TEXT 22

VERŠ 22

Verš

sa tayā śraddhayā yuktas
tasyārādhanam īhate
labhate ca tataḥ kāmān
mayaiva vihitān hi tān

Synonyma

saḥ — on; tayā — s tou; śraddhayā — vírou; yuktaḥ — vybavený; tasya — toho poloboha; ārādhanam — o uctívání; īhate — snaží se; labhate — získá; ca — a; tataḥ — z toho; kāmān — své touhy; mayā — Mnou; eva — pouze; vihitān — zajištěné; hi — jistě; tān — ty.

saḥ — on; tayā — touto; śraddhayā — vierou; yuktaḥ — vybavený; tasya — daného poloboha; ārādhanam — uctievať; īhate — hľadá; labhate — získa; ca — a; tataḥ — od toho; kāmān — túžby; mayā — Mnou; eva — tak; vihitān — stanovené; hi — zaiste; tān — tieto.

Překlad

S takovou vírou se snaží uctívat tohoto poloboha a dosahuje cíle své touhy. Ve skutečnosti jsem to však pouze Já, kdo uděluje tyto dary.

Vybavený touto vierou uctieva určitého poloboha a on mu potom splní jeho túžby. V skutočnosti som to však Ja, kto ich poskytuje.

Význam

Polobozi nemohou svým oddaným udílet požehnání bez souhlasu Nejvyššího Pána. Živá bytost může zapomenout, že vše je majetkem Nejvyššího, ale polobozi nezapomínají. Jejich uctívání a dosažení vytoužených výsledků tedy nezařizují oni sami, ale Nejvyšší Osobnost Božství. Méně inteligentní živá bytost to neví, a proto se s touhou po určitém prospěchu pošetile obrací na ně. Čistý oddaný se však v případě, že něco potřebuje, modlí jedině k Nejvyššímu Pánu. Žádat o hmotný prospěch ovšem není známkou čistého oddaného. Živé bytosti se většinou obracejí na polobohy proto, že jsou posedlé chtíčem, který chtějí uspokojit. To se stává tehdy, když touží po něčem nevhodném a Pán jim sám jejich touhu nesplní. V Caitanya-caritāmṛtě stojí, že ten, kdo uctívá Nejvyššího Pána a zároveň touží po hmotném požitku, si ve svých touhách odporuje. Oddaná služba Nejvyššímu Pánu a uctívání polobohů nemohou být na stejné úrovni, protože uctívání polobohů je hmotná činnost, zatímco oddaná služba Nejvyššímu je zcela duchovní.

Polobohovia nemôžu dať svojím uctievačom požehnanie bez súhlasu Najvyššieho Pána a na rozdiel od človeka nezabúdajú, že všetko je majetkom Najvyššieho Pána. Keď človek uctieva polobohov a jeho želanie sa splní, nie je to zásluhou polobohov, ale milosťou Najvyššej Božskej Osobnosti. Hlúpi ľudia, ktorí nevedia o Pánovej zvrchovanosti, sa naivne obracajú k polobohom, aby im splnili ich túžby. Naopak čistý oddaný ponecháva uspokojenie svojich potrieb celkom na Pánovi, a nikdy ho neprosí o nič hmotné. Prosba o niečo hmotné nie je známkou čistého oddaného. Živé bytosti sa väčšinou obracajú na polobohov, lebo sa dychtivo snažia uspokojiť svoju žiadostivosť. Stáva sa to v prípadoch, keď si živá bytosť želala niečo nevhodné a Najvyšší Pán jej túžbu nesplnil. V Caitanya-caritāmṛte sa hovorí, že ten, kto uctieva Najvyššieho Pána, a zároveň túži po hmotnom pôžitku, má navzájom si odporujúce priania. Oddaná služba a uctievanie polobohov nemôžu byť na rovnakej úrovni, lebo uctievanie polobohov je hmotná činnosť, zatiaľ čo oddaná služba Najvyššiemu je celkom duchovná.

Pro živou bytost, která se chce vrátit k Bohu, jsou hmotné touhy překážkami. Čistý oddaný Pána proto nedostává hmotné dary, po nichž touží méně inteligentní osoby, které z toho důvodu dávají přednost uctívání polobohů hmotného světa před oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Pre toho, kto si želá vrátiť sa k Bohu, sú hmotné túžby prekážkou. Śrī Kṛṣṇa preto neobdarúva čistého oddaného hmotnými výhodami, po ktorých túžia menej inteligentní ľudia, ktorí radšej uctievajú polobohov hmotného vesmíru, než aby sa zapojili do oddanej služby Najvyššiemu Pánovi.