter pochybností, se ve skutečnosti neměly v Arjunově mysli objevit, jelikož je oddaným vědomým si Kṛṣṇy. Takové pochybnosti jsou jako démoni. Kṛṣṇa je v zabíjení démonů velikým odborníkem, a proto Mu zde Arjuna říká Madhusūdano — chce, aby zničil démonské pochybnosti, které vyvstaly v jeho mysli.

Arjuna pöördub Jumala poole nimega Madhusūdana, kuna kord tappis Kṛṣṇa deemoni nimega Madhu. Õigupoolest ei oleks pidanud sellised kahtlusi väljendavad küsimused Arjuna mõtteis esile tõusma, sest Arjuna on Kṛṣṇa teadvuses viibiv pühendunu. Seega on need kahtlused kui deemonid. Kuna Kṛṣṇa on võimeline hävitama deemoneid, pöördub Arjuna siin Tema poole nimega Madhusūdana, et Kṛṣṇa hävitaks Arjuna mõistuses esile kerkinud deemonlikud kahtlused.

Slovo prayāṇa-kāle objevující se v tomto verši je velmi významné, protože ve chvíli smrti bude prověřeno vše, co v životě děláme. Arjuna se dychtí dozvědět o těch, kteří neustále jednají s vědomím Kṛṣṇy — jaké bude jejich postavení v této poslední chvíli? Při umírání jsou narušeny všechny pochody v těle a mysl je ve špatném stavu. Umírajícímu, který je rozrušen stavem těla, hrozí, že nebude schopen vzpomínat na Nejvyššího Pána. Velký oddaný Mahārāja Kulaśekhara se modlí: “Můj milý Pane, nyní jsem celkem zdravý a bylo by lépe, kdybych zemřel ihned, aby má mysl jako labuť mohla vyhledat útočiště u stonku v podobě Tvých lotosových nohou.” Této metafory je použito proto, že labutě jakožto vodní ptáci se s potěšením potápějí a zaplétají mezi stonky lotosů. Mahārāja Kulaśekhara říká Pánu: “Nyní je má mysl klidná a jsem docela zdravý. Jestliže zemřu okamžitě a budu při tom myslet na Tvé lotosové nohy, jsem si jist, že má oddaná služba Tobě bude přivedena k dokonalosti. Budu-li ale muset čekat na přirozenou smrt, pak nevím, co se stane, protože tehdy budou pochody v těle narušeny, hrdlo bude zalknuté a já nevím, zda budu schopen vyslovit Tvé svaté jméno. Ať raději zemřu hned.” Arjuna se ptá, jak lze v takové chvíli upřít mysl na Kṛṣṇovy lotosové nohy.

Selles värsis on väga tähtis sõna prayāṇa-kāle, sest see kinnitab, et kõike, mida me elus teeme, kaalutakse meie surma hetkel. Arjuna tahab kindlalt teada saada, mis saab neist, kes viibivad pidevalt Kṛṣṇa teadvuses. Milline on nende positsioon viimsel hetkel? Surmahetkel lakkab keha täielikult funktsioneerimast ning ka mõistus ei toimi enam normaalselt. Sedasi, kehaliselt häirituna, ei pruugi inimene olla võimeline mäletama Kõigekõrgemat Jumalat. Mahārāja Kulaśekhara, suur pühendunu, palub: „Mu kallis Jumal, hetkel olen ma hea tervise juures ning seetõttu on parem, kui sureksin kohe, et minu mõistuse luik võiks otsida pääsu Sinu lootosjalgade juurde." Seda kujundit on siin kasutatud põhjusel, et veelind luik armastab lootoslilledega mängida, püüdes nende juurteni pääseda. Mahārāja Kulaśekhara lausub Jumalale: „Praegu on mu mõistus häirimatu ning ma olen hea tervise juures. Kui ma suren kohe, mõeldes Sinu lootosjalgadest, siis võin ma kindel olla, et ma saavutan Sinu pühendunud teenimise täiuslikkuse. Ent kui ma pean ootama oma loomulikku surma, siis ei tea ma, mis võib juhtuda, sest surmahetkel lakkab keha funktsioneerimast, ma lämbun ning ma pole kindel, kas ma saan korrata Sinu nime. Parem luba mul surra otsekohe." Arjuna küsib, kuidas saab inimene sellisel hetkel keskendada oma mõistuse Kṛṣṇa lootosjalgadele.