Skip to main content

TEXT 8

TEXT 8

Verš

Text

raso ’ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu
raso ’ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu

Synonyma

Synonyms

rasaḥ — chuť; aham — Já; apsu — ve vodě; kaunteya — ó synu Kuntī; prabhā — světlo; asmi — jsem; śaśi-sūryayoḥ — měsíce a slunce; praṇavaḥ — tři písmena, a-u-m; sarva — ve všech; vedeṣu — Vedách; śabdaḥ — zvuková vibrace; khe — v éteru; pauruṣam — schopnost; nṛṣu — v lidech.

rasaḥ — taste; aham — I; apsu — in water; kaunteya — O son of Kuntī; prabhā — the light; asmi — I am; śaśi-sūryayoḥ — of the moon and the sun; praṇavaḥ — the three letters a-u-m; sarva — in all; vedeṣu — the Vedas; śabdaḥ — sound vibration; khe — in the ether; pauruṣam — ability; nṛṣu — in men.

Překlad

Translation

Jsem chuť vody, synu Kuntī, jsem světlo slunce a měsíce, slabika oṁ ve védských mantrách, zvuk v éteru a schopnost v člověku.

O son of Kuntī, I am the taste of water, the light of the sun and the moon, the syllable oṁ in the Vedic mantras; I am the sound in ether and ability in man.

Význam

Purport

Tento verš vysvětluje, jak je Pán všudypřítomný prostřednictvím svých rozmanitých hmotných a duchovních energií. Na počátku Ho lze vnímat skrze Jeho různé energie a tím realizovat Jeho neosobní aspekt. Tak jako je polobůh vládnoucí Slunci osoba, kterou je možné vnímat skrze její všepronikající energii (sluneční svit), lze i Pána vnímat prostřednictvím Jeho energií, které se šíří všude, přestože On sám zůstává ve svém věčném sídle. Působícím principem vody je její chuť. Mořská voda nikomu nechutná, protože v ní je čistá chuť vody smíšená se solí. Voda je lákavá s ohledem na čistotu své chuti a její čistá chuť je jednou z energií Pána. Impersonalista vnímá přítomnost Pána ve vodě skrze její chuť a personalista rovněž oslavuje Pána, že tak laskavě poskytuje člověku chutnou vodu k uhašení žízně. Takto lze vnímat Nejvyššího. Osobní a neosobní filozofie ve skutečnosti nejsou v rozporu. Ten, kdo zná Boha, ví, že neosobní i osobní pojetí jsou současně přítomny ve všem a že si to neodporuje. Proto Pán Caitanya zavedl své vznešené učení o současné totožnosti a rozdílnosti (acintya bheda a abheda-tattva).

This verse explains how the Lord is all-pervasive by His diverse material and spiritual energies. The Supreme Lord can be preliminarily perceived by His different energies, and in this way He is realized impersonally. As the demigod in the sun is a person and is perceived by his all-pervading energy, the sunshine, so the Lord, although in His eternal abode, is perceived by His all-pervading diffusive energies. The taste of water is the active principle of water. No one likes to drink sea water, because the pure taste of water is mixed with salt. Attraction for water depends on the purity of the taste, and this pure taste is one of the energies of the Lord. The impersonalist perceives the presence of the Lord in water by its taste, and the personalist also glorifies the Lord for His kindly supplying tasty water to quench man’s thirst. That is the way of perceiving the Supreme. Practically speaking, there is no conflict between personalism and impersonalism. One who knows God knows that the impersonal conception and personal conception are simultaneously present in everything and that there is no contradiction. Therefore Lord Caitanya established His sublime doctrine: acintya bheda- and abheda-tattva – simultaneous oneness and difference.

Světlo slunce a měsíce také původně pochází z brahmajyoti, neosobní záře Pána. A praṇava neboli oṁkāra, transcendentální zvuk na počátku každého védského hymnu, oslovuje Nejvyššího. Impersonalisté se bojí oslovovat Nejvyššího Pána Kṛṣṇu Jeho nesčetnými jmény, a proto raději pronášejí transcendentální oṁ. Neuvědomují si však, že oṁkāra je zvukovým zastoupením Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy proniká všude a ten, kdo je zná, je požehnaný. Ti, kdo Kṛṣṇu neznají, jsou pod vlivem iluze. Znát Kṛṣṇu tedy znamená osvobození a neznalost Kṛṣṇy znamená spoutanost.

The light of the sun and the moon is also originally emanating from the brahma-jyotir, which is the impersonal effulgence of the Lord. And praṇava, or the oṁ-kāra transcendental sound in the beginning of every Vedic hymn, addresses the Supreme Lord. Because the impersonalists are very much afraid of addressing the Supreme Lord Kṛṣṇa by His innumerable names, they prefer to vibrate the transcendental sound oṁ-kāra. But they do not realize that oṁ-kāra is the sound representation of Kṛṣṇa. The jurisdiction of Kṛṣṇa consciousness extends everywhere, and one who knows Kṛṣṇa consciousness is blessed. Those who do not know Kṛṣṇa are in illusion, and so knowledge of Kṛṣṇa is liberation, and ignorance of Him is bondage.