TEXT 15

VERSO 15

Verš

Texto

mām upetya punar janma
duḥkhālayam aśāśvatam
nāpnuvanti mahātmānaḥ
saṁsiddhiṁ paramāṁ gatāḥ

Synonyma

Sinônimos

mām — Mne; upetya — dosahující; punaḥ — znovu; janma — zrození; duḥkha-ālayam — místo plné utrpení; aśāśvatam — dočasné; na — ne; āpnuvanti — dostávají se; mahā-ātmānaḥ — velké duše; saṁsiddhim — dokonalosti; paramām — konečné; gatāḥ — když dosáhli.

mām — a Mim; upetya — alcançando; punaḥ — novamente; janma — nascimento; duḥkha-ālayam — lugar de misérias; aśāśvatam — temporário; na — jamais; āpnuvanti — alcançam; mahā-ātmānaḥ — as grandes almas; saṁsiddhim — perfeição; paramām — última; gatāḥ — tendo alcançado.

Překlad

Tradução

Velké duše, oddaní yogīni, kteří Mne dosáhli, se nikdy nevracejí do tohoto dočasného světa plného utrpení, neboť dospěli k nejvyšší dokonalosti.

Após Me alcançarem, as grandes almas, que são yogīs em devoção, jamais retornam a este mundo temporário que é cheio de misérias, porque eles obtiveram a perfeição máxima.

Význam

Comentário

Tento dočasný hmotný svět je plný utrpení v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti, a proto se ten, kdo dosáhne nejvyšší dokonalosti a dospěje na svrchovanou planetu, Kṛṣṇaloku neboli Goloku Vṛndāvanu, do něho přirozeně nechce vrátit. Svrchovaná planeta je ve védské literatuře popisována slovy avyakta, akṣara a paramā gati — je mimo dosah našeho hmotného zraku a pro nás nevysvětlitelná, ale je nejvyšším cílem, místem určení mahātmů (velkých duší). Mahātmové získávají transcendentální poselství od realizovaných oddaných. Tak postupně pozvedají na vyšší úroveň transcendentální oddanou službu s vědomím Kṛṣṇy, do níž se natolik pohrouží, že si již nepřejí dosáhnout žádné hmotné a dokonce ani duchovní planety. Chtějí jen Kṛṣṇu a Kṛṣṇovu společnost, nic jiného. To je nejvyšší dokonalost, kterou život nabízí. V tomto verši se výslovně hovoří o oddaných Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy — o personalistech. Tito oddaní vědomí si Kṛṣṇy dosahují nejvyšší dokonalosti života; jinými slovy, jsou to největší duše.

Já que este mundo material temporário é cheio de misérias sob a forma de nascimento, velhice, doença e morte, naturalmente, aquele que alcança a perfeição máxima e vai ao planeta supremo, Kṛṣṇaloka, Goloka Vṛndāvana não deseja regressar. Na literatura védica, descreve-se o planeta supremo como avyakta, akṣara e paramā gati; em outras palavras, esse planeta fica além da nossa visão material e é inexplicável, mas é a meta mais elevada, o destino dos mahātmās (grandes almas). Os mahātmās recebem mensagens transcendentais dos devotos conceituados e assim desenvolvem aos poucos serviço devocional em consciência de Kṛṣṇa e ficam tão absortos no serviço transcendental que perdem o desejo de elevarem-se a algum dos planetas materiais e nem mesmo querem ser transferidos a nenhum planeta espiritual. Eles só querem Kṛṣṇa e a associação com Kṛṣṇa, e nada mais. Esta é a mais elevada perfeição da vida. Este verso menciona especificamente os devotos personalistas do Senhor Supremo, Kṛṣṇa. Estes devotos em consciência de Kṛṣṇa alcançam a mais elevada perfeição da vida. Em outras palavras, eles são as almas supremas.