Někteří autoři komentářů k Bhagavad-gītě tvrdí, že ten, kdo uctívá nějakého poloboha, tím může dosáhnout Nejvyššího Pána. V tomto verši je však jasně řečeno, že ti, kdo uctívají různé polobohy, se dostanou na jejich příslušné planety. Ten, kdo uctívá Slunce, dospěje na Slunce, a kdo uctívá boha Měsíce, dosáhne Měsíce. A chce-li někdo uctívat poloboha, jako je Indra, může se dostat na planetu, které takový polobůh vládne. Není pravda, že uctíváním jakéhokoliv poloboha každý dospěje k Nejvyššímu Pánu. Tento verš to vyvrací, když jednoznačně uvádí, že uctívatelé polobohů dosahují různých planet v hmotném světě, ale že oddaný Nejvyššího Pána dospěje přímo na svrchovanou planetu Osobnosti Božství.

Někdo může namítnout, že když jsou polobozi různými částmi těla Nejvyššího Pána, jejich uctívání by mělo vést ke stejnému cíli. Osoby uctívající polobohy jsou však méně inteligentní, protože nevědí, které části těla se má dávat potrava. Někteří z nich jsou tak hloupí, že podle nich je možné ji dávat mnoha částem mnoha způsoby. To není příliš inteligentní. Může snad někdo dávat tělu potravu ušima nebo očima? Tyto osoby nevědí, že polobozi jsou různými částmi vesmírného těla Nejvyššího Pána, a tak věří, že každý polobůh je odděleným Bohem, který se může s Nejvyšším Pánem měřit.

Částmi Nejvyššího Pána nejsou jen polobozi, ale i obyčejné živé bytosti. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že brāhmaṇové jsou hlavou Nejvyššího, kṣatriyové Jeho pažemi, vaiśyové Jeho pasem a śūdrové Jeho nohama a že všichni plní různé úlohy. Ten, kdo ví — bez ohledu na své postavení — že jak polobozi, tak on sám jsou nedílné části Nejvyššího Pána, má dokonalé poznání. Pokud to však nechápe, dosáhne některé z planet, na kterých sídlí polobozi. Jeho cíl cesty se liší od cíle oddaného.

Výsledky získané díky požehnáním, které udělují polobozi, jsou pomíjivé, jelikož v hmotném světě nejsou planety, polobozi a jejich uctívatelé věčně. Proto je v tomto verši jasně řečeno, že všechny výsledky získané uctíváním polobohů jsou dočasné, a tomuto uctívání se tedy věnují pouze méně inteligentní živé bytosti. Jelikož čistý oddaný zaměstnaný oddanou službou Nejvyššímu Pánu, jednající s vědomím Kṛṣṇy, dosahuje věčné, blažené existence oplývající poznáním, jeho výdobytky a výdobytky obyčejného uctívatele polobohů se od sebe liší. Nejvyšší Pán je neomezený a stejně neomezená je i Jeho přízeň a milost. Milost, které se dostává Pánovým oddaným, proto nemá konce.