TEXT 5

Verš

Tekst

apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat

Synonyma

Synonyms

aparā — nižší; iyam — toto; itaḥ — kromě této; tu — ale; anyām — jiná; prakṛtim — energie; viddhi — věz; me — Moje; parām — vyšší; jīva-bhūtām — sestávající z živých bytostí; mahā-bāho — ó muži mocných paží; yayā — jimiž; idam — tento; dhāryate — užívaný či vykořisťovaný; jagat — hmotný svět.

aparā — lavere; iyam — denne; itaḥ — ud over denne; tu — men; anyām — en anden; prakṛtim — energi; viddhi — prøv blot at forstå; me — Min; parām — højere; jīva-bhūtām — som består af de levende væsener; mahā-bāho — O du med vældige arme; yayā — af hvem; idam — denne; dhāryate — bruges eller udnyttes; jagat — den materielle verden.

Překlad

Translation

Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromě nich je zde ještě Má jiná, vyšší energie, sestávající z živých bytostí, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.

Ud over disse har Jeg en anden, en højere energi, der består af de levende væsener, der udnytter ressourcerne i denne lavere materielle natur, O stærkarmede Arjuna.

Význam

Purport

Zde je jasně řečeno, že živé bytosti patří k vyšší energii Nejvyššího Pána. Nižší energie je hmota projevená v podobě různých prvků — země, vody, ohně, vzduchu, éteru, mysli, inteligence a falešného ega. Obě formy hmotné přírody — hrubé (počínaje zemí) i jemné (počínaje myslí) — jsou výtvory nižší energie. Živé bytosti, které využívají těchto nižších energií k různým účelům, představují vyšší energii Pána, a právě díky ní je celý hmotný svět v chodu. Vesmírný projev nemůže být v činnosti, pokud ho neuvádí do pohybu vyšší energie, živá bytost. Energie jsou vždy ovládány energetickým zdrojem, a živým bytostem tedy vždy vládne Pán — nejsou nezávislé. Nikdy nejsou stejně mocné jako Pán, jak si myslí neinteligentní lidé. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.87.30) je rozdíl mezi živými bytostmi a Nejvyšším Pánem vyložen takto:

FORKLARING: Her bliver det klart og tydeligt fastslået, at de levende væsener tilhører den Højeste Herres højere natur (eller energi). Den lavere energi er materie, der manifesteres i forskellige elementer som jord, vand, ild, luft, æter, sind, intelligens og falsk ego. Begge slags materiel natur, nemlig den grove (jord osv.) såvel som den subtile (sind osv.), er frembringelser af den lavere energi. De levende væsener, der udnytter disse lavere energier til forskellige formål, er den Højeste Herres højere energi, og det er på grund af denne energi, at hele den materielle verden fungerer. Den kosmiske manifestation har ingen kraft til at handle, medmindre den bliver animeret af den højere energi, det levende væsen. Energier står altid under den energiskes kontrol, og derfor er de levende væsener altid under Herrens kontrol. De har ingen uafhængig eksistens. De er aldrig lige så kraftfulde som Herren, som uintelligente mennesker antager det. Forskellen på de levende væsener og Herren bliver beskrevet i Śrīmad-Bhāgavatam (10.87.30) som følger:

aparimitā dhruvās tanu-bhṛto yadi sarva-gatās
tarhi na śāsyateti niyamo dhruva netarathā
ajani ca yan-mayaṁ tad avimucya niyantṛ bhavet
samam anujānatāṁ yad amataṁ mata-duṣṭatayā

“Ó Nejvyšší Věčný! Kdyby byly vtělené živé bytosti věčné a všeprostupující jako Ty, nepodléhaly by Tvé vládě. Jestliže však přijmeme za své, že jsou Tvými nepatrnými energiemi, okamžitě to znamená, že jsou Tvé svrchované vládě podřízeny. Skutečné osvobození si tedy vyžaduje, aby se Tvé vládě odevzdaly — díky tomu budou šťastné. Jedině v tomto přirozeném postavení mohou jednat jako vládci. Lidé, kteří mají omezené poznání a zastávají monistickou teorii, že Bůh a živé bytosti jsou si po všech stránkách rovni, se drží chybného a poskvrněného názoru.”

“O Du Højeste evige! Hvis de legemliggjorte levende væsener var evige og altgennemtrængende som Dig, ville de ikke være under Din kontrol. Men hvis de levende væsener accepteres som Dine ubetydeligt små energier, er de øjeblikkeligt underlagt Din suveræne kontrol. Virkelig befrielse indebærer derfor, at de levende væsener overgiver sig til Din myndighed, og den overgivelse vil gøre dem lykkelige. Kun i denne naturlige tilstand kan de være herskere. Mennesker, der med en begrænset viden er eksponenter for den monistiske teori om, at Gud og de levende væsener er lige i alle henseender, lader sig derfor i virkeligheden lede af en forkert og uren opfattelse.”

Nejvyšší Pán Kṛṣṇa je jediný vládce a všechny živé bytosti jsou Jím ovládány. Sami patří k Jeho vyšší energii, protože kvalitou existence jsou s Ním totožné, ale nikdy se Mu nevyrovnají kvantitou moci. Při využívání hrubých a jemných forem nižší energie (hmoty) zapomíná vyšší energie (živá bytost) pod vlivem hmoty na svou pravou, duchovní mysl a inteligenci. Když se však vymaní z vlivu matoucí hmotné energie, dosáhne úrovně mukti, osvobození. Pod vlivem hmotné iluze si s falešným egem myslí: “Jsem hmota a hmotné věci, které získám, patří mně.” Své skutečné postavení vnímá až tehdy, když je prostá všech hmotných představ, včetně myšlenky na dosažení všestranné totožnosti s Bohem. Gītā tedy dokládá, že živá bytost je pouze jednou z Kṛṣṇových energií, a když se zbaví hmotného znečištění, bude si plně vědoma Kṛṣṇy neboli osvobozená.

Den Højeste Herre, Kṛṣṇa, er den eneste hersker, og alle levende væsener bliver behersket af Ham. Disse levende væsener er Hans højere energi, for kvalitetsmæssigt er deres eksistens ét med den Højeste, men med hensyn til størrelse og kapacitet kan de på intet tidspunkt måle sig med Herren. Når den højere energi (det levende væsen) udnytter den grove og den subtile lavere energi (materien), glemmer den sit virkelige åndelige sind og intelligens. Denne glemsel skyldes materiens indflydelse på det levende væsen. Men når det levende væsen bliver fri for indflydelsen fra den illusoriske materielle energi, opnår det mukti-stadiet eller befrielse. Under indflydelse af den materielle illusion tror det falske ego: “Jeg er materie, og materielle ting er mine.” Ens virkelige position erkendes, når man befries for alle materielle opfattelser inklusive ideen om at blive ét med Gud i alle henseender. Man kan derfor konkludere, at Bhagavad-gītā bekræfter, at det levende væsen blot er en af Kṛṣṇas mangfoldige energier, og når denne energi frigøres fra den materielle besmittelse, bliver den helt Kṛṣṇa-bevidst eller befriet.