TEXT 8

Verš

Tekst

raso ’ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu

Synonyma

Synonyms

rasaḥ — chuť; aham — Já; apsu — ve vodě; kaunteya — ó synu Kuntī; prabhā — světlo; asmi — jsem; śaśi-sūryayoḥ — měsíce a slunce; praṇavaḥ — tři písmena, a-u-m; sarva — ve všech; vedeṣu — Vedách; śabdaḥ — zvuková vibrace; khe — v éteru; pauruṣam — schopnost; nṛṣu — v lidech.

rasaḥ — smagen; aham — Jeg; apsu — i vand; kaunteya — O Kuntīs søn; prabhā — lys; asmi — Jeg er; śaśi-sūryayoḥ — Månens og Solens; praṇavaḥ — de tre bogstaver a-u-m; sarva — i alle; vedeṣu — Vedaerne; śabdaḥ — lyden; khe — i æteren; pauruṣam — evnen; nṛṣu — i mennesker.

Překlad

Translation

Jsem chuť vody, synu Kuntī, jsem světlo slunce a měsíce, slabika oṁ ve védských mantrách, zvuk v éteru a schopnost v člověku.

O Kuntīs søn, Jeg er vandets smag, Solens og Månens lys og stavelsen oṁ i de vediske mantraer. Jeg er lyden i æteren og evnen i mennesket.

Význam

Purport

Tento verš vysvětluje, jak je Pán všudypřítomný prostřednictvím svých rozmanitých hmotných a duchovních energií. Na počátku Ho lze vnímat skrze Jeho různé energie a tím realizovat Jeho neosobní aspekt. Tak jako je polobůh vládnoucí Slunci osoba, kterou je možné vnímat skrze její všepronikající energii (sluneční svit), lze i Pána vnímat prostřednictvím Jeho energií, které se šíří všude, přestože On sám zůstává ve svém věčném sídle. Působícím principem vody je její chuť. Mořská voda nikomu nechutná, protože v ní je čistá chuť vody smíšená se solí. Voda je lákavá s ohledem na čistotu své chuti a její čistá chuť je jednou z energií Pána. Impersonalista vnímá přítomnost Pána ve vodě skrze její chuť a personalista rovněž oslavuje Pána, že tak laskavě poskytuje člověku chutnou vodu k uhašení žízně. Takto lze vnímat Nejvyššího. Osobní a neosobní filozofie ve skutečnosti nejsou v rozporu. Ten, kdo zná Boha, ví, že neosobní i osobní pojetí jsou současně přítomny ve všem a že si to neodporuje. Proto Pán Caitanya zavedl své vznešené učení o současné totožnosti a rozdílnosti (acintya bheda a abheda-tattva).

FORKLARING: Dette vers forklarer, hvordan Herren er altgennemtrængende gennem Sine forskellige materielle og åndelige energier. Den Højeste Herre kan til at begynde med opfattes gennem Sine forskellige energier, og på den måde erkendes Han upersonligt. Ligesom halvguden på Solen er en person, der kan opfattes gennem sin altgennemtrængende energi, solskinnet, kan Herren, skønt Han befinder Sig i Sin evige bolig, opfattes gennem Sine altgennemtrængende udbredte energier.

Det aktive princip i vand er dets smag af vand. Ingen bryder sig om at drikke havvand, for den rene smag af vand er blandet med salt. Vands tiltrækning ligger i dets rene smag, og denne rene smag er en af Herrens energier. Upersonalisten opfatter Herrens tilstedeværelse i vand gennem dets smag, og personalisten priser Herren for så venligt at have forsynet os med velsmagende vand til at slukke menneskets tørst. Det er måden at opfatte den Højeste på. Der er i praksis ingen konflikt imellem personalisme og upersonalisme. Den, der kender Gud, ved, at både den upersonlige og den personlige opfattelse er til stede samtidig i alting, og at der ingen modsætning er mellem dem. Herren Caitanya gav derfor Sin ophøjede lære, acintya bheda-og-abheda-tattva: ufattelig samtidig enhed og forskellighed.

Světlo slunce a měsíce také původně pochází z brahmajyoti, neosobní záře Pána. A praṇava neboli oṁkāra, transcendentální zvuk na počátku každého védského hymnu, oslovuje Nejvyššího. Impersonalisté se bojí oslovovat Nejvyššího Pána Kṛṣṇu Jeho nesčetnými jmény, a proto raději pronášejí transcendentální oṁ. Neuvědomují si však, že oṁkāra je zvukovým zastoupením Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy proniká všude a ten, kdo je zná, je požehnaný. Ti, kdo Kṛṣṇu neznají, jsou pod vlivem iluze. Znát Kṛṣṇu tedy znamená osvobození a neznalost Kṛṣṇy znamená spoutanost.

Lyset fra Solen og Månen kommer også oprindeligt fra brahmajyoti, der er Herrens upersonlige stråleglans. Og praṇava eller oṁ-kāra, den transcendentale lyd, der indleder alle vediske hymner, henvender sig ligeledes til den Højeste Herre. Eftersom upersonalisterne er meget bange for at tiltale den Højeste Herre, Kṛṣṇa, ved Hans talløse navne, foretrækker de at fremsige den transcendentale lyd oṁ-kāra. Men de forstår ikke, at oṁ-kāra er Kṛṣṇas lydrepræsentation. Det Kṛṣṇa-bevidste domæne udstrækker sig til alt, og den, der forstår Kṛṣṇa-bevidsthed, er velsignet. De, der ikke kender Kṛṣṇa, er under illusion, og således er kendskab til Kṛṣṇa befrielse, og uvidenhed om Ham er trældom.