TEXT 4

Verš

Texte

bhūmir āpo ’nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā

Synonyma

Synonyms

bhūmiḥ — země; āpaḥ — voda; analaḥ — oheň; vāyuḥ — vzduch; kham — éter; manaḥ — mysl; buddhiḥ — inteligence; eva — jistě; ca — a; ahaṅkāraḥ — falešné ego; iti — takto; iyam — všechny tyto; me — Mé; bhinnā — oddělené; prakṛtiḥ — energie; aṣṭadhā — osmero.

bhūmiḥ: la terre; āpaḥ: l’eau; analaḥ: le feu; vāyuḥ: l’air; kham: l’éther; manaḥ: le mental; buddhiḥ: l’intelligence; eva: certes; ca: et; ahaṅkāraḥ: le faux ego; iti: ainsi; iyam: toutes ces; me: Mes; bhinnā: séparées; prakṛtiḥ: énergies; aṣṭadhā: huit au total.

Překlad

Translation

Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego—všech těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené hmotné energie.

La terre, l’eau, le feu, l’air, l’éther, le mental, l’intelligence et le faux ego, ces huit énergies matérielles sont Miennes mais sont distinctes de Moi.

Význam

Purport

Věda o Bohu rozebírá téma přirozeného postavení Boha a Jeho různých energií. Hmotná příroda se nazývá prakṛti neboli energie, kterou Pán projevuje prostřednictvím svých různých inkarnací či expanzí zvaných puruṣové. To je popsáno v Sātvata-tantře:

La science divine analyse la nature fondamentale de Dieu et de Ses diverses énergies. Celle qu’Il manifeste à travers les puruṣa-avatāras, par exemple, est appelée prakṛti, nature matérielle, comme l’explique le Nārada-Pañcarātra,:

viṣṇos tu trīṇi rūpāṇi
puruṣākhyāny atho viduḥ
ekaṁ tu mahataḥ sraṣṭṛ
dvitīyaṁ tv aṇḍa-saṁsthitam
tṛtīyaṁ sarva-bhūta-sthaṁ
tāni jñātvā vimucyate

“Za účelem stvoření hmotného světa přijímá úplná expanze Pána Kṛṣṇy podobu tří Viṣṇuů. První, Mahā-Viṣṇu, vytváří souhrn hmotné energie zvaný mahat-tattva. Druhý, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, vstupuje do všech vesmírů, aby v každém vytvořil různorodost. A třetí, Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, je přítomný ve všech vesmírech v podobě všeprostupující Nadduše a je známý pod jménem Paramātmā. Nachází se dokonce i v atomech. Každý, kdo zná tyto tři Viṣṇuy, může být vysvobozen z hmotného zapletení.”

« Pour créer l’univers matériel, l’émanation plénière de Kṛṣṇa, Viṣṇu, revêt trois aspects. Mahā-Viṣṇu, d’abord, crée la totalité de l’énergie matérielle, ou mahat-tattva. Le second, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, pénètre en chaque univers, où Il fait naître la diversité. Le troisième, Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, est l’Âme Suprême omniprésente. Il pénètre jusque dans le moindre atome et on Le désigne du nom de Paramātmā. Quiconque parvient à connaître ces trois formes de Viṣṇu peut s’affranchir de l’esclavage de la matière. »

Hmotný svět je dočasným projevem jedné z Pánových energií a všechny jeho činnosti řídí tito tři Viṣṇuové, expanze Pána Kṛṣṇy neboli puruṣové známí jako Jeho inkarnace. Ten, kdo nezná vědu o Bohu, o Kṛṣṇovi, se obvykle domnívá, že hmotný svět je určen k požitku živých bytostí a že živé bytosti jsou puruṣové — příčiny a vládci hmotné energie, kteří si jí mají užívat. Bhagavad-gītā dokládá, že tento ateistický závěr je nepravdivý. Ve verši, který právě rozebíráme, je řečeno, že původní příčinou hmotného projevu je Kṛṣṇa, a totéž je potvrzeno i ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Hmotné prvky jsou oddělené energie Pána. Dokonce i brahmajyoti, kterou impersonalisté uznávají za vrcholný věčný cíl, je duchovní energie projevená v duchovním nebi; není v ní duchovní rozmanitost jako na Vaikuṇṭhalokách. A projev Paramātmy je zase dočasným, všeprostupujícím aspektem Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua. Není věčným projevem jako podoby v duchovním světě. Skutečná Absolutní Pravda je tedy Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Kṛṣṇa. On je dokonalým zdrojem a vlastníkem všech oddělených a vnitřních energií.

L’univers matériel est donc la manifestation temporaire d’une des énergies du Seigneur, et tout s’y déroule sous la supervision des trois Viṣṇus, les puruṣa-avatāras de Kṛṣṇa. Celui qui ignore la science de Dieu croit que le monde a été créé pour le plaisir des êtres vivants, que ces derniers en sont les puruṣas, c’est-à-dire les causes, les maîtres et les ultimes bénéficiaires. Mais la Bhagavad-gītā dénonce cette croyance athée. Ainsi, le verset qui nous occupe présente Kṛṣṇa comme la cause originelle de la manifestation matérielle (ce que corrobore également le Śrīmad-Bhāgavatam) dont les constituants sont tous des énergies distinctes du Seigneur. Même le brahmajyoti, l’objectif ultime des impersonnalistes, est une énergie transcendantale qui se situe dans le monde spirituel. Mais au contraire des planètes Vaikuṇṭhas, le brahmajyoti est dépourvu de diversité. Et pourtant, les impersonnalistes le tiennent pour le but ultime et éternel. Le Paramātmā quant à Lui est une manifestation omniprésente mais temporaire de Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, et n’a pas d’existence permanente dans le monde spirituel. Ainsi, Kṛṣṇa, Dieu, la Personne Suprême, est sans conteste la Vérité Absolue. Il est la source de toutes les énergies, interne et externe, et c’est à Lui qu’elles appartiennent.

Hmotná energie má osm základních projevů, jež jsou uvedeny výše. Prvním pěti — zemi, vodě, ohni, vzduchu a nebi — se říká gigantické či hrubohmotné projevy a zahrnují také pět objektů smyslového vnímání: hmotný zvuk, dotek, podobu, chuť a vůni. Hmotná věda se zabývá pouze těmito deseti složkami a ničím jiným. Materialisté však opomíjejí tři další složky — mysl, inteligenci a falešné ego. Poznání filozofů, kteří se zabývají činnostmi mysli, také není dokonalé, protože neznají konečný zdroj, Kṛṣṇu. Falešné ego — “já jsem” a “to je moje”, představující základní princip hmotné existence — zahrnuje deset smyslových orgánů použitelných na hmotné činnosti. Inteligence se vztahuje k souhrnu hmotného stvoření, mahat-tattvě. Z osmi oddělených energií Pána se tedy projevuje dvacet čtyři prvků hmotného světa, které rozebírá ateistická filozofie sāṅkhyi. Původně jsou odnožemi Kṛṣṇových energií a jsou od Něho oddělené. Ateističtí sánkhjoví filozofové, jimž se nedostává poznání, však neznají Kṛṣṇu jako příčinu všech příčin. Obsahem jejich rozborů je pouze projevení Kṛṣṇovy vnější energie, jak je popsáno v Bhagavad-gītě.

Comme l’indique ce verset, l’énergie matérielle compte huit éléments de base, dont les cinq premiers (la terre, l’eau, le feu, l’air et l’éther) sont qualifiés de grossiers, bruts, et englobent les cinq objets des sens. Ils constituent les manifestations physiques du son, du toucher, de la forme, du goût et de l’odeur. La science matérielle ne s’occupe que de ces dix éléments; elle néglige les trois éléments subtils que sont le mental, l’intelligence et l’ego matériel. Les chercheurs qui étudient le mental en ont une connaissance imparfaite puisqu’ils méconnaissent Kṛṣṇa, la source de tout ce qui est. L’ego matériel, le faux ego – le sens du « je suis » et « je possède » qui est la racine même de l’existence matérielle – comprend les dix organes des sens. L’intelligence, elle, se rapporte à la totalité de la création matérielle, qu’on désigne sous le nom de mahat-tattva. Les vingt-quatre éléments de la nature matérielle sont donc manifestés à partir des huit énergies distinctes du Seigneur et ils forment l’objet d’étude de la philosophie athée du sāṅkhya. Cette dernière ne reconnaît pas Kṛṣṇa comme leur source, comme la cause de toutes les causes, confinant ainsi ses analyses aux seules énergies externes du Seigneur.