TEXT 16

Verš

Text

ā-brahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino ’rjuna
mām upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate

Synonyma

Synonyms

ā-brahma-bhuvanāt — až po Brahmaloku; lokāḥ — planetární soustavy; punaḥ — znovu; āvartinaḥ — vracející se; arjuna — ó Arjuno; mām — Mě; upetya — po docílení; tu — ale; kaunteya — ó synu Kuntī; punaḥ janma — opětovné zrození; na — nikdy; vidyate — nastane.

ā-brahma-bhuvanāt — up to the Brahmaloka planet; lokāḥ — the planetary systems; punaḥ — again; āvartinaḥ — returning; arjuna — O Arjuna; mām — unto Me; upetya — arriving; tu — but; kaunteya — O son of Kuntī; punaḥ janma — rebirth; na — never; vidyate — takes place.

Překlad

Translation

Všechny planety v hmotném světě, od té nejvýše až po tu nejníže ležící, jsou místy utrpení, kde dochází k opakovanému rození a umírání. Ó synu Kuntī, avšak ten, kdo dosáhne Mého sídla, se již nikdy znovu nerodí.

From the highest planet in the material world down to the lowest, all are places of misery wherein repeated birth and death take place. But one who attains to My abode, O son of Kuntī, never takes birth again.

Význam

Purport

Všichni yogīni — karma-yogī, jñāna-yogī, haṭha-yogī a tak dále—musí nakonec dosáhnout dokonalé oddanosti na úrovni bhakti-yogy neboli yogy vědomí Kṛṣṇy; teprve pak mohou odejít do Kṛṣṇova transcendentálního sídla, odkud se již nikdy nevrátí. Ti, kteří dospějí na nejvýše ležící hmotné planety, planety polobohů, znovu podléhají opakovanému rození a umírání. Tak jako pozemšťané stoupají na vyšší planety, obyvatelé vyšších planet, jako je Brahmaloka, Candraloka a Indraloka, klesají na Zemi. Konání oběti zvané pañcāgni-vidyā, doporučované v Chāndogya Upaniṣadě, umožňuje živé bytosti dosáhnout Brahmaloky, ale pokud tam nerozvíjí vědomí Kṛṣṇy, musí se vrátit na Zemi. Ti, kdo na vyšších planetách dále rozvíjejí vědomí Kṛṣṇy, se postupně dostávají stále výše na další planety a v době zničení vesmíru jsou přemístěni do věčného duchovního království. Śrīdhara Svāmī ve svém komentáři k Bhagavad-gītě cituje tento verš:

All kinds of yogīs – karma, jñāna, haṭha, etc. – eventually have to attain devotional perfection in bhakti-yoga, or Kṛṣṇa consciousness, before they can go to Kṛṣṇa’s transcendental abode and never return. Those who attain the highest material planets, the planets of the demigods, are again subjected to repeated birth and death. As persons on earth are elevated to higher planets, people on higher planets such as Brahmaloka, Candraloka and Indraloka fall down to earth. The practice of sacrifice called pañcāgni-vidyā, recommended in the Chāndogya Upaniṣad, enables one to achieve Brahmaloka, but if, on Brahmaloka, one does not cultivate Kṛṣṇa consciousness, then he must return to earth. Those who progress in Kṛṣṇa consciousness on the higher planets are gradually elevated to higher and higher planets and at the time of universal devastation are transferred to the eternal spiritual kingdom. Baladeva Vidyābhūṣaṇa, in his commentary on Bhagavad-gītā, quotes this verse:

brahmaṇā saha te sarve
samprāpte pratisañcare
parasyānte kṛtātmānaḥ
praviśanti paraṁ padam

“Brahmā a všichni jeho oddaní, kteří neustále jednají vědomi si Kṛṣṇy, jsou při zničení tohoto hmotného vesmíru přemístěni do duchovního vesmíru na příslušné duchovní planety, odpovídající jejich touhám.”

“When there is devastation of this material universe, Brahmā and his devotees, who are constantly engaged in Kṛṣṇa consciousness, are all transferred to the spiritual universe and to specific spiritual planets according to their desires.”